Co je podle Vas, ta opravdova laska?

To se nám to komplikuje.

Ahoj všichni. Nejprve k tomu, co dnes Klára napsala. Shoduji se s Alenou, že příběh s koťaty bude jen jeden z traumat, která Klára v dětství zažila. Zároveň uvažuji, že se tento velmi dramatický a krutý příběh malé holčičky a jejího otce takto nemusel vůbec stát a že se za ním skrývá daleko větší trauma psychického možná i fyzického zneužívání Kláry, která buď vzpomíná nebo někdo vzpomíná na ni. ( A je jak jsem již psala, v příběhu Kláry nějak emočně zainteresován). To už jsem psala, ale odpověď stále neznám. . .........Co vím je to, že začínám mít problém se ke Kláre vyjadřovat naplno. Proč? Před několika měsíci jsem zde na Doktorce krátce diskutovala s Liborem, vlastně to nebylo jednou. A on mi tehdy napsal, že mě zná z mého reálného života, tedy ne z internetu, jen já si to ještě nespojila. Čekala jsem, že se ozve, neozval se on ani Klára, nicméně já něco takového nevylučuji, Klára/Libor zde zmínili několik oblastí života, ze kterých se skutečně můžeme znát. A protože se mi nezdá, i když to nevylučuji, že jsem se stala součástí příběhu, jak se zde často opakuje, Chci se vyjadřovat opatrně, jistě chápete, co tím chci říci.

Já jsem z toho taky stažená. Počkám na holky,co na to. Klárko dobře se vyspi a zitra xse opravdu ozvi.

Klárko,bude líp. Tohle přece není tvá vina.

jen jste dali pokoj mě už zase podezíráte (naštěstí teda jen někteří) Kláru. Já si myslím že nekecá. A i kdyby zatím bylo něco jiného a psala to jen obrazně tak třeba má svoje důvody neříkat co je zatím doopravdy.

Myslím, že tohle není to co se stalo, že je to jenom vymyšleno, ale to trápení tam je. Zajímá mě, ještě co na to Lalla a dál Alena.

Někdo tady psal,že když se Klára svěří, že se jí uleví. Já myslím,že se z toho sesypala a naopak je total v mínusu.

A taky jsem dnes čůrala několikrát venku a jednou hodně a bylo to .

Klárko,nebuď smutná, já jsem musela klepnout kapra o vánocích. A taky nic moc.

Klárko, děkuji . Ozvu se ti.

Tak je moc dobře, že jsi se ozvala a snad jsi dobrá. Zítra napiš. Myslím na tebe.

Já napíšu zítra, prosím. Dnes ne. Aleno bylo mi 9.

Já bych věděla co napsat,ale až se ozve. Taky na ni myslím.

Takže je to ten pocit viny něco jak psala Lalla?

Klárko, mohu se tě zeptat kolik ti bylo tehdy let když se ti tato událost přihodila? Samozřejmě se k tomu vyjádřím, ale nechci to uspěchat. Dej mi pár dní. Myslím si, že to, co jsi napsala je jeden z hlavních bodů všeho čím procházíš ,ale myslím, že nebude pouze tento jediný. Klidný zbytek dne.