Proč MÍT děti?

Mít děti je přirozené Alien jestli o tom nevíš příroda nás k tomu vybavila,kdyby to tak nebylo nesháněli by lidé antikoncepci.Kdo děti nechce ať je nemá,kdo se chce realizovat skrze ně ať je má,kdo se chce realizovat jinak ať se realizuje jinak,co tady řešíte? Kdo chce ať si povídá o dětech,kdo nechce proč se sem chodí jen vysmívat a urážet.Sami jste byli děti ne????

posedlost? Já ti v tomto nerozumím,píšeš sice kultivovaně,hezky,ale kolikrát s tvými názory nemůžu souhlasit.Nechci psát slovo běžné,ale je to jako samozřejmost,že většina žen ty děti chce,to je přece život.Co ti přinese život bez dětí,volnost? Vždyt to je to nejkrásnější co máme.Rosteš s tím dítětem,sleduješ jak roste,to tě přece musí naplnovat.Bez dětí chodíš do práce a máš takový stereotyp,volnost,kterou bych já nechtěla,děti prostě patří k životu a nevěřím,že někdo,kdo je bez nich je opravdu štastný.Je to normální,přirozené ty děti mít.Píšu jenom o žennách,muži to mohou zase vidět jinak.Žena,která skutečně nikdy nezatoužila po miminku je pro mě podivínská,at se někdo zlobí,nebo ne.

Ani já nechápu tu téměř všeobecnou posedlost zanechat po sobě aspoň něco právě v podobě potomstva... Netvrdím, že je špatné mít děti, ale realizovat se jenom skrze tohle?

Všichni chceme mít kreativní práci, hodně peněz a být pány svého času... A ještě šaška v domácnosti, který nás rozesměje, když máme špatnou náladu. Děti do tohoto schématu nějak nezapadají.

to máš zase pravdu,pak se...Ano, ten strach svěřit se je špatný.My jsme vždy dceři říkali: "Pokud se ti něco stane, pokud něco nerada provedeš, neboj se nám to říci. My jsme tu od toho, abychom ti pomohli. Chybu dělají i dospělí, spíše spolu najdeme způsob, jak ji napravit"Ono to funguje. Dcera prozatím ale nic vážného naštěstí neprovedla :-)

Přísnost ano, ale zase ja...to máš zase pravdu,pak se ty děti i bojí svěřit s něčím a tak raději lžou.No asi taková zlatá střední cesta.

je lepší přísnost,moc...Přísnost ano, ale zase ja zde to "ale".Znám několik lidí, na které byli rodiče až zbytečně moc přísní, dostávali na zadek za každou blbost apod. a nic z nich nakonec nevyrostlo.Spíše se u nich vypěstoval vzdor vůči rodičům, někteří dokonce skončili s problémy se zákonem.Spíše je asi potřeba dítěti vštípit smysl pro povinnost, zodpovědnost.Zkrátka cokoli dělám, musím vědět proč to dělám, ale hlavně musím chtít sám.Naší slečnu tak vedeme a myslím, že nás bere jako partnery, kteří ji rádi pomohou v nesnázích, nikoli jako autority, před kterými má mít strach.Výsledkem je, že jí baví se učit, ráda dostává dobré známky, nikoli proto, že se bojí třeba výprasku, ale proto, že sama chce.Jsme rádi, že je ambiciozní a má už svou ctižádost.Je to zkrátka o tom, že dítě k vám musí cítit důvěru, nesmí se bát vám říci, že se mu něco nepovedlo atd. Ale toto je asi dost individuální a možná to neodpovídá tématu této doskuze.

je lepší přísnost,moc děti nerozmazlovat.Třeba kolegyně mi říkala,že její syn byl její mazel,nedala na něhonikdy dopustit a na dceru byla daleko tvrdší.Dnes má radost z dcery a s klukem jenom starosti.Věřím,že na tom něco je.Určitá tvrdost je potřeba.Ale přiznám se,že si to myslím,ale nejednám podle toho.

jen aby se to jednou ta výchova bez pokory skromnosti a jak píšeš podobných nesmyslu jednou neobrátila proti rodičům takto vychovávaných děti a nakonec proti jim samým.Já zas nejem tak stará ale děti vychováváme v pokoře skromnosti a úctě. My jsme totiž věříci rodina.

Má pravdu. Já byl...Dnes je třeba vychovávat děti spíše tak, aby měly chuť něco v životě dokázat.Trošku tvrdé lokty, umět se v životě prosadit je dnes nutnost.Pokora, skromnost a podobné nesmysly jsou bohužel dnes na závadu.Tím ale nechci říci, aby děti byly zase moc sobecké, nebo zlé.

Jenomže ta skromnost a... Má pravdu. Já byl vychován jako ušláplina a byl jsem vždy patřičně uzemněn při jakémkoliv náznaku nějaké aktivity. A teď se to se mnou táhne pořád a až do smrti.

že je někdo...Jenomže ta skromnost a pokora je naopak na závadu.Dneska je naopak lepší je naučit se prosadit, mít cíle, třeba finanční, mít zkrátka touhu něco dokázat.S tou vaší pokorou akorát skončí bez práce na sociálce, neboť ti ostatní ho vždy předeženou.

samozřejmě,o tom jsem právě psala.

a tady také. Jestli nemáte děti tak co to tady rozebíráte. A pozor on i táta dělník a máma třeba prodavačka nebo skladnice můžou vychovat a dobře vychovat i vysokoškoláka. Nebo vysokoškoláky. Jestli máte děti tak je lituju a jestli nemáte tak lituju vás. Nevíte o co jste přišla.

prostě at už jsou Vánoce i jiné svátky,tak to člověk úplně jinak prožívá,než bez toho dítěte.Jasně,pokud má někdo vysokou,pak chce mít i ze svého dítěte vysokoškoláka,prostě dítě,které něco dokáže,má určitě i vyšší nároky,tak to je pravda,ale já to třeba neberu za to nejdůležitější,protože i ten dělník může v životě něco dokázat a být dokonce poctivější.No každý z nás upřednostnujeme něco jiného,někoho naplní i život bez dětí,i když takových moc není,myslím,že později toho určitě litují-i když nepřiznají.

že je někdo...Nezáleží JENOM na penězích, ale to, jestli si je člověk dovede opatřit a postarat se o sebe, často hodně vypovídá o jeho podstatě. Ten vysokoškolák samozřejmě může být ukázková svi.ě a dělník zase dobrý člověk. Na druhou stranu, pokud má někdo VŠ, pravděpodobně bude svoje dítě vést k tomu, aby se taky pokusilo v životě něco dokázat, naplnit svoje předpoklady a schopnosti. Někdo ho zase může vést k přílišné pokoře a skromnosti, která povede k tomu, že se jednou před někým vzdělanějším a schopnějším bude pokorně klanět a žmoulat přitom v ruce bekovku. Není to samozřejmě jenom o penězích, já jsem naznačila, že k tomu, aby měli lidi kvalitní potomky, je potřeba víc věcí. Prostě, i když to zní krutě, nějaký blbec pravděpodobně nezplodí a nevychová nic moc lepšího než je sám. Ovšem v dnešní "demokratické" společnosti se tohle nesluší říkat.

jak píšeš realizovat se...Když do určitého věku po dítěti nijak netoužím, tak mi asi chybět případně nebude. Realizací jsem nemyslela jenom práci ve smyslu zaměstnání a nějakého kariérního postupu. Mě uspokojuje např. vlastní umělecká tvorba, baví mě, když vidím, že se to líbí, někdo to ocení, že něco umím. A vidím kolem sebe dost ženských, které nic takového nemají, tak jim začínají tikat "biologické hodiny", protože si potřebují nějak naplnit svůj život a mimimo se zdá jako dobrá volba. Čímž nechci říct, že je to tak u všech, ale tenhle postoj jsem zaznamenala už tolikrát, že mi připadá skoro jako norma.

že je někdo vysokoškolák,někdo dělník,neznamená,že ten vysokoškolák své dítě vychová lépe,může to být právě naopak,že ten dělník i když tolik nevydělá,naučí své dítě skromnosti,pokoře.Peníze nejsou všechno a samozřejmě,pokud někdo žije na ubytovně,pak bych třeba já s dítětem počkala,až bych měla vhodného partnera a žila lépe.

Tu téměř všeobecnou...jak píšeš realizovat se jen díky dítěti? Můžeš mít skvělou práci,fajn manželství,přesto ti po letech to dítě bude chybět,ale pokud někdo dává přednost práci před rodinou,tak proč ne,naštěstí to ale většinu neuspokojí,dávají právě přednost tomu dítěti.

Jedno dítě je právě ta...Tu téměř všeobecnou posedlost zanechat po sobě aspoň něco právě v podobě potomstva taky nějak nechápu. Netvrdím, že jsem 100% rozhodnutá nemít děti, ale realizovat se jenom skrze tohle?