alkoholismus

Lízo, máš pravdu, když říkáš, že alkohol může být normální součástí života, pokud ho člověk zvládá. Ale pokud sám pozoruje, že ho zvládat přestává, tak je nanejvýš vhodné zvýšit ostražitost. Má-li někdo vytipováno, že právě na oslavách neumí svou spotřebu vůlí regulovat, pak je určitě rozumné buď se takovým situacím vyhnout zcela, anebo se v těch situacích zcela vyhnout konzumaci. Pak se možná všední konzumace závislost nerozvine. Ani za to tedy nelze ručit, takže mnou navržené vyloučení alkholu ze společenských oslav považuji ještě za benevolentní a obsahující určité riziko (protože to může vést k podvědomému zvýšení spořeby alkoholu během všedního života a v podstatě už samo prostředí může jako spouštěč člověka, jenž tento problém má stáhnout do téže situace atd). Pokud ale dotyčná zjistí, že ani toho není schopna a nedokáže v situacích společenského charakteru odolat pokušení napít se a večer pak v drtivých 100% končí naprostou opilostí, považoval bych to za neomylný důkaz, že jde již o dost rozvinutou závislost a že určitě neuškodí obrátit se na odborníka.Takové varování samozřejmě není adresováno těm, kteří se zkrátka ve společnosti tu a tam setkávají proto, aby se s alkoholem pobavili, přičemž ve skutečnosti nemají problémy s ovládáním své náruživosti v pití. Ti ale nebývají stíháni výčitkami a obvykle nevyhledají v chmurných obavách rubriku "alkoholismus" na stránkách www.doktorka.cz :o)

Mili pratele,jsem moc rada, ze jsem Vas nasla a vsem dekuji za odezvu. Pokud jde o me bourlive aktivity - mam dve jiz dospele deti a od srpna lonskeho roku jsem v duchodu (aktivity jsem mela i kdyz jsem pracovala) a rada bych se svym cinnostem venovala intenzivneji. Ale jak jsem psala, problem je v tom vecnem hledani tech, kteri by meli zajem o moje akce, a pak bych si prala konecne zakotvit na nekterem miste, kde budu moci souvisleji pracovat bez staleho hledani novych zajemcu. Pripadam si obrazne receno jako motyl, ktery nemuze na louce najit kvetinu, na kterou by usedl. Pokud jde o oblasti mych zajmu a cinnosti, asi bych se toho co delam (prirodovednych oboru, malovani a psani) nedovedla vzdat a venovat se uplne necemu jinemu, ale zajemce pro sve prednasky a besedy hledam nejen ve skolach, ale i mezi duchodci a uvitala bych posluchace i z rad zdravotne postizenych (pokud by se mi nejaka organizace ozvala)- sama jsem telesne postizena od mladi. Uvitala bych i moznost dat nektere sve obrazy do aukce a vytezek venovat na dobrocinne ucely , coz se mi uskutecnilo jenom jednou.Astro, k Tvemu dopisu: Myslim, ze nema cenu si davat predsevzeti. Sama jsem zjistila, ze nepomaha ani slibovat nekomu, ze uz nebudu pit. U me bylo zradne to, ze piti bylo obcasne i po nekolikamesicni pauze. Dochazelo k tomu prave pri vyhroceni mych krizovych situaci podobnych te, kterou jsem tu popisovala. A prave proto, ze to bylo jednou za cas, pripadalo mi piti vina neskodne. Ale ona to byla cela krabice a nekdy i dalsi. Samozrejme potom prichazely tezke vycitky svedomi. Abstinovala jsem, ale po case zase prislo selhani. A tak jsem si rekla, ze sama na to nestacim. Zacala jsem dochazet do poradny AT, coz mi velice pomohlo a dodnes pomaha. Ja se vzdy na setkani nasi skupiny tesim. A kdyz jsem se citila zle, rekla jsem si, "Prece si neudelas ostudu" a tak jsem to prekonala bez vina a na skupine jsem se mohla pochlubit svym uspechem a zaroven jsem mela radost, ze i treba tim, ze se drzim, pomaham nekomu jinemu, kdo jeste nema tu silu. Ja osobne verim, ze kdyz clovek s tim chce skoncovat a uprimne o to usiluje, ze se to podari. Dulezite je najit si motivaci , abych nepila a slibit to sama sobe. Motivaci muze byt cokoliv, co clovek povazuje ve svem zivote za prioritu. Sama mohu rici, ze abstinence prinasi krasny a dokonce i radostny pocit. Jedna pani z nasi skupiny mluvi o pocitu svobody, a je to opravdu tak. Astro, drzim Ti palce, aby i Ty jsi to dokazala a drzim palce i Vam vsem ostatnim.Srdecne Vas zdravi Jana

Krásný den, vlastně už večer všem :-)Zatím jsem pořád jen četla a četla, mluvila si do duše, nadávala si a všem okolo (jasné za jakých stavů), plakala, litovala se atd atd. a snad naivně doufala, že se něco stane. A překvápko! Nic se nestalo a neděje už tak celý poslední rok. Stalo se jen to, že moc dobře vím, jaký mám problém a že ho nezvládám. Došlo to tak daleko, že jsem ve svém alkoholovém "opojení" usnula a zvracela a možná bych se i udusila, kdyby přítel nebyl doma. Trošku mě to vyděsilo, i neštastný přítel, který už to ani nekomentoval, a v druhý den jsme byla odhodlána vydržet. A opravdu jsme den vydržela, lépe řečeno přes den, s večerem se chut vrátila...a jedu dál. Přísahám, že momentálně jsem naprosto střízlivá, snad, pokud nemám v krvi něco ze včerejšího večera...jen mě nakopla slova Jirky, že nemá cenu sem léz ožralý, protože to je pak stejně jedno a člověk k sobě nedokáže být upřímný. Když se zamýšlím proč a jak to vše začalo...úplně první impuls byl nuda. Zní to hrozně, já vím. Strašně jsem se nudila v práci a kamarádka takhle ve 2 odpoledne navrhla zajít na sklénku - bylo před vánoci. Z jednoho svařáčku se jich vyklubali 4, a my vesele vyrazily do práce, kde mi to najednou připadalo báječné, kolegové vtipní a já ještě víc.Pak se to párkrát zopakovalo, přeci jen vánoce byly na krku, jak báječná výmluva to oslavit.Tím nezačalo nezřízené pití, ale ten úlek,když jsme najednou držela nalitou skleničku v 8 ráno, než jsem vyrazila do práce. Úlek přešel a má hlavička splodila ideu, že z jedné skleničky se nikdo nezblázní, což asi ne, ale má opička se na zádech začínala pěkně držet a snad se začala i přivazovat provazy, aby vydržela.Rok s rokem se sešel a já tu sedím a přemýšlím, proč jsem si zatraceně nedala předsevzetí, že přestanu pít. No, protože by to byla jen slova, stejná jako ta co si říkám den co den posledních pár týdnu.Ani nevím, co mě popadlo, že to vyprávím. Možná slova Jirky....nelez sem, když máš popito. A já chtěla vlézt, a ke svému úžasu nemám popito :-) Zní to vše asi naprosto absurdně. Stejně se tu opět jen lituju, a kdo ví co bude, až se dostanu domů. Přítel s přátelli, a Astra? Nejsem ve 29 letech stará na to, abych si hrála s opičkou? Mnoooooo....I když, třeba zrovna dnes je ten první den mého nového života? No, zase tak vtipné to nebylo, že....Každopádně vám všem přeji krásný večer, a třeba zase někdy příště. A střízlivá.A.

Ahojte,myslim ze sa vsetci citime osamelo. Kazdy je sam so sebou a nikto nikomu nemoze 100per. rozumiet.Kazdy mame nejaku cestu.Nikto sa nenarodil,aby tu bol ako doplnok toho druheho.Jana,viem si to predstavit,ked mas taku negativnu fazu.Najhorsie je byt umelcom. Umelec je zavisly od uspechu druhych,a stastena byva vrtkava.Necakaj na ohlas u druhych.Pride-urcite,no je to tazka cesta,hlavne ked nie si silna ,,v kramflekoch,,.Hladaj si inu cestu, v ktorej si budes merat hodnotu sama.Je vela socialnych odvetvi,kde ludia cakaju na dobre slovo mily usmev,alebo by vedeli pocuvat tvoje poznatky .Stari ludia,deticky,postihnuti a tak.Myslim to vazne,poznam take panie,ktore maju napr.telesnu vadu,barle krivu ruku a chodia s druhymi napr. na prechadzku.Toto by som na Tvojom mieste skusala.Prepac,ak som sa Ta dotkla,ale v dnesnom svete ekonomickych problemov a tejto spolocnosti,neviem ci maju ludia dost energie a zaujmu...

Tak jsem přečetla nové příspěvky..Jano: docela dost ti závidím, že se něčemu dokážeš takhle naplno věnovat -klobouk dolů, já nikdy u ničeho nevydržela a nikdy nic nedělala pořádně a strašně obdivuju lidi, jako jsi ty. Jejich elán, nadšení.. Věř, že já i přes to, že mám 2 malé děti, si občas připadám sama a k ničemu právě proto, že nemám žádný zájem (mimo rodiny-ale mezi námi,to snad nelze považovat za koníčka,ale milou povinnost:-))Takže se drž, ta správná chvíle přijde-uvidíš. A hlavně vydrž tu abstinenci, alkohol je k ničemu..Ale to ty víš.Lízo: nikdo nemluvil o tom, že by se měl léčit někdo, kdo se jednou za čas opije a má okno. Ten problém byl jiný - Zora ví, že když si dá 1-2 skleničky, tak už prostě nedokáže v tu chvíli říct dost a pije, dokud neodpadne.. A to dobré není. Uznávám, že občas se to asi vymkne nebo vymklo každému, ale pokaždé přecházet od 1-2 skleniček do stavu opilosti, jen proto, že neumím prostě vypít jen to malé množství, tak to rozhodně ne. Jestli je to rovnou na léčení, to musí posoudit odborník, ale vždycky je lepší to chytit takhle v začátku než až je pozdě - viz příběhy v této diskuzi.. A zvláště pokud Zora přiznává sama sobě, že to problém je a chce ho řešit - to považuji za velice správný a rozumný přístup. Zoro: Zbývá než dodat - drž se a problém řeš - dokud je čas.. Držím palečky.Všechny zdravím a určitě všichni pište.

Musím reagovat na Jiřího. Je krásné, že abstinuješ a víš kolem toho mnoho. Vím, co je žít v rodině s alkoholikem, bohužel nejen s jedním, a bohužel s těžkým alkoholikem, u kterého je léčba vyloučena. Trošku mě však zaráží tvá reakce na Zoru. Alkohol k životu patří, pokud ho člověk zvládá. Když se jednou za čas někdo opije tak, že má okno, následně pak depresi apod. je skoro běžné. Znám z vlastní zkušenosti. X krát se mi stalo, že se večírek protáhl a já došla domů ani nevím jak. Ale rozeznávám alkoholismus, žila jsem s "ním" v rodině více jak 20 let a proto bych hned každého neposílala na léčení.

Mila Jano, klobouk dolu, je uzasne, zes tu krizi prekonala. Taky se mi moc libi, ze umis prijimat kritiku, to taky kazdy z nas nezvladne:)Jen poznamka k Jirkovu dopisu: nevime, jestli Jana jeste pravidelne pracuje (tim myslim, jestli chodi do prace), pokud ne, urcite se da ta usilovna snaha necim se zamestnat vysvetlit dostatkem casu a nedostatkem kontaktu s lidmi. Proto naprosto chapu i tu "prekotnost", o ktere, Jirko, pises. Zkratka Jano, preji Ti, aby sis sve konicky mohla vychutnat co nejvic a aby Te to porad obohacovalo. B.

Jirko,dekuji Ti za odezvu na muj dopis. Mam radost, ze nejsem tak uplne sama a ze mohu timto zpusobem komunikovat. Moc mi to pomohlo prekonat krizi, kterou jsem mela. Mas asi pravdu, ze pracuji prilis prekotne a moc tlacim na pilu. Jsem takovy ohnivy zivel - to pro co se zapalim delam s obrovskym nadsenim a energi vydavam do vycerpani. Asi bych mela svuj bourlivy temperament trochu zmirnit a byt trochu trpelvejsi, ale ono je to tezke. Ale pokusim se s tim neco delat. Snad by mi pomohlo najit okruh lidi (na skole a pod.), s nimiz bych mohla trvale pracovat, kde bych mela svoje zazemi a nemusela stale nekoho hledat a mit pouze jednorazove akce. To vecne hledai me nuti k vyvijeni nadmerne aktivity. Jsem rada, ze jsem tuto krizi prekonala bez piti, byla to pro me zatezkavajici zkouska. Dokazala jsem to a moc bych prala vsem,kteri s tim bojuji, aby sve krize take dokazali prekonat bez alkoholu.Jirko, preji Ti vse nejlepsi v novem roce, hodne uspechu a pevne zdravi.Srdecne Te zdravi Jana

Andy?!!! Super! Tak tos mi udělala obrovskou radost! Je nádhera dozvídat se pozitivní zprávy! Jsi pašák!!! Gratuluju! Přeju hodně štěstí a radosti! Stejně tak i ostatním a jmenuju dnes zejména Zoru a Janu, které pocit štěstí obě asi potřebují hodně. :o)Zoro: samozřejmě je vhodné v tvém případě se pití na večírcích vyvarovat úplně, protože je jasné, že nemůžeš kontrolovaně pít. Když se ti nepovede dodržet to "nepití vůbec", tak doporučuju, aby ses obrátila na odbornou pomoc a aby ses léčila.Jano: gratuluju, že od srpna držíš svou abstinenci. Věř, že ta abstinence je nutnou podmínkou k tomu, aby se začaly zlepšovat i ostatní oblasti Tvého života. Chápu Tvůj pocit osamělosti. Ale z toho, kolika aktivitám se věnuješ, soudím, že možná jsi až příliš překotná a moc tlačíš na pilu. Možná by neškodilo tak trochu zvolnit a nechat některé věci tak trochu přirozeně plynout, nespěchat na ně. On když je člověk schopen zvolnit a pozorovat sám sebe, co s ním dělá to a co s ním dělá ono, tak se často dočká velmi zajímavých úhlů pohledu. Nevím, čím to je, že se Tví známí neozývají. Podle všeho jsi inteligentní a velmi tvůrčí, nenapadá mne důvod, který by mohl od Tebe lidi odrazovat.* - Možná by mohl napadnout spíš Tebe... A možná je to jen náhoda, žes ještě nenarazila na ty správné lidi, kteří stojí za to. *(teda teď mne jeden napadl, promiň tu upřímnost: lidi můžou prchat před tvou přílišnou aktivitou, přílišnou překotnou činností a energickou nepřerušenou smrští podnětů - to může opravdu i vyčerpávat...). Rozhodně Ti přeju, ať jsi víc v pohodě! Podle mne se zákonitě Tvoje situace bude zlepšovat a zlepšovat! :o) Ahoj

Mila Betko,dekuji Ti za krasna a povzbudiva slova. Potesilo me, ze jsi mi odpovedela. Dnes je mi opravdu trochu lepe. Zacala jsem dopoledne malovat dalsi akvarel pro soubor obrazku "Vesuvske variace", na kterem pracuji. Tentokrat je to pohled na Vesuv ze severozapadu. Tvurci prace mi opravdu hodne pomaha. Casto se rika, ze mnohym umelcum alkohol dava inspiraci, ale neni to pravda. Naopak! Kdyz chci neco namalovat tak, aby to bylo ono, aby barvy byly spravne namichane,tvary presne, musim mit naprosto cistou hlavu. Jedine tak se muze zrodit dilo, ktere ma hodnotu. Nadseni povazuji za jeden z nejkrasnejsich daru, ktery clovek muze v zivote dostat - i proto chci sve nadseni predavat dal.Mila Betko, preji Ti stastny novy rok, aby se Ti vsechno darilo a pevne zdravi.Jeste jednou velky dik.Zdravi Te Jana

Mila Jano, je fajn, ze jsi sem napsala, moc obdivuju lidi, kteri jsou tak aktivni jako Ty. Nebud smutna, ze jsi jeste nenasla ty prave lidi, s kterymi by ses mohla o sve zazitky a vedomosti podelit, urcite je najdes, jen vytrvej. A navic - i Tebe prece spousta veci, ktere se dozvidas a delas, hodne obohacuje!! Doufam, ze uz je Ti dneska veseleji nez vcera, a preju hodne uspechu v dalsich aktivitach. Urcito to nevzdavej! B.

Take ja jsem alkoholicka, mivam sva obdobi v rozmezi nekolika mesicu, kdy se napiji. Dobrovolne dochazim na skupiny AT, abstinuji od srpna a nemam ani v tomto obdobi problem. Co me ale ted pronasleduje a melo podil na mem obcasnem uteku k alkoholu, jsou hrozne pocity osamelosti. Mam jine a pomerne dost vyhranene zajmy nez je bezne a nemam s kym je sdilet, a podelit se o sve nadseni. Je mi 57 let a mymi konicky jsou ochrana prirody, botanika, geologie, vulkanologie, zemepis, malovani, psani basni, hudba. Moji velkou laskou je jizni Italie - Vesuv, Stromboli, Vulcano, Etna a dalsi vulkanicke krajiny, z nasich pak Ceske stredohori. Jsem v tomto ohledu hodne tvurci, ale mam moc malo prilezitosti se s nekym podelit o sve nadseni. Poradam obcas vystavy, vzdy se tesim na setkani s novymi lidmi a delam si nadeje, ze najdu nejake pratele sveho razeni, ale nedari se. V Praze,odkud jsem, jsou me vystavy moc malo navstevovane a na vernisazich take mala ucast. Prednasela jsem i detem na skolach, mela jsem uspechy, ale moje tema neni vecne, a tak uz pak zajem nebyl. Narazila jsem na lidi, kteri se aktivne zabyvaji vulkanologii a prirodou na sopkach - jezdi pravidelne na Etnu a Stromboli, ale ti me mezi sebe neprijali, protoze jsem zdravotne postizena a chodim trvale o francouzskych berlich, takze se nemohu zucastnovat jejich fyzicky narocnych akci. Tito vulkanologove neprisli nikdy na moji vystavu, i kdyz jsem je osobne zvala. Casto znamym rozesilam to co pisi, nabizim svoje aktivity /prednasky a vystavy), ale oni mi vubec na dopis neodepisi - ani negativne. Me to je moc lito, tento nezajem lidi me uplne depta, mam pocit, ze jsem na svete zbytecna.Byla bych stastna, kdybych mohla vydat knizku, nekdo by si ji treba precetl - ale to se mi nikdy neuskutecni, na to mohu zapomenout.Vycerpava me to neustale vydavani sve energie. Vzdy, kdyz prijde krize, rikam si, uz nikomu nenapisi, nic nenabidnu a zase to udelam - pisi, rozesilam - a zase prozivam zklamani. Ted jsem opet rozeslala nekolik nabidek s novorocenkami, ale obavam se jak jsem to dnes nazvala "syndromu prazdne schranky", ze mi nikdo neodpovi. Prave dnes mam krizovy den,porad slzy na krajicku a nevim co mam delat, abych konecne uz nasla lidi, kteri by meli o me aktivity zajem a necitila se tak sama.Omlouvam se - vim, ze tento problem , ktery mam, je trochu netypicky pro AT, ale ja jsem se s tim musela nekomu sverit. Jana

Ahoj Andy, mam moc velkou radost! Skvele! B.

Já mám také problém s alkoholem. Jsem vdaná, bezdětná. Nejde ani o to, že bych pila denně, to zdaleka ne, ani tajně ani sama. Jde o to, že kdykoli se napiju, po dvou, třech sklenkách přestanu kontrolovat množství a opiju se tak, že si nic nepamatuju. Druhý den trpím a je mi zle. Nehádám se, nevyvádím, jdu si normálně lehnout, ale prostě nedokážu uhlídat množství vypitého alkoholu. Jinak si tak 2x do týdne dopřeju po obědě 10° pivo, v tom problém nevidím. Je jediným řešením nepít při oslavách vůbec? Vždycky si předem slibuju, že to nepřeženu, a nikdy to nesplním. Pak se za sebe stydím a mám celý den depresivní pocity.

Milá Andy! Jsem moc ráda, že ses po delší době zase ozvala a hlavně jsem ráda, že ses ozvala, že je všechno v pořádku a nepiješ!! Jsem moc ráda a šťastná i za tebe :-) !! Přeju hodně štěstí a drž se dál!Karinko - vem si z Andy příklad. Taky si myslela, že to nejde.. A zkus to!!VŠEM jenom to nejlepší v novém roce..Pavlína

Ahoj Pavlinka Betka a ostatni!Tak som tu visela, a spomenula som si,na tuto stranku.Chcem sa vam zase podakovat.Uvedomila som si, ze asi rok nepijem.Takto pred rokom pred Mikulasom som tu tiez takto pisala.Nepijem.A ani nebudem.A som stastna. Nepijem kvoli dcere a buducnosti. Dik pomohli ste mi aj vy vsetciAndy

Připojuju se k přání Karince k svátku! :o)***MUCK!****:o)

Karinko,to co Ti napsala Brigita tuším,že to bylo asi 4.12.by sis opravdu měla pořádně přečíst a zamyslet se nad tím.Ovšem pokud možno co nejvíce střízlivá - jinak to nemá cenu.Ty pořád píšeš,že teď to ještě nejde řešit a kdy to tedy řešit chceš?Až budeš totálně zničená a nemocná?Na to už bude trošku pozdě.Oni jsou opravdu dva druhy lidí - jedni spadnou na dno a odrazí se zpět a Ti druzí spadnou na dno,ale nikdy se už neodrazí a těm už nepomůže nic a nikdo.Ty jsi se k tomu dnu ještě ani nepřiblížila, o nic jsi nepřišla a pořád se Ti to daří tajit.Ale ono to jednou praskne a začne se Ti to hroutit pod nohama a Ty nebudeš vědět co s tím.A až spadneš úplně až na dno,tak Ti nikdo nezaručí,že právě Ty se dokážeš odrazit.Ono to může trvat ještě rok,dva,pět nebo i deset,ale o to to bude potom horší a bolestnejší.Teď máš zatím všechno a možná přijdeš o pár pitomců okolo sebe kteří Tebou začnou opovrhovat,ale zároveň se najde i hodně těch kteří si Tě začnou o to víc vážit a asi Ti budou chtít i pomoct.A veř mi,že Ti co se od Tebe teď otočí,tak stejně za to nestáli a o nic nepřijdeš.Naopak poznáš své pravé přátele.Pokud to však budeš pořád odkládat a čekat na zázrak,tak se Ti může lehce stát,že přijdeš i o ty lidi,kteří by Ti dneska třeba pomohli,přijdeš o rodinu,zjistíš,že oproti Tvým dnešním 25 rokům jsi stará,bez dětí a bez manžela,možná přijdeš i na to,že ve svých čtyřiceti letech všichni tvoji bývalí známí mají zazemí a rodiny a Ty nemáš nic.Když už neberu,že ten chlast se za ty léta podepíše i na Tvém vzhledu,protože zatím co jsi teď možná i krásná žádoucí holka,tak potom budeš servaná stařena,kterou už nikdo nebude chtít a možná už nebudeš ani moct mít děti.Já jsem se šel léčit v 26 a už dnes ve 33 lituju těch promarněných šesti let života,které mi proklouzly mezi prsty jako nic.Mě se to sice na zdraví vlastně nepodepsalo ( když jsem se dal dohromady),ale moc dobře vím jak jsem se cítil a že kdybych pokračoval dál,tak bych tu už možná dneska nebyl.Dneska mám čtyřletýho krásnýho kluka a o to všechno bych býval přišel kdybych nespad včas na dno a nevstal zpátky.Ale i přesto o rodinu jsem sice nepřišel,ale o dost přátel ano.O práci třikrát než mě to donutilo něco ze sebou dělat a málem i o manželku.Ty sice vdaná nejsi,ale možná i proto si myslím,že to rozhodnutí máš o trošku jednodužší.Tak se rozhodni než bude pozdě.Co Ti bude platný to pořád odkládat,když potom přijdeš o všechno !No i když jsem Ti to podal trošku asi i tvrdě fandím Ti a přeji Ti abys na sebou sama zvítězila.Byla by Tě škoda.

Nedivim se.

Ahoj vsem, tak u me stale stejny, piju kazdy den cca 0,75-1 l vina. Nic vice a nic mene, zatim to nejak neresim, trapi me spise deprese.