Nevěra

Ahoj Katko,nějakou dobu jsem na tomto tématu nebyla a proto odpovídám na tvou otázku se zpožděním. V podstatě by člověk mohl říct, že na tom nic špatného není, ale pravdou je, že v životě to může udělat pěkný zmatek a způsobit trápení. Já se ocitla ani nevím jak v roli "podvedené". Můj přítel, se kterým chodím tři roky se na chatu seznámil s někým (nevím kdo to je ani kolik jí je) s kým si později pravděpodobně psal maily, SMSky a taky z něho vylezlo, že byli jednou na kafi. Poznala jsem, že se něco děje, protože se začal chovat jinak. Měli jsme problémy, ale to jsem ještě nevěděla o tom chatu. Ve chvíli, kdy jsem se o tom dozvěděla, jsem se cítila jako opařená. Nevěděla jsem, která bije, co se všechno stalo nebo nestalo a hlavně PROČ? Přítel tvrdí, že se nic nestalo a taky nestane. Tvrdí, že mě má rád a nechce mě ztratit a dokonce bude pracovat na tom, aby se vše vrátilo zpět. Já to chtěla skončit, což jsem mu řekla. Prosí mě, abych to s ním ještě zkusila a já se asi nechala uchlácholit. Přesto vím, že už pravděpodobně nikdy nebudu ta stejná upřímná, otevřená a hlavně důvěřující holka jako dřív. Zkrátka mám pocit, že všechno pěkné co mezi námi bylo je už pryč a cítím jen trápení. Takže závěrem i tato forma vztahu může být chápána jako nevěra (alespoň mnou). Už musím tak se měj.

Myslím, že nemá cenu žít v takovéto kruté nejistotě. Lepší by bylo zkusit žít nějaký čas odděleně, aby oba dva zistili, co doopravdy k sobě ještě cítí, v tomto případě hlavně manžel. Myslím, že si je příliš jistý, že byste se s ním nerozešla. Pokud na vlastní kůži pozná, že se s ním v krajním případě opravdu rozejdete, možná se mu "rozsvítí". A pokud se mu "nerozsvítí", tak asi opravdu nemá cenu dál trpět. Připadá mi, že jste dobrá žena, ale v tomto případě byste měla být trochu tvrdší, nebát se jednat a nenechat se klamat, my muži umíme hezky mluvit. Vím, že byste nejraději, aby se nikdy nic nestalo, ale to už možné není, a nyní je na vás, abyste jednala. Radím vám, nebojte se od manžela na čas odejít a klidně ho nechte v pocitu, že nebude vědět na čem je - ničím jiným ho nedostanete do stavu, kdy začne "zdravě" myslet a konečně se rozhodne, co vlastně je pro něj důležité a co opravdu v životě potřebuje - jestli obětuje dobré rodinné zázemí za chvíli vzrušení.

Dobrý večer všem! Ještě nedávno se mě nevěra netýkala, bohužel teď jsem v tom až po uši. Je mi 22 a přes čtyři roky chodím se svým chlapcem, je to můj první intimní přítel. Před rokem jsem se seznámila s několika jeho přáteli z vysoké a s jedním z nich blíže - stali se z nás dobří přátelé. Postupem času jsem ale vycítila, že tento přítel má o mě zájem více než jen jako o kamarádku, ačkoli to nikdy přímo neřekl, nedotkl se mě a tak. Já jsem mu několikrát chtěla říct, že z mé strany je to jen přátelství, ale neudělal jsem to, nikdy to nepřekročilo žádnou mez. Před Vánoci byl ale stále dvornější, volal mi a přinesl růži, bylo mi to jasné. Zeptala jsem jej na to - brala jsem to tehdy spíš jako legraci - a on odpověděl, zda bych si vůbec dokázala něco představit, a já řekla, že ano. V té chvíli to bylo pořád ještě platonické, ale viděla jsem, že už jsem přešla hranici, za kterou si zahrávám s ohněm. Nakonec se vyjádřil, že mě miluje a chce se mnou chodit, já jsem odpověděla, že v mém případě to není tak jednoznačné. Pak na Silvestra mě začal líbat a já jsem nedokázala říct ne. Teď jsem hrozně zmatená: nevím koho miluji, vztah z mým chlapcem byl již předtím z mé strany trochu v krizi bez ohledu na přítele, ale nejsem zvyklá z problémů utíkat tím, že si najdu jiného. Zlobím se na sebe, že vlastně podvádím oba: svému chlapci lžu, nic netuší, jen je mu divné, že jsem odtažitá, a příteli jsem dala jasnou naději, o které teď ale nevím, zda ji splním. Tohle jsem nikdy nechtěla - no a přesto to dělám. Nechci to hrát na dvě strany a cítím, že je nejvyšší čas se rozhodnout, ale je to nesmírně těžké: se svým chlapcem je to možná krize, leccos mi na něm vadí (i když nejsou to tak zásadní věci), na druhé straně se tak dobře známe, jsem k němu přirostlá, mám spoustu zážitků, nikdy mi neublížil. Přítel je ale také hodný kluk, mám ho ráda pro to, jaký je, byla by to ale dlouhá cesta vybudovat zase vztah, kde už se dobře znáte. Vím, že mi těžko poradíte, že tohle musím rozhodnout sama a vyrovnat se s tím, že jsem porušila svoje zásady a zradila, ale pokud k tomu máte někdo co říct, udělejte to. Pomohlo mi trochu i to, že jsem to tady teď napsala. Akret

Ahoj Jani !Ďakujem Ti za to, že si sa mi ozvala.Vieš,ja som nechcel ani moralizovať,dotknúť sa Ťa,ani Ťa odsudzovať, lebo hovoriť NIKDY SA MI TO NEMOŽE STAŤ sa nikdy nevypláca.Ozaj som rád, že dlhšiu dobu toto fórum slúži skôr ako bút?avá v?ba, ktorá ?uďom , ktorí sa dostali do tejto situácie vlastnou či nevlastnou vinou, či silou osudu.Mám za sebou rok a niečo zvláštneho vzťahu s osobou ktorú som mal( a asi pod?a vlastných reakcií ešte napriek všetkemu aj mám ) ve?mi rád. Niektoré veci už dnes hodnotím s odstupom ( aj keď sa môj problém ešte nevyriešil ). Učím sa, skúšam , ktoré moje kroky by napravili chyby, ktoré som urobil ja. Veď všetky takéto situácie sú spôsobené neuvedomovaním si vlastných nedostatkov a chýb. Veď kto by išiel do vzťahu s iným človekom so zámerom vedome robiť niečo zlé ( ak neberieme patologické vzťahy). Sú to väčšinou chyby, ktoré si neuvedomujeme a nevieme si ich navzajom povedať. Veď všetko čo nám partner povie berieme ako výčitku, alebo prehnanú požiadavku na nás. Je to proste škola života a ja verím, že zmaturujem v ňom aspoň ako priemerný študent HiHi. Je pravda, že Tvoj príbeh je jasné svetlov záplave konzumného života v ktorom sa presadzuje každý kto ma široké ramená a hrošiu kožu. Napriek "chybe" že si si našla ženatého partnera jedobré, že je nato?ko taktný a "rovný"ako ja hovorievam ( to zanamená čestný voči Tebe), že sa so vzťahom s Tebou nechváli a neroznáša to ako svoje ďalšie viťazstvo v poradí.( Aj takéto názory, že to je všetko správne som tu a inde v iných fórach čítal). Viem, že život tieto situácie prinášaako skúšky.( Prečítal som ve?mi ve?a v tejto oblasti za posledný rok.) Nie v každej skúške vydržime alebo obstojíme, a preto nemoralizujem a neodsudzujem nikoho komu sa to stane naozaj ako osudový blesk. ( Ani vlastnú manželku aj keď to bolí.). Všetko čo sa v danej situácií deje je to ako škola, ktorú človek musí absolvovať aby mohol povedať tak tu som urobil chybu, alebo toto som nepochopil a musí sa doučiť. Ak sa to týka aj detí je dobré ak tí traja vedia nájsť riešenie vhodné pre rodinu( veď deti za danú situáciu väčšinou nemôžu). Ak som sa Ťa dotkol prepáč mi ozaj som to nemal v úmysle. Ozaj som Ťa obdivoval v odvahe ukázať svoj životný príbeh ako vzor pre ostatných, aby sa mohli rozhodnúť vo svojom živote ktorou cestou chcú kráčať.( Môj poznatok je taký, že tí ktorí majú z nevery šport si to takto ako Ty asi nikdy neuvedomujú. Berú to ako víťazstvo alebo prehru v zápase, ale že vyhrávajú nad osudom iných ?udí to im nepríde.)Tvojou maturitnou písomkou v tejto škole života je toto fórum a Tvoje riadky v ňom. Za všetkých ktorým si takto pomohla Ti ďakujem.Ak budeš ešte chcieť komunikovať k?udne sa ozvať môžeš. Rád sa bavím s inteligentnými ?uďmi.Prajem Ti ve?a šťastia, ktoré nebude ubližovať nikomu a Teba vynesie do najkrajších výšok Tvojho ( predpokladám mladého) života.Ostáva s úctou SKALA ( pevná ako skala Hihi ).

Ahoj Skalo!Mozna Ti to tak nepripada, ale ja jsem si plne vedoma sve chyby. Mas pravdu, clovek ma rozum, vuli, svedomi atd.,ale vsichni jsme chybujici a obcas uklouzneme, ale to me /nas/ samozrejme neomlouva. Meli bychom byt na sebe tvrdsi a dostat svym zavazkum a v mem pripade svym zivotnim zasadam a nepodlehnout pokuseni /i kdyz je to tezke,kdyz mate oboustranne pocit,ze jste potkali toho praveho/. Presto se to stalo. Nikdo z nas to neplanoval. Ublizili jsme navic pritelove zene a sami jsme za vsechno zaplatili nesmirnou bolesti. Presto, ze jsme spolu prozili ty nejkrasnejsi chvile v nasem zivote, uz bych do toho vicekrat nesla. Pro me byla tato zkusenost obrovskou zivotni lekci, ze ktere se snazim maximalne poucit. Snazila jsem se vcitit i do pocitu pritelovy zeny a premyslela jsem, jak se ona vyrovnava ze zradou, ztratou duvery, pochybami sama o sobe. To, co proziva ona ale samozrejme chape nejlip clovek, ktery si tim sam prosel. Ty prirovnavas pocity podvedeneho k pocitum potapece bez vzduchu. Vim, ze i ona si prochazi velkou bolesti a je mi ji lito. Premyslela jsem o tom, ze se treba casem ja mohu ocitnout v jeji roli. Jak bych se citila, jak bych asi reagovala. Uvedomuji si /to,co i Ty zminujes/, ze kazdy vztah provazi mensi ci vetsi problemy, kazdy vztah se casem dostane do stereotypu a zevsedni. Uvedomuji si, jak dulezite je, aby k sobe byli partneri otevreni,snazili se porozumet tomu druhemu,aby byli vnimavi, nesobecti, tolerantni, byli schopni si odpoustet...jak je dulezite na sobe neustale pracovat a starat se a pracovat take na partnerskem vztahu. Vsechno podleha neustale zmenam. Clovek meni sve nazory, postoje,zvyky atd. a take nase vztahy se neustale vyvijeji, at uz v tom dobrem ci spatnem slova smyslu. Shoduji se s Tebou v nazoru, ze pokud za to ten vztah stoji,ze o vztah je treba bojovat, resit problemy a neutikat od nich. Vyzaduje to ale zajem a snahu obou partneru. Jak lehce se to pise a jak slozite a tezke je to nekdy uskutecnovat.Dekuji vsem za jejich prispevky. Mnohe z nich me poucili a take me primeli hloubeji se zamyslet nad problemem nevery a videt veci z ruznych uhlu pohledu. Diky.

Ahoj Iko!Drz se! Zivot jde dal, nic prece nekonci. A pokud jsi na dne, tak jako jsem byla ja, tak se jiste z toho dna zase odrazis, a pujdes dal. Musis! Kvuli sama sobe.Zkus se poucit z teto zkusenosti, jak nejlip umis, a odpusti sama sobe. Neutapej se v te bolesti. Stalo by Te to hodne energie a tu budes potrebovat, abys znovu ziskala vnitrni rovnovahu, abys udelala tecku za touhle kapitolou zivota, a hlavne abys zila dal.Jsem si jista, ze to zvladnes. Drzim Ti pesticky.Jana

Ahoj Matrix,LF mám taky a přesto jsem k psychologovi šla.Je pravda,že na ten zážitek asi do smrti nezapomenu.Milý pan psycholog mi řekl,že jsem velmi rozumná vyrovnaná žena,máme dvě malé děti, rozvést se můžu vždycky,tak ať to hlavně nedělám teď,vždyť si přece zahýbají všichni.Byla jsem v té době psychicky dost troska,ale po návštěvě u něj se mi chtělo spíš smát.Zpětně jsem se dozvěděla,že on je ženatý už potřetí.Říkala jsem si,ale že to není možný,takže jsem to riskla a objednala se ještě jednou k jiné psycholožce a tam byl přístup naprosto jiný.Byla jsem u ní jen jednou,ale moc mi pomohla.A jde opravdu jen o náhled třetí nestranné osoby,člověk asi lépe získá odstup při nahlížení svých vlastních trampot.Takže pokud máš pocit,že to nezvládáš,sežeň si třeba psychologa v jiném městě než bydlíš,myslím,že to stojí za to.A to,že máme titul? V téhle oblasti jsem stejní laici jako kdokoli jiný.A Vlastovi a Skalovi díky.I to, že má zkušenost a názor někomu pomůže,potěší.Proto tu tato rubrika asi je.Držím vám všem palce,tvrdím,že život jde v sinusoidách,takže když jste úplně dole,musí se to zase obrátit,aby člověk mohl začít stoupat.A ono to přijde,mějte se

Ahoj Iko,nedá mi to a odpovím ti i já.Mně první milenka mého manžela volala s cílem šokovat mě,ublížit mi,asi chtěla,abych ho tenkrát vyhodila a on přišel za ní.Já o ní věděla,takže to překvapení nebylo takové,jak by asi chtěla a podařilo se mi ten rozhovor zvládnout tak,že jsem zůstala zcela v klidu,což ji dost vyvedlo z konceptu, vykládala mi,jak se "taky" osudově milují,jak ale ona ví,že můj manžel od nás kvůli synovi neodejde atd.Na to jsem jí řekla,že nechápu,proč mě vůbec volá a že když se už k tomu kroku rozhodla,měla by o něm také informovat nejen mě,ale hlavně i mého muže.Asi po minutě mi volala znovu..."tak vám teda chci říct,že jsem mu to už řekla..."no prostě slepice,pardon,dámy.Musím říct,že tím tenkrát u mého muže skončila.Myslím si,že kdyby to tenkrát neudělala,třeba ten vztah pokračoval dál,ale tím,že převzala "otěže řízení" jejich vztahu do svých rukou,to už se asi mému muži nelíbilo.Oni si to přece jenom ti pánové ty své bokovky rádi korigují sami.A je samozřejmě jednodušší navykládat milence,že doma je to hrozné, že s ní je to to pravé,osudové,ale kvůli dětem,miláčku...Drsný,co?Samozřejmě to může být i naopak,ale rozhodně bych těm milenkám moc nedoporučovala volat manželkám.Buď o vás neví,potom hrozně ublížíte a je na vás,jestli chcete jít takhle přes mrtvoly.A jednou s největší pravděpodobností budete v naprosto stejné situaci,ale už na straně podváděné(mluvíme přece o tom partnerovi,který,když už to udělal jednou,udělá to zase...).Anebo o vás už ví a shodíte akorát samy sebe.A Skala přirovnal manželství moc pěkně k těm horolezcům a potápěčům.Já sama jsem vdaná osm let a mám pocit,že stojím na úplném začátku.Pozice milenky je nová,vzrušující,proti manželce nesrovnatelná.Ale nemá hloubku prožitků z minlosti,já to asi neumím vyjádřit.Hlavně mluvím pořád o příkladu,kdy to doma až tak špatné není a nevěrou se řeší spíš zevšednění na úkor chuti něco proti tomu zevšednění dělat.Může to být ale samozřejmě i úplně jinak...NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY!

Každá nevyžádaná pomoc a rada budiž po zásluze potrestána. Neřeš to, bylo by to ještě horší. Odpusť si a měj se ráda.

Berenika!Ďakujem za Tvoj názor . Som rád, že si mala odvahu sa zdôveriť, že tieto prípady existujú a že nemajú len( a myslím, že občas predsa len majú ) tak ideálny ako je to v telenovelách alebo vo filmoch typu krásna žena.Želám Ti všetko najlepšie do ďalšieho života so skúsenosťami aké si získala a poskytla ich iným.Ahoj SKALA

Ahoj Jani. V prvom rade som rád, že sa konečne v zmeti názorov ako nevera upevňuje partnerský vťah ( lebo ja si to vôbec nemyslím), našiel aj tento realistickejší. Možno sa budeš čudovať, že ako muž mám takéto názory, ale ženy sú krásne stvorenia a mne sa páčia, ale prekročiť hranicu ( a hlavne ak je nejaká kríza ) je to najhoršie, čo človek môže pod?a mňa urobiť. Vieš nenapísala /alebo som aspoň nezaregristoval/, podrobnejšie vak oboch( vlastne troch ) vo vzťahu, ale teraz to podstatné.Každý vzťah prechádza krízou. Väčšou, menšou každá sa zdá v danej chví?i ako najväčšie peklo pre všetkých zúčastnených. Či sú dvaja, alebo traja ( nebodaj viac... ). Aj ty sa dostaneš do trvalého vzťahua a j Ty sa dostaneš do problémov. Vtedy pochopíš bezvýchodiskovosť situácie, lebo nebudeš danej chví?i vedieť nájsť východisko, lebo budeš subjektívne zaujatá. Musím, alebo skôr chcem len malou poznámkou Ti povedať, že aj Ty si skomplikovala dané riešenie. Láska je jeden najkrajších, ale aj najkomplikovanejších ?udských citov, a to pokušenie prichádza v najneočakavanejších a najnevhodnejších situáciach a preto má človek rozum( ktrý vtedy nefunguje, cit a /nie "len"/ zamilovanosť pre "správne" rozhodovanie s rozumom. Nehovorím, že prichádzajú vzťahy , ktoré človek musí prijať, lebo sú silné. Všetko je však relatívne tak ja zamilovanosť a vzťah , ktorý nie je testovaný všednou realitou denného života je ideálny.Boj o každodenný boj aj o tu vernosť je niečo o čo stojí bojovať aj keď s jazvami na duši. Ale zapamätaj si že bojovať a súzvučiť musia ?udia, ktorí sa odhodlajú na spoločnú cestu. Neviem ako si na tom so športom, ale dám Ti dva príklady.Predstav si, že sú dvaja horolezci na stene. Priblíži sa k nim ďalšia dvojica a dvasjaz tých nezávislých dvojíc sa rozhodnú, že chcú liezť spolu, lebo v danom úseku im lepšie vyhovuje štýl spôsob myslenia úchytov na tej stene lepšie, ale čo tí dvaja opustení sú príliš ďaleko od seba nepoznajú sa !!! Druhý príklad Dvojice potápačov majú spoločnú rezervu vzduchu vo h?aši a zrazu sa objaví sólo alebo ďalšia dvojica tiež so spoločnou f?ašou a zase neznámi dvaja dajú do hromady a tí ďalší ostanú bez vzduchu. Presne to mi pripomína neveru nedostatok vzduchu. Neserioznosť spolulezcov. Veď prídu ďalšie etapy steny kde si aj tí v novovzniknutej dvojici nebudú vyhovovať čo potom? Je kam sa vrátiť ?Zdravím SKALA

Katka !Prepáč, ale nevyčítaš mu vlastne vlastnú chybu? Spomeň si ako si schovávala svoj mobil. To je prvý znak tajnosti a neotvorenosti. Ak si sa Ty vysporiadala so svojimi vzťahmi ( vzťahom prepáč) malaby si mu dať síce na javo, že Ťa to bolí, ale že mu dávaš priestor na vyriešenie jeho "vzťahohov. Čo Ty na to. ( Na tému žiarlivosti. Správna miera všetkého je prvé pravidlo života. Druhé, je, že žiarlivosť je súčasťou lásky ale ak tam je aj príčina to už je zlé. ).Zdraví SKALA

Ahoj, ad téma nevěra bych se chtěla zeptat na váš názor na nevěru tak říkajíc písemnou, chatovací a smskovací a tak. Seznámila jsem se se svým přítelem na netu. Oba jsme byli v tu dobu zadaní, nezávazně jsme se sešli a je z toho více než roční vztah. Vím dobře, co jsem tehdy cítila. Pamatuju si, jak jsme si psali partnerům skoro pod nosem, jak jsem schovávala mobil, aby se náhodou na něco nepřišlo. Od té doby,co jsme spolu, jsem tyhle hry vpodstatě eliminovala. Jenže teď jsem náhodou zjistila, že můj přítel tak úplně ne. Vím a nic jsem proti tomu neměla, že je v kontaktu s pár kamarádkami, ale když mu jedna z nich vzkázala (jak se mi doneslo), ať to s smskami a jejich obsahem nepřehání, je mi do breku. Jak se k tomu mám postavit? Neměl s ní nic, fyzicky se neviděli snad rok, tak nevím, jestli jsem žárlivka a zbytečně dělám scény, nebo jsem v právu. Když si ještě představím, že tohle bude asi jen zlomek toho, co touhle formou vyvádí...Co myslíte?

Ahojky Jani,určitě máš pravdu, že slova mohou ublížit někdy víc, než kdybych mlčela a nepletla se do toho. Já na ni e-mail nemám, tak bych musela přes telefon a to nikdy nevíš, jak začnou působit nervy a stres, pak řekneš i to, čeho by pak člověk mohl litovat. Asi to nechám ještě chvíli spát, čas je nejlepší rádce.A jak si na tom momentálně ty? Ještě bolí srdíčko?Já budu teď prožívat první víkend bez něho, tak jsem zvědavá, jak to přežiju. Je to peklo!

Pro Michala:Drz se, drzim Ti moc a moc pesticky!

Ahoj Iko!Zalezi na tom,co ji chces vysvetlovat a jestli ona o Tve vysvetleni vubec stoji. Vysvetlovat by mel predevsim jeji pritel. Verim, ze Tvuj umysl je dobry a chces ji pomoci, ale bud opravdu velmi opatrna a poradne, poradne si to rozmysli,abys nezpusobila vice skody /vice bolesti/ nez uzitku. Uvedom si,ze pokud oni dva tu situaci chteji dale nejak resit, ona potrebuje predevsim vedet, ze to mezi Vami skoncilo, a to uz mozna v Tvem pripade ona vi, a take,ze ji jeji pritel miluje/ma rad /. To by ji ale mel rici on. Dalsi reseni uz musis opravdu nechat na nich. Co se tyka te moji situace, tak me zkontaktovala nejprve jeho zena, a to pres mail.Odpovedela jsem take mailem, ale opravdu jsem peclive vazila kazde slovo, abych ji pomohla ujasnit si situaci. Davej velky pozor,abys ji svymi slovy, treba i nechtene, "nesypala sul do rany".

Ahoj,nevěra je pro tak zahadna... Nikdy jsem nebyla podvedena a jestli ano, nevim o tom a ani nechci. Ani ja jsem v pravem slova smyslu nikdy nepodvedla a kdyz ano, s tim clovekem jsem zustala do dnes. A abych byla uprimna, moji nejtajnejsi a NEJVICE VZRUSUJICI predstavou je, pristihnout sveho partnera, jak je mi neverny. Predpokladam, ze to je normalni, tak doufam, ze je nas vic. Jsou preci jenom predstavy, ze jo? Diky!

Ahoj Jani!děkuju za tvůj příběh. Moc smutně se mi to četlo, protože něco podobného jsem zažila i já (jenom v tom nebylo dítě) a vím, jak to bolí. Hlavně to zjištění, že přesto, jak se oba milujeme, se on se rozhodne pro tu druhou, je naprosto zdrcující. Nevím, jestli je to pohodlnost, zvyk či neschopnost muže jít za tím, kam ho táhne srdíčko, udělat prostě rozhodnutí. V každém případě si myslím, že když už jednou muž podvede svoji ženu nebo přítelkyni, může slibovat, jak se to již nikdy nestane, udělá to dřív nebo později znovu. Teď nemluvím o "lásce" na jednu noc, ale vztahu takovém, jako jsi prožila ty nebo já. Já momentálně stojím před problémem, že bych chtěla zavolat přítelkyni mého teď už bývalého milence a všechno ji vysvětlit tak, jako si to udělala ty. Ale bojím se její reakce, takže pořád váhám. Ona podle mě musí žít v hrozné nejistotě, jak to vlastně všechno je. Můj bývalý s ní vůbec na toto téma nekomunikuje a cítím, že se ona musí hrozně trápit. Na jednu stranu mě zrazuje od tohoto činu to, že bych se mezi ně neměla plést, ať si to spolu řeší sami, ne druhou stranu cítím sama v sobě potřebu jí to všechno vysvětlit. V každém případě je to velká zkušenost do budoucna, že to, co vidíme ve filmech, v reálu prostě nefunguje. Čest vyjímkám!

Ahoj Michale, konečně cítím, že jsi to pochopil, tak, jak jsme to mysleli.Myslím, že jsi na velmi dobré cestě. Klobouk dolů, jak perfektně a rychle sis to srovnal v hlavě, co je pro život důležité a jaká blbost je marnit si ho a utápět se v žalu.At?se snaží tvoje žena. Vím, že to není tak jednoduché jak píšeš v dopise, ale pokud se toho budeš držet, máš vyhráno.Napiš, jak pokračuješ.Megan

dobry den. tohla tema nectu moc casto, ale dnes mi nedalo se neozvat. v minulosti jsem...mela vztah s muzem, ktery mel dlouhodoby vztah s jinou zenou...a klasicky se "rozhodoval" s kym to vlastne stravi zivot. nerozhodl se pro me.chci ale mluvit o necem jinem. vcera jsem viudela film, ktery se jmenuje unfaithful-neverna. je to remake starsiho filmu a jeho prvni tri tretiny jsou velmi autenticke. zaver, kde manzel v afektu zabije zenina milence uz je trochu z ruky, ale to jak se podarilo nafilmovat sblizeni one zeny s jinym mladsim muzem a jak s nim pres vycitky svedomi a vedomi si cehosi spatneho navaze vztah je proste strasne real. aspon myslim. doporucuji vsem. mimo jine i proto ze myslim, ze casto to byva prave kouzlo neznameho a skutecnost, ze se s dosavadnim partnerem nedaji vratit ty prvni okamziky, co nekoho muze privest k nevere. nikdy jsem nechtela byt soucat trojuhelniku. presto se mi to stalo . neplanove a pozdeji jsem si svou vinu vykoupila bolesti. nutno priznat. ze jsem tehdy jineho partnera nemela a ze do toho muze jsem se zamiloval. presto to nebylo spravne kvuli jeho partnerce. nyni zijeme oba svuj zivot se svymi partnery a obcas se kontaktujeme. presto tya hrozba, to riziko, ze "by se neco mohlo prihodit" visi ve vzduchu pokazde jsme-li spolu. ja bych neveru netolerovala. presto priznavam ze je. ze se muze prihodit. komukoli.