Nevěra

Nevim co tu řešíte,vždyť o nic nejde.Svojí holce jsem byl nevěrný několikrát,ale když o tom neví,tak přece nejde o žádný ubližování.Co oči nevidí srdce nebolí.Nevim,proč je pro vás tak důležitý spát jenom s jednim člověkem.O nic přece nejde je to jenom látková výměna.Mam svojí holku rád a taky se mi prostě líbí jiný ženský a když daj,tak daj.Proč bych nebral.S láskou k mojí holce to nemá nic společnýho.

Ahoj zoufala, plne souhlasim s "advocatus diaboli" - jako by mi mluvil z duse. Stejne tak souhlasim s Tvym psychologem - prestat se obvinovat. Zila jsi ve vztahu 5 let a za tu dobu jde na vztahu udelat spoustu prace. Problemy jdou resit a hledat kompromisy nebo neresit a cekat az prerostou. Za to jsou zodpovedni oba stejnym dilem. Nekteri chlapi maji radi obetave a odevzdane holky jako jsi nejspis Ty, ale jini zase maji radi takove, ktere jsou sve a dokazou si najit sve misto na Slunci. Uvedom si, ze kazdy ma pravo ze vztahu odejit, je to mozna cistsi nez byt neverny. A kdyz toto cini, ma zrejme k tomu padne duvody - Tvoje nevera muze byt jenom zaminka. Pises "žila jsem pět let jen pro něj, ať jsem dělala cokoliv, myslela jsem na něj, byl pro mne vším a najednou má být konec". Mozna to byla chyba, mela jsi zit predevsim pro sebe. Ja jsem zil ve vztahu s partnerkou s podobnym postojem jako Ty a moc jsem si pral jeji postoj zmenit - snazil jsem se podporit jeji samostatnost. Nepodarilo se a nakonec jsme se rozesli. Protoze kdyz nekdo na druhem prilis lpi, tak to ma i mnoho negativnich stranek, napr. chorobnou zarlivost, privlastnovani, atd. Nyni ziju ve vztahu, kde zijeme kazdy pro sebe i pro toho druheho a citim se stastny. Ale verim, ze je mnoho kluku, kteri uprednostnuji obetavou a oddanou pritelkyni pred samostatnou.Muzu jeste jednu rejpavou otazku - nepsala jsi nahodou v jine diskusi, ze jsi se s pritelem rozesla Ty, pak jsi se chtela vratit a on jiz nechtel?

Máš samozřejmě pravdu, že nevěra je jen a jen moje chyba a nic ji neomlouvá - jsme zodpovědní za to, co děláme, takže si uvědomuji, že jsem se k tomu rozhodla sama a nemusela jsem, ať byly okolnosti jakékoliv. Nevěra nic neřeší a je to obrovská chyba - pro mnohé neodpustitelná. Ale myslím si, že jsem za ni byla už potrestána dost - dlouhá léta jsem se kvůli tomu trápila a uvědomovala si, svou chybu, a když jsem přišla na nevěru svému partnerovi, poslušně jsem ji překousla, protože jsem si vzpomněla na tu svou. A v neposlední řadě - díky mé nevěře, dopadl náš vztah tak, jak dopadl...., takže víc potrestána snad ani být nemohu. Ale jak už jsem psala, souhlasím s tebou - je to má vina. Jenže nemohu s tebou souhlasil v jedné věci, a sice - abych začala hledat chybu v sobě. Promiň, ale v tomto nemáš pravdu - v tomto vztahu jsem setrvala tak dlouho právě proto, že jsem neustále obviňovala jen sebe a jeho chování jsem se snažila omlouvat - díky tomu mám teď nulové sebevědomí, protože cokoliv se mezi námi stalo, jsem si okamžitě zdůvodnila "zase jsem něco zvorala". Věř nebo ne, ale opravdu jsem si ve vztahu prožila své a nikomu bych to nepřála - několikrát jsem navštívila psychologa a jedna z jeho rad zněla: "Přestaňte se obviňovat" a já s tím chci opravdu skončit - nechci svalovat všechnu vinu na sebe, toho jsem si prožila už dost, kdyby to tak nebylo, netrval by náš vztah tak dlouho. Tím vším, ale nechci říct, že já jsem bez viny, ani to, že mým jediným prohřeškem je nevěra. Myslím, že chyba bývá většinou na obou stranách, jen někde bývá větší.

Milá zoufalá,zoufáš si nad tím, jak je ten svět zhýralý, jak je nevěra všude kolem nás... Ale cožpak jsi to nebyla I TY, kdo byl nevěrný? Kdo za to tehdy "mohl"? Nestavíš se příliš (a neprávem) do role oběti, abys mohla ukázat na viníka (viníky) okolo sebe? Mohu-li ti radit, být tebou bych tolik nedémonizoval všechno špatné, co kolem sebe vidíš. Hledej chyby i na své straně. Možná přijdeš na to, že málokdy jde jen o "rány osudu", že zodpovědní jsme do určité míry všichni... Proč byl tvůj vztah tak neutěšený? Proč jsi to tak dlouho dobrovolně snášela (tvůj přítel se k tobě podle tvých slov choval zle, ale tys to přece nemusela trpět, MOHLA jsi kdykoli váš vztah ukončit)?

Zdravím všechny a zároveň děkuji za reakce na můj příspěvek. Je těžké zapomenout - momentálně se mi to zdá dokonce nemožné - žila jsem pět let jen pro něj, ať jsem dělala cokoliv, myslela jsem na něj, byl pro mne vším a najednou má být konec??? Je to nesnesitelná bolest, cítím, jak moc ho miluji, ale zároveň vím, že bych s ním nebyla nikdy šťastná - není to muž pro rodinu, děti a život do nepohody. Jsem sice mladá, ale po pětiletém vztahu, jsem si v hlavě srovnala myšlenky, co od svého partnera čekám - hlavně oporu, pochopení a jistotu, že pokud s ním založím rodinu, bude schopný se o ni postarat tak, jako já o něj....Dva lidé se o sebe musí starat navzájem...Já se cítím tak unavená, necítím chuť žít, mám strach z dalších zklamání, která na mne čekají....Ano, máte pravdu - nevěra je všude kolem nás. Děsí mne to, že ať se podívám kamkoliv, neznám čistý vztah bez nevěry - to mne ničí. Láska se musí hýčkat, aby nezemřela - není to samozřejmost.

pro megan a zoufalou,cetla jsem vase prispevky a uplne me to dorazilo, jsem asi citlivka,ale mam pocit jako petr, ze nevera je vsude a vsecky vztahy jsou predurceny k zaniku...to si mysli me silene ja,ktere ted lituje,ze jsem se nevdala jeste v blazene nevedomosti dvaceti let,tehdy jsem na to jeste mela docela chut, s pribyvajicim vekem ale ta chut slabne, zvlast kdyz ctu tohle.me druhe ja ale vi,co tusite i vy dve, je dobre,ze ti vasi chlapi jsou pryc,protoze se muzete vymachat ve smutku a potom mozna s cistsi hlavou,mozna ne v totalnim rozum znicujicim zamilovani,ale zato s rozvahou zvolit si partnera,opravdu zvolit,samozrejme na zaklade sympatii, ne do neceho spadnout. Klidne me ukamenujte,ale podle me zamilovanost nestaci.A taky,priste uz nebudete setrvavat ve vztahu,ktery vas nici,poznate,kdy vam to jeste stoji za to a kdy uz ne,ta hranice je tam,ze kdybyste se pak naaaahodou rozesli,nikdy byste nelitovali casu,k¨tery jste s nim stravily.Na druhpou stranu nechyt to vyhrotit jako zoufala mutze mit taky sve plus,totiz ze si muze byt nastopro jista,ze tohle by uz tedy opravdu nechtela.Drzim vam holky palce,abyste z toho nezesilely uplne,prezit se to sice neda,ale prezit se to musi.

Pro zoufalou: To, co tě potkalo, je spíš ŠTĚSTÍ!!!! Ten chlap za to opravdu nestojí.Vím,že jsi teď asi úplně na dně a je těžké jednat rozumem,ale podud to vydržíš a hlavně se k sobě nevrátíte a za měsíc,za rok za 2 nebo třeba za 10 potkáš někoho lepšího a to si myslím není problém, uvidíš,jak jsi v době,kdy jsi byla s ním,nežila a poznáš,jak člověk může být šťastný.Chvíli to bude trvat,než se z toho dostaneš,ale neseď doma,zajdi někam s kamarádkou,nebo jen oslov kolegyni z práce,která vypadá sympaticky a zajdi si s ní někam.Nehledj za každou cenu nového muže,ale ani se jim nevyhýbej.Hodně sil!! A na toho bývalého zapomeň.

Moje milá Zoufalá, po přečtení Tvého dopisu mi z toho nebylo moc dobře.Já mám ten dopis před tebou a taky bych potřebovala poradit,ale vidím, že to, co jsi prožila ty, je obdobný jako byl můj vztah.Jsem sice rozvedená po sedmiletém manželství bych asi už měla vědět, co obnáší partnerský vztah, ale tohle byl nářez. Po rozvodu jsem si našla přítele, kolegu z práce,opravdu nejsem z těch, co by si pouze zahrávali s láskou, chtěla jsem opravdovou lásku a myslela jsem si, že ji mám, myslela jsem,že bude perfektní otec a skvělý manžel. Celé dny jsem na něho čekala, jak pitomec, viděli jsme se jednou za 3 dny,/to mě nestačilo a zlobila jsem se/, psala jsem mu hezké zprávy,byly samozřejmě bez odezvy, mezi kamarády mne nebral, prý se musí ujistit,jestli jsem ta pravá, Pane bože, takovýho idiota ze mne dělal.Pokud jsem se jen trochu ohradila, že na mne nemá čas, urazil se. Chodil na hokej, do hospody atd... samozřejmě beze mne. Tak to jsem si nezasloužila. V úterý se se mnou rozešel mezi dveřmi v práci a ani nepovažoval za vhodné mi to vysvětlit.Je mu 33 let, rozvedený, ale chování jako ... Prý je na ženy moc hodný,v tom případě nechápu,jak by se choval pokud by se rozčílil. Vlastně vím jak, nekomunikuje a to je horší než kdyby na mne řval.První den jsem se málem zbláznila, ale teď jsem celkem ráda, že už nemám ty nervy, jestli se staví nebo ne. Je mi to fuk.Myslím, že chci,to,co ty. To,aby jsme se mohly mít kam schoulit, když je úzko a slyšet,že nás má někdo rád.Ale, holka ,to co jsi zažila ty , bych nevydržela, buď ráda,že to takhle dopadlo. Dle toho, co jsi byla schopná vydržet, musíš být perfektní a obětavá ženská.To,že si mu byla nevěrná si vůbec nevyčítej, ten tvůj arogantní idiot si nic jiného nezaslouží.Ty jsi totiž na něho moc uvázaná,prosím Tě, začni žít. Já jsem na stejné lodi, akorát kratší dobu, taky mi není do zpěvu, ale jsem lepší než on a ty taky.Já se na něho musím koukat v práci, víš jak mne to bolí?Jsou chvíle, kdy to chci zabalit, ale to nesmím dopustit, radši si jdu zasportovat.Mimochodem ho potkává i ve sportovní hale.Sranda,co??Uvědom si, že jsi s ním nic moc hezkého zatím nezažila a představ si celý život před sebou a když už si Tě neváží teď, co by bylo za dvacet let. Jo,a to, že je už lepší, si jenom namlouváš a víc odpouštíš a ustupuješ.To nedělej.Když budeš mít chuť, napiš mi.jsou to jen objektivní názory.Ale to,že je to arogantní nafoukanec, o tom nepochybuji.Pa Megan

Ahoj zoufalko,rada je v tvym pripade uplne jasna, nech ho bejt. Za 5 let ti nikdy nebyl oporou, nemas v nem jistotu a ani nic jinyho. Je ti cca stejne jako me a na kompromisy jsme jeste mlady. Jinak hlavu vzhuru bude lip.

Ahoj všem, pročítala jsem téměř všechny příspěvky, a jelikož se nacházím ve velmi bolestivé životní situaci, jsem velice ráda, že jsem na toto diskusi narazila. Dovolte mi, abych i já připojila svůj příběh a požádala vás o vaše reakce a názory.Se svým přítelem jsem začínala chodit jako naivní osmnáctiletá holka plná naivity a ideálů o čisté lásce. Nyní náš vztah trvá přes pět let a často se ohlížím zpět. Na začátky našeho vztahu nevzpomínám vůbec ráda, ba právě naopak

Zdravím Vás všechny podvedené i podvádějící,Potřebuji poradit.Jsem zoufale zoufalá.Pracuji ve stavební firmě jako managerka a chodila jsem s kolegou ještě do včerejšího rána, kdy mi mezi dveřmi řekl, že je konec, že nejsem ta pravá a on pro mne není ten pravý.Byla jsem jak opařená a prosila jsem ho o to abychom si mohli alespoň promluvit,řekl,že se sejdeme během dne, ale už se neozval.Neodpovídá ani na SMS.Myslela jsem,že je to vážně životní partner a nepochybovala jsem o tom,že by byl vynikající otec a manžel, ale život mění.Je fakt,že mi malokdy volal a SMS posílal pouze zřídkakdy.Ale pokud jsme byli spolu, bylo nám moc fajn.Řikal, že po jeho rozvodu jsem jediná žena, kterou si pustil tak blízko k sobě.Ja jsem se mu oddala celá.Ale bohužel jsem si ho dobírala neustále tím, že vím, že se na mne vykašle a pokaždé když jsem od něho odcházela, byla jsem protivná a jízlivá svými řečmi. Ale to jenom proto,že jsem se bála ,že ho ztratím a žila jsem v neustálé nejistotě.Vím, že jsem se chovala jako pitomec,ale viděli jsme se jednou za 3 dny a nestačilo mi to.Teď mu občas napíšu zprávu, že se ho nevzdám, ale bez odezvy.A tak je mi z toho na nic hlavně když vůbec nevím proč se to stalo.Chtěla bych to vysvětlit a pochopit, ale musel by mi to umožnit.Je to hrozné žít v takové hnusné nejistotě a ještě ho potkávat na pracovišti.Nejím, nespím, zvracím a jsem pološílená.Poradíte? Nechci to skončit, chtěla bych šanci.Megan

Kdyz tohle tak ctu tak se muzu jenom smat. Po 5ti letech sem zjistil ze me ma draha podvadi tak sla. Utnul sem s ni veskery kontakty z moji strany ona me jeste pise apod. Nevim jestli ji psenka nekvete(coz ji ani nepreju) a je mi to uprime receno i jedno. Chci zduraznit ze sem ji miloval a bylo to k nicemu. Jediny co se stalo tak je to, ze se ve me neco zlomilo a kdyz se kouknu kolem sebe tak svete div se.. nevera,nevera,nevera. No mam pocit ze sem o svy idealy prisel celkem brzo, je mi 23 a za tech pul roku co sem sam, sem neco mel i se 3ma zadanejma holkama a to sem nic nevyvolal ze svy strany. Tak proc mit s nekym nakej vztah, aby bylo komu lhat ci co?

Holky, mám úplně stejné pocity. Někdy si taky říkám, že bude lepší, když jednou přítele při něčem přistihnu, aspon mu budu moct říct, že jsem měla pravdu. Něco jako s tím vtipem o hypochondrovi a s tím co je napsáno na jeho hrobě: Já jsem vám říkal, že jsem nemocný! Občas to takhle cítím v žárlivosti. Taky ho podezírám. Přitom ale v minulosti měl malý románek, takže má žárlivost vychází se skutečnosti. Dříve mi vadilo, že nechodíme do společnosti - přítel moc třeba na plesy a podobné akce není. Dneska jsem v podstatě ráda, že nikam nechodíme, protože by stejně koukal po jiných a já bych byla jako blbec!

Ahoj holky,mate pravdu,duvera se uz nevrati...alespon me se nevratila a porad ziju s tim,ze sveho pritele podeziram.On tvrdi,ze nikdy s nikym nic nemel,jen ze zasel na kaficko,sms..atd.Vzdy jsem se vse dozvedela od treti osoby.Odjel do zahranici,ja se s nim rozesla a nasla si jinyho.Jenze to bylo spis z trucu a zvedavosti.Muj ,v tu dobu,byvaly pritel mi neustale volal...no a ja se k nemu vratila.Ted uz je to rok,co spolu zijeme v zahranici a vypada vse O.K.Jen obcas,kdyz se nekde zdrzi,tak me hned napada,jestli v tom treba neni nejaka zenska.A mam hruzu z navratu domu,kde je to sama krasna holka a stejna mentalita jako my.Priteli jsem rekla,ze pokud bych se jeste neco nekdy dozvedela(i ty pitomy sms),tak ho opoustim.Nekdy si rikam,ze by bylo lepsi,kdybych ho pri necem pristihla a byl by konec,protoze tady toto vecny premysleni,kde a s kym je me ubiji...ale odejit od nej nedokazu!!!!Jinak dohromady jsme spolu skoro 5 let.

Je, berunko, uplne s tebou citim. Neboj se niceho. Zustal s tebou, chapes? I kdyz treba kvuli ni, urcite to u ni tak horky nebylo a vis co se rika? "Kdyz se zena zamiluje, chodi pres mrtvoly. U me v baraku bydli zenska a ta nechala 2 deti manzelovi, protoze se -zamilovala-. Jestli ho tak milujes, zkus to prekousnout a co ti moc pomuze? Znovu se snim zacni smat a delat si z toho srandu, proste tu atmosferu nadlehcit. Drzim palecky. Jani

Ahoj, já jsem byla nevěrná svýmu příteli s mužem, který byl nevěrný svý ženě...to je pro začátek dobrý ne???Seznámila mě s ním moje nejlepší kamarádka na jedný "zábavičce" a od tý doby se to semnou veze...trošku mi to ujelo a já se do něj postupem času zamilovala už mi nešlo jen o ten sex...dala jsem do toho i city, což byla největší blbost kterou jsem udělala...zranila jsem tim svýho přítele...musela jsem mu říct pravdu, nedokázala jsem mu lhát, když jsme se spolu milovali já myslela na svýho milence...nedokázala jsem na něj přestat myslet...nedávno jsme byli s přáteli na jedné party a byla to hodně blbá náhoda tam přišel můj!!! milenec se svojí novou milenkou...byl konec. Ztratila jsem oba i přítele i milence...poraďte mi co mám dělat mám dál pokračovat a dělat jako, že mi to nevadí, že nejsem jeho jediná milenka, nebo se mám vrátit k příteli který mi všechno odpustil i když ho nemiluju a nic k němu necítím...

Kaťulko,nevím jestli čas je opravdu tak všemocným léčitelem, aby zahojil tyhle ty bolístky. Teď si myslím, že to úplně možné není. Můj přítel se nechoval úplně milionově hned od té chvíle, kdy jsem se to dozvěděla. Myslím, že mu do došlo nějak zpětně a po tom, co jsem mu řekla, že to chci opravdu ukončit a netrápit se dál. Teď se opravdu ke mě chová hezky, řekla bych jako dřív než to všechno začalo. On tvrdí, že to všechno chce čas a doufá, že to překonám a budu ho mít zase ráda. Ale teď když chce být se mnou víc on, tak já se chovám trochu odtažitě, nedůvěřivě a mám pocit, že se snažím od něj utéci. Když jsme se naposledy spolu milovali, tekly mi slzy, ale bohužel ne štěstím. Je to začarovaný kruh a já nevím jak ven. Asi jsem ti moc neporadila, ale snad alespoň ten pocit, že v tom nejsme samy a máme si s kým o tom promluvit je k něčemu dobrý. Ona ta dušička se musí taky někdy vyventilovat a ta moje už to taky nějak nemohla unést. Tak se zatím měj a dej vědět, jak se máš.Ela

Elo, jsem ráda, že v tom nejsem sama a nemusím si připadat jako žárlivka pro nesmysl. U mě to bylo obzvlášť zajímavé. Přítel se bavil s tou kámoškou na podobném diskusním fóru, jako je tohle. Když jsem ležela v posteli, kousek od něj..když jsem se to dozvěděla od někoho jiného, bohužel mě nenapadlo nic lepšího, než si tu diskuzi na netu vyhledat. Takže si umíš představit, jaké to bylo, přímo tváří v tvář číst ty kecy. Ona to pak uzavřela podivováním se nad těmi smskami, takže úplné jádro nevím, to si můžu jen představovat (asi naštěstí)..udělala jsem to co ty. Přítel měl nejdřív tendenci to zlehčovat, že se přeci nad TIMHLE nebudu pozastavovat, že o nic nejde, ale docela brzy pochopil, jak moc mi to ublížilo. Cítím to, co ty. Taky jsem mu odpustila. Když mám moc dobrou náladu, dokážu o tom i vtipkovat a dobírat si ho. Chová se teď milionově, cítím, jak moc mu o nás jde.. a stejně se někdy vzbudím v noci a bulim, nebo mě to najednou přepadne někde na ulici a je mi strašně. Je to pryč..důvěra, úcta k němu, moje chuť být s ním spojovaná coby jeho přítelkyně. Jakékoli společné plány už beru s rezervou, vždyť je přeci všechno trochu jinak, jen ne v pořádku..myslíš, že čas to spraví?

Ahoj Skalo,píšeš rovnováhu, ale kterou a jak??? Druhým bych vždy poradila a pomohla, ale sama jsem zmatená, nešťastná a neschopná se z toho jakkoli dostat. Opravdu nevím jak, když ani nevím co všechno se stalo. Můžu si jen domýšlet a to je opravdu ubíjející. Můj přítel o takových věcech mluvit nechce nebo spíš tvrdí, že to neumí. Řekl mi jen, že mě nepodvedl, že mě má rád a chce být se mnou. Ale znáš to, každý telefon, SMSka mě vyvádí z míry. Nechci nikoho nutit, aby mě miloval a byl pořád se mnou a proto jsem se s ním chtěla rozejít, ať jde za svým štěstím a dá mi pokoj. Někdy si říkám, že by pro mě bylo vysvobozením, kdyby řekl, že opravdu k něčemu došlo, zamiloval se a chce odejít. Ale je to jinak a já nějak nemám tu sílu ho po třech letech natvrdo vyhodit. Možná ho pořád mám ráda, možná jsem taky trochu sobec a bojím se jen, že budu úplně sama. Nevím, opravdu nevím, mám v hlavě zmatek a nevím co by bylo pro nás dva nejlepší. Takže pokud máš nějakou moudrou radu, tak prosím poraď. Ela

Eli !Jednoducho Tvoje pocity ktoré vyjadruješ na záver Svojho príspevku sú trefné a perfektne vyjadrené.Držím Ti palce, aby si našla rovnováhu aj keď po potknutí Tvojho partnera.Pozdravuje SKALA