Nevěra

Nebyla jsem, nejsem a nebudu nevěrná. Ale píšu tady pro ty kdo se zajímali a poradili mi v mém problému zhruba před rokem.Děkuji za rady Jsem šťastná a se Z. jsem už 10 měsíc.Kyllies

Kdo byl byť jen jednou nevěrný,tomu už se nedá věřit,obzvlášť citlivý partner to těžko nese.Ale těžko najít takového,který by byl věrný.

Nevěra je dneska moderní.Nemít žádné starosti,žít ze dne na den,že pánové?A že z Vás děvky tahají prachy a Vy okrádáte svoje rodiny,to je Vám jedno!Styďte se!!

Dovedu pochopit, jak jste naštvaná na tu "děvku". Nebyl ale ten špatný spíše Váš manžel? On jí to přece dával všechno dobrovolně. Proč by si to ona nevzala, když jí to on dával? Tím ji nechci v žádném případě omlouvat, ale on měl myslet na svou rodinu. Jeho to byla rodina, ne její. Já být na Vašem místě, tak si to v první řadě pořádně vyřídím s manželem.Vždyť tím Vás ponižovali oba, Vás i vaše děti.Přeji spokojený další život. Katka

Velice mne zaujaly všemožné příběhy o nevěře a je zajímavé,že jsem nenašla ani jeden podobný tomu mému,ve kterémhrály hlavní roli velké peníze.V 50,povelké oslavě ,jsem si začala být čím dál tím víc jistá,že můj muž,mimochodem o 13 let starší,má milenku.Největší šok byl pro mne,když se všechno najednou provalilo.Byla to děvka o 34 let mladší,v té době podruhé vdaná.Mého muže si vyhlídla jako potenciální oběťkterou snadno oblbne kecama o lásce,hlavně,že bude cvakat.A cvakal,jak mourovatej.Děvce platil nájem bytu,když se na ni pochopitelně už druhý manžel vykašlal,zařídil jí obchod se spodním prádlem,pořídil jí auto,aby chudinka mohla za ním kdykoliv přijet a tahat z něho prachy /i když ležel v nemocnicnici,tak se nestyděla /,na chalupě u rodičů jí nechal vybudovat bazén,financoval jí dovolené s dětma atd.atd.,konečná suma je hodně vysoká a hlavně v nenávratnu,děvka je dneska vysmátá,má třetí dítě s třetím chlapem a určitě je díky blbosti mého muže zajištěná.Nejhorší ze všeho je,že její rodiče z tohoto jejího vztahu taky profitovali,namísto toho,aby jí rozbili hubu.V té době bylo mojí dceři 13 let a to co si doma prožívala za peklo,bych nikomu nepřála.Děvka šílela,že přijde o pravidelnou podporu a tak s ním točila,že jsme byly s dcerou od něho v opilosti napadány,škrceny apod.Odejít?Ne!!!!Na to jsem se nedřela a nevytvářela domov25 let,abych pak všechno dobrovolně položila k nohám ubohé kurvičky,která se nestyděla mého muže dojit a přitom se tahat s mladýma,jak jinak.Je to pro mne otřesný zážitek,na který se nedá zapomenout,ale dneska jsem nad věcí,nerozvedla jsem se a žiju.Věřím,že jednou té bývalé"milence"mého muže rozbijou hubu samy její děti,protožepochopí,že jejich máma je prachnormál-ní prostitutka.Boží mlýny melou pomaluale jistě a na každého jednou dojde.Nejsem pomstychtivá,ale peníze,o kterétahle děvka Edita okradla moji rodinu,jí v životě štěstí přinést nemohou.

Jsem vdaná 30let.Můj mimomanželský vztah trvá 24 let.Dá se říct,že je to již takové stínové manželství.S manželem máme společné problémy,děti,dnes i vnoučata. S přítelem máme společné všechno co dělá život krásný.Ani po těch 24 letech mě neomrzel a to se vidíme skoro denně

Až Ti bude 55, tak budeš to nejhorší co může lézt po zemském povrchu.

rikat by se to melo protoze muze to i dokaze i vzrusovat.

Ahoj jsem rad ze jsem si mohl precist tvuj dopis ale rad bych se seznamil jinac.Zatim ahoj.

Předmět: Nevera Autor: Lis Datum: 20.3. 2004 22:55:44 Teda lidicky, tak jsem sem zabrousila, precetla si par vasich nazoru. Ja nemam zkusenost s neverou, i kdyz pred tydnem mi muj pulrocni kluk rekl, ze vyjel po nejake holce, ale ta ho odmitla. Je to hrozne pri predstave, ze by spal s nekym jinym nez se mnou. Citila bych se neciste a odporne, kdyby se me jenom dotkl....Moc casto jsme se hadali, a to byl důvod proc zautocil, pokud to neklape ve vztahu, je tu riziko nevery, mensi udel na tom ma, ze ho malo uspokojujete....nevim, ale dneska jsem prisla na to, ze zivot je kazdeho z nas, je to muj zivot a ja ho nepromarnim kvuli nejakemu klukovi, ktery si svuj zivot taky vychutnava, bez ohledu na me, tak proc bych mela brat ja ohled na nej, trapit se a doprosovat se, cekat az se ozve nebo az se uvidime....kazdy den je jen jednou za zivot, ale malo kdo si to uvedomuje.... Předmět: Nevera Autor: Ales Datum: 20.3. 2004 23:17:01 Kdyz jsem zacal chodit se svoji manzelkou, trak po 14 dnech sama navrhla, ze by nemelo zvlast vadit, kdyz se jeden znas bude ohlizet i za jinymi lidmi a pripadna nevera by nemela b yt duvodem k rozchodu, bude-li jen kratkodoba. Trochu jsemse podivil a nic nerikal.Dodneska jsme spolu 7,5 roku (z toho 4 roky manzele). Fakticky jsme jeden druhemu nebyli dosud neverny, i kdyz se radi bavime a flirtujeme i s jinymi (dokonce i treba s nasi spolecnou kamardkou - rikame ji rodina pritelkyne).Oba sdilime nazor, ze je pro zivot dulezitejsi, ze se mame radi, opatrujeme jeden druhemu, jsme si podporou, ze se starame o deti o rodice obou z nas ...Nejake chvilkove pominuti smyslu ve viru vasne s jinym nami nemohou otrast!! Chce to proste zustat nad veci je jit za tim podstatnym

Vasiku,jsem se svym muzem uz 6 let a mam pomer s jeho kamaradem uz 2 roky,ikdyz jsem asi v tvem pohledu odporna,nic krasnejsiho jsem nezazila.A neco pro vsechny NIKDY nerikejte NIKDY.

Není nutné se omlouvat, kdo to špatně pochopil jsem byl já. Úplně živě jsem si vybavil tu vlastní situaci, kdy jsem vůbec nevěděl, co dělat a ne pro to, že jsem chlap a mám živit rodinu, ale protože jsme nemohli NIC dělat. Najednou zjistíš, že nikoho nemáš, nikoho neznáš a jediný člověk, který je v tom s tebou, a který ti řekne, že s tebou bude i pod mostem, je tvůj partner. Ale už jsem to psal jinde - jsem velmi rád, že je to pryč a paradoxně jsem velmi rád, že to bylo, protože jsem neměl nejmenší tušení, že ty vazby, o které jsem se mohl bez váhání opřít, jsou tak pevné.Ten tvůj odstavec jsem pochopil jako věc, která je už ve fázi přípravy a tak mi to přišlo docela šílené. Já se omlouvám (asi nebudu stejný typ :-)) a držím palce, sice jsem to už napsal minule, ale toho taky nebude nikdy dost.

Díky moc, a omlouvám se, jestli jsem se tě nějak dotkla. Naštvalo mě to, že nevím jak mám tuto situaci řešit a když pak čtu takový názor, tak mě to mrzí. Fakt bych to neudělala a sám vidíš, že jsi zřejmě stejný tip v těchto věceh, jeko můj muž. Nikdy mi nedokázal říct "promiň". A to teď nemyslím jen tuhle situaci. Občas by to bylo na místě, ale prostě mu to nejde. Byla bych stejně nešťastná jako on, kdybych odešla, byť jen na chvíli. On na pracák nepůjde, protože má živnost a chce si ji udržet. Chce mermomocí podnikat a já mu v tom musím být oporou. Nesníží se k tomu, aby šel někam do práce, když mu to všichni "radí". Snad bude líp. Teď má nějaké kšeftíky, tak snad se pomalu vylížeme z dluhů a bude líp. Sice jsem zablodila na úplně jiné téma, než ja nevěra, ale snad mi to čtenáři odpustí. První příspěvky o tom byli. Díky

Je mi opravdu líto, ale mluvíme každý o něčem jiném. Mě jen vadila ta myšlenka, možná opravdu jen ve fázi teorie - "na chvilku odejdu, jenže já mám strach, že zůstanu sama" a ON to potom vyřeší blbě, tady jsem vůbec nepochopil tu úvahu, proč by to on měl nějak řešit, kdybys odešla ty ? Ostatním problémem jsem se vůbec nezaobíral. Byl jsem sám bez práce a dokonce jsme s manželkou (2 děti) byli na pracáku 2 měsíce současně, takže já vím, co to je pomalu rozprodávat byt, aby bylo na nájem a na jídlo, takže bych si nikdy nedovolil toto jakýmkoli způsobem zlehčovat. Asi jsem byl někde, kde bych to nepřál, na pár vyjímek, snad nikomu.Potom zasáhla nějaká vyšší moc a vše se uklidnilo, nicméně od té doby se intenzívně učím umění nepotřebovat a zjednodušil jsem svůj život a jeho vnímání na nějakou úroveň, kde stále cítím značné rezervy, ale nějak to jde. Nicméně, kdyby mě moje žena opustila, třebas jen na oko a na chvíli, tak se už nikdy nevrátí, protože bych to nepřipustil (neumím se vracet, ale to je jiné téma), konečně ona byla na pracáku z posledních 10-ti let 8, a nikdy bych jí to nijak nepředhazoval a ani ve snu by mě nenapadlo jí opouštět.Jiná stránka věci je, že pokud se on sám nesnaží problém nějak řešit, tak je to zlé a pokud žije v domnění, že on práci najde vždycky a tak nebude brát něco "pod úroveň", tak mu v klidu vyřiď, že se velmi mýlí. Já byl manažer na střední pozici, kromě jazyků si tykám s jakoukoli problematikou od vedení lidí přes firemní ekonomiku ke slušné úrovni práce na PC a v závěru jsem byl rád za práci skladníka, kam jsem dojížděl 80 km. No, držím palce, budeš to mít ještě dost těžké.

KrokoučJsi zřejmě dost jednoduchý, řešit to takový způsobem. A nebo jsem to špatně vysvětlila. Nejde o žádné vydírání. Chápeš, že rok sedí u počítače, nevydělává a jen serfuje a hraje hry? A jeho 3 děti nemají pomalu co jíst a za chvíli možná ani kde bydlet. Nejde o to, že bych ho vydírala, a čekala až mě bude prosit o návrat. Není mi 15. Ale jde o to, že to ani nechci a kdybych to udělal dle rad mých kamarádek, tak by to tak dopadlo. Zřejmě by i pochopil, že to není z mé hlavy. A jasně, že k ženský, která dá na rady kamarádek, by se nevracel. A to, že bych měla strach, že by mě nechtěl zpátky.... Je to tak, že neumí uznat porážku a bude si stát za svým, i kdyby věděl, že dělá chybu. O tom to je.

pro JirkuSnažím se mu pomáhat jak můžu a je fakt, že to no občas pomůže, občas ne. Je to takový začarovaný kruh. Je mi ho líto. Horší je, že v průběhu toho roku jsem otěhotněla a máme třetího potomka. Všichni okolo se diví, jak jsme to mohli dopustit atd. Snažím se ho před ostatníma bránit, ale asi si myslí, že jsem padlá na hlavu. Některé moje kamarádky mi radí aŤ s ním nemluvím atd. Ale zastávám názor, že si nebudu ještě přidělávat umělé problémy. Já se s ním nechci hádat,. A je pravda, že se uzavřel a když už se něco vyvrbí, tak je hodně nervní. Před vánocema byla napjatá atmosféra a já jednoho dne vybuchla apotkala jsem se ze zlou. Nadával mi a byla jsem ta špatná. Odešla jsem na procházku a když jsem přišla, bavili jsme se jakoby se nic nestalo. Pochopila jsem ho a nechala ho být. Kdybych byla sama s ním, je mi to zřejmě víc jedno. Ale máme 3 děti!!! Snad to bude lepší. Každopádně dík za podporu, protože to fakt docela bodlo. On mi to nevysvětlí, nechce se o tom bavit. Díky

prilis radikalni .. vobcas se premlouvani vyplati .. ja svou zenu premluvil na 15 let :-)

To je jak z učebnice :...každý mi říká a´t od něj na chvilku odejdu, jenže já mám strach, že zůstanu sama. Ne, že by mu bylo líp bez nás, věřím, že toho bude litovat, ale sebe bude taky litovat a to asi ta jeho hrdost nedovolí aby mě prosil o návrat. Nevím. Nepatří to sem, ale bojím se, že to vyřeší blbě a nakonec si najde nějakou mladou buchtu.Pokud tomu rozumím dobře, tak je to o myšlence : odejdu od něj, aby prosil o můj návrat a bojím se to udělat, protože by to ON mohl vyřešit blbě. Zdá se mi to nebo je v tom opravdu vydírání a sobectví ? Kdybys tohle udělala mně, tak bych reagoval přesně tak, jak předpokládáš, ovšem bez jakéhokoli náznaku sebelítosti, přece nebudu někoho přemlouvat, aby se mnou byl, ne ?

Chlap bezpráce, nadto jeden rok - to je velmi vážné. Přestává si věřit jako chlap, který má zejména zabezpečit rodinu existenčně. Pochopitelně se tohle všechno odráží na jeho myšlení a žena vedle něho může mít pocit, že je neschopný, když si po takové dlouhé době není schopen najít práci. Jenže ono to nenáí tak jednoduché. Při ztrátě práce - když nezaměstnanost trvá déle než třeba tři měsíce - ztrácí člověk důvěru v sebe sama. Pak je na partnerovi, aby mu stál po poboku. Konceckonců jednak si slibují při svatebním obřadu, že si budou pomáhat jak v dobrém, tak ale i ve zlém. A zlé chvilky přicházejí, takový je život. Chlap se v situaci, o které je řeč, uzavírá do ulity, žena si pak myslí, že o ni nemá zájem. Přitom opak je pravdou. Takže svému manželovi pomozte, devět let soužití už stojí za to. Uvidíte, že sluníčko zase vyjde a vy z toho všeho, co teď prožíváte, vyjdete posilněni. Nelámejte nad tím vším hůl a nepodnikejte nevratné kroky, dost možná byste toho mohli v budoucnu litovat.Jirka.

Od Tebe a VAŠICH dětí pryč.