Nevěra

Antonio, asi mas pravdu, je potreba mluvit a vysvetlovat. Ja kolikrat uz nemam silu. Dokazu se ovladat, mam velkou trpelivost treba se studenty pri doucovani ale to bude tim, ze je mam pred sebou a i kdyz je jim kolikrat i pres dvacet let vidim na nich jaka jsou to

Já znám člověka, který tak učinil. Chodila jsem s přítelem a on si vzal nakonec kamarádku. Pak se mnou pravidelně spal a já to brala jako odvetu za to, že že mi ho odvedla. Kdo tedy udělal chybu, já či on? Já ho milovala a on si vzal jinou. Ale jezdil za mnou pravidelně dál a spával se mnou též pravidelně. Já měla výhodu, že ona o mě nevěděla a já o ní ano. A pánbůh ji potrestal za to, co udělala. Ona chtěla děti a on se nechal operovat, aby je už neměl. Jí řekl, že to bylo ze zdravotních důvodů, ale já vím, že už další nechtěl - měl je z prvního manželství.Neměla jsem z toho radost a upřímně jsem jí za to litovala. Já jsem pak z tohoto vztahu - nevztahu nakonec raději vycouvala. Takže nevím, našel-li si on další milenky.

Antonio, tobe to nemusim vysvetlovat, vid?

Je potřeba hodně mluvit a vysvětlovat. Charlie, moderním fenoménem jsem nevěru nazval proto, že nejen z této diskuze cítím, že někteří ji začínají považovat za něco normálního, ale dokonce začíná být módou, nebo prestižní záležitostí, mít milence/milenku. Snad už jsem zde také psal, že nevěra byla, je a bude a že nesoudím ty, kterým to nevyšlo. Nelíbí se mi ale, zvolit při problémech s partnerem nejjednodušší cestu, kterou je podvod!!! Nebo aby člověk vůbec žil v pokrytectví - což je třeba svatba pro peníze a milenec/ka pro potěšení.Reno, znám člověka, který si vzal děvče a vůbec ne ošklivé, aby mu měl kdo vařit a prát ponožky, jak už tady zaznělo. Nechová se k ní vůbec špatně a i ona vypadá spokojeně, ale do společnosti a nejen tam, chodí s milenkami a několik jedinců jej za to obdivuje. Neřeším jejich osobní život, protože z něj znám jen půlku, snad jim to tak vyhovuje, ale děsím se toho, až některý z jeho obdivovatelů, který také vidí jen to pozlátko, jej bude chtít hlava/nehlava napodobit, jen aby byl IN.

Chci se zeptat, je někdo, kdo vstupuje do vztahu s tím, že bude nevěrný? Všechno je to asi o tom, jak si každý z nás vztah představuje. Někdy se může stát, že představy se liší od skutečnosti. A někdo si s tím poradí tak, že se snaží vztah upevnit a někdo prostě zjistí, že existuje někdo jiný a je nevěrný. Ale taky se může dostat do kolotoče, protože každé pozlátko se jednou odře. Společný život je o něčem jiném než postelové radovánky jednou za čas a pak zase ahoj a potkáme se spolu jak na sebe budeme mít chuť. To není o společném životě. Já osobně jsem svému partnerovi nevěrná nebyla a nevěru u svého přítele bych neunesla. Pro mne by to byl konec. Ale nemůžu odsuzovat Ty, kteří nevěrní byli anebo jsou. Záleží na každém jak se s tím vyrovná. Nečiň druhému, co nechceš, aby druzí činili Tobě. Myslím si, že jsou věci které se vrací jako bumerang. Nedovedu si představit, že by mi byl můj přítel nevěrný, já bych mu "to" odpustila a život jde dál? Jak asi? Ta důvěrnost a intimita mezi námi by zmizela.

Charlie, já mám zase pocit, že ty vůbec nechápeš mě a zbytečně mě chytáš za slovo. Zřejmě jsem tedy použila špatný slovní obrat, který vyzněl idealisticky, ale faktem dle mého mínění je, že člověk by měl do vztahu vstupovat s pocitem, že bude věrný a pokud ne, tak asi něco není v pořádku, už na samém začátku, takže jak to pak může vypadat po určité době vztahu. To, že vztah není nikdy jen o očekávání jednoho člověka je samozřejmě pravda, ale očekávání druhého nemůže ovlivnit můj pocit, že já chci být věrná, a že jsem zastáncem nevěry. Ale jestli vydržím být věrná celý život, to samozřejmě slíbit nemohu

Nevím proč by tady Antonio neměl co dělat. To si jenom Ty, staromódní myslíš, že se tady kamenuje hlava, nehlava. Mi spíš připadá, že tady většina vyjadřuje své názory. Pravda, "někteří" vulgárně útočí.

Lolo, zřejmě jsi mne nepochopila. Já přece VŮBEC NETVRDÍM, že vstupuji do vztahu s úmyslem být nevěrný (opak je pravdou!), jen mi tvé očekávání, "že vztah bude věrnost a čistota sama" připadá jednak značně idealistické (dohnané do extrému) a hlavně vztah není nikdy jen o TVÉM očekávání nebo TVÝCH úmyslech. Ve vztahu máš vždy co do činění ještě s druhým člověkem, jehož očekávání, úmysly, motivy, činy... jsou úplně mimo tvou kontrolu. A konečně i kdyby úmysly obou zúčastněných byly čisté jako čerstvě napadlý sníh, nikdo nikdy nezaručí, že "se něco nepokazí". Vždyť ve hře je přece tolik - často takřka nahodilých - faktorů, které si mnohdy ani neuvědomujeme. Asi to není náhoda, že nevěra existovala, existuje a existovat bude. (Mimochodem, Antonio, nesdílím tvůj názor, že nevěra je "moderní fenomén".) Už jen prostý fakt, že každý člověk má v sobě zabudován pohlavní pud, je přímo ideální živnou půdou pro nevěru. Tak jaképak překvapení, že lidé jsou nevěrní! Mimochodem, myslíte si všichni vy, skalní zastánci věrnosti, že nevěra je koncentrované zlo, že každý člověk, který je nevěrný, je rázem zavrženíhodný, že prostě selhal? Já osobně - přestože jsem také příznivcem věrnosti! - si nemyslím, že nevěra má takto striktní morální rozměr. Lidé jsou přece nevěrní v různých situacích, za různých okolností a ne vždy se na věc dá dívat černo-bíle. A HLAVNĚ, do vztahu bych rozhodně nikdy nevstoupil s ultimativní podmínkou "budeš mi věrný/věrná za všech okolností a za každou cenu, jinak...". V takovém vztahu se pak do popředí dostává něco, co podle mne nemá takovou hodnotu, jaká tomu je často obecně přisuzována, a já bych určitě nechtěl, aby v mém vztahu byla věrnost to první (nebo časem možná jediné) a nejdůležitější, oč tu běží.

Antonio, co tu delas? Vzdyt sem vubec nepatris.... pozor! Uhni! Tady se kamenuje hlava nehlava.... prestoze nejsem nejstarsi mam take rada filmy pro pametniky. S tim uz nic nenadelam. :-)

Věřím v upřímnost a z toho pohledu rád zůstanu naivní až do konce. Nakonec už nejsem nejmladší. Ale máte pravdu, že vzhledem k tomu, že normálnost se odvozuje od chování většiny, tak v téhle diskuzi se se svojí naivitou řadím k nenormálním. Proč vlastně diskutuji o nevěře? Protože tenhle moderní fenomén nějak nedokážu vstřebat. Zřejmě si většina nevěrných příliš neláme hlavu s výkladem slov "užij dne" a překládá si je, jako "urvi pro sebe, co můžeš" v duchu agresivních reklam a filmů. Jistě, film o věrnosti pro mnohé postrádá náboj, konflikt, zápletku. Kam až půjde honba za osobním pozlátkem štěstí? Mimochodem, líbí se mi Moničin vývoj, ta už možná objevila tajemství, že ne všechno, co člověk snadno a hned získá je to nejlepší a že kromě citů, pocitů a emocí má člověk také dar rozumu a sílu věci měnit a zdaleka není na světě sám!

Charlie, tobě nepřipadá normální vstupovat do vztahu s čistými úmysly a s úmyslem být věrná/ý?? To jde opravdu mimo mé chápání, protože do vztahu můžeš jít buď s úmyslem být věrná/ý nebo nevěrná/ý. Nic mezi tím neexistuje. A pokud jde někdo do vztahu s myšlenkou že prostě bude zahýbat, tak to zase normální nepřipadá mě. Antonio tu psal,že pokud některá tvrdí, že podvádět je normální, tak je pro něj čubka, ty zase tvrdíš, že vstupovat do vztahu s přesvědčením, že bude věrná, je naivní

ja myslim,ze normalni a hlavne bezne hlavne ze strany zen to je(nevim,co muzi,nerozumim jim pres veskerou snahu), ja taky cekam od vztahu vernost a ve svem prvnim vztahu jsem dokonce pocitala s nekonecnosti. Ted uz chapu,ze skoncit to muze a mozna i kvuli nevere,nebo kvuli necemu jinemu...ale nemusi,to nikdo dopredu nevi a pote,co jsem si prosla obdobim,kdy jsem mela stejne touhy jako stejne me tahle vec trapila jako staromodni,prestoze jsem je neprezentovala tak agresivni formou, tak to obdobi (nedavne) me nastesti preslo,proste nema cenu se zabyvat necim,co neni nebo o cem zatim nevim,ze by v mem vztahu bylo,naucit se scenar jak budu reagovat,az se to stane stejne nelze. Co ale lze,byt si vedoma toho,ze i mne se to muze stat a davat si pozor a rozmyslet si,jestli mi stoji za to byt neverna,protoze tim fakt clovek ublizuje nejen partnerovi ale hlavne sobe, no a druha vec co muzu udelat je,ze nechodim hned s prvnim,ktery me behem minuty omami,ale trosku si to rozmyslim a podivam se,jak se chova,pokud je davno promiskuitni a ja si myslim,ze se mnou prestane,je to moje chyba. Takze zakladni predpoklad pro me je nelezt do vztahu s rizikovym tvorem,zvolit si nekoho,o kom si myslim,ze je schopny nechat ostatni sukne napokoji a pak taky tehle sve volbe verit,verit svemu usudku,zbytecne nepodezrivat,pocitat s vernosti ne s neverou,...no a sama taky nebyt rizikovy tvor.Timhle pro to udelam maximum,samoyrejme s tim,ze se budu chovat mile a slusne k partnerovi,ale zase nechtit byt dokonalost sama,pokud neco nejde nebo neni,tak se neda nic delat,partner mi vysvetlil,ze zena muze byt sebemilejsi a sebedokonalejsi,muze se snazit sebevic,neznamena to,ze by ji chlap nemohl byt neverny,...v prvni chvili jsem myslela,ze se zblaznim,ze to teda muzu rovnou zabalit,...to bych mohla,ale taky to muzu chapat tak,ze tohle se stat proste muze kazdemu a je lepsi byt v klidu a prirozena nez v kreci,abych se mu zavdecila,protoze nevera me sice potkat nemusi,ale muze,jako me muze srazit auto nebo rakovina. Jde o to nebehat zbytecne po frekventovane silnici.

Ahoj Mončo, Ty už víš přesně, o čem to je. Srdci se nedá poroučet, ale věci nejsou černobílé a tak správný úsudek v pravou chvíli má cenu zlata. V životě je dobré mít cíle a promyšleně se k nim snažit dopracovat. Výsledek stojí za námahu, protože co je v životě lepšího, než dosáhnout toho, co jsme si předsevzali? Někdy se to nepodaří, ale i tak je fajn, když si člověk může říct: "Udělal jsem pro to maximum - svědomí mám čisté." Tvůj partner Ti dokázal svojí lásku a to jediným možným způsobem - dokázal Ti odpustit a Ty už to také můžeš hodit za hlavu, protože jsi věci dala do pořádku. Srdci to vždycky trvá delší chvíli a jen čas ukazuje, jestli jsme se rozhodovali v určitých situacích správně. A vůbec nelituj energie vynaložené na Váš vztah. Jak jsi napsala, na každém vztahu se musí pracovat. Na novém jako na starším. A když něco není ideální hned, tak bude za nějakou dobu. Se svým milencem bys toho ale nikdy nedosáhla. Svědomí by Ti nedalo. Vím to, protože Tě to trápilo od začátku. Píšou sem ženy, které mají vztahy se zadanými muži a jsou v pohodě, protože právě tento vztah jim vyhovuje z různých osobních důvodů. Ale Tebe to, myslím, od začátku štvalo a tak bys zbytečně zůstávala u něčeho pro sebe naprosto neperspektivního. Měj se hezky. Sonja.

"Je samozřejmě normální, že žena vstupuje do vztahu s tím, že její vztah bude věrnost a čistota sama." A to ti, Lolo, připadá jako realistické očekávání? Já si myslím, že je to možná hezký cíl, pro jehož naplnění se dá určitě i dost udělat, ale rozhodně bych si netroufl a priori něco takového ve vztahu očekávat (obzvláš pak ne v tak "čisté" formě, jak jsi to formulovala). To mi úplně "normální" nepřipadá.

Ahoj Sonjo, stejně jako ty si myslím, že krásu vztahu nepoznáš hned ale až za nějakou dobu. Věřím, že za několik let budu šťastná, že najdu v nynějším vztahu trochu víc, než jenom tu lásku, láska je jen dočasná záležitost, je dokázaný, že dva lidi se milujou jen krátkou chvíli a pak se to promění na zvyk, samozřejmě se mají pořád rádi, ale už to není takové jako na začátku. I ty máš s tímto zkušenosti, takže asi víš, o čem mluvím. Jsem s Milanem už dva roky a devět měsíců a za tu dobu jsme se jeden od druhého hodně naučili a taky jsme se o sobě hodně dozvěděli, vlastně to pořád trvá, myslím si, že lidé se poznávají celý život, vždycky tě ten druhý může něčím překvapit a to se mi na vztahu taky moc líbí. Měl by se pořád zdokonalovat, ale když cítíš, že to nejde, tak bys z něj měla odejít, tohle si myslím já. Já se náš vztah snažím něčím vylepšit a vím, že se mi to celkem daří, samozřejmě to nějakou dobu trvá, ale to čekání za to stojí. Jsem dosti netrpělivá, proto mám občas sklony se vším praštit, zdá se mi pohodlnější si najít někoho jinýho, nebo prostě zůstat sama, ale pak si řeknu, že než vybíjet energii na to, abych vytvářela nový vztah, tak se raději pokusím spestřovat ten nynější. Tím vším chci jenom říct, že ač se mi do cesty staví mnoho překážek, já se budu snažit je překonat a budu věřit, že se mi to v budoucnu vyplatí. Za tu dobu, co sem chodím jsem si uvědomila hodně věcí a jedna z nich je, že by se měl člověk řídit nejen srdcem, ale také rozumem. Občas to bolí, ale je to tak určitě správně.

Jistě, ne všechny nevěrné jsou čubky a ne všichni nevěrní hajzlové. Jak už jsem psala, můj vztah s ženatým přítelem trvá 7 let. Pro mě už manželství ani trvalé soužití nepřipadá v úvahu, po strašném manželství a rozvodu se bojím a nejsem už tolerantní, takto vím, že on to chápe, že s ním nechci být pořád. Kdyby měl skvělou ženu, které by to mohlo ublížit, asi bych do toho nešla. Ale znám je oba mnohem déle a její krédo je kariéra, prachy a o to ostatní ať se stará někdo jiný. Ona sama prohlašovala - kdyby si tak našel nějakou na sex, mě to obtěžuje, no a stalo se. Opravdu se může přihodit i to, že člověk toho pravého potká až tehdy, když je sám zadaný. Tak to asi cítí můj přítel. Má pak opustit rodinu a jít za tím druhým? Třeba by s ním prožil mnohem lepší život, než vede teď. Třeba nechce ubližovat, tak to řeší takhle. Je mi líto staromódní, až najde ten ideál a pak spadne na zem s poznáním, že je trochu jiný než si vysnila. Nebo bude tak dlouho nabízet svou náročnost, až nenajde.

Nemyslím si, že by tu Rena tvrdila něco v tom smyslu, že je nevěra normální a ani nemám pocit, že by tu vehementně obhajovala nevěru. Já hlavně odsuzuji to, jak je staromódní agresivní a urážet ostatní, jí nečiní žádné problémy. V jejích názorech je dost hezkého i romantického, ale ne moc realistického. Dovolte mi můj názor: Je samozřejmě normální, že žena vstupuje do vztahu s tím, že její vztah bude věrnost a čistota sama. Ale např. já z mého partnera cítím nezájem. Mám časově náročné povolání, celá domácnost leží na mě, partner mi s ničím nepomůže, ačkoliv je na volné noze a většinu dne má volnou a čas tráví s kamarády. Ale jak tu psala Rena, i to praní ponožek, vaření a jiné věci jsem vždycky dělala a dělám ráda, ale co mi opravdu chybí je uznání od mého partnera. Diví se, že nemám koníčky, ale už nepochopí, že nemám ani hodinu denně volnou. Tvrdí, že práce v domácnosti není práce - ano, pro něj nemůže být protože za tu dobu, co jsme spolu v životě neumyl ani lžičku. Ptáte se jak to souvisí s nevěrou? Přímo asi nijak - nevěrná jsem nikdy nebyla, ale občas sama sebe v duchu přistihnu, jak si říkám, že by bylo fajn, mít někoho, kdo by uznal, že perfektně zvládám zaměstnání, domácnost a nezanedbávám ani svůj vzhled - snažím se, abych pro něj byla stále atraktivní. Říkám si, že jiný by to možná ocenil.....ne tak můj partner. Tohle jsou možná malé kroky k nevěře. A řekněte jsem "čubka"???? Chci tím jen říct, že ne všechny nevěrné ženy jsou "čubky". Možná jen hledají uznání a útěk od reality.

Antonio, nepsala jsem o tom, že nevěra je normální, taky ji neobhajuju, jenom bytostně nesnáším sprosté nadávky i když jsou na internetu od lidí a k lidem, které s největší pravděpodobností nepotkáš. Každý si svůj život musí srovnat se svým svědomím. A je úplně jedno, kolik je Ti let. Jsou věci, které máš v povaze dané. Pravda je, že když máš za sebou nějakou životní zkušenost, už se na vztah díváš úplně jinak. Věřím, že na tohle přijde i Monika. P.S. Něvěrná bych nemohla být, protože svého partnera miluju, a těžko bych se mu mohla podívat do očí, bez ohledu na to, že sex bez toho že někoho miluješ je jen pohlavní pud.

Reno, nic jsi od Staromódní nepochopila!!! Proč tak vehementně obhajuješ nevěru??? Staromódní neříká, že nechce "prát ponožky", jen je nechce prát za každou cenu! Hledá a věří v lásku!!! Nevím, kolik je Staromódní let - kolik má "biologického času", ale rozhodně oceňuji, že toho pravého nehledá mezi zadanými a jestli jednou udělá kompromis, tak to zřejmě nebude s někým, kdo by u toho podváděl (bude-li to S. vědět, samozřejmě), protože jeden z nejvýraznějších rysů, který u chlapa čeká je zřejmě upřímnost (a takoví se jistě dají najít - i třeba rozvedení, ale volní)! Že mnoho žen mělo ideál být věrnými, ale nejsou, je jejich věc (a osobně to moc nechápu), ale rozhodně to není obhajoba "normálnosti"! To jen dnešní společnost se staví k sexu takhle "rádobyotevřeně" a "nepokrytecky". Jistě, podvádělo se vždycky a taky se podvádět bude, ale pokud někdo říká, že to není správné, tak on není ten zlý - pokud některá tvrdí, že podvádět je normální, tak je u mě jako u chlapa také "čubka" a pokud některá situaci nezvládá - je to silnější než ona - tak ji neodsuzuji, jen by STÁLE měla mít na paměti, že co dělá není dobré! Přijde mi, že Monika v tom má (měla) trochu zmatek, ale právě tvrdá slova od S. jí pomohla si to trochu srovnat v hlavě - alespoň mám takový pocit z Mončinných následných příspěvků.

Víš, staromódní, píšeš že chceš víc než jenom prát košile. Já je peru, žehlím, vařím i uklízím. Dělám to pro TY, kteří pro mě hodně znamenají a dělám to s láskou. Totéž dostávám zpátky.Žiju ve druhém vztahu s rozvedeným mužem, já mám za sebou taky jedno manželství. Mám doma to "teplo domova" kterému se někteří vysmívají. A i přesto všechno praní špinavých ponožek, můžu ve svém životě něco dokázat. Neznamená to že jsi domácí slepice když pro ty které máš ráda něco uděláš. A nečekám, že za každým bukem je nějaká "dvacítka", která¨mi chce mého partnera ukrást. Jestli máš někoho koho máš ráda, a ten druhý to ví, je život super. A život není o absolutní čistotě a spravedlnosti. Vím o tom své, ale nepatří to na chat o nevěře. Ne vše se točí okolo postele.