Nevěra

Pocit odplaty? Ne. To mi hlavou vubec neslo. Mela jsem asi kliku, zamilovala jsem se znova, prislo to necekane a moje myslenky se ubiraly uplne jinam. Ale kdyz na to koukam zpetne, vyslo to prave tak, jako by to odplata byla. Nakonec myslim, ze kdybych si cokoliv umanula jako odplatu, tak bych nejspis trestala i sebe, protoze bych si pak sebe nemohla vubec vazit. Mozna si byv.manzel myslel, ze by bylo dobre, kdyz si budem kvit ze muzem pokracovat dal, ale to je domecek z karet, duvera zadna. Nakonec vse zle je pro neco dobre. Zase to co jsem prozila na zacatku noveho vztahu, bych jinak nikdy nepoznala a muj zivot by byl ochuzeny o nejkrasnejsi okamziky. Ale nic neni zadarmo, tahnu si za sebou tu kouli neduvery vuci druhym.

zazaOn se hodně zajímá o PC a vlastně v tom podniká. Jenže sám si moc kšeftů najít neumí a to je ten problém. Spoléhá na kamarády, kdy mu co dohoděj. Je to těžký, ráda bych mu pomohla, ale nemám jak. Ale to nepatří do týhle rubriky. Je to těžký. Mám kamarádku, která zas řeší to, že ji kdysi manžel zahnul a ona mu to chce teď vrátit. Zblbla a začala chatovat a domlouvá si rande s mladejma klukama. Zatím se s nikým nesetkala, protože měla strach, ale jednou to přijde. I když jsem ji to rozmlouvala, tak ji to pořád láká. Jo, já se ji nedivím, že ji to láká a má pocit, že má co oplácet, ale není to fér. Lidi jsou divný. Sama tenkrát byla dost nešťastná a bála se, že zůstane s dětma sama a teď po 6-ti letech mu chce udělat to samé a navíc riskuje, že se ji to zalíbí. Já bych do toho nešla. Nikdy mě to ani nenapadlo a navíc jsem tenkrát mohla taky oplácet a bylo s kým, ale nechtěla jsem. On byl pro mě v tu chvíli svině a já bych udělala to samé a určitě by to nic nevyřešilo. Ty jsi ten pocit odplaty taky měla? Já myslím, že to asi napadne každýho zklamanýho, ale rozumnej člověk si to rozmyslí. Nebo ne?

Ja myslim, ze mate uplne jine problemy,chlap bez prace se citi asi trochu na kolenou i bez toho, ze mu to ve vzteku znovu naservirujes. Ja nejsem ale na jeho strane a myslim, ze by se mu to melo pripominat, ze by mel necim do spolecne kasy prispet. Asi to s tou praci neni zadny zazrak, ale i pro prechodne obdobi bych mu doporucila jit delat nekam obchodniho zastupce, treba pojistovny nebo vyrobci leciv porad nekoho hledaji a znam hodne lidi, co uz by ani jinam nesli. myslim, ze ma z te doby bez prace nejaky komplex a ty si vetsinou lidi nejak leci. Partneri si maji pomahat, tak si rikam, ze pokud bych mela moznost prace ja, nechala bych chlapa doma s detma a sla bych delat nebo bych mu pomahala praci najit (jen jestli se mu jeste vubec do prace chce). Nebude mit pocit, ze si ho nevazis a nova prace ho ta zamestna, ze na blbosti nebude mit cas.

zazaje to fakt začarovaný kruh. Zrovna teď jsme s manželem pohádaný a nevím co z toho bude. Nikdy se to nestalo, že by jsme spolu tak dlouho vydrželi nemluvit, ale teď už je to skoro týden. Fakt nevím, co si mám myslet. Ale ženskou snad nemá. On je problém jinde. Je už přez rok bez práce a chtěl podnikat, což se mu nedaří. Kdybych neměla mateřskou, tak nevím za co by jsme jedli a to se máme 3 děti (15 + 3,5 + 2měs). Celou dobu jsem to nějak pytlikovala, ale teď už neni ani na nájem. Uvědomuje si to, ale když na to navážu hovor, jako že by měl jít do práce a nosit peníze, tak jsem špatn já a nic jen peníze nechci. Teď už jsem to nevydržela a řekla mu svoje a nemluví se mnou. Zřejmě jsem se dotkla jeho ega a to je průšvih. Jsem z toho smutná a každý mi říká a´t od něj na chvilku odejdu, jenže já mám strach, že zůstanu sama. Ne, že by mu bylo líp bez nás, věřím, že toho bude litovat, ale sebe bude taky litovat a to asi ta jeho hrdost nedovolí aby mě prosil o návrat. Nevím. Nepatří to sem, ale bojím se, že to vyřeší blbě a nakonec si najde nějakou mladou buchtu. Jsem o 4roky mladší a jemu je 30. Léta akorád na nevěru. A to jsme spolu 9let. Asi začnu žárlit, když ho nebudu mít na očích.

A co oci nevidi, srdce neboli...tak v tomhle mlzeni jsem zila 16 let, kdy me ani nenapadlo, ze by me mohl podvadet a ani me nenapadlo se ptat, kde byl a co delal (asi jsem to mela delat, ne ze bych necemu zabranila, ale mozna bych vedela hned, ze me podvadi a nemusela zahodit takovy kus zivota)- a ted - jiny muz, ale obavy uz stejne, me samotnou to obtezuje, jak stale pochybuju, ale jak z kruhu ven? Chvilku je to dobry, ale pak staci drobna rozepre doma a uz mi cervik zacne hlodat, neni na me neprijemny protoze se zahledel jinde? Nebo nedela si byvalka na nej zalusk tim, ze ho ted zada o pomoc? Vyuzije situace a jeho slabosti? Jak se zase presvedcit, abych se vratila ke sladke nevedomosti abych po nicem nepatrala? Jak byt jako driv, nez jsem poznala zradu?

carymary333, diky za vyjadreni, ja to mam jeste slozitejsi, byvaly manzel me podvadet systematicky s IV.cenovou kategorii, vsechny byly pod mou uroven a kdyz jsem se rozhodla udelat konec, priznal ze jsem byla to nejlepsi co kdy mel a ze je osel (pak se chtel sebevrazdit a psycholozka mu to cele v hlave obratila, takze nakonec jsem ta spatna ja), nekde se pise, ze zarlivost je vlastni nejistota a nedostatek sebevedomi, mozna to je i o me i kdyz si pripadam schopna,pekna, uspesna, tak proste muz do postele muze hledat treba blbou, tlustou a bez prace...A proc si myslim, ze by mohl hledat muj partner jinou? Treba ted jeho byvale zene umrel otec, pomaha ji s vyrizovanim...desim se, ze treba z litosti a za techto zvlastnich okolnosti muze s ni zase zacit. Asi jsem cvok co?

pro ZAZUJá jsem měla taky stejné pocity jako ty po rozvodu. Věrím, že každé zklamání z jednoho vztahu se přenáší do druhého. Horší je, že ne každý nový partner je takový pokrytec jako ten předešlý. A to těžko chápe ten, kdo je věrný a nemá pocit, že by mu měl ten druhý nevěřit. Já mám o 4 roky mladšího manžela, druhého (viz příběh výše). Mám taky někdy žárlivé nutkání ho kontrolovat a někdy jsem měla chuť mu ty kapsy "projet" a očuchat límeček, případně mu projet mobil. Ale mám pocit, že je to horší. Pamatuj, "co oči nevidí, nebolí" a to je fakt. Radši osud nepokoušej a spíš se zamysli, jestli ten tvůj přítel má důvod tě obelhávat. Měl by každý začít u sebe. Hodně štěstí.

asi jsem moc naivni, ale prala bych si, aby nevera neexistovala, je to vlastne podvod na toho druheho, kazdy si to muze omlouvat jak chce, ale mnohem lepsi by byl zivot prave bez nevery. Zivot je sam o sobe plny nejistot a alespon nejakou jistotu by clovek mel mit, jistotu sveho domova. Je to udesna predstava, ze kvuli nezodpovednosti jednoho z partneru se musi menit osudy tech kolem...

Nejhorsi je, ze kdyz objevite u sveho partnera neveru, mate pocit, ze uz se neda verit nikomu. Opustila jsem tedy neverneho manzela a nasla si pritele...asi si nas krasny vztah nicim svou neduverou k nemu, jsem chorobne zarliva a nestitim se zadneho proverovani a kontrolovani. Obtezuje to i me samotnou, o partnerovi ani nemluvim. Zatim jsem neshledala zadny duvod k neduvere, ale nemuzu si pomoct.

Je to věc, která by se mi jen těžko odpouštěla a zapomenout na ní, to už vůbec ne.Může se objevit kdykoli a nečekaně, ale když nechci, tak nebude. První nevěrná nebudu, když selže můj partner, pak možná budu uvažovat o odplatě stejného druhu. Bylo by to sice jen o sexu, ani by se mi možná neulevilo, ale možností bude vždy dost. Pak si můžeme odpustit navzájem, ale důvěra už není 100%.Nevím, neprožila jsem jí, ale reakcí na nevěru může být několik a člověk nikdy neví jak se zachová, dokud se ho to netýká. Zřejmě horší, než malý flirt je to, když se ten druhý opravdu zamiluje a odejde ..... někdy je to ovšem pro druhého vysvobození. Chápu, že v současné době nejde o nic ojedinělého, ale člověk potřebuje mít v někom oporu a důvěru.Takže držím palce všem, kteří si chtějí být věrní. Naivní? Možná.

Můj příběh. S manželem jsme byli asi 5 let, když jsme se přestěhovali konečně do svého bytu. Vše bylo fajn, měli jsme peníze, zdravou 5ti letou dceru, podnikali jsme, prostě paráda. V domě (který měl 3 byty) bydlela "paní" o 3 roky starší než my. Seznámili jsme se a byli kamarádi. Tedy i s mým mužem. Byla to "paní", která neměla valnou pověst a vytahovala se, jak se nechala fotit do LEA a podobné časopisy. Což mému muži přišlo zajímavé. A pak se to stalo. Přez veškerou starost o obchody a dceru se nám z manželství vypařilo to, co možná manželství někdy bylo. Byl tam jen pravidelný sex v sobotu a nic víc. Manžel byl celý den (údajně služebně) mimo domov a já buď byla v obchodě, nebo někde po kamarádkách nebo nákupech. Nesledovala jsem ho, ani nezpovídala. Až jednou jsme něco slavili a sousedka s námi + manžel mé kamarádky. Najednou jsem si všimla, že se manžel dotýká nohy naší sousedky a oba na sebe hleděli jak na obrázek. Posilněna alkoholem jsem oslavu ukončila bez udání důvodu. Manžel šel sousedku "doprovodit" a asi po hodině se vrátil. Já pořád nic. Jen, jsem se ho zeptala, co to mělo znamenat, ale řekl mi, že jsem blázen. Že to byla náhoda. Druhý den mi to nedalo a vybalila jsem na něj vymyšlenou příhodu o naší sousedce, jak rozvrátila mnanželství mému známému. Nic mi na to neřekl a já pořád nic netušila, i když jsem si myslela, že se něco děje, protože mě neubezpečoval, že mě miluje, jak to dělal vždy, když jsem žárlila. Ještě týž den k ránu jsem ho vzbudila a aniž bych fakt něco tušila jsem začala o ni mluvit. Ptala jsem se ho jestli se mu líbí a on najednou přestal komunikovat. Po několika vyzváních k rozhovoru mi řekl, že ji miluje a ona jeho. Bal to šok. ale zachovala jsem a řekla mu, že ho chápu, že má pocit, že o něj ženy mají zájem. Když jsem, zatím v klidu, řešila JEHO pocity, dostala jsem se ke konečné otázce : a co ted?? Já jsem fakt myslela, že je ona normální a hlavně moje kamarádka. No, nebyla. Seděla jsem doma a čekal hodiny, než se manžel vrátí od ní, když tam šel s tím, že to ukončí. Vrátil se po několika hodinách s tím, že od ní nemůže odejít. Netušíte, co se ve mě odehrávalo. Když jsem tam ty hodiny seděla a představovala si, co tam asi spolu dělají. FUJ, bylo to hnusný. Po 2 takových nocí si mě zavolala k sobě a tam mi sdělila, že ONA ho nechtěla, že ON chtěl JI a to ještě musím podotknout, že když jsem tam přišla, seděli spolu na sedačce a drželi se za ruce!!! Ona ho pak vyhodila, že si se mnou chce promluvit o samotě. Pak mi tedy řekla výše uvedeno s tím, že mám jít domu a vyřídit mu, že s ním tedy ONA končí. Šla jsem vzkaz vyřídit a to jsem dodnes nepochopila co udělal. Rozbrečel se a naříkal: " a proč mi to udělala? Ona mě nemá ráda?! " Chápete to? No šílený. Pak jsme asi 2 roky spolu ještě žili (v tom samém domě, jen ona už nebyla naše kamarádka). Dozvídala jsem se, jak spolu chodili po městě a všichni to věděli a nikdo mi to ani nenaznačil (což je dobře). Já makala v obchodě a on si "rajtoval" celé dny s naší sousedkou. Fakt hrozný. Nakonec jsme se rozvedli. Snažila jsem se to odpustit, ale nešlo to. A dodnes mu to nemůžu odpustit. Tak moc jsem mu věřila. Teď jsem podruhé vdaná, mám s novým mužem další 2 děti a je mi dobře. Sice nemáme moc peněz, ale máme lásku a důvěru a ta je pro mne fakt důležitá. Ale ještě jsem chtěla říct, že v té době, když se to řešilo, jsem si kladla různé otázky a zhodnocovala pro a proti a ptala se sama sebe, jestli má cenu s ním zůstat, jsem pochopila, že ho fakt nemám ráda, ale že nechci odejít z boje jako poražená. Chtěla jsem JÍ dokázat, že jsem lepší. A to jsem dokázala. I když s následkem rozvodu. On se potom k ní vrátil a hned od ní zas odešel. Nevím proč. Nedozvím se to. Dnes jsem s ním kamarádka, má svou rodinu a s jeho manželkou si rozumíme. Divný, co? Asi proto, že tam fakt ta láska chyběla. Tak to je můj příběh. Nejsou horší ani chlapi, ale ani ženský. Je to fakt individuální. Asi je to na vás jak to strávíte nebo ne, ale mě se nevěra fakt hnusí. Těžko říct, třeba mě to někdy potká a tu chybu můžu udělat tentokrát já. Kdo ví...

Přeju vám vše nej, taky jsem zažil něco podobnýho, co popisuje Don, bylo to v roce 1995. Jsem o devět let starší a teprve teď jsem JI potkal, takže neházet flintu do žita, protože uzavírat život (je mi 32) je dosti brzy. Přeji vám od srdce, aby se vám poštěstilo. R

Diky

Neřvi, není to jeho vina /že mu chceš řezat koule/, ale její ... Mě to manžel udělal několikrát, ale nikdy jsem nevinila ty ženy, nýbrž jeho ... Kdyby nechtěl, tak by to nedělal - přitom tvrdil, jak mě strašně miluje ... Kdo je ovšem na takovou lásku zvědav, že ??? Takže být Tebou, tak bych svoji "zášť" obrátila jiným směrem ... Nebyl u "toho" pouze ten chlap /nebo jenom ty koule ????/, ne ???

ZdarVASEK má pravdu...bez lásky to není ono.Včera sem se dozvěděl, že sem paroháč a je mi fakt hrozně. A říká tomu nevěra z blbosti, nemiluje ho, nelíbilo se jí to... Moc si rozumíme, ale připadám si jak pes, vyfouklej jak fotbalovej míč, tak moc prázdnej... Brečim jak dítě,násilí prej nic neřeší, ale je násilí uříznutí koulí takovýmu kreténovi co mě teď sere???

Lolo, pokud nepatříme mezi 4%, tak nám asi vždycky budou dělat problémy osoby opačného pohlaví, nemyslíš ?

Honzo já s ní nechtěl žít. Ona je vdaná já ženatý, šlo mi jen o milenecký vztah ale ani tak to s ní nešlo.

Po vzájemné dohodě si necháváme stavět domek.Mé děti si konečně našly cestu k mému novému partnerovi.Našel si jinou a obhajuje se tím, že na mé/pro mě skvělé/ děti nezvládne.Necítí se na to žít s náma.Takže všechny ženský pánové nejsou stejný,problémy nám děláte vy!

Done, všechny ženský nejsou potvory a všichni chlapi nejsou bezva. Pepo, myslíš, že to má budoucnost? I kdyby jsi nakonec zůstal s ní, nedoplatil bys za pár let na ten věkovej rozdíl?

Done já se asi před měsícem zapletl s vdanou ženou o 21let mladší a pro mě nesmírně přitažlivou. Znám ji už asi rok a k úplnému sexu s ní nedošlo. Něčím mě stále přitahovala, nevím čím a já se toho nemohl zbavit. Dodnes na ni musím myslet, i když už to mezi námi právě předevčírem skončilo. Pochopil jsem, že to táhne s více muži mého věku a jde ji jenom o to si užít s kýmkoliv. Začal jsem z ní ke konci tahat čím dál víc rozumy abych pochopil o co jde a proto mě vyřadila ze hry. Jsem rád, že to tak dopadlo a mým velkým přáním teď je abych co nejdříve zapomněl. Je to sice fuška ale věřím, že to půjde.