Nevěra

Michale, v tom případě nevím, co se to s ní děje, měla by být spokojená se životem, jaký vedete, ale bohužel se nudí.Nedávej jí čas na rozmyšlenou a bohužel musíš udeřit, neznám Tě, ale přeci nejsi trouba a nenecháš se natolik ponížit manželským trojúhelníkem. Máš, hochu, svoji hrdost a drž si ji pevně. Bouchni do stolu a řeš. Dáš-li ji čas, nic se nevyřeší,protože Tvoje paní bude spokojená s tou situací, že má dva muže. Myslíš, že je to sexem?Je to sice důležitá součást manželství,ale ne podstatná.Promluv s ní co nejdříve, ale nedělej ze sebe hlupáka,život je krátký na to aby jsi se trápil pro člověka, který si tě neváží.Žen je mnoho, Tvoje žena není ta pravá pro Tebe,dokáže-li žít v takové situaci a nakonec půjde za hlasem svého srdce stejně. Nepros ji, neslibuj a pusť ji do života.Pokud k sobě patříte, pak k sobě cestu najdete.Ale nic nezmůžeš pokud se nebude nic řešit.A pokud to necháš tak, jak to je, uteče ti bez vysvětlení a to by bylo pro Tebe dost těžké.Zachovej se jako chlap, prosím!Uvědomuji si Tvoji těžkou situaci a vím,že to co jsem Ti napsala, není nic co jsi chtěl slyšet, ale potřebuješ otevřít oči.Život je moc krátký na to, aby jsi s ním takto zacházel.Po mém sedmiletém manželství,Ti mohu důvěrně říci, co se ve mne odehrávalo a také Ti trochu mohu poradit.Možná se budeš zlobit za tento dopis, ale opravdu se snažím Ti otevřít oči a chci, abys nepromarnil čas.Ahoj Megan

Smajlinko, Ájo.Nepsal jsem proto, abych se poradil. Šlo mi o to, abych upozornil ostatní na jedno z nebezpečí, které číhají v partnerských vztazích. Není mi 50, ale málem 60, nikdy jsem nekradl, nic nezprivatizoval ani nic nerestituoval, takže, nemajaje chalupy,chaty ani druhého bytu, nemám kam odejít ( na hlavním nádraží se mi penzi trávit nechce). Začínat znovu ve 40 není snadné, ale jde to; pořád je nějaká perspektiva zaměstnání nebo podnikání, ale v penzi nejde s holýma rukama a bez střechy nad hlavou začínat nic. A nejde jenom o sex, ten se dá v nejhorším případě i koupit (posledních pár let chápu návštěvníky bordelů), nehledě na to, že si člověk zvykne. Cizí nebo odcizený člověk ale začne lézt na nervy a žít s takovým člověkem pod jednou střechou a nevyletět z kůže je pořádná zabíračka. Ájo - další pokusy v tomhle směru jsem raději nepodnikal, abych nerozbil duševní rovnováho docela.V posledním odstavci máš 100% pravdu, to všechno chybí víc, než samotný sex. Proto NEMĚLA pravdu ta druhá. Bohužel jsem došel k závěru, že obětovat se dětem je možné jen do určitých hranic - žijeme svůj život a odpovídáme si za něj sami sobě, ztracené příležitosti se nedají vrátit a vidina stáří po boku člověka, kterého nemusíme mít a jehož přítomnost vadí až počínající nenávisti je děsivá. A na tohle jsem myslel při psaní. Je opravdu lepší odejít včas a dát sobě i partnerovi možnost, než dopadnout jako já - mimochodem manželka si dodnes myslí, že je všechno v nejlepším pořádku a když jsem se pokusil na toto téma zavést diskuzi vůbec nechápala o čem mluvím.

Moni děkuju. Vím, že jsme si měli dát pozor, ale teď už je pozdě zpytovat svědomí...stalo se a já to nevrátim, i kdybych chtěla :,-(. Je mi z toho na nic a mám děsnej strach. Nechtěla jsem, aby o tom kdokoli věděl, ale po tom co si mi napsala mi něco takového nevyjde. Říct to Pájovi..nemůžu, chtěl by si to dítě nechat a já teď opravdu nemám sílu čelit tomu všemu a ještě ke všemu s tím maličkým v sobě. Že ubližuju sama sobě..dobrá, asi si to zasloužim, ale nechci, aby neslo všechny ty nepříjemný následky to maličký. Byl by to jen začátek konce, kdybychom si to s Pájou nechali...vždyť se skorem neznáme, copak by to mohlo fungovat jen kvůli děcku? A nechat si to maličký s Honzou (aniž by věděl, že vlastně není jeho)..nemůžu, Pája by to nedovolil, věděl by, že je to jeho a nikdy by si to jen pro sebe nenechal. Mončí ani nevíš, jak jsem bezradná, zničená, vynervovaná a bez sil postavit se čemukoli. Honza mi podezírá čím dál tím víc..., je mu divný, že odmítám jeho, byť jen sebemenší dotyk...ale já zkrátka nemůžu :,o(. Moni prosím Tě, ještě několik otázek k interupci...mužu? Byla si tam sama, nebo na Tebe někdo čekal? Měla jsi po tom nějaký problémy? Je po tomhle zákroku nutná nějaká léčba (o zákazu sexu na určitou dobu asi ani nemluvě, viď)? Je to hloupá otázka, ale ve chvíli, kdy bych chtěla, by se to opravdu nikdo nedozvěděl...musím přemýšlet i nad takovejma blbostma. Děkuju předem za Tvé odpovědi.....já už jsem vážně bezradná a přijde mi, že tohle nemá řešení! :,-((((((((((((

Ahoj Deni, nejdřív ti musím trochu vynadat, že jste nepoužívali ochranu, jak jsi mohla takhle rizkovat?! A teď ti tedy řeknu jak to probíhalo. Ráno jsem přišla na příjem a tam jsem vypisovala nějaký dotazník. Pak nás, bylo nás totiž několik, odvedli do pokoje. Měli jsme na sobě tu jejich trapnou košili, vypadala jsem v tom jak strašidlo. Musíš být odlíčená a ani nehty nesmíš mít nalakované. Čekali jsme nějakou dobu a pak nás postupně odváželi na sál. Předtím nám dali nějakou injekci, něco jako oblbovák. O mě si mysleli že jsem tam snad omylem a tak jsem šla poslední, to už ta injekce dost působila a mě se motala hlava, takže jsem sotva došla na ten jejich operační stůl, navíc jsem tam vlezla obráceně a když jsem se chtěla otočit tak jsem málem spadla, ještě že tam byl ten mladý doktor, který mě chytil, jinak bych tam sebou určitě praštila. Celý zákrok moc dlouh netrvá, vlastně ani nevím jak dlouho, protože když mi dali injekci na uspání, tak už jsem o sobě několi hodin nevěděla. Vzbudila jsem se asi ve dvě hodiny a v pět jsme šli domů. Ale nesmíš mít nějaké komplikace, to si je pak nechávaj přes noc na pozorování. Ale jestli ti můžu na závěr poradit, nedělej to, já jsem toho potom strašně litovala a nemůžu si odpustit, že jsem zabila dítě, vždyť to byla moje krev a vzešlo z lásky. I u tebe to tak je, dobře si to rozmysli, ale je to vlastně tvoe věc, takže bych ti neměla co radit. Ještě ti musím říct, že to stojí kolem tří tisíc, ono záleží v jakém jsi měsíci. Já byla v necelém třetím. A pokud víš svojí krevní skupinu, tak to budeš mít zase o něco levnější, testy totiž stojí 600,- a na gyndě zaplatíš 666,-, tolik to alespoň stojí u nás. Jenom blbá žádost o interupci ti stojí tolik peněz, to je hrozný. Doufám, že jsem ti řekla vše, pokud bys chtěla ještě něco vědět, tak klidně napiš, ráda ti odpovím.

PAVOUKU,smutně se to čte ... ten trvalý pocit nenaplněného života. Ale v 50 opravdu nic nekončí.Tvoje vedlejšáková slečna měla víc rozumu než ty. Když už člověk splodí děti, měl by koukat, aby jim udržel fungující rodinu. Je sice pravda, že když děti doma nevidí citové vztahy mezi mámou a tátou, že nemají co kopírovat ve svých partnerských vztazích, ale pokud rodina funguje, je to pořád pro ně lepší než rozvod a žití s jedním z rodičů nebo novým jeho partnerem.Pokud už máte děti dospělé, je to o něčem jiném. Mě je 41 a dokážu si představit, že v tomto věku už člověk váhá s tím, aby začínal znovu a ty jsi ještě starší... Asi je nutné v takové situaci zvážit všechna pro a proti. Pokud máš doma klid a jinak se ženou vycházíte, rozhodně bych to řešila přítelkyní. Mimochodem - od té první jsi pak už žádnou neměl??? V tvém případě by to snad bylo naprosto omluvitelné.Také znám život v manželství bez sexu - dokonce je tu o tom také diskusní rubrika. Sex není problém si najít mimo manželství. Jenže on je problém většinou někde jinde - že chybí každodenní přitulení k tomu druhému před usínáním, že chybí takové ty drobné dotyky, pohlazení, polibky .... a to milenec ani milenka nenahradí.Alena

Ahojky Moni,můj dnešní příspěvěk asi nebude mít hlavu ani patu, ale prosím Tě o radu. Ve svém příběhu si psala, že po rozchodu s Milanem si šla na potrat. Moni je mi ze všeho na nic...ale budu muset podstoupit to samé (je to Páji dítě), nechci aby se to kdokoli dozvěděl, ani Honza, ani Pája. Oba by to dítě chtěli, ale já nemám sílu na to, nechat si to maličký a pak se s ním uvnitř postavit všem kolem sebe a konečně se rozhodnout. Mončo prosím Tě, napiš mi jak to probíhalo a jak dlouho si byla v nemocnici. Je to jen otázka jednoho dne? ...nechci aby o tom kdokoli věděl...je tohle vůbec možný? Prosím Tě o brzskou odpověď. Děkujuuuuuuu.

Pavouku, a proč se ženou zůstáváš dál, když už děti odrostly a nemáte si co říct? Vždyť je ti teprve 50! Znám lidi, co i v 70-ti souloží (možná víc než my mladí (25-30 let) :-) )! Pořád máš ještě kus života před sebou!

Hanina> z meho pohledu je pro mne dulezita odpovednost _MEHO_ partnera. Hormonalni pochody kazdeho bezdomovce z Hlavniho nadrazi jsou pro mne mene podstatne, nez ze se houfuji vlastovky.I kdyz na 'to' (hrube receno) musi byt dva, kazdy jedna sam za sebe a muze kdykoliv odmitnout. Pokud se nekdo citi jako nalev hormonu bez moznosti kontroly, nemel by mit obcanku.

Souhlas.Take si myslim, ze chlad mezi rodici deti poznamena mnohem vice nez nekompromisni rez ustici v nedeformovane vztahy.

Ahoj Hanino,Demi a ostatní! Ženil jsem se po čtyřleté známosti a dcera se narodila pět měsíců po svatbě. Už před svatbou mě žena začínala občas odmítat a po porodu se naše chutě takřka rozešly - já chtěl denně a ona tak 1-2x za měsíc. Neumíte si představit, jak je chlapovi v nejlepších letech ( bylo mi kolem 25 let) , když se musí neúspěšně doprošovat a nakonec tiše onanovat vedle spokojeně spící ženy, kterou miluje. Vydržel jsem to asi 2 roky a našel jsem si milenku. Ženu jsem měl rád a myslel jsem si,pochopitelně hloupě,že se bude jednat jen o sexuální vybití. Z počátku to tak taky bylo, ale s ubíhajícím časem se z toho vyvinul vztah.Peripetie toho druhého vztahu jsou o něčem jiném, ale po asi 5 letech, kdy žena na nic nepřišla a já se objednal u advokáta mi to druhé děvče na rovinu oznámilo, že nikdo, ani já, nemám právo brát dceři tátu a rozešla se se mnou. Situace sice netypická, ale stalo se. Zůstal jsem tedy s rodinou kvůli dceři. Frekvence styků se pozvolna prodlužovala, přes to se povedla s odstupem 8 let druhá dcera. Po druhém porodu jsme se ženou ještě několik let spolu žili (tak 4-5x do roka), ale asi před 15 lety naše styky ustaly docela.Prostě - oženil jsem se proto,bych mohl onanovat.Od té doby jsem začal cítit, jak se citově oddalujeme. Teď je mi hodně přes 50, děti jsou z domu a já jsem nucen žít s úplně cizím člověkem, se kterým si nemám co říci a nemám úniku. Ten pocit naprosté samoty a nedvratnosti je na psychiatra, zvláště když si připustím, že za pár let jsem v penzi a budu ji muset vidět den co den celý den. Tedy na závěr: sex patří k životu a jeho zanedbávání, byť pod ušlechtilými záminkami, je nejlepší cesta k rozvratu rodiny, nebo psychiky jednoho, nebo obou zúčastněných. Pokud je velký rozdíl mezi touhami, je jediná cesta - od sebe dřív, než se začnete nenávidět a ubližovat si. Děti v tom nehrají žádnou roli. Nešťasní rodiče v takzvaně fungující rodině jsou pro ně větším nebezpečím, než přátelsky komunukující rodiče po rozvodu.

Jenom malá připomínka: od Honzy vždycky s tvrdým y.

Neexistuje recept jak z toho ven.Ale rozhodně si Michale musíš doma udělat jasno.Já přežiju nevěru,ale nesnesla bych a by se "kurvil"dál,já o tom věděla a čekala,co z toho bude.Jednou je se mnou,tak to nebude dělat jinde.V případě ,že tomu tak nebude,nebudu mít slitování.Ale zase si nemyslím,že je to vina jen toho jedno,jak píše PRIESTO.Na to snad musí být dva.Stalo se mi,že to na mě zkoušel jak ženatý,tak svobodný.Nejsem světice,ale nějak mě to už nezajímá.A nebudu se ani mstít tím,že mu to budu oplácet.Vyžaduju aby ke mě byl slušný,když už je nevěrný.A tak si prostě MUSÍ vybrat.A pokud si vybere tu druhou,pak se ale s ní nebude slejzat za mými zády.I když k té pomstě... .Strávila jsem hodiny vymýšlením,jak JI znemožnit.Dělalo mi to dobře.Našla jsem pár pěkných způsobů(třeba jí donést do práce jeho špinavé smradlavé fusakle a vysypat je na její stůl,když už s ním spí ať se taky stará),ale zůstalo jen u teorie.Dneska mám to nejhorší za sebou.Jsem schopná si z toho dělat legraci.A hlavně ,přestala jsem si něco vyčítat.Nekontroluju ho,ale mám svý zájmy.Hlídá malou jak o život,dělíme se o domácnost a nestydím se ho požádat aby došel nakoupit atd.Dřív jsem měla výčitky, že jsem špatná matka,manželka.On byl jeho veličenstvo,co nic nedělá,ale všechno smí.Takže já jsem na tom vlastně vydrělala,ale zažít TO celý znova,už nechci.

Vcera mi dosla trpelivost. Rekl jsem ji dve moznosti. Uz i to, ze jsem ji dal dve moznosti, je ode mne vice nez dost. Bud bude fungovat dal s nami nebo se rozejdeme. Dnesek ma rozhodnuti.

DEMI,souhlasím s Alenou.Taky jsem sem psala svůj příběh-červen,srpen,je velmi podobný tvému.První manželova nevěra byla také tříletá,pak ji ukončil.Asi za půl roku mi zemřela neteř-mladá krásná holka, při autonehodě, a já držela svou sestru a mámu dost dlouho nad vodou a při "životě". Tenkrát jsem si říkala,že bych dala cokoli za to,aby ona žila- všechny ty milenky...Samozřejmě měnit se nedalo.A teď je to už půl rokü,co jsem muži přišla opět na dlouhodobý vztah. Vše jsem absolvovala- nenávist,chuť vše okamžitě ukončit,tzn. rozvést se,rozhovor s tou milenkou,psychologa,špehovala jsem mu telefon,sama sobě jsem byla protivná.Doma máme 2 děti,z toho jedno osmiměsíční mimčo.Byla jsem na dně,on mi neustále tvrdil,že chce být jen s námi,ale přitom s ní to trvalo dál.Dnes nepátrám,nevím,jestli to trvá,jestli ano,tak se s ní musí vidět velmi málo a říkám si,že ji to musí omrzet,jedno mi to ale není.Důvěru v něj nemám už vůbec.Ale je to fajn táta a ke mě se chová snad líp než předtím.Tak si to "užívám".Je potřeba sehnat si své zájmy a důsledně trvat na tom,aby ti je manžel umožnil prožívat,tzn,aby taky pohlídal děti a ty jsi mohla jít někam pryč,ne jen on,Já vím,že ze začátku na to nemáš vůbec chuť,ale věř,že jeho začne velice rychle zajímat,kde a s kým ty trávíš svůj čas.Nesmíš to jen dělat na "just"jemu,ale proto,že tě to opravdu baví,třeba chodit cvičit.Nebát se začít,s čímkoli.Dřív jsem byla názoru,že nevěru nikdy neodpustím,dnes si říkám,že by byla škoda připravit děti o skvělý domov.Poznamená je to na celý život,Sama jsem si to zažila.Někdo může mít jiný názor,ale důležité je,jaký vztah s manželem máte,Z toho vycházej.Nechtěj to řešit hned,dej si určitý časový odstup,přeju ti,abys to zvládla a moc sil.Jeden kamarád mi řekl,můžeš hledat vinu u sebe ,ale je docela klidně možný,že ta vina není u tebe,tak se už konečně přestaň obviňovat,ty jsi skvělá a za to ,jaký je on,nemůžeš!Souvisí to s tím sebevědomím,znám to ,nejdřív jsi hluboko pod zemí ,je potřeba odrazit se od toho dna a začít zase stoupat nahoru,ahoj,držím ti palce

DEMI,to není nic tak hrozného, co se stalo, i když ti to teď tak připadá. Kritické období, kdy ses věnovala hlavně dítěti a příležitost při žití manžela mimo domov ... přímo ukázkové prostředí pro nevěru. Kdyby byl tvůj manžel klasický "nevěrník", vystřídal by za tu dobu žen více. 3letá mimomanželská známost o něčem svědčí - a i když nebudeš teď souhlasit, tak to svědčí spíš o jeho dobrých vlastnostech. Je to muž a tak má polygamii v genech, ať chceme nebo nechceme. Zůstal u tebe, má tě rád a miluje vaše dítě. Nepokaž si to! A jediný způsob je opravdu ten, přestat o tom mluvit. Zůstane to v tobě - časem to bude hluboko uložené, ale bude to tam, s tím nic nenaděláš. Jsi-li ale moudrá žena, využiješ to k svému prospěchu! A i tebe ta událost ovlivnila. Už nejsi naivní manželka věřící na absolutní lásku a věrnost. Víš, že tohle se může stát - nejen jemu, i tobě .... a teď taky víš, co to obnáší. Svým způsobem tě ta zkušenost posílila. Nech to být .... Nikdy nevíš, co tě v životě ještě čeká a mohou to být daleko horší rány osudu.Alena

Michal> nechci radit, ale za tim druhym bych fakticky nechodil. Akorat se Vam zhmotni a pokud mate alespon trochu sebetrapici sklony, urcite si je _DVA_ budete predstavovat v ne zrovna prijemnych situacich (pokud Vas uz tohle nenapada).Navic -- ten druhy je v tom prece nevinne, ne? Po zemi behaji stovky milionu lidi, kteri by si 'dali rict' -- je 100% vina Vasi zeny, ze se na nekoho vrhla. To ze to kdekdo zkousi kazdy vi.Z toho, co pisete, si myslim, ze mate lepsi vybaveni podobne veci prekonavat, nez ja.

Chtela bych vam napsat take svuj pribeh. Jsem 5 let vdana pred tim jsme s manzelem 7 let chodili.Mame dite (4 roky).Jsou to presne 3 mesice co jsem se dozvedela o manzelove nevere.Manzel mel sezonni praci mimo domov jezdil domu jak se dalo a my s malym za nim.Pocit, ze se neco deje jsem zacala mit asi pred pul rokem.Vsechno bezelo normalne a ja si myslela, ze je vse v poradku.Zjistila jsem, ze ten vztah trva 3 roky!!!Jsem stale v soku a nemuzu se s tim vyrovnat ani to zkousnout.Problemy jsme meli bezne a v sexu jsme si vzdy perfektne rozumeli manzel to take tvrdi.Samozrejme jsme vse probrali manzel vse ukoncil asi mesic pred odhalenim ,ale presto se sesli a ona mu psala.Slibil odprosil,ze se to vic nestane.A chcete vedet duvod?Nebylo to ani v sexu PRY ani,ze by ji mel radsi nez me, ale ja se bohuzel venovala vic nasemu malemu nez jemu.Rozhodla jsem se ,ze to zkusime, ale je mi strasne vubec to nezvladam.Sesla jsem se s milenkou uplne v klidu ona se me bala ,ale ja se snazila byt vyrovnana.Rekla mi jen, ze ji to tak vyhovovalo(je rozvedena)a abych mu to odpustila, ze uz se vytrestal dost a. ze be ze mne neni nic.(muze mi nekdo rict co tim ctela rict?)Manzel se snazil 3 mesice a ted to zajizdi do starych koleji.Citim se strasne nevim jestli vse co delam ma nejaky vyznam jestli mu opravdu oo strance sexu vyhovuji nebo ne.Je to ve me a neustale na to myslim,je mi moc zle .Duvera je absolutne pryc.Mam tendenci porad o tom s nim mluvit ,ale on samozrejme nechce uz o tom vice mluvit.Nevim jestli to ma vse jeste vyznam.Sveho manzela velice miluji, ale 3roky je na me moc.Zalet ,aferku to bych odpustila to se muze stat kazdemu kazdy udela chybu ,ale tohle je prilis dlouha doba.Myslela jsem,ze to casem bude lepsi,ale me cim dal tim hur.Bude to nekdy lepsi????Miluji ho, ale mam pocit,ze nemuzu zit s nim ani bez nej.Je to ta nejvetsi bolest ,kterou jsem kdy zazila.Muzete my nekdo pomoct? Moc se mi libi nazory HANINY.Nedokazu se chovat tak jako ,ze se nic nestalo a uz jsem premyslela take o rozchodu.Ale nas maly je stastny, ze nas na oba doma.(Manzel zmenil praci je doma)Je smutne ,ze partner hodil vinu na me a moje sebevedomi? Nevim co to je.

muj manzel je mi neverny

PRIESTOAle já ho mám ráda a o to víc to bolí.Nikdy jsem se s ním nenudila,je muzikant,takže to snad ani nejde.Jenom každý kdo nás zná říká,že jsme jako oheň a voda.Ale protiklady se přitahují a u nás to platí dvojnásobně.A hlavně všechno zlé je k něčemu dobré.Myslela jsem si,že bez něj umřu.No,a ono to tak není.Prošla jsem si tím strachem,že oejde k jiné a teď vím,že když to udělá,tak já se z toho nezhroutím.A on to ví,možná čekal že se budu palzit,ale to se spletl.Prostě jsem se nějak zatvrdila .Nevím,jestli je to dobře,ale to ukáže čas.Momentálnějsem udržela holce rodinu,snad se mi ta oběť vrátí.Možná taky ne.Napadlo mě ,že jestli si začít hledat nového partnera,pak teď.Za pár let bude dítě v pubertě a mě bude pomalu 40.Ale prostě jsem to riskla.

Michale,já jsem byla v podobné situaci.Můj muž si myslel,že na sobě nechám štípat dříví,ale to se spletl.Já hodně dlouho nic neřeknu,ale pak to stojí za to.S tou slečnou jsem si popovídala ,byla dost překvapená.A můj muž?Je pravda,že moje první reakce byla hodně zlá,došlo i na facky a výčitky typu"já ti dělám doma servis,starám se o dítě,dělám ti vola".Pak jsem se ale uklidnila .Přesně takovou reakci totiž očekával.Tak jsem další den navrhla,že si popovídáme.Řekla jsem mu,že ho mám ráda,ale nebudu žít s člověkem ,který mi lže.A že by bylo lepší kdyby pd nás prostě odešel.pokud se nehodlá změnit.U nás je to komplikovaný ještě tím,že je to novinář a muzikant.Takže mu prostě důvěřovat musím.Hrála jse vabank.A čekala,že odejde,protože proč by to jinak všechno dělal,že.Ale on nechtěl.Prý nás miluje.Takže přistoupil na moje podmínky.Od té doby je doma klid.Ale já se z toho vzpamatovávám nějak déle,než jsem čekala.A o důvěře se zatím mluvit nedá.Možná je to jen klid před bouří,ale dostal šanci,je na něm ,jak jí využije.Třeba to bude platit i na tvou ženu.Prostě se jí zeptat,jestli je ten druhý tak "úžasný",že kvůli němu tě tak trápí.No,drím ti palce,nečeká tě nic příjemnýho.HankaP.S.A za tím druhým , bych určitě zašla,třeba zjistíš,že to s ní nemyslí ani trochu vážně.