Nevěra

Ahoj, díky za tvou podporu, ale asi je už pozdě včera večer jsem manželovi řekla co cítím spíše že již necítím popsala jsem mu zmatek v mé duši (ještě jsem mu neřekla že jsem poznala jiného muže). Řekla jsem mu že se mezi námi moc změnilo, řekla jsem mu jak moc jsem se s ním poslední dobou cítila moc poníženě, že mi nedával moc najevo jak mne má rad, že jsem pro něho to nejdražší. Povídala jsem mu o kolik přátel přicházím z toho důvodu že raději než si doma dělat zle a říkat že bych si chtěla jít s přáteli posedět tak zůstávám doma. Byla to dlouhá debata až do pozdních hodin opět je mi úzko. Manžel se mi za všechno moc omlouval, prý netušil jak je to pro mne těžké a jak se cítím, chce mi to všechno vynahradit všechno co prý dělal, dělal z lásky ke mne a proto aby mne chránil, z jeho slov byl cítit ztrach že o mne přijde z jeho slov byla cítit láska ke mne. Včera večer jsem poprvé viděla muže který je úplně na dně a který pláče bolestí nad tím co mu říká vlastní žena. Ted to již zbývá opravdu jen na mne dnes bych chtěla udělat velký krok a rozhodnout se, zda zůstat ve svazku manželském s mužem, který žádá o odpuštění a je na dně svých sil, nebo zda jít či řídit se srdcem a jít za mužem, který mne opravdu přitahuje od první chvíle svým chováním, stylem......dnes budu mít den s velkým D tak mi prosím drž palce snad to zvládnu...můj mejl je naprosto bezpečný, byla bych moc ráda kdybis mi moc poslal mejlík s cvičením vlastního sebevědomí, snad to bude k něčemu dobré. Ještě jednou děkuji za tvou schopnost naslouchat. Markétka

Markétko, a nebude to po deseti letech s přítelem stejné, jako s mužem? Budete si ukazovat v deníčcích, jak jste mysleli na to, že máte koupit deset rohlíků? Ten vztah je zvláštní tím, že je nový a zakázaný, že tys zamilovaná..ale nemáte-li děti, proč ne. Spal mosty, manžel se z toho nějak dostane, možná mu bude líp, než když je teď dlouhodobě za pitomce. Dokud to nezkusíš, asi si stejně nedáš pokoj.Držím palce, všem třem.

Markétko, myslím si, že jediná osoba na světě, které se můžeš a musíš zpovídat jsi ty sama. Nebo si myslíš, že kdokoli z tvého okolí by bral sebemenší ohled na tebe ? Přiznej si, že teď, v této chvíli, ať uděláš cokoli - rozhodnutí, že si třeba koupíš novou kabelku, v tom okamžiku rozhodnutí tě dloubne někde v zátylku otázka : co na to řekne Lojza (nebo Pepa, nebo jak se jmenuje tvůj muž), je to tak ? Žiješ v obavě udělat zcela obyčejné rozhodnutí, jsi omezena ve svém právu svobodně zvolit, třeba špatně, možná úplně špatně, ale SAMA a SVOBODNĚ ! Je ovšem potřeba být připravena na důsledky špatné volby, možná je to trochu jiná debata, ale souvisí to. Jsi na to připravena ? Pokud ano tak se z vysoka vykašli na to, co tomu řekne kdokoli, KDOKOLI. Skutečný přítel zůstane přítelem i když by ses postavila na hlavu a ostatní nestojí za to. Buď tvrdá sama k sobě, uč se pojmenovávat dobréxšpatné a buď "sobec", je to tvůj život a nikdo nemá právo. A pokud zvládneš své rozhodnutí obhájit sama před sebou udělej to, co jsem psal včera - upaluj jak nejrychleji to půjde. Možná ještě jednu radu - odejdi tak, že tvůj muž nebude do poslední chvíle vědět, že se něco chystá, protože jinak v něm objevíš takové vlastnosti, o kterých jsi asi jen četla. V žádném případě se nesnaž s ním nějak dohodnout, neexistuje dohoda s panovníkem, který celou dobu žije v tom, že TY jsi jeho majetek.Je-li tvůj mail bezpečný a máš-li zájem můžu ti poslat takové cvičení vlastního sebevědomí, mě to obrovsky pomohlo a hlavně to nemá co dělat s jakoukoli vírou, pouze s vírou ve vlastní schopnosti. Měj se a rozhodni se třeba špatně, ale sama. Držím ti palce.

ahojky,nikoho za nevěru neodsuzuju, protože se to prostě může stát. Mému manželovi, kdybych zjistila, že mi je nebo že mi byl nevěrný, bych asi odpustila (kdyby to byl notorický sukničkář a lhář tak to asi ne). Já sama jsem nevěrná nebyla a ani si to nedovedu představit - jak bych se potom mému milovanému podívala do očí? A ty výčitky svědomí, nemám na to povahu. I když jsem třeba ráda laškovala, ale jak se to laškování začalo zvrhávat v různé návrhy atd., tak jsem vždycky včas skončila. A třeba se mi ten dotyčný hodně líbil. Prostě na to nemám povahu. Mám totiž pocit, že bych tím partnerovi moc ublížila a zklamala jeho důvěru. Mějte se, Bětka.

Díky moc za tvůj názor, moc mi to pomohlo....ale je to opravdu pro mne moc těžké, párkrát jsem to s manželem již řešila ale zdá se mi že to dopadá stále stejně a to tak, že určitou dobu je klid, ale pak stačí takové to malé nastartování všední situací a jsme zpět kde jsme byli, a to stále dokolečka, já už ted ani nevím, jestli mám chuť to opěť řešit, je sice hezké že ten čas se manžel opravdu snaží a vím že mne má rád, ale já to znovu už asi nezvládnu. Je fakt že manžel byl takový od první chvíle co jsem ho poznala. S novým přítelem se znám dobře, je povahově jiný nežli můj manžel, od začátku je ten vztah čímsi zvláštní, máme třeba svůj deníček do kterého si třeba zapisujem své pocity a přání když nejsme spolu, navzájem si to čteme (na to by mi manžel řekl zda nejsem blázen) víte přítel ve mne probuzuje život jsem to prostě já, já potřebovala prostě vědět názor někoho jiného ale v hlouby své duši asi tuším, že manžela opustím pokud na to budu natolik silná, bylo pro mne trýznivé že jsem si s nikým nemohla o tom promluvi a nevím ano zda bych to zvládla jen když na to pomyslím komu všemu bych moc ublížila mým činem (o kterým přemýšlím ve dne v noci), hned mi je úzko a mám v očích slzy.

P.S. Máš obrovskou výhodu, že nemáš děti. Do vyřešení by bylo dobré tento stav zachovat.

Markétko, to, co píšeš je, podle mého názoru, někde úplně jinde. Ty jsi si zvykla na to, že jsi ponižována a omezována a já se ptám PROČ ? Na takové zhovadilosti si člověk jednoduše zvykat nesmí !!! Ty jsi teď asi ve stavu, kdy to cítíš a snažíš se z toho ven, protože máš důvod. Ten důvod je ten muž, který tě nějakým způsobem zaujal. Vyřeš si neprve problém prvotní - donuť svého manžela ať přestane žárlit a omezovat tvou svobodu, opři se do toho se vší možnou ženskou vynalézavostí a umem, protože když to dokážeš, možná že nebudeš mít touhu utéct, když to nedokážeš, potom si sbal věci a, známí neznámí, upaluj pryč, protože to všechno, co obnáší žárlivost, bude jednou mnohem a mnohem horší, a bude tě to stát daleko víc než dosud. Slib sama sobě, že už NIKDY neřekneš : on je prostě takový, a tím začni, začni hledat přesně ty chyby, o kterých víš a které toleruješ, protože si myslíš, že to jinak nejde. Jde, věř tomu a jdi za tím. Teď je na místě otázka : do jaké míry víš, že ten druhý není stejný, nebo jednou nebude až "na tebe bude mít papír" ? Jak moc ho znáš ? Jak víš, že je takový, jaký se ti jeví, není to přetvářka ? Není to třeba jenom sex ? A poslední otázka : jak moc víš, že on chce totéž co ty ?Držím ti palce !!!

jsem tu nová, ale problémy lidí jsou na světě stejné. Jsem už skoro 10tým rokem se svým přítelem z toho 3tím rokem vdaná, dá se říci že štasně alespoň si to myslím, člověk si asi nepřipouští že by mu mohlo něco chybět či scházet (prozatím nemáme děti) manžel by mi snad snesl i modré z nebe kdyby mohl, okolí o nás říká, že jsme ideálními partnery, já myslím v osobním životě i seuálním životě. Snažíme se vyjít vstříc jeden druhému. Manžel je dost svérázný a žárlivý člověk, ale za ty léta si na to člověk zvykne. Přátel máme spousty ale spíše jsou to z manželovi strany, nerad mne někam pouští samotnou je dost majetnický typ. I vím že mne má rád. Cítím ale, že někde u mne nastala osudová chyba, zaujal mne jiný muž, a to tak že nevím co dělat, ten muž mne zaujal vším

Teď si nejsem jistý komu to píšeš, můžeš to upřesnit ? Díky !

ROZUMÍM O ČEM PÍŠEŠ, STALO SE MI NĚCO PODOBNÉHO.JSOU TO VŠECHNO EMOCE A POMATENÉ SMYSLI. VÍM CO ZNAMENÁ CHTÍT NĚKOHO TAK MOC,ŽE TĚ BOLÍ ,KDYŽ HO NEMÁŠ.JÁ JSEM SE SKLIDNILA JE TO HROZNÝ ,ALE VŽIVOTĚ ČLOVĚK POTŘEBUJE NĚKOHO KDO ZANÍM BUDE STÁT A MŮŽE SE ONĚJ OPŘÍT BOHUŽEL.ZAMYSLI SE KDO ZNICH BY TO PROTEBE UDĚLAL?CÍTÍM SE JAKO PRÁZNÁ LÁHEV OD PIVA ,ALE MÁM VEDLE KOHO ZESTÁRNOUT. VÍŠ ON ČLOVĚK POTOM POLETUJE TAM A SEM A NEVÍ JAK DÁL JEDEN MNE OPUSTIL A JÁ MU VĚŘILA A MŮJ PŘÍTEL ZÚSTAL.JESLI NEVÍŠ JAK DÁL UDĚLEJ NĚCO ABYS ZJISTILA KDO SKOHO JESTLI TO TAK CHCEŠ.

Nesouhlasím s tímhle stylem života, jaký tu, pánové, popisujete, ale gratuluji vám k tomu, že umíte žít podle svých zřejmě skutečných představ. Asi o to nejspíš jde: mít odvahu přiznat si co chci a realizovat to. Já chci realizovat tu věrnost ve vztahu, ale neustálé hlídání a vyslýchání partnera...mi přijde stejně hloupé a ponižující jako vám. Mějte se

Pedrossi, Pedrossi, ty mě honíš, člověče, za ten Bruntál se omlouvám, pokud to bylo příliš osobní, ale když ty jsi tak krásně naběhl, dva dny jsem na to čekal, je to takový fór o paní na vyšetření, a já když mě napadne nějaký dobrý fór, tak ho prostě realizuju, vybavíš si jak má lidi roztříděné Z. Jirotka v Saturninovi ? Představa mísy s koblihami - tak jsem ve většině případů ta poslední kategorie. Ale zpátky k tématu - jsem vcelku mile překvapený, že tomu někdo může rozumět, chvíli jsem se pozastavil nad tím, jak píšeš, že fyzická nevěra se lépe tají. V mém případě není co tajit, mě se nikdo neptá a já se nikomu nesvěřuju, přesně v duchu hesla mého dědy : muži mlčí, šlechtici nemlouvají. Cizí vlas na límci košile je mou ženou sundán, stočen mezi prsty a s úsměvem vyhozen do koše se slovy : hm, má roztřepené konečky. TEČKA, obrovská TEČKA, nepitvající, nežalující, nevyčítající. A mě ani nenapadne okusovat si nehty - ví to, neví to ? Já to také nevím a nepátrám a nesleduji a nevím co ještě. Příjde mi to šíleně ponižující, pro oba. Hypoteticky : budu-li podezřívat a bude-li mi vadit do té míry, že nebudu spát, jíst a budu vyslýchat a sledovat a možná i fyzicky ubližovat, nejsem nic jiného než hovado, které ubližuje druhému a degraduje sám sebe někam na úroveň, pro kterou nemám slovo. Další je možná odpověď, nebo rada slečně, která píše výše (to se mi povedlo, možná, že u toho psaní ještě těžce dýše), že ten její jí podvádí, ona to ví, on tvrdí že to není pravda, atd. Je to vcelku jednoduché - posadil bych ho proti sobě a natvrdo mu to řekl. Sám v sobě bych předem vyhodnotil, kam až jsem ochoten jít, když mi to vadí, že to nepřekousnu a on toho nenechá, tak se s ním rozejdu dřív, než bude pozdě. Pokud mi to vadí, ale jsem ochoten to "nějak" tolerovat, musím se snažit, aby k tomu neměl moc důvodů. Někdo zahýbá programově, někdo víceméně náhodou a někdo, jako já, bez toho nemůže existovat. Neumím si představit v této situaci sebe, buď to "umím" a nebo "neumím" a pak mám problém, ale já osobně nevím jak bych zareagoval na přímou výzvu k volbě, protože věrný, v tom pravém smyslu slova, nebudu nikdy.

No.. :-) Tady už je to lepší než ten Bruntál. Myslím, že jsi právě velmi dobře vyjádřil pocity člověka ve středním věku, který se snaží žít, co to dá. Zatímco, někdo se připravuje na důchod, tloustne, hloupne, chřadne a chřadne, ty žiješ. Dokonce se zdá, že žiješ podle vlastních představ, což hodně lidí říct nemůže. Vždycky jsem tvrdil, že lidi spolu nejsou jen kvůli sexu a že nevěra je někdy nutná k udržení vztahu. Myslím, že fyzická nevěra se lépe překonává a odpouští a daleko líp se skrývá. Nikdy to ovšem nezáleží jenom na jednom partnerovi. Asi je potřeba, aby i v manželství byl člověk člověkem a ne majetkem toho druhého. (už vidím ty reakce) Díky tady za toto vyjádření.

Když se tak prodírám tímto tématem, vím zcela přesně, že když napíšu to, co chci napsat, neubráním se smršti výpadů o sobectví a nevím čeho ještě. Svou ženu mám velmi rád, jsme spolu dost dlouho na to, abych věděl co můžu a nemůžu čekat, takže vím, že v sexu od ní nikdy nedostanu to, co bych chtěl. Poprvé jsem byl nevěrný, pominu-li fázi "chození", dva týdny po svatbě, nikdy to nebyla náhoda nebo sex na jednu noc. Zcela vědomě a cíleně jsem vyhledával ženy, které to tak prostě chtěly. Všechny věděly, že jsem ženatý a že nemám vůbec v úmyslu se rozvádět. Vždy to bylo a stále je velmi jednoduché. Své děti miluju a moje rodina mi vytváří mantinely, které jsem nikdy nepřekročil a které nikdy nepřekročím. Na otázku je-li mi moje žena věrná, bych musel popravdě říct, že nevím. Není mi to "jedno", ale prostě to nijak nezkoumám, asi jako ona to nezkoumá opačně. Nejsme jeden s druhým "sám" a máme si pořád co říct. Všechny domácí práce děláme oba, vyžehlím dětem kalhoty stejně jako ona poseká zahradu, uvařím večeři stejně jako ona přivrtá polici na stěnu. Normálně, v klidu a bez násilí. Přesto spáchám nevěru kdykoli si vzpomenu, možná že i pro vlastní pocit jakési nezávislosti. A necítím sebemenší pocit provinění. Prostě to tak je a kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Pravda je, že jsem byl věrný - své milence, toto období, které bolelo jak čert, jsem popsal v rubrice "Orgasmus u žen" a tehdy jsem udělal přesně chybu, že jsem jinou nechtěl. Takže - jsem připraven.

Mám problém a nevím si už s ním dále rady...Mám přítele se kterým si báječně rozumíme a mám ho opravdu moc ráda,ale zjistila jsem,že mě podvádí!Ale on neví,že já vůbec něco takového vím..Když se ho zeptám na věrnost,tak se zlobí,že mu nevěřím...Už nevím co mám dělat!!Nechci ho stratit!!!

To Marcela:píšeš, že by jsi se mohla pokusit o změnu. Zkoušela si to? A když ano, tak proč svého manžela neopustíš? Kvůli dětem? Vždyť jsou přeci odrostlé.

Myslím, že nevěrou si každý řeší nějaké partnerské problémy. Pokud se ovšem nejedná o nevyrovnané jedince. Já sama jsem si neuměla představit, že bych mohla být nevěrná, jsem 20 let vdaná a představa, že bych mohla milovat a být šťastná s jiným mužem pro mě byla nepředstavitelná. Jenže manžel na mě stále nemá čas, a když ho náhodou má, tak sportovní přenosy a sklenička jsou přednější. Děti odrostly a já se cítím sama. Jistě mohla bych se pokusit něco v manželství změnit, ale k tomu musí být dva, kteří chtějí. Náhoda možná osud tomu chtěl, že jsem poznala muže se kterým prožívám chvíle plné štěstí, pohody a krásného milování. Zkrátka samotu jsem vyřešila takhle. A myslím, že kdybych doma měla více pozornosti, nežnosti, a nebyla jen služka, tak by mě ani nenapadlo být nevěrná.

Já bych Lio tak úplně nesouhlasila. Stavíš jako mustr na všechno společenská pravidla střední Evropy. Jako nejpřirozenější ve smyslu sexuální fylogeneze člověka mi připadají spíš zvyky některých primitivních kmenů: ženy a muži bydlí odděleně, ženy s dětmi. Kdo má s kým dítě, je v podstatě jedno. Když se nad tím člověk zamyslí, je to podle mě optimální. Bydlet s chlapem a starat se o něj je pro zlost, a když bydlí spolu ženské, vždycky se nějak dohodnou. Zapřísahat se, že když si někoho vezmu, do smrti se na jiného nepodívám, ve mně vzbuzuje obavy. Prostě se mi zdá, že jsme to my Evropané trochu přepískli s tou monogamií a párovým soužitím, sami jsme si na sebe ušili bič:)..člověk není pořád jen zamilovaný (s antikoncepční fází v zamilovanosti naprosto souhlasím, jde mít v posteli někoho jiného, ale za nic to nestojí), a když tak po dvaceti letech neuspokojivého soužití s manželem přemýšlíš o hodnotách a o tom, jak je podvádění špatné..nevím, život máme jen jeden. Nicméně, já jsem prošla fází podvádění a teď mám dva roky partnera a na nevěru si ani nevzpomenu, prostě nemám potřebu. Jestli se vezmeme a ta potřeba někdy vyvstane, budu se jí bránit. Že to ale půjde až do smrti, to stoprocentně slíbit nemůžu. A nemůže nikdo.

Ix,to rozhodně neplatí všeobecně-k polygamnosti "od přírody" má mnoho lidí hóóóódně daleko.Myslím si,že za polygamnost se schovává alibismus lidí,kteří podvádějí (= jsou nevěrní),aby si ospravedlnili to,že vědomě (sex nebo sex na vyšší úrovni=milování nelze dělat nevědomě :o) ) svým partnerům zahýbají.Vem si vývoj člověka jako druhu z hlediska "sexuální fylogeneze".(Jinak asi budeš souhlasit,že člověk není zvířátko nebo uzel hormonů,který se nedá zvládnout,že?)U člověka na rozdíl od promiskuitních druhů opic(šimpanz)neexistuje odkrytá ovulace - ovulující ženu (na rozdíl od šimpanzice)nepoznáš.A to už ani čichově :o)Člověk neprovádí sex jen za účelem plození (na rozdíl od zvířat)-troufám si tvrdit,že v našich končinách je to z důvodů plození v cca 10%.Pro výchovu (a výživu) dítěte je ve všech směrech žádoucí,aby bylo vychováváno oběma rodiči,ne jen matkou.O tom je spousta psychologických a sociologických studií.Na závěr:rozhodně nesouhlasím,že nevěra k lásce patří.U mne muž (ani žena) v žádném případě v očích nestoupne,když se dovím,že podvádí (ostatně nesnáším podvody v jakékoliv činnosti člověka - je to podlé a slabošské)-ba právě naopak - úpřimně jimi pohrdám.Nevěra nemůže absolutně nic v lásce okořenit - proboha co?(Jedině tak pošramocené sebevědomí uťápnuté slepice nebo kohouta,který chce mít doma sexsymbol - to ale PAK NENÍ NEVĚRA,když je tento způsob vztahu navzájem nebo i jednostranně v partnerství tolerován.Na tento způsob vztahu ale cca 80%lidí prostě nemá žaludek-to ostatně ukazují rozvodové statistiky :o(.A taky mne zarazil příspěvek Ály:..."Chápu že i v největší zamilovanosti se může vyskytnout někdo,kdo je Vám nadmíru sympatický a s kým si neustále máte co říci"...-tak takto zamilovanost nefunguje.Ve fascinační fázi milování je člověk tzv. antikoncepční k jiným partnerům-jinak nejde o zamilovanost,pokud se mu někdo další hodně zalíbí.

Je-li nekdo nevernej, pak nemiluje partnera (v tom pravem slova smyslu). Na druhou stranu si myslim ze kdyby mne partner podvedl, snad bych to jednou prekousnout dovedla - pokud by to byl jen jednorazovy ulet. Ovsem to nemuzu rict s jistotou.Udelal-li by to podruhe, tak konečná.Taky zalezi dost na situaci, jak bych se to dovedela.Ja jsem zatim nikoho nepodvedla a nehodlam s tim zacinat.Kdo si mysli ze podvadet partnera je v poradku, je dost jednoduchej tvor kterej toho druheho "nemiluje"A ze se to ten druhej nedovi? To je prachsprostej podraz. Lež.Jen si podvadejte, ono se vam to vrati a bude vas to hodne bolet. Snad si pak vzpomenete na to jak jste zvesela podvadeli vy. Chovejte se k druhym tak, jak chcete aby se oni chovali k vam.Je mi z vas spatne. Pak se nedivte ze jsou tu pohlavni nemoci a taky zlomena srdce.Kdyz si chcete uzivat, tak radeji nikoho nemejte, budte sami a jenom si chodte uzivat, ale neoklamavejte nikoho.Ty, kdo jsi bez viny, hod kamenem.Ja bych tim kamenem hodit mohla !Jo a jeste jedna vec. Taky si myslim ze pokud se podvadi, tak neco ve vztahu neni v poradku. Bud tam neni laska nebo tomu chybi neco jineho. Nazory ze je vsechno skvely, par se bezmezne miluje a neexistuje problem, presto jeden druheho podvede, je nesmyslny.Zdar!