Chronický únavový syndrom

Zdravím po delší odmlce všechny diskutující. Vidím, že někteří diskutující stále pokračují v psychologizaci CFS (i když možná nemají problém něco číst) a že pro zastánce neúčinných terapeutických postupů je nespecifický název "chronický únavový syndrom" stále velice atraktivní. Podvodníci a hlupáci tvoří, jak známo, mezinárodní organizaci, takže se není čemu divit, že tu a tam je to vlivná psychiatrická lobby a v naší diskusi Martina se Sonjou (která je mimochodem tak naivní, že vážně uvažovala o koupi přístroje Zapper mezinárodní podvodnice Huldy Clarkové, či jej dokonce zakoupila), které soustavně propagují psychologizaci CFS.K Dr. Šavlikovi. Na naléhání resp. nátlak rodičů jsem i já navštívil jeho Psychosomatickou ambulanci. Řekl bych, že to rozhodně není zlý člověk. Naopak, na mě působí jako člověk velice empatický, milý, přívětivý, obětavý a s citlivým přístupem. Jeho léčebný efekt na CFS se u mě ale nijak neprojevil. Myslím, že jsem ho do značné míry přesvědčil, že nemám psychosomatické onemocnění. On četl kromě nesmyslných psychosomatických teorií o příčině CFS myslím také něco od A. Komarova. Faktem ale je, že nemá o CFS dostatečné informace. CFS je spojeno s různými obtížnými životními situacemi, v některých mi Dr. Šavlik dobře poradil, v jiných špatně. Dr. Šavlik byl primářem v nemocnici v Třebotově, pokud je mi známo, odešel od chirurgie a interny kvůli jistému onemocnění. Dr. Šavlik je mj. autorem několika knih a článků z oblasti seriózní vědy. Znám se s ním asi rok a půl, teď ho navštěvuji již velice málo, ale myslím, že za celou dobu jméno C. G. Junga nepadlo ani jednou, otevřeně se hlásí k postmoderním filozofickým směrům, ale nemá pohrdání pro vědu jako jiní zastánci postmoderní filozofie. Dr. Šavlik, pokud je mi známo, zastává určité absurdní názory, např. že problém tří těles a jeho řešení jak je známo z Newtonovy mechaniky, lze aplikovat přímo na lidskou psychiku a její léčbu, a to prý proto, že problém tří těles je rovněž výtvorem lidské psychiky. Dr. Šavlik pro mě ale udělal jednu velice důležitou věc (narozdíl od všech jiných doktorů, vč. Dr. Nouzy): pomohl mi zařídit si invalidní důchod. Je ale faktem, že bylo nutné nechat se na několik měsíců zavřít na Psychiatrickou kliniku 1. lékařské fakulty, kam jeho vliv nesahal. Tam je možné se seznámit s přístupem dogmatické psychiatrie k pacientům s CFS v nespoutané podobě. Mezi specialisty na CFS existuje shoda v tom, že z psychofarmak na CFS pomáhají antidepresiva, anxiolytika, hypnotika, a naopak neuroleptika jsou pro pacienty s CFS škodlivá. Jistá paní docentka této kliniky vymyslela tuto dichotomii: buď budete brát neuroleptika nebo Vám nenapíši invalidní důchod. Řekl jsem si, že to tedy vyzkouším, a až dostanu ID a pustí mě domů, lék vysadím, dostavilo se však značné zhoršení, spánek 20 hodin denně a více a zombie-like pocit, dle paní docentky bylo nutné dávky neuroleptika ke zlepšení účinku přinejmenším ztrojnásobit a přidat ještě další neuroleptikum. Neuroleptika jsem vydržel brát tři týdny, déle to již nebylo možné, tak jsem si je vysadil. Pak následoval systematický nátlak veškerého zdravotnického personálu této kliniky, přednostou kliniky při profesorské vizitě počínaje a sestrami a sociálními pracovnicemi konče. Na chodbě před ostatními pacienty mě dosti agresivním způsobem sdělovali své názory na moje onemocnění různí psychiatři. Naštěstí jsem však měl po ruce učebnici psychiatrie jejich fakulty, a tak jsem jim příslušnými pasážemi demonstroval, že kriteria pro schizoafektivní poruchu ani schizofrenii nesplňuji. Ovšem stanovisko paní docentky bylo neotřesitelné, nezpochybnitelné, neměnné-a nevyvratitelné. Podobným výhružkám jako mně se od paní docentky dostalo i mým rodičům. Paní docentka mi nejprve přiřadila diagnózu, a pak teprve zjišťovala symptomy. Tak např. po dvou měsících jsem si opět stěžoval na značné závratě. Paní docentka se probrala z jakéhosi opojení a proč prý jsem jí neřekl, že mám závratě. Samozřejmě, že jsem jí to mnohokrát řekl, i mnohokrát napsal do těch všech možných dotazníků. Pak jsem dodal, že dle učebnice jejich fakulty schizoafektivní porucha závratě, stejně jako poruchy koordinace, nevysvětluje. Tu paní docentka začala mlžit o tom, že existují určité poznatky, dle kterých je při schizoafektivních poruchách patofyziologie mozečku, a ten je přeci zodpovědný za rovnováhu apod. To mi stačilo. Později asi i vševědoucí paní docentka trochu znejistila, když mi začala doporučovat Praškovu variantu GET "léčby" CFS. Nakonec se však paní docentka ukázala z té lepší stránky a ID napsala. Tímto jsem se chtěl trochu zastat Dr. Šavlíka. Zdá se mi, že s ním je možné o CFS diskutovat, s psychiatry z 1. lékařské fakulty nikoli nebo jen s velikou trpělivostí a "hroší kůží". Nezdá se mi, že by psychologizace a psychiatrizace CFS byla něčím nepochopitelným. Mezi zdravými lidmi panuje často rozšířený názor, že nemocný si za svoji nemoc může sám díky svým nějak závadným skutkům a smýšlení, je to asi podvědomý strach nebo výmluva pro vlastní svědomí. Můžeme to konec konců vidět i v naší diskusi, v které Martina a další neustále hledají příčinu a léčbu CFS v psychologii pacientů. Patří sem i opakovaný iracionální poukaz těchto diskutujících na to, že pacienti s CFS jsou nějak nečistí a musejí se opakovaně pročišťovat a zbavovat domnělých "toxinů" a "jedů v těle". Navíc určitě existují lidé s psychosomaticky podmíněnou únavou. Sharpe, Wessely, Praško a jejich parta si patrně své případy (vybrané dle vadných Oxfordských kritérií) nevymýšlí-když neuvažujeme jejich vyloženě zpackané studie. K Dr. Fučíkové: Dle Dr. Šavlika bere CFS jako sběrnou diagnózu pro nevysvětlitelná (neznámá) onemocnění. Dle Dr. Macurové, její spolupracovnice, je pohled Fučíkové na CFS ten, že se takové případy vyskytují velice vzácně, rozhodně je nesmyslná módní vlna CFS, většinou se prý podaří obtíže vysvětlit známými fakty. Zajímavé je, že Klener v Interní propedeutice uvádí, že u 5% onemocnění se diagnózu nepodaří stanovti.--Aleš--

Vzhledem k tomu, že pitný režim je pro nás velmi důležitý, zařazuji sem tento článek a všechny srdečně pozdravuji

Pan inženýr se nám probudil v jiném časoprostoru.

Předmět: Únavový syndrom Autor: Lenka Datum: 26.11. 2001 12:34:15Již asi 2 roky trpím různými obtížemi, které teď lékaři shrnuli do diagnózy chronický únavový syndrom. Máte někdo s touto chorobou zkušenosti? Napište. Díky Lenka Ano Lenko, všichni, kdož sem píší mají s CFS ty nejlepší zkušenoisti...

Ahoj Marti, díky za zajímavosti k CFS, máme tady toho nyní hodně ke studování a to je dobře.Zdravím Tě Petruš 0 a díky za přiléhavý popis záludného "CeFeSka". Studii o metabolismu glukózy jsem nedávno kopírovala do Moje anabáze a CFS. Přeložila to S.Mužíková z Ad vitamu a článek mě dost zajímal, protože jsem si vyexperimentovala, že mi dělá dobře glukopur místo běžného bílého cukru. Nyní mám dlouhodobě potíže se zažíváním

Pavle D., znovu děkuji za fantastický překlad článku!!!Sonja

Překlad druhého článku, na který upozornil Pavel V. 2.9.Diagnóza chronická únava? Nemáte sinusitidu?ImmuneSupport.com 08-27-2003Washington, D.C.

Zdravím celé fórum, nové věci si musím pročíst a tak zatím chci moc moc poděkovat Pavlovi D. za překlad a přepsání článku sem do diskuse. Ještě jednou DÍK!!! S.

Nabízím překlad článku, na který 2.9. upozornil Pavel V.Zpráva NCF: Průlomový

Zdravím! podle jedné z teorií o vzniku CFS se jedná o poruchu v metabolismu glukozy. Já mám vypozorováno, že když jím výrazně méně (kolem 4000kj za den, je mi o něco lépe, i když stoprocentně to také nefunguje. Nejhorší je sladké a alkohol. v poslední době se mi CFS nějak splašil. Dřív se mi problémy vždy prudce zhoršily a pak se to pomalu lepšilo, nějaký čas to bylo dost dobré, a tak pořád dokola. Teď se to mění vysloveně z hodiny na hodinu. Jako by mi někdo najednou hodil na záda 30ti kilový batoh a pak ho zase sundal. V té dobré fázi jsem úplně jak po extázi( ne že bych ji někdy zkoušela), nevydržím v klidu, musím něco dělat, mám pocit, že bych mohla běžet maraton. Najednou to skončí, a já mám zas problém vůbec dojít domů. Už slyším, jak by se zaradoval psychiatr: Á, maniodepresivita!

Z

Ahoj Jardo, také Tě vítám mezi námi. Začátek a průběh nemoci u Tebe je stejný jako u mě. Masívní nástup, potom pauzy mezi atakami, z počátku s delšími intervaly (dokonce jednou i celého roku), postupné zkracování, až nakonec splynutí do jedné mizérie, která je sice k přežití, ale méně už k žití. Objevila se jediná vyjímka ve vývoji a to nedávno

Ahoj Viki, jsem ráda za Tvou upřímnost a asi se shodneme na tom, že jak se píše v článku, na úspěšném zvládání nemoci se podílí naděje, ale tu čerpáme KAŽDÝ JINDE! Nelze, aby např.Aleš po všech chtěl, aby ji čerpali z věděckých poznatků a nelze aby Martina po všech chtěla, aby čerpali naději v Bohu a duchovní práci. Rozdíl však vidím v tom, že Aleš by nejraději všechny jiného smýšlení vyloučil s poukazem na to, že se snaží o psychologizaci CFS. Na druhou stranu Martina bez problémů čte a toleruje vědecké články o výzkumech, ačkoli je přesvědčená, že nám to nijak konkrétně nepomůže. Přesto se nesnažila a nesnaží toto z naší diskuse vyloučit a napadat. Svou sílu k boji s nemocí čerpáme každý jinde a neměli bychom se proto na sebe zlobit, ale být tolerantní. Proto jsem v tom svém špatně formulovaném příspěvku napsala pravdivou větu, že se mi chat v současnosti líbí, protože si v něm každý najde to své. Proto jsem před tím zase psala o důležitosti citlivé komunikace tady.Já osobně totiž vyhledávám obojí. Dychtivě sháním překlady zahr.výzkumů, ale zároveň potřebuji pro svou psychiku i tu duchovní

Martino, chápu, co chceš říct, když zmiňuješ pozitivní ladění. Vůbec nepopírám a sama lidem kolem mne připomínám, že je třeba se na svět dívat s optimismem. Jenom si myslím, že pozitivní myšlení přispěje ke zlepšení zdravotního stavu tam, kde osobnostní předpoklady člověka či nepříznivá situace nebo kombinace obojího tyto lidi dostala do stavu hluboké zloby vůči všemu a všem. A v takovém případě souhlasím s Tebou, že pozitivní myšlení a třeba i přilnutí k něčemu "čistému" (v tvém případě třeba k bohu) může pomoci odvést myšlenky lepším směrem a ulehčit organismu. Chápu tvůj postoj jako postoj rodiče, který se snaží své dítě vyvarovat chyb, kterých se sám dopustil a ukázat mu lepší cestu. Ale ty děti si musí do života nést svoji zkušenost (jsem taky matka). Tys prošla dlouhodobou zkušeností a chceš nám možná říct, že některá cesta je ztráta času, jiná je lepší. Možná...Co se týká alternativní léčby je určitě dobře tady sdělovat zkušenosti. Ať si každý může vybrat. Já osobně jsem toho zkusila už hodně, něco částečně nebo krátkodobě pomáhalo, něco vůbec ne. Uvítám tady nebo jinde nové fundované informace z jakékoliv oblasti, ale asi se víc soustředím na vědecké poznatky klasické medicíny. Přeji všem pohodu.Viki

Ještě chci dodat příklad, který se vztahuje k Jarčinému článku: Sonja, Jarka, já máme malé děti kromě manželů a to je obrovský důvod proč mobilizovat síly i na poli víry a všestranného pohledu na svět. Děti jsou obrovskými hnacími motory, pro něž ještě musíme žít, a to jak tak při dobrých smyslech a při lepším zdraví, které nám jen

A - Sonjičko,tak nejprve mooooc díky za opsání tak obsáhlého článku a za druhé děkuji autorům, kterým bych snad dala Nobelovu cenu za

Zdravim Vás všechny.Nějak jsem jsem přes různý odkazy zabrousil na zdejší stránky a jsem za to rád.Bohužel mě,stejně jako vás,trápí CFS.Už bez půl roku pět let válčím s únavou a přidruženými problémy.U mě vše začalo v 18, v době,kdy jsem to nečekal.Prakticky ze dne na den jsem se stal nepoužitelný pro běžný život.Rok mi bylo opravdu strašně,absolvoval jsem bezpočet vyšetření,bez nějakého výsledku,ale to asi všichni s CFS znají.Vlastně mi bylo řečeno,že kdybych se necítil špatně,tak jsem uplně zdravý.Po roce se ale můj stav začal pomalu zlepšovat a já se za půl roku na více jak rok cítil dobře.Jenže v mých dvaceti se mi,zase ze dne na den,nemoc znovu vrátila.A vše bylo na novo.Jako přez kopírák.V jednadvaceti,což je vlastně před rokem,kdy už mi bylo zase lépe,nemoc udeřila znova.Divný bylo,že už to nebylo v tak velké míře a za měsíc mi bylo znova o trochu líp.Jenže intervaly ataku se zkracovaly a v současné době mi je pořád stejně blbě a ani nepoznám,jestli se něco lepší nebo ne.Přemýšlím,zda je to dobré znamení či špatné.Na jednu stranu mi snad není tak špatně,jako před lety,ale zase postrádám nějaký vývoj k lepšímo.Asi chci moc.Za dobu své nemoci jsem nějak dokázal odmaturovat,i když jsem využíval všechny prostředky,abych ve škole mohl být co nejméně.V současné době jsem na VOŠ a i když to asi neni nejlepší varianta,tak pro mě jediná možná.Nevim,co bych jinak dělal.Jsem docela zvědav,jak to fyzicky zvládnu a mám z toho značné obavy.Takže jsem sám zvědavý,zda mě čeká ještě lepší období,zda je možné postupné zlepšování stavu nebo zda se dá z téhle mizérie dostat.Doby,kdy jsem hledal nějakou zázračnou pilülku už jsou dávno pryč,nyní jsem vděčný za každý pokrok nebo dny,kdy mi je líp.Zatim jsem schopný,i přez velké přemáhání,o prázdninách na pár dní někam vyjet,ale potom se z toho minimálně stejnou dobu dostávám.Snad jsou lidé,kteří s touto nemocí dokáží žít,snad i pracovat.Vždycky se chytám každé zmíňky o tom že někdo tuto nemoc překonal a doufám...Tak jsem se tady vyzpovídal,člověku pomáhá,když vidí,že neni s problémem sám.Snad jsem neobtěžoval.Zatim naschle.

Martina zde uvádí souvislost nemoci CFS se špatným pohlede na svět, Francis a Viki oponují, jsme nemocné protože jsme špatně žily? Já si Martiny slova vysvětluji asi takto. Pomohu si citací článku v již zmiňovaném časopise

Marti Svět Ženy čtu, má velice příznivou cenu, bohatý a skvělý obsah, reklamy jsou zaměřeny na prostředky pro zdraví a opravdu pomáhají se v tomto orientovat. Annonci na již zmiňovaný TÝDEN ÚNAVY (15-19.9.03) jsem četla též,a přesně jak ty říkáš že po dočtení, že se toto týká pouze onkologicky nemocných mě též přepadl závan smutku. Vždyť přeci každá indispozice, únava a bolest je pro všechny těžko snesitelná. Člověk v tomto období jako by ani nežil, jenom přežíval. Tuto akci pořádá centrum Arcus Onko-Centrum, Na příkopě 10, Praha 1 od 14 do 18 hodin funguje poradenské centrum pro pacienty a jejich rodiny. Proto toto zaměření, ale měl by to obsahovat už název akce. Už proto myslím, že by bylo potřeba sdružení, které by zahrnovalo ÚNAVU jako takovou a projevy a potíže s ní spojené, jako je obrovský pokles aktivity, ztráta nebo snížení imunity, bolesti, naprostá nechuť nejen cokoliv dělat, ale i se třeba léčit. Myslím, že sem se každý připojí s tím svým trápením. Nutně v tomto stavu nemocný inkriminuje k tomu že tento stav vyčítá sám sobě, že je chyba v něm. A v tom já bych viděla největší úkol již zmiňované organizace nebo funkčního webu (ani na web se nemohou připojit všichni potřební)

NADĚJE JAKO MODERÁTOR BOLESTIHOPE AS A MODERATOR OF PAIN JIŘÍ MAREŠ1, EVA OTTEROVÁ2 1Ústav sociálního lékařství, UK, Lékařská fakulta, Hradec Králové2Rehabilitační klinika FN, Hradec KrálovéČlověk zažívající intenzivní a dlouhotrvající bolest trpí. Tato bolest mu znemožňuje vykonávat v plném rozsahu běžné životní aktivity; chronická bolest ho omezuje v širším životním uplatnění; člověk musí rezignovat na určité aktivity, tedy ztrácí určité životní cíle. Bolest navíc modifikuje, či dokonce komplikuje jedincovo uvažování, myšlení.Přesto se však můžeme setkat s pacienty, kteří