Mužnost

Nový zákon ve slově smrt...Jistě. Mzdou hříchu je smrt, ale darem boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši. Amen.

Konradinova smrt však byla smrtí plnou. A podstoupil ji jako opravdový muž a rytíř. Ve svých posledních dnech a chvílích myslel na lidi, které může obdarovat ze své pozůstalosti, na své leníky, na svou matku.

Nový zákon ve slově smrt mísí dva významy:tělesnou smrt a smrt duchovní/důsledek vzdálení se od Boha hříchem/...

ochota něčemu stoprocentně věřit a bít se za to, to jsou atributy jinošského temperamentu. A Konradin temperamentním jinochem bezesporu byl. A jeho jinošský temperament byl konkrétní jevově vývojovou formou jeho mužné důstojnosti, jeho mužnosti.

Projevil Konradin svým tažením do Itálie rozšafnost? Neprojevil. Je však rozšafnost neoddělitelným atributem mužnosti? Není. Konradin svým životem i smrtí prokázal, že je hoden svého slavného rodového jména Hohenstauf.

Vůdci, které prostí lidé,...Je to tak, i když se tento fakt jeví většině lidí nepohodlný a těžko stravitelný.

Obrovské, nepředstavitelné...Vůdci, které prostí lidé, nebo i prostí vojáci, milují, mají tendenci ztratit hlavu na špalku, zlomit si míchu na oprátce, nebo být zkoseni střeleckou popravčí četou. Nikdo není tak uhrančivý, aby jen pro své modré oči získal na svou stranu i všechny své bohaté a mocné rivaly.

Obrovské, nepředstavitelné by bylo muselo být Konradinovo charisma, aby se nad ním i Karel z Anjou slitoval, a ušetřil jej popravy. Lidé s tak obrovským charismatem ani nikdy neexistovali.

Konradin byl asi - aspoň na poměry druhé poloviny 13. století v Evropě - velmi pohledný a všestranně talentovaný mladý muž. I jeho emocionální inteligence byla na výši. Pro to vše dokázal kdekoho okouzlit. Nedokázal však pohnout Karlem z Anjou, aby jej - spolu s Fridrichem Bádenským a jejich leníky - ušetřil od popravčího meče.

Nepochybuji ovšem, že Konradin získal dokonce i osobní sympatie kata, který jej stínal. Jistě jej tento člověk popravoval způsobem, jakým by si sám přál být popraven, kdyby nad ním jeho vrchnost, municipalita či panovník vynesli ortel smrti.

aspoň víme, že D tady bude...To jako že mě do té doby nikdo nezabije, neboť mi pro to chybí charisma? Nebuď drzý(á)!

..Charisma jako dar v židovsko-křesťanské tradici...

To je pravda. Charismatičtí...aspoň víme, že D tady bude strašit ještě 50 let.

To je pravda. Charismatičtí muži často končí špatně. Zejména když se nenechají vhodně usměrnit či odmítnou držet hubu a krok.

Jinak charismatické muže obecně potřebují mocní buď získat na svou stranu, nebo zlikvidovat. Třetí možností je nechat se jimi převálcovat a popustit jim vlastní moc a bohatství.

Pokud jde o charismatické ženské, těch je jako šafránu. Pokud se však tu a tam nějaká ve svétě objeví (Evita Perón, Marilyn Monroe etc.), má tendenci se buď záhy uchlastat a zdrogovat k smrti, nebo aspoň zemřít v útlém věku na rakovinu. V opačném případě by si po dlouhé dekády kdekoho omotávala kolem prstu, což by bylo příšerné.

neúspěšné tažení a následná poprava vznik několika legend, nepochybně musel být charismatický jedinec, těšící se respektu přátel i nepřátel. Ostatně právě i pro toto své charisma, tuto svoji schopnost již v útlém věku přivést řadu lidí ke svému následování, musel být popraven.

byli odsouzenci natolik urození, a Karel z Anjou byl v Neapoli natolik všemocný, že obstarožní Jean Bricault teoreticky mohl s danými nešťastnými mladými muži diskutovat snad i to, zda si přejí, aby během popravního průvodu a samotné popravy v Neapoli vyzváněli umíráčci.

Samotná reflexe smrti...Je tomu tak. V každé knize je obsažena nějaká pravda, je-li k tomu ta kniha dostatečně dlouhá. Bible není výjimkou.

Samotná reflexe smrti naznačuje pravý smysl života.Život není víc než vánek,křehký,takřka nic.(Žalmy 39; 89; 90)

Když se obstarožní muži angažují ve zprostředkování komunikace mezi odsouzeými k smrti a těmi, kteří tyto odsouzené posílají na smrt, a když se tito obstarožní muži v souvislosti s tím i podílejí na vyjednávání termínu a podmínek popravy, je v tom cosi velmi moudrého a důstojného. Životní zkušenosti a rozhled obstarožních mužů často dokáže poněkud otupit hrany a hroty celé předpopravní a popravní mašinérie, a vyváženěji zohlednit přirozené zájmy všech zúčastněných stran.

Je ovšem ironií dějin a lidského rodu obecně, že Jeanu Bricaultovi zřejmě nikdo bustu na Vaječném hradu ani Piazza del Mercato neodhalí.

To, že Konradin ani Fridrich Bádenský nežádali přes obstarožního Jeana Bricaulta v souvislosti s jeho informací o chystané popravě nic víc, než jen tři dny na sepisování závětí a modlitby, svědčí o jejich velké rytířské skromnosti. Obstarožní Jean Bricault jim jistě teoreticky mohl zprostředkovat i velkorysejší předpopravní podmínky a četnější poslední přání.

původu těšil veliké důstojnosti. Nikdo, ani samotný Karel z Anjou, ani obstarožní Jean Bricault, ani Robert z Bari, dokonce ani kat si mu jistě nedovolil říci něco na způsob "nejraději bych ti naplácal na holou a poslal tě zpět ke tvé mámě". Konradinova osobnost, Konradinovy činy i Konradinova smrt rukou kata byly vnímány s velikou vážností.