alkoholismus

Čauky, četla jsem to své mámě, jde tam zítra se mnou, strašně se trápí tím jak piju a bojí se o mne. nabídla mi, že se postará o ta zvířata a nabídla mi to i moje kamarádka. Takže máš pravdu, každej alkoholik má svojí racionalizaci. Na háčky a čárky ve tvém příspěvku nehledím, porozuměla jsem mu dobře. Ale jak vidíš, je po třetí ráno a já nespím. Ženy propadají závislosti dřív než muži, aspoň se to všeobecně tvrdí a já jsem ani netušila, že jsem na tom tak špatně, dokud jsem se nepokusila s tím chlastem skončit. Už to nebylo pití pro radost, alen pití pro fungování. Mám chuť jet k benzínce a koupit si pití. Koukám na Octávii před barákaem a říkám si jak je jednoduchý tomu zase podlehnout a jak je těžký tomu odolat. Dnes je druhý den mé abstinence a já si říkám proč? Nespím, nejím, bliju (pardon, ale je to tak) a třesu se. Z hezký ženský se stala troska. Nemůžu se na sebe ani podívat. Vytiskla jsem si tvé příspěvky kvůli mamce a ona se rozplakala. Můj nevlastní otec je lékař a pije jak duha. Mámu to děsně nervuje a teď do toho já. Navíc je po těžké srdeční operaci a nechci jí trápit. telefonovala jsem jí předevčírem opilá, brečela jsem a ona se úplně složila. Takhle ubližovat blízkým lidem už nechci.Je to ale pro mě jen další důvod proč s tím přestat. Jiří, chci se zeptat, kde se setkávají anonymní alkohoholici? Já ani netušila, že to u nás je. Myslím, že by mi to pomohlo. Napsala jsem manželovi zprávu( klasickej workoholik) že ho potřebuju, že chci aby mne držel za ruku, ale nereagoval. Připadám si hrozně sama a propadám sebelítosti, vím že to není dobré,ale je to tak.

omlouvám se za mírné zmatky v mém vyjadřování, už je pozdní hodina a já jsem i obvykle poměrně roztržitý. Takže zmatek je zejména ve větě o psychiatrovi, který ví, že závislý dlouhou dobu tají sám před sebou ... atd. Jsou tam navíc čárky mezi větama, takže může být problém to smysluplně rozšifrovat. Tak teď se už dotřetice loučím!Dobrou noc!Jiří

Ještě něco - té psychiatričce rozhodně o svém problému s pitím řekni. Vůbec se nemusíš stydět. Naopak, říkám znovu, to, že jsi získala sama náhled, a že jsi s tím sama začala něco dělat, je obdivuhodné a nikoli zavrženíhodné. Psychiatr samozřejmě není žádný laik, který by se rozčílil, že s ním pacient dosud jednal nečestně a neřekl mu o svém pití. Psychiatr, je-li skutečně psychiatrem, ví velice dobře, že člověk stižený závislostí, svou chorobu dlouhou dobu tají sám před sebou, pak v domnění, že jde o morální a nikoli medicínský problém, tají totéž ještě určitou dobu před okolím. Obě období se většinou překrývají, takže se člověk chvíli sám sobě přizná, že má problém s pitím, ale zítra už si říká, že jen měl přehnaně černé myšlenky. No a tak se prostě sám různě přesvědčuje - začne při tom velmi hojně využívat právě zmíněných racionalizací a takto dokáže lavírovat třeba i celé roky, (někdy bohužel až dosmrti, rodina s ním má peklo, ale ve statistikách se neobjeví a dokonce bývá později vystavován svými přáteli jako příklad člověka, co pil jak duha, a přitom se nikdy z ničeho léčit nemusel). Zase odbíhám. Prostě tohle všechno dobrý psychiatr velmi dobře ví. Takže se vůbec nemusíš obávat, že se bude cítit dotčen. Klidně tu dopředu tvrdím, že jestli Ti dá najevo své rozladění, žes dosud o svém pití mlčela, není to dobrý psychiatr, ledaže by hned na to vysvětlil, že v něm ten pocit jen bezděčně vznikl, ale že si zároveň uvědomil, že mechanismus závislosti právě přesně takto funguje, takže jsi ani dost dobře nemohla tohle všechno mu hned od začátku říkat. A ostatně, co je vlastně začátek závislosti, že, to není žádný datum... No, moc se zase rozbíhám. Tak se musím sám okřiknout :o) Ještě jedna věc jako prostředek proti depresi (nevím, zda univerzálně působící, ale řekl bych velmi zajímavá) - souvisí trochu s tím psaním básní, prózy a je to zároveň tak trochu i psychoterapie, spíš autopsychoanalýza: psát si deník! To je velmi působivý prostředek k zvládání deprese. Nemám tím na mysli suchý výčet toho, co se stalo, ale zaznamenat zejména pocity, které v člověk to či ono vyvolalo, zkusit možná i všimnout si, proč vlastně. Zaznamenat svoje myšlenky. A začít se může docela dobře svým životopisem. V Bohnicích na pav.35 jsme hned na začátku psali životopis alespoň na pět stran A4. Opravdu to nemělo být "narodil jsem se"... "absolvoval jsem školu..." - ne, to ne. Ale spíš zážitky emoční, co v člověku zanechalo hluboký dojem, kdo ho ovlivnil, proč, jak se projevovaly události, které v člověku vzbuzovaly znepokojení atd. atd. Až do současnosti. - No, a pak jsme dostali za úkol každý den napsat alespoň něco do svého sešitového deníku. Všechno, co nám přišlo zajímavé z hlediska prožívání, "co mne dnes zaujalo a co to se mnou udělalo". Pokud nastoupíš ústavní léčbu, možná se s tím také setkáš. Ale každý léčebný pavilon má svůj specifický léčebný program, tak to nevím na 100%Zatím Jiří

Mončo! Lichotí mi, že jsi mne zahrnula spolu s alkoholem do sféry své závislosti! - :o) to byl žert. Samozřejmě se musím bránit tomu, že bys viděla zdroj síly někde mimo sebe. Nikoli, zdrojem své síly jseš Ty sama, tím co děláš Tvoje síla každou chvíli roste! Zodpovědnost za sebe jsi konečně převzala do svých rukou a děláš to dobře! Buď si jistá, že nikdo jiný by to nedovedl lépe zařídit, abys s pitím skoncovala, než Ty sama! Z toho, co píšeš, na mne padá trošinku úzkost. Představuju si, jak jsi jakoby uvězněná v bytě v centru Prahy a bojíš se vystrčit nos ven, máš fóbii z lidí, jen sedíš v depresi a soustředíš se na to, jak je Ti špatně. Samozřejmě, rada "na to nemyslet", je stupidně nelogická a každý, komu byla někdy udělena ví velice dobře, co si o ní může myslet a kam si jí může její moudrý dárce strčit :o))) Takže k tomu Tě nabádat nebudu. Tak konkrétně, co pomáhá: jakákoli činnost, nejraději fyzický pohyb, pokud možno namáhavý - cvičení. To skutečně nevídaným způsobem nastartuje tvorbu užitečných látek v mozku, tzv.něčeho, co se dá nazvat nezhoubným prospěšným přirozeným opiátem. Takže to určitě zkus. Vím, ve stavu sklíčenosti je velmi obtížné se vůbec k něčemu dokopat, ale zkus to. Procházka je v Tvém případě trochu dvojsečná věc. Ale ostatně psa stejně musíš vyvenčit, tak proč ne zaběhat si...? Bude koukat, co je to za novinky! :o) Dvojsečnost je ale možná v tom, že cítíš v okolním centru množství tzv. spouštěčů: obchodů, kde se dá alkohol koupit, hospod, restaurací, okének s občerstvením atd. Tak to chápu, že se bojíš selhání. Tak na to pozor - ale když si budeš vědomá, že tohle pro tebe spouštěče jsou, tak se jim zkrátka vyhýbej. Nechoď tam tudy, kde sis obvykle opatřovala chlast, ale jinudy. Máš obrovskou svobodu se těmto svodům prostě vysmát, říct si, ó nikoliv, mí nepřátelé, už mne nemáte ve své moci, já mám se sebou jiné plány!!! Vím, že je v centru chlast všude, ale změň své návyky a stereotypy, projdi třeba zrychleně kolem, a pozoruj, co to s tebou dělá. Může to být pocit triumfu spojený s trochou strachu. Pocit triumfu bude postupně sílit. Další věc, která mi přijde na Tvém líčení skličující, je, že jsi možná v bytě uvězněna ještě pořád s těmi zbytky chlastu, které máš poschovávané na svých místech. S tím skoncuj, všechno vylej a hned se ti trochu se ti uleví, protože "démon", který se ti v mysli uhnízdil, velice dobře ví, že máš něco pro něj schované. Nemá smysl lhát mu, že pro něj nic nemáš, pokud to tak není. Tak to vylij a přestane tě s tím obtěžovat. - Tedy pokud jsi to ještě neudělala, opravdu se všeho chlastu v domácnosti zbav. Tomu se říká zásada "suché domácnosti". Jakýkoli alkohol v domácnosti alkoholika zvětšuje nebezpečí, že při zakolísání se miska vah vychýlí k recidivě, ačkoli kdyby bylo nutno obléct si kabát a vyjít ze dveří, možná by si to dotyčný stačil rozmyslet a nepodlehl by. Další věc, která mne napadla: musíš hodně pít, mít dostatek tekutin, samozřejmě nealko. Anonymní alkoholici vidí zvýšená rizika "recidivy" (opětovného selhání) v takzvaném HALT, což jsou počáteční písmena anglických slov HLADOVÝ, ROZČILENÝ, OSAMĚLÝ, ŽÍZNIVÝ. Takže učiň jakákoli opatření k tomu, abys předešla těmto stavům. Jedním z nich je, že nemáš mít žízeň. Nevím, z čeho jsem usoudil, že právě tohle podceňuješ... Možná blbnu, ale něco mi asi napovědělo, že to tak může být. A najez se. Zpět k antidepresívním činnostem, - samozřejmě krom psychoterapie či přátelského rozhovoru může to být například sport, pohyb jiného druhu, nebo to může být taky třeba i jiná činnost, kterou je člověk obvykle schopen být zaujatý. Záleží na osobnosti člověka. Například někdo se dokáže velmi realizovat uměleckou činností, třeba psaním básní nebo povídek. Někomu pomáhá četba, někdo rád vaří nebo něco kutí. Proti depresi bývá velmi doporučovaná jóga, relaxace, meditace, - znovu říkám, jde o to, co člověku nejlépe vyhovuje. Každý jsme trochu jiný. Obecně na každého jsou účinné jen tato antidepresiva: medikamenty (jen od lékaře!), psychoterapie, sport. Mám teď dojem, že jsem zapomněl a ještě existuje čtvrtý... ale teď si nejsem jist, možná jsou fakt jen tyto tři. Ty ostatní jsou individuální.Tak teď to raději už posílám, protože možná Tě prošvihnu - celý den jsem nebyl doma. Jo, a pokud jde o to, že nemůžeš kvůli péči o kanárka, kočku a pejska podstoupit léčbu, která má zachránit kvalitní život člověka, Tebe samé, - myslím, že jde tak trochu o racionalizaci. Jistě by se řešení našlo. Mysl alkoholika ale často klade důvody, proč k radikální léčbě nepřistoupit, proč alkoholu je nutno přeci jen nějak ustupovat - jsou to tzv. racionalizace (rozumové zdůvodnění původně iracionálních motivů). Zatím!Jiří

Marku kolik je ti let?

já neblbnu :o)

marku, neblbni!

ahoj Moniko, hned jak jsem dorazil dom kouknu sem abych Tě pozdravil a podpořil, takže věz že jsme s Tebou a Jiří se také jistě brzy ozve

Jiří, jsem na tvých zprávách závislá. Děsí mě že nepíšeš.

Držím Ti pěsti ve Tvém souboji s alkoholem. Vím, že to teď nemáš jednoduché, pevně však věřím, že svůj souboj zvládneš vítězně. Drž se!!!ZdravíIvan

prosím, napište někdo, jsem na dně.

No tak jsem to nemyslela, že bych nejela do léčebny kvůli vaší podpoře. Manžel je věčně pracovně pryč a já tu mám 2 kočky, psa a papoucha a nikdo z rodiny by mi to asi neopečovával. Manželství je na zhroucení, ale to teď neřeším, musím se dát do pořádku.Dnes to není o moc lepší než včera, ale držím se. Snažím se nějak se zabavit, ale Jiří opravdu myslím na alkohol každou vteřinu, co jsem vzhůru. V zrcadle na mě kouká opravdu krasavice, oči rudé od zvracení, dnes jsem si tím vylepšila ráno. A s tím třesem rukou u rodičů, tak to je přesný. Když přišel muž domů a já nepila, chovala jsem se nepřirozeně, neumím své pocity pojmenovat tak dobře jako Ty, ale manžel z toho usoudil, že jsem zase pila. poloprázdné láhve poschovávané po bytě a vztek, že se nemůžu napít, když je doma, těšení se na to až půjde spát a já si sednu k PC nebo knížce s lahví. nechodím do práce už 15 let od svatby a to je taky průšvih. Mám fobii z lidí, které neznám, stýkám se jen s přáteli, které znám málem celý život a s rodinou. Zítra jdu ke své psychiatričce do Italské a rozhodla jsem se jí o alkoholu říct. Ale stydím se. Beru Parolex, to je dost silný lék a nevím jestli je možné to kombinovat s antabusem nebo něčím podobným. No, ale když jsem taková husa, že to kombinuju s alkoholem, což je jasná kontraindikace, tak snad ten antabus nebude horší. Nepiju teprve druhý den a nestala se ještě žáídná stresující událost a nevěřím si že bych to bez pití ustála. Tak by mě ten antabus snad držel na uzdě, taková "frajerka" nejsem ani já abych se pokoušela ho přepít. Určitě mám ve svém příspěvku chyby a překlepy, omlouvám se, ale klepu se, nejen ruce, prostě celá. Ivico, co ty?

Gratuluju k prvnímu dni abstinence!!! Víš, co se dělá na setkání anonymních alkoholiků, když tam někdo řekne, že den abstinuje? - Všichni tleskají!!! Není to jen sentimentální gesto. Každý z nich ví, jak je ten den důležitý. Anonymní alkoholici zastávají zásadu nestarat se tak moc o to, co bude zítra, důležité je právě DNES ABSTINOVAT. Pokud tuhle zásadu dokáže člověk dodržet, je logicky vyhráno, protože vždycky je PRÁVĚ DNES. K Tvému dnešnímu příspěvku několik poznámek. Za prvé: to, že by ses rozjela teď hned do Bohnic, podle mne není tak úplný nesmysl a podle mne to je - použiju Tvá slova - "aspoň trochu možné". Můžeš tam aspoň zkusit zavolat - pav. 8 (léčba závislostí - ženy): t. 284016655 (Prim. Dvořák) 284016208 (odd.). Nebo, pokud tam bude dočasně obsazená lůžková kapacita, tak na Centrum krizové intervence (nepřetržitý provoz, telefonická pomoc): 284016 666. Tam by mohli také poradit - vyjít vstříc. Mrzelo by mně, kdyby naše internetová asistence působila kontraproduktivně, čili proti tomu, co chceme. Jestli má naše účast s Tebou právě ten účinek, že se nerozhodneš jít do léčebny, jak by ses pravděpodobně rozhodla nebýt nás, tak to je špatně. Naopak - my Ti co nejvřeleji tu léčebnou terapii doporučujeme!!! Alespoň já určitě. A vím, o čem hovořím (byl jsem tam). Například já jsem v ten den rozhodutí také přišel do Bohnic jen s papírkem od lékařky obvodní ATS, a v Bohnicích zjistil, že bohužel všechna lůžka na oddělení závislostí jsou obsazená. Ale byl jsem umístěn na pavilonu 3 - což je, nemýlím-li se opravdu centrum krizové intervence. Tam jsou nejrůznější lidé, kteří se například psychicky zhroutili (setkal jsem se tam třeba s kuchařem, kterej neměl čtyři roky ani jedinej den volna - no a tak se složil... no, například). Takže tam zkus brnknout. Za druhé - Tvé psychické problémy pramení nejspíš opravdu z obížné situace kolem touženého mateřství a z frustrované mateřské potřeby. Určitě bys měla za normálních okolností navštívit psychologa. Jenomže v Tvém případě Ti v cestě stojí závislost na alkoholu. I kdybys docházela k psychologovi, odděleně od své závislosti už teď své obtíže vyřešit nemůžeš. Naopak - nejdříve je třeba začít rozmotávat klubko u té závislosti. Protože mozek závislého se řídí určitými stereotypy, které jsou nezdravé a zkreslující. Takže dávat psychologické rady a instrukce takto vychýlenému člověku je více méně ztrátou času. I když je v Tvém případě známá nejpravděpodobnější příčina psychických problémů, které Tě přivedly do závislosti, je nutno začít problém rozmotávat "od konce". No, vlastně to není úplně tak přesné, protože pokud bys vstoupila do ústavní léčby, uvidíš, že záběr terapeutického procesu je daleko širší. Samozřejmě se už dávno nesoustředí jen na prosté mechanismy zamezující v bezprostředním napití se. Jde o komplexní program zasahující opravdu všechny možné oblasti lidských aktivit - od širšího pohledu na svět, přeš zlepšování fyzické kondice (cvičení těla pomáhá zvýšit hladinu endorfinů, které jsou zjednodušeně řečeno antidepresivní a přinášejí dobrou náladu), dále se zde věnuje pozornost řešení osobních, vztahových problémů, atd. atd. Takže zcela určitě to není tak, že bys svůj tíživý pocit, který tě obtěžuje, směla začít ventilovat a řešit až po vypořádání se s alkoholovou závislostí. Řešit se budou provázané problémy současně. Chtěl jsem tím jen říct, že i když známe zdroj úzkostí, nelze přistoupit k řešení depresivních stavů alkoholika, aniž bychom řešili jeho závislost. Za třetí: alkoholismus je především nemoc, nikoli nedostatek mravnosti (ta se může u alkoholika projevit také, ale vlastně jako důsledek - jako jeden ze symptomů té nemoci). Taky jsem cítil pocit viny. Dokonce ještě v prvních dnech léčby. Ale pak mi došlo, že můžu mít právě naopak pocit hrdosti, že jsem se rozhodl se té závislosti postavit a připravit jí o její moc, která spočívá v tom, že jsem dosud konzumoval alkohol. Tak jsem ho jednoduše konzumovat přestal. A to vysoce morální rozhodnutí. Na to buď pyšná a věř, že máš o co opřít své sebevědomí. Bez jakýchkoli příkras, to, co děláš, je obdivuhodné, správné, ušlechtilé a navýsost mravné. Je to zároveň velmi hrdinské - i kdyby to nechápali ostatní, Ty to víš moc dobře, jak se teď cítíš, co prožíváš. A jestli Ti v těch chvílích celkové nevosnosti může něco zvednou náladu, tak je to právě ono vědomí, že jsi báječná, statečná a morální osoba! A tak to taky je!Zatím ahoj,Jiří

Nemohla jsem spát, musela jsem se 2x za noc vysprchovat, potila jsem se, byla to hrůza, úplně mokrá peřina, tělo chce pít a rozum se brání. Kdyby to bylo jen trochu možný, hned teď se seberu a jedu do Bohnic. Ještě, že existují lidi, jako jste vy, moc mi vaše příspěvky pomohly, nejradši bych ten absťák prospala, stzdím se za sebe, kam až jsem to nechala dojít. Karin, nechceš se ke mě přidat? Budu mít pocit, že v tom nejsem sama.

dobré ránko! :o) Moniko, dnes bude lépe a každý den - jsi na dobré cestě!!

Je večer a vydržela jsem bez pití. Klepingr je jak u nemocnýho Parkinsnem, nejsem schopná žádný činnnosti, popravdě, ani jsem si nevyčistila zuby, jsem prase. Jenom čučím na televizi a hulím jednu za druhou. Cítím se strAŠNĚ.

Já vám tak moc děkuju, jsem ale úplně na dně. bydlím v centru Prahy a vím, že kousek ode mě je Tesco, že tam můžu jít a koupit si ten zkurvenej chlast. Omlouvám se zas ten vulgarismus, ale já to tak cítím. Vidím alkohol jhako svojeho nepřítele, ale co teď prožívám je děsný. Všechno to začalo po třetím neúspěšným umělým oplodnění, doma nervy a hádky, začala jsem si kupovat víno, abych nemusela přemýšlet a vypla mozek. Je mi 37 let a už bych měla mít rozum. Ale mám pocit, že můj život nemá žádný smysl. 6e jsem naprosto zbytečná.

zdravíčko všem! :o) ...a specielně Monice, držím palce-ty první dny jsou fakt hrůza, ale každý další je už jen lepší!!

Jo, ještě jeden osobní postřeh týkající se abstinenčních příznaků. Já jsem si to detoxikační období prošel přímo na oddělení detoxu v Bohnicích. Po dvou dnech to prakticky vymizelo. Třes rukou přetrvával o něco déle, ještě pár dní potom. Ale víš, co mi pomáhalo? To, že se nemusím před nikym stydět, protože to všichni vědí a všichni jsou na tom stejně nebo před pár týdny byli (pacienti jsou tam nestejně dlouhou dobu - někteří mají tři měsíce ještě před sebou, jiní už zachvíli končí). Takže my jsme se tomu pak vlastně i smáli, jak se nám při polévce ty ruce klepou. A to hodně pomůže, prostě to tak brát. Je to totiž taky dost psychická záležitost. Když jsem pak po ukončení léčby byl u rodičů na obědě, než z kuchyně donesli polévku, vzal jsem lžíci a náhle mne napadlo, "co když se mi bude třást ruka? Budou myslet, že jsem určitě včera zas pil! Budou mne podezřívat a ztratí důvěru..." atd. - A přitom to už se mi ruce víc jak dva měsíce netřásly, tak nevím, co mně to napadlo. No ale samozřejmě, že jak jsem na to myslel, tak se mi ty ruce začly třást jako nikdy! Řek jsem si "no to je v pr...li, to tak přece nemůžu nechat!". A tak jsem rodičům u stolu prostě řekl všechno, na co právě myslím a řekl jsem "takže teď se mi samozřejmě ruka bude třást." - Vzal jsem lžíci a ... a ruka se třást přestala. Prostě jsem té nervozitě, která zasáhla nervové dráhy, vzal potravu. Tou potravou byla má tajná obava. Tím, že jsem ji zveřejnil, jsem jí vzal sílu. Proto si myslím, že pokud můžeš bejt ve svém prostředí otevřená, tak buď. Tím se opravdu může subjektivní prožívání toho průběhu hodně usnadnit. Klidně řekni "no to jsem zvědavá, kolikrát ještě půjdu zvracet, než ty jedy všechny odejdou. Musím teď být nesmírně přitažlivým společníkem, co?" - Zkrátka lze to brát i s humorem. A hlavní co pomáhá je VIZE. Potěšení, že děláš dobrou věc. To je to vědomí, že odteď už to bude jenom lepší, a že jsi na dobré cestě k tomu, abys dokázala volně dýchat a bez zkreslení a křečovitých póz vychutnávala život a jeho skutečné pravé hluboké hodnoty.Buď si jistá, že se to vyplatí. Abstinence je všestranně výhodná, říká primář Nešpor. A JE TO PRAVDA!

Mončo! Vydrž to! Fyzické abstinenční příznaky se projevují tak dva tři dny. Za nezvykle dlouhé detoxikační období je považováno pět dní. To jsou ty nevolnosti, třes rukou, pocení, někdy potíže zažívací (průjmy či zácpy...). Ale dá se to vydržet. Neboj se toho. Raději dodávám ještě něco: až pominou tyto tělesné abstinenční příznaky, neusni na vavřínech. To je nebezpečné. Člověk může propadnou mylnému dojmu "tak jsem to zvládl a jsem z toho venku". Ale bohužel venku je pouze z fyzických příznaků (ty se mohou i vzácně vracet, zejména např. ve snech, kdy se člověku zdá, že pije - ráno má pak kocovinu, jako by pil opravdu, říká se tomu "suchej absťák"). Psychická závislost ale zůstává, je bohužel trvalá a zůstane Ti až dosmrti. Člověk je vlastně v paradoxní situaci, že touží po něčem, o čem už zároveň ví, že je pro něj velmi destruktivní a že je zdrojem jeho neštěstí. Vzhledem k tomu, že abstinovat navzdory tomu, že člověk po chlastu touží, je nesmírně vysilující, je třeba zahájit určitou přestavbu svých myšlenkových stereotypů. To je delší cesta, než jen to prvnotní vyčištění organismu od toho alkoholu. Gratuluju Ti k tomu rozhodnutí něco s tím dělat. Je to rozhodnutí naprosto správné, nesmírně cenné. V Tvém případě není sebemenších pochyb o tom, že alkohol není pro tebe "radostí života", o které hovoří Lenka, která nechápe, proč by se měl něčeho takového člověk vzdávat. V Tvém případě jde o naprosto jasnou závislost. Držím Ti palce a ještě jednou skládám poklonu Tvému učiněnému náhledu a rozhodnutí!Jiří