alkoholismus

Zdravím!Moniko - jak se říká, zlý začátek, konec dobrý. Zvládneš to. Jiří - proto jsem se také ptala Arguse, kam budeme spolu chodit. Načež mi bylo odpovězeno Ajkou, že jsem primitivní slepice. Protože mám jasno v účastnících diskuze a to ani nečtu celé příspěvky, nemusím dlouho přemýšlet o tom, že létám po ujetých domorodcích a pořád někde třeštím. Zkrátka jsem slepice a tak létám.

Zdravím!Moniko - jak se říká, zlý začátek, konec dobrý. Zvládneš to. Jiří - proto jsem se také ptala Arguse, kam budeme spolu chodit. Načež mi bylo odpovězeno Ajkou, že jsem primitivní slepice. Protože mám jasno v účastnících diskuze a to ani nečtu celé příspěvky, nemusím dlouho přemýšlet o tom, že létám po ujetých domorodcích a pořád někde třeštím. Zkrátka jsem slepice a tak létám.

Zdravím!Moniko - jak se říká, zlý začátek, konec dobrý. Zvládneš to. Jiří - proto jsem se také ptala Arguse, kam budeme spolu chodit. Načež mi bylo odpovězeno Ajkou, že jsem primitivní slepice. Protože mám jasno v účastnících diskuze a to ani nečtu celé příspěvky, nemusím dlouho přemýšlet o tom, že létám po ujetých domorodcích a pořád někde třeštím. Zkrátka jsem slepice a tak létám.

Ahoj,Aleno, Jirko, díky. Jsem už psychicky v pořádku, skupina proběhla lépe než jsem čekala, bohužel jsem nebyla jediná ze skupiny kdo selhal, bylo mi pana doktora úplně líto. Musím napsat, že se mi na skupinu vůbec nechtělo, málem jsem se otočila a klusala domů. Ale nakonec jsem to ustála.

Ahoj, všichni!Moniko! Píšu už dost se zpožděním, takže si myslím, že ve chvíli, kdy už máš svůj relaps zvládnutý a zpracovaný. Je pravda, že taková chvíle, kterou jsi prožila, patrně člověka vystraší. Ale opravdu není potřeba nic víc, než okamžitě zastavit relaps, aby nepřerostl v recidivu v pravém slova smyslu. Krátkodobé jednorázové porušení abstinence (relaps) se zastavuje snáze než znovurozjetá závislost v plné šíři svého původního "toku". To, že jsi reagovala na ten relaps okamžitě, bylo naprosto učebnickové správné jednání a od primáře Nešpora bys dostala za to, jak ses v tu chvíli zachovala, jedničku. V té chvíli nemá smysl propadat se do deprese z toho, co se stalo, ale udělat to nejúčinnější opatření, aby se to zase začlo vyvíjet správným směrem. To jsi, podle toho, jak to na mne působí, zvládla. Asi už jsem to tu někdy říkal, ale připomenu to klidně ještě jednou. Já sice nemám osobní zkušenost s relapsem či recidivou po léčbě, ale velice živě si vybavuji, jak mnou otřáslo selhání spolupacienta, který nevydržel. Člověk si uvědomí, že jeho abstinence taky není nijak samozřejmá a že není zcela vyhráno. Ne přímo v souvislostí s tím selhavším spolupacientem, který léčbu musel ukončit a z léčebny odejít (nepřiznal se, prozradily ho až krevní testy), se na skupině řešila problematika osobního záchranného plánu, který by měl mít každý abstinující alkoholik připraven pro případ, že v některé situaci přece jen podlehne své závislosti a napije se. Je to hodně důležité být na to připraven, protože když to člověk nemá připravené a dopředu rozmyšlené, je zmaten a zdrcen svou situací, kterou vnímá jako jakousi osobní prohru a je náchylný vidět ji jako nezvratný důkaz o osudovém neštěstí atd., zkrátka je to velmi nepříjemná chvíle, kterou je těžké psychicky zvládnout. Na té naší skupině ale jeden můj kolega - také závislý na alkoholu - neoblomně tvrdil, že pro něj je příprava na takovou chvíli jaksi nevhodná, protože jakoby už předem má počítat s tím, že selže. Opakoval, že on sám si takový plán pro případ selhání dělat nechce, protože by mu přišlo, že tím už svou abstinenci sám dopředu zpochybňuje a dělá relapsu prostor. Ve svém postoji byl neoblomný a vytval. Nemohu říci, zda se mu v jeho případě taková tvrdohlavá sázka na jednu kartu osvědčila, ale je to možné, protože i po pár měsících či roce po léčbě jsem o něm měl zprostředkovaně zprávy, že úspěšně abstinuje. Ale vrátím se k tomu osobnímu "havarijnímu plánu", k jehož vytvoření nás terapeutický tým vedl. Docela se mi totiž líbil argument jednoho terapeuta, který takový plán odmítl brát jako jakési pokoušení pověrčivého štěstí a jako škarohlídské nabourávání nezvratnosti abstinence. Ten argument byl založen na přirovnání s protipožárními opatřeními v budovách. Všechny stavby, které se staví, mají povinně rozestavěny hydranty či hasicí přístroje, a je to hlídáno velmi přísnými předpisy. Tato opatření nejsou jen tak pro nic zanic, a už vůbec tam nejsou proto, aby se snad zdůraznilo "bacha, tohle je dům, v němž předpokládáme požár!!!". Naopak, "tohle je dům, ve kterém vás nemůže ohrozit ani málo pravděpodobný vznik ohně, protože i kdyby vznikl, jsme vybaveni k jeho rychlému uhašení a nehrozí tedy, že by se rozšířil v požár!". Tohle přirovnání mně docela přesvědčilo. A v čem spočívá ten plán? Každý má svůj individuální. Jde zejména o to, mít dohodu s někým, komu naprosto důvěřujete. Dohodněte se s ním, že kdyby se Vám něco podobného přihodilo, bude on první, na koho se obrátíte (samozřejmě s tím plánem musí souhlasit, jinak to nemá smysl). On je jakýmsi patronem, který Vás v té obtížné chvíli psychického propadu ochrání před pokračováním v pití a okamžitě Vás vyvede ze špatné cesty, případně dopraví k odborné pomoci. Takže mít telefonní číslo na toho patrona stále u sebe! Nespoléhejte, že si ho budete pamatovat. V takovém okamžiku můžete mít problém dát dohromady datum svého narození! Nejen kvůli případné opilosti, ale prostě je to stav blízkej psychickýmu kolapsu. Právě v takovém stavu nám psala Monika. Měla mít svého patrona, ale chytla se aspoň nás a to jí alespoň pomohlo v pocitu, že někoho má, komu se svěří. Ale faktickou pomoc od nás čekat nemohla, proto doporučuju opravdu konkrétní osobu a telefon. Následný postup Monika nejspíš fakt zvládla bravurně. Alespoň doufám, že se nenechala tímhle klopýtnutím odradit. Moniko, Tvůj předchozí postup a čtyřměsíční abstinenční úspěch je něco, co Ti dává jasné vědomí, že jsi schopná to zvládnout, prostě, že to jde! Vykašli se na to, co bylo a žij a jednej pro to, co je teď! Jdi dopředu. Máš na to vynikající předpoklady a nejen rozumové a volní, ale dokonce i intuitivní, které Ti dílčím způsobem pomohly v krizi. Na intuici se ovšem nelze spoléhat jako na prvoplánové vodítko pro tvorbu svých postojů. Totiž odevzdání se výhradně do nejisté náruče intuice je ošidné i pro běžnou populaci, ale pro člověka, který má problém se závislostí, je to téměř jistá cesta do háje. Proto je Mončin způsob intuitivního řešení své krize tak vzácný a proto ho tolik chvalořečím jako štěstí a ojedinělý! Vytvořil jsem si tak oslí můstek pro to, abych navázal na tvrzení Arguse, ve kterém vysvětluje sílu své argumentace právě svou hodnotnou intuicí staršího člověka. Argusi, nemusíš-li se, jak píšeš, opírat o fakta a stačí Ti tvrzení o intuici, jsme v naší diskusi u konce, protože tu pak mohou stát proti sobě dvě ničím nevyvratitelné intuice. A přijmul-li bych vysoký věk jako kritérium pro kvalitu intuice, pak bych mohl začít přiznávat intuici Osámy Bin Ladena větší nárok na pravdu, než sirotkům po new-yorkských hasičích. :o) Doufám, že Vás nepopudí mé drsné přirovnání. Argusi, někdy se v Tobě těžko vyznám. Tvé literární pokusy, které tu prezentuješ, mne velice zaujaly. Nepostrádáš vyjadřovací schopnosti, a určitou schopnost zaujmout, vtahnout čtenáře do děje, dojmu atd. Z Tvých příspěvků mám trochu podobný pocit jako u četby Charlese Bukowského. Tvůj esej o Fendrovi je super. I ty další. Ale kladu si otázku, proč vlastně tady v té diskusi... Ne, nemyslím to tak, abys s tím přestal! Piš dál! Je to fakt zajímavý. Jenom si neodpustím udělat postřeh, že vlastně ve všech Tvých okamžicích, kdy se svět pohnul, hraje roli alkohol. Je to opravdu tak, že Tvůj svět se neumí bez alkoholu pohnout? Nemyslím to jako útok. Ale jedna z otázek, kterou kladou terapeuti pacientům, je, kdy se vlastně alkohol v jeho situacích prosazuje. Jestli je všechno, co za něco v očích člověka stojí, v jeho vlastních myšlenkových stereotypech spojeno s chlastem, pak je to skutečně k zamyšlení. Tvoje eufemistické líčení chlastání jsou v těchto souvislostech docela k pousmání (pokud ale máš skutenčný problém, tak úsměv trochu trne). Jaké zjemnělé vyjadřování mám na mysli? - Například to, že o své závislosti víš, ale baví tě to. Hm, to může znít jako romantické dršňácké rockerské prohlášení opravdového chlapa a kytarového bohéma vnímajícího citlivé nuance hrabalovských figurek z lasvegasských barů. Zdá se Ti, že Bukowski byl frajer, kterej právě díky alkoholu mohl vytvořit velkou literaturu. V těchto omylech se utopila významná část každé generace. Daleko víc mladých se ufetovalo a uchlastalo v obdivu k Joplinové, Hendrixovi, Haškovi, Rimbaudovi, než je těch, ze kterých povstali noví umělci tohoto druhu. Jejich závislost či tragický konec byl pouze důsledkem jejich nezpoutanosti, nikoli jejich talentu. Bohužel lidé, kteří testují a překračují hranice dosud uznávaného umění, mají zároveň tu smůlu, že tato jejich vlastnost se někdy projeví i v oblastech, kde to není tak produktivní jako v samé oblasti literární - hudební, zkrátka v umělecké rovině. Překračují zkrátka hranice i tam, kde to není k ničemu a v místech, kde by jim obyčejný lidský strach byl spíše dobrým rádcem. A tak se neobávají sáhnout po drogách a vzhledem k tomu, že mají odvahu vzepřít se společenským normám, nezdráhají se překračovat i běžné hranice v konzumaci alkoholu atd., sahají po zapovězeném - po drogách. Vzniká paradoxně domněnka, že právě konzumace drog či alkoholu jim právě pomáhá v tom, aby mohli tvořit. A tak jsou následováni celou velkou částí generace. A v čem jsou následováni? No, sakra právě, bohužel (to slovo používám hodně často, co...), právě jen v tom chlastání, hulení, smažení. Nikoli v jejich talentu. Ten se chlastem, hulením, smažením a ničím takovým získat opravdu nedá. Ale opakovaně se setkáváme s tvrzeními o osvobozeném "rozšířeném" vědomí a podobnými pitomostmi, které znějí chytře. A tyto pitomosti jsou ještě navíc podpírány jinými zdánlivě chytrými pitomostmi, jako je například tvrzení o pouhém generačním problému. Navazují se na to dál uměle fenomény, které s podstatou nemají nic společného. Já věřím, že Tvůj svět, Argusi, se může pohnout díky baskytaře Fendr a dík Tvým literárnímu talentu a komunikačním schopnostem. Ne dík chlastu, ten Ti dělá jen jakési mimikry. Trochu mi dávají za pravdu Tvé vlastní poznámky, ale nevím, do jaké míry je míníš vážně a do jaké míry je sám vydáváš za pouhou ironii. Píšeš třeba: "lidi, já zas nejsem tak v pohodě, jak vypadám". To není zrovna v souladu s tím, jak vykládáš své schovávání lahví, které libě označuješ za "milé tajemství" - to působí skutečně spíše směšně a dětinsky, není to moc uvěřitelné. Ve stejné míře dětinské, jako je sebeklamné tvrzení o tom, že tě baví být závislým. Ještě bych chtěl udělat krátkou poznámku k vícečetným nickům. Je sice pravda, že každý si může zvolit jaký chce nick a chce-li, může jich mít kolik chce, ale zároveň bych chtěl upozornit na to, že při více jménech téhož člověka vzniká mylný dojem "převažujícího" názorového proudu v některé diskusi. Např. Karinka pak může podléhat dojmu, že je více hlasů, které pod

Moniko, nedělej z toho selhání takovou tragedii. Recidivy prostě jsou. Já měla jednu "úplně blbou " - "bezdůvodnou" asi po dvo letech. Myslela jsem si, že je konec světa. Protože jsem prostě ZASE selhala. Bylo mi strašně. Absolutní beznaděj. I dnes, když si vzpomenu jak mi bylo, tak mě to donutilo Ti napsat. Je to prostě blbý, ale seber se a běž dál. Na skupině se to rozebere(budeš pranýřovaná..), no a za týden, za měsíc už to zase budeš vidět jinak. Já po 6ti letech to vidím také jinak "tu svoji R", ale že to bylo příšerný, horší než celé předchozí pití, nezapomenu.Vlastně ten strašný pocit jsem si udělala sama. Nebyla jsem připravená na R. Myslela jsem si, že všechno to co jsem pro abstinenci udělala, je v tahu. Ale to je právě omyl.Je to jen další překážka(vysoká, hnusná, špinavá), ale až ji "přelezeš", tak se srovnáš!!! Myslím na Tebe a musela jsem Ti toto napsat! A.

Ujetý mikropříběh ;007 // "Noční jazz"(Doporučuji čísti až po požití 3 dvojek vína!)Rok? -už nevím, 1998 možná, místo? -Casino "Old Station" - Laughlin - Nevada/Arizona. Poloprosklený výtah se tichounce snáší do přízemí. Měkce dosedá. Je slyšet cinkání desítek hracích mašinek, mezi tím zaoblené stolky na Black Jack a semtam hluboké masivní stoly rulety. Je ještě světlo; skleněné tabule casina, venku palmy a modrá stuha řeky Colorado. Přimo nad řekou je casino Colorado Belle, je postavené ve stylu starého kolesového parníku. Je na něm veranda, která se naklání přímo nad hladinu. Prý kdo si tu do vody plivne, tak se sem určitě ještě vrátí... plivnul jsem si..., a v říjnu minulého roku jsem se tam opravdu vrátil! Nikdy by mě nenapadlo, že se do toho zapadákova ještě někdy v životě podívám, ale OSUD tomu chtěl. Co na to svět? -celkem nic."Old Station" je koncipován jako napodobenina starého nádraží z dob osidlování Ameriky.. ale to není podstatné... na Black Jacku se mi v celkovém score moc nevedlo; přesedám k mašinkám. A protože nepřebíhám, začíná mi hosteska nosit drinky... jeden, druhý, třetí, čtvrtý... už se mi ta kola forbesu roztáčejí poněkud rychleji než by mi bylo milo; je už zhruba půlnoc... Ale TEĎ to přijde!: zachytávám lahodné tóny, ano, to je přeci živá muzika!!! Těžkopádně se zvedám a jdu po sluchu. Čtyři černí chlapíci muzicírují vedle v restauraci: altka, tenor, kontrabas, bicí... NÁDHERA!! Dávám si na baru další drinky. Zaměstnanci casina jezdí s vozíčky po place a z plastových válců dosypávají do mašin žetony, jiní luxují koberce a urovnávají rozodešlé stoličky již odejdvších hráčů. Hostů je už jenom pár ale ti černí chlapíci stále hrají... úžasný a noblesní jazz; svět se pohnul... Tóny se pomalu vytrácejí, poloprosklený výtah se tichounce vznáší vzhůru...

Ahoj,asi jste se teď trochu zachvěli, co že to na vás zase vybalím... ale nevybalím nic. Pití pro pohodu, pro radost, pro odreagovaní... nemusíte to brát, je to moje záležitost. Vím, že bych neměl ale baví mě to. Možná, že se do vás příště zase trochu pustím, ale mám dnes tak nějak splín, či co... moje kamarádka byla dnes hodně smutná a přeneslo se to i na mě. Je to pochopitelné, protože mi na ní hodně záleží.Mám pro vás další dva minipříběhy. Za chvíli odpublikuji jeden z nich a zítra další.Mějte se OK.

Vidíš Mončo, kdyby sis koupila toho králíka, tak to neuděláš. Ale vždycky je lepší udělat TO během léčby, jako bys to měla dělat bez léčby.Každý pokus, tedy i nový začátek stojí za to!Přeju ti hodně síly!

Mončo,to je příliš moc změn najednou a možná právě to Tě rozhodilo. Mně bude letos 58, takže žádný mladík.ZdravíIvan

Děkuju Ivane, začínám se vzpamatovávat a dnešek 12.3. je pro mě nový začátek. v pondělí jdu po 15-ti letech do práce a mám strach. snažím se nejen nepít, ale zároven měnit i to, co mi v životě nevyhovovalo. No a provedu tohle!!! Mohu vědět jak starý jsi?

Ieo,díky za slova uznání. Závislost je strašná mrcha a nedá se s ní moc bojovat, protože pak nutně podléháš. Spíš je lepší přeformulovat některé vnitřní vazby Tvé osobnosti. Jestli Ti mohu navrhnout, zkus si přečíst několik posledních desítek stran diskuse, abychom to neopakovali. Velmi zajímavé a čtivé příspěvky na toto téma má Jiří.Hodně úspěchů ve Tvém boji.Ivan

Mončo,Prosím Tě, nepropadej depresím a nepřikládej až příliš velkou váhu tomu, co se Ti přihodilo. Jistě, není to dobré, ale nikdo ani v nejmenším nebude mít snahu nic Ti vyčítat ani Tě z ničeho obviňovat. V podstatě u Tebe došlo ke klopýtnutí na cestě, která je správná a kterou jsi nastoupila.Alkoholismus je totiž onemocnění, které velmi rádo a často recidivuje. Nejsi první, ani poslední, které se to přihodilo.Teď je důležité, abys hned v pondělí navštívila svého lékaře a řekla mu, co se stalo. On zná nejlépe, jak daleko jsi a on musí rozhodnout, jak se bude pokračovat. Manželovi se neomlouvej ani mu nic nevysvětluj, jenom mu řekni, že hned v pondělí jdeš ke svému lékaři. To by mu prozatím mohlo stačit.Pochopitelně že o celé věci promluvíš na skupině. Uvidíš, skupina dovede rozebrat věci až na dřeň a dovede pomoct. Myslím, že Ti to hodně pomůže.Důležité je, abys před sebou měla plán, který jsem Ti v hrubých obrysech načrtnul. Nezoufej, neobviňuj se, nemá to smysl. Důležité je to, co uděláš, to co se stalo, už nemůžeš nijak změnit.Držím Ti pěstiSrdečně pozdravujeIvan

Ivane, klobouk dolů, pak máš "nárok" mluvit tvrdě, jak mluvíš. já sama nemám problém s alkoholem, ale jinou závislostí a peru se tím. není to jednoduché, ale to ty víš

Ieo,jsem alkoholik, který prošel tříměsíční základní protialkoholní léčbou v léčebně, opakovací a udržovací léčbou a který momentálně šest let abstinuje. Volil jsem.ZdravíIvan

IvanAst,a ty jsi měl v životě někdy problém s nějakou závislostí? věděl bys, že co se zdá jednoduché v teorii je složité v praxi...jinak by tady závisláci nebyli

Ano, Ica, alkoholismus je o volbě. Vždy existuje možnost abstinovat, jenom se k tomu musí člověk rozhodnout a využít všech možností, aby to rozhodnutí bylo trvalé. Takže celé to je o volbě mezi pitím (v nejrůznějších stadiích) a abstinencí. Podle mne to je velice jednoduché.

Ivan Ast, podle tobě je závislost na alkoholu nebo jiném o volbě??? snad ještě tak o zavinění, že do toho člověk spadl...

Ahoj všichni.Je pro mě těžký sem dnes psát, ale třeba mi to přinese aspon trochu úlevy. ve čtvrtek jsem nebyla na antabusu a včera jsem se napila. docela dost. Manžel to poznal, je dnes v práci a asi je tam dost zoufalej a já jsem neštastná. Mám depresi, bojím se jeho příchodu domů, jsem znechucená sama sebou. Vydržela jsem necelé 4 měsíce a ted jsem naprosto selhala. Brečím. Je mi špatně, hlavně psychicky. odsoudíte mě a právem. Jsem nula.

To Argus 7.3.2005Vidíš, mnohem lehčeji by se nám diskutovalo, kdybys už na začátku byl řekl, že jsi závislý. To, že piješ rád, je zřejmé. Je to Tvoje volba a Tvoje právo výběru. Já pil také rád, ale pak se najednou moje volba zůžila jenom na dvě možnosti: buď - anebo. No a tak jsem volil. Buď rád, že máš (zatím) širší možnost výběru.Hodně štěstí, kamaráde.Ivan