alkoholismus

Asi půl roku piju. Piju denně sama a od rána. 2 měsíce beru antidepresiva poměrně silná a doufala jsem, že chuť na alkohol pomine. No, nestalo se. Pokud vypiju jen 1 litr vína, jsem na sebe pyšná, že jsem pila málo. Normální dávka je 2 litry a zvládnu i víc. Jsem zoufalá, nic z toho co mě bavilo mi nic neříká, manžel se mnou nemluví. Dnes jsem se rozhodla zkusit s tím přestat a klepu se jak drahej pes. Jak dlouho trvají abstinenční příznaky? Skoro se to nedá vydržet.

Lenka to teda opravdu rozčísla, cheche. No, Lenko, fakt je to trochu jinak. Ujišťuju Tě, že nejsem zastáncem asketických šněrovaček a nesmyslných odříkání. Nejsem, ač by se tak mohlo zdát, žádný pošahaný kapucín, co se pokřižuje, jen co se doslechne, že někdo na druhym konci světa se usmál! Naopak, velmi dobře chápu, co myslíš tím, že je třeba život si užívat a ne se stranit radostí. Já jsem si jich užíval ale daleko víc, než si umíš představit a rozhodně nešlo o jednu lahvinku vína jednou za čas vypitou v přátelské pohodě. Ó nikoliv, šlo o dvě piva k snídani a lok alpy francovky, abych se mohl dát do koordinovaného pohybu směrem do práce a po cestě v trafice koupit 2dcl vodky, z níž jsem 1dcl vypil hned po příchodu do práce, dopoledne cca 2 piva a 0,4 vína, k obědu 3 piva a po obědě k svačině druhou decku vodky a cca 3 piva, takže z práce jsem odcházel asi v 16:00 a - kontroluj mne, jestli počítám správně: měl jsem v sobě 10 piv, 4 velké panáky vodky, a někdy k tomu i ten půllitřík vína. Ne, nebyl jsem mrtev, jen jsem se těšil, až budu co nejdřív v hospodě, abych se konečně mohl rozjet! Pravda, musím přiznat, že večer už jsem nepotřeboval zas tak moc, protože hladina udržovaná přes den mi dávala dost slušnej základ. Proto jsem taky mezi kamarády působil jako docela "měkejš", co zas tak moc nepije, nevydrží. Hm. A myslíš, že jsem to tak začal dělat odpočátku? Ne. A chceš vědět, kdy přesně jsem to tak začal dělat? Řeknu Ti to úplně upřímně: já NEVÍM! Všechno šlo pozvolna. Nelze určit přesně den, kdy už to byl problém a ten předchozí den, kdy to bylo v pohodě. Tak v čem to teda vězí? Jak se to mohlo stát? - No, na začátku to bylo prostě jen to občasný zapaření s kamarády, v těch šestnácti to je prima dobrodružství, a navíc, jak jsem zjistil, to byla "vhodná" berlička pomáhající v získání sebevědomí. Prostě zábava. - Jenomže mně se prostě nepodařilo udržet tuto "zábavu" pod kontrolou a ona si mně ta "zábava" pak ochočila a cloumala se mnou, i když se mi to už tolik nelíbilo. Nechci nikoho strašit, že když bude chodit občas poklábosit s přáteli u sklenky, tak dozajista skončí jako trosky u Hlavního nádraží. Ale zároveň Ti narovinu říkám, že neexistuje žádná naprosto spolehlivá informace o tom, jak často lze vypít např. dvě deci vína, aby si člověk mohl být s určitostí jistý, že v něm nevznikne závislost. To Ti nikdo nezaručí. Takže každej jede na vlastní riziko. Já už jsem se spálil a poučil... :o) Jo a k tomu, že Tvá kamarádka měla problém s pitím a depresemi a stačilo najít si frajera a je po problémech. To je jistě možné. Je to ale možná podobné, jako bych řekl chlapovi z Horské služby, který přednáší o nutnosti teplého oblečení v horách a varuje před rizikem ztráty orientace a umrznutí, že plácá hlouposti, protože znám hodně lidí, co šli na horách z hospody v noci několik kiláků zcela mimo značené cesty na chatu jen tak v košili, nic se jim nestalo a ještě u toho zažili plno legrace. Ano, může se zdát, že horská služba jsou blbečci, kteří o horách nic nevědí, jsou to zamračení mrzouti, kteří si neumějí užít krásy hor a jen machrují, berou lidem radost ze života a nutí je chodit nabalené, a navíc otrocky jen po vyznačených stezkách, no prostě. Já ale pokládám doporučení horské služby za velmi užitečné, vyhlášené lavinové nebezpečí nepřehlížím a řídím se jím, aniž bych měl těm škarohlídům zazlé, že mi chtějí zkazit můj krátký pobyt na horách! A dokonce ani když nakonec lavina ten den nespadne, není to pro mne důvod, abych se na jejich úsudek příště vy.... :o) S přáním bezkonfliktní radostné budoucnosti se pro dnešek loučíJiří

Lenka,tu sa diskutuje o zavislosti na alkohole a nie o prilezitostnom piti.A to je velky rozdiel! /Zavisly clovek uz bez alkoholu nemoze vydrzat a sposobuje mu problemy fyzicke a psychicke/. Precitaj ai celu diskusiu! Ahoj

vy jste všichni pošahaný.chodíme s kámošema v pátek pařit.JE JASNÝ,že se sem tam stane ,že má někdo okénko nebo mu je špatně ,že se opije .Ale to k tomu patří ne? když se přejim čokoládou tak mi je taky zle.Všichni chidíme do práce a máme spoustu jiných koníčků ale podle většiny z vás jsme všichni jak říkáte nemocní lidé.To by nikdo nic nedělal a všichni by seděli v léčebně.A názor ,že dát si večer láhev vína je problém .toje snad moc.Co je na tom?špatného si udělat hezký večer když má na to člověk chuŤ. Život se má užívat a ne asketicky přežívat a nedopřát si jakékoliv radosti života.Taky mám známou co měla období kdy víc pila měla deprese pak to ale přešlo našla kluka a teď je úplně normální moc nikam nechodí ale sem tam si s náma na skleničku zajde.Proč ne? Podle Vás by si nedala ani malý pivo k vepřový.Jste jak z amerických seriálů ,kde se někdo opije a už se jde léčit.

Ahoj,Peter!Necakaj, prosim ta, na ziadnu priatelku, co ti bude pomahat dostat ta zo zavislosti a zacni svoj problem riesit co najskor! Drzim ti paste a zelam krasny zivot,ktory ta bez otroctva alkoholu rozhodne caka.pre vsetkych :je to uzasna ulava nepit alkohol! Vratila som sa k davno zabudnutym cinnostiam a konecne ma zase bavi svet.Vsetkych pozdravujem a dakujem.Zase sa ozvem.

Článek může být sice pravdivý, ale to je málo. To, že je některá teze pravdivá, ještě neznamená, že tato pravdivost je úplná. Stejně tak mohu přijít s článkem o tom, jak je prospěšná slepičí polévka při zlomeninách. Jistě najdu řadu účinných komponentů obsažených v tomto "elixíru", mohu podpořit tvrzení prokazatelnými protizánětlivými účinky, mohu uvést hodnoty jednotlivých složek a ukázat, jak jsou prospěšné. A když k tomu nedodám, že zlomenou nohu je třeba zafixovat, aby kost mohla dobře srůst, mohu tím uvést v omyl mnohé bláhovce, kteří se ještě na sjezdovce posilní polévkou v domnění, že mohou v pořádku odejít, případně jen s trochou větší opatrnosti hned zítra vyrazit znovu na sjezdovku. Naštěstí stran zlomenin jsou lidé méně naivní, tak by na nic takového neskočili. Kdyby skočili, bláhovost takového receptu by se projevila zřetelně a očividně ihned. Podstatná věta je na konci článku. Hlavní je opravdu chtít s tím přestat. A k tomu může přispět (nikoli ovšem postačit!) toto mírné otupení chuti na alkohol. Takto snížená chuť na alkohol může být totiž jen jedním z podpůrných faktorů, rozhodně ovšem nikoli rozhodujících. Pokud z článku některý čtenář trpící svou závislostí usoudí, že skoncovat s alkoholem je snadné, protože stačí se jen rozhodnout k pití džusíků, zažije velké zklamání. A může ho to pak paradoxně odradit od dalších pokusů abstinovat, namísto aby to jeho rozhodnutí podpořilo. Přístup závislého k abstinenci musí stát na daleko pevnějších základech! Je třeba tedy říci, že nejde o nějakou zázračnou džusovou metodu pro zbavení se závislosti na alkoholu, nýbrž jen o mírnou kosmetickou pomůcku na této cestě. Ze svých zkušeností z prodělané léčby ze závislosti na alkoholu mohu potvrdit, že rozmanitost nabídky nealkoholických nápojů je opravdu vhodná. Zároveň však podotýkám, že jde z mého pohledu spíše o okrajovou záležitost a že nepociťuji, že by šlo o záležitost nějak rozhodující pro úspěšnost v abstinenci. Jako alkoholik totiž konstatuji, že jsem často konzumoval nápoj nikoli proto, že bych se nad jeho chutí rozplýval, nýbrž proto, že způsoboval opilost. Chuť na panáka nebyl chutí na whiskey či gin, ale chuť ožrat se, a tak jsem podobně jako mnoho jiných, nepohrdl ani alpou francovkou. Jistě chápete, že mne k tomuto asi nevedlo potěšení ze smyslového chuťového zážitku z tohoto utrejchu. Bylo to odporné, až jsem se zalykal a otřásal hnusem, ale potřeboval jsem docílit účinku opilosti či spíše zbavení se abstinenčních příznaků. Takže ke konzumaci mne často nevedla chuť, ale naopak jsem právě kvůli své závislosti "dokázal" překonat odpor k tomu chlastu. Takto syrová je skutečnost alkoholika. S pouhou poučkou o džusech bych byl zcela určitě neuspěl. Doporučuji ústavní léčbu! Abstinuji už několik let.Abstinenci zdar! - Tento svůj příspěvek vložil jako svou reakci i přímo k uvedenému článku nešťastně pojmenovanému "Jak se zbavit závislosti na alkohol" - nutno podotknout, že autor se uvnitř článku nesnaží tvrdit, že tímto způsobem se závislosti lze zbavit, ale název článku tak, bohužel, může vyznívat.Opět se omlouvám za svou ukecanost. A to mám za to: už je třičtvrti na dvě v noci, tak jdu spát! Dobrou!Jiří

hlavně Petrovi:Jsem trochu zmaten několika předchozími příspěvky - nevím, zda se vztahují všechny k Petrovi, některé asi ano, jiné k nějakému článku na úvodní straně Doktorky - ten jsem zatím nečetl a na něj budu případně reagovat jindy, pokud ho najdu a přečtu si ho.K Petrovi: Možná Ti přijde, že ses tu teď setkal s dosti strohým přijetím. Asi je to tím, že jsi účastníky diskuse znepokojil. Rozhodně ale nevnímej tohle všechno jako bagatelizování Tvýho problému. Jasně vnímáš, že to problém je a to Ti dává značné šance na úspěch. Rozhodně přistup k řešení. Obrátit se můžeš na svou lékařku, ať obvodní či fakultní, a ona Ti poradí, kam se můžeš obrátit. Ambulantní léčba je jistě jedna z možných cest, otázka je, zda dosti účinná. Můj soukromý názor je, že ústavní léčba je vždy mnohem účinnější a dává větší šance. V Tvém případě se závislost rozvinula už v období dokončování pubertálního vývoje a to vznikají závislosti nejen daleko snadněji, ale bohužel také úporněji. Na druhou stranu je právě Tvůj nízký věk poměrně značnou výhodou, protože přistupuješ ke všemu v podstatě jako k novému, nejsi zatížen předsudky a máš velké perspektivy. Jsi nejspíš inteligentní - tím nemyslím vzdělaný či vzdělavatelný, ale schopný reflexe a sebereflexe. Toho využij a nezahoď to! Zpět k dalším možnostem, kam zajít: můžeš obejít praktickou lékařku a namířit rovnou na obvodní stanici pro alkoholismus a jiné toxikomanie. Tam Ti poradí, co a jak - vybereš si z možností (ambulantních či ústavních-pobytových). Tady je odkaz na jednu stránku primáře Nešpora z pražských Bohnic - http://www.mujweb.cz/veda/nespor/telpac.doc Tam jsou užitečné kontatkty, zejména pražské (nevím, kde studuješ a bydlíš). K Tvé obavě, že např. na pavilonu 35 se setkáš s apokalyptickou podobou, jakou jsi zažil na záchytce, - musím Tě vyvést z omylu. Za prvé - na pavilonu 35 se setkáš jen se střízlivými - s ABSTINENTY, třebaže teprve abstinenty-začátečníky :o) To je velký rozdíl! Za druhé: na pětatřicítce je komunita tvořena závislými třech kategorií dohromady. Jsou tam krom alkoholiků také závislí na nealkoholových drogách (toxikomani) a závislí na hře (gambleři). A někteří z nich jsou "vícebojaři" - jedou třeba v alkoholu, drogách i ve hře. Nejde ale o sebranku hovad, které jsou pod tvou úrovní (to jsem si dloubnul do ješitnosti, co, cheche, ale neber to nijak zle), jsou to stateční bojovníci, kteří se rozhodli s tím skoncovat, mají různá povolání od těch nevychvalovaných až po ta nejprestižnější. A věkově je to zrovna tak. Nemusím asi zdůrazňovat, že věkový průměr toxikomanů v léčbě podle mne odpovídá tvému věku. Věkový průměr celé komunity odhaduji něco mezi 25-30. Toho bych se nebál. Máš před sebou fakt obrovský možnosti! A těch možností se můžeš chopit. Když zůstaneš v pasivitě, rozplynou se a ty budeš za pár let mezi troskama v putyce či pod mostem či ve svejch vlastních zvratcích zašitej doma před bolestivými pohledy lidí vzpomínat na to, jaký to mohlo bejt, kdyby ses tehdy na konci roku 2004 přece jen rozhodl jít se léčit! Je to obrovská šance! Jdi do toho a uvidíš, že to jde! Všechno, co popisuješ ze svýho života, je jakobych to vystřihl z toho svýho!!! Můj ty bože, jak já Ti rozumím! Nenech to tak! - Přesně to, co říkáš Ty, jsem zažíval. Nesmělost s navazováním kontaktů s holkama, pocit výlučnosti a rádoby bohémství, od kterého člověk očekává svobodu a tichý obdiv statického okolí. Básně. Ano, to všechno znám. Abys mi rozumněl. Básně jsou nádherná věc, doteď jsem velkým příznivcem poezie. Ale chápu, jak jsem tehdy míchal hrušky s jabkama. Něco Ti povím. V jedné knížce (David Goleman - Emoční inteligence) jsem četl pojednání o dispozicích k alkoholismu a jiným závislostem. Významné procento závislých uvádí svou první zkušenost s drogou (alkohol je taky droga, to nemusím zdůrazňovat) takto: bylo to poprvé v životě, co jsem se cítil NORMÁLNĚ! Jo, tak to je to. Měl jsem pocit, že ostatní jsou nastaveni tak nějak víc do pohody, a já pořád v nějakym napětí. Pocity méněcennosti atd. Když jsem se napil, najednou mi bylo jasný, že právě takhle se cítí ostatní kluci normálně, když balí holky. Tam začíná cesta k závislosti. Člověk, který nemá tuto zvýšenou dispozici k závislosti, se závislým samozřejmě při nadužívání drogy stane také, ale u něj není ta pravděpodobnost pravidelného nadužívání tak vysoká, protože už od počátku není jeho civilní psychická funkce nijak handycapovaná, jinými slovy už od počátku není odvislá od toho, jestli má v krvi drogu či ne. Zatímco u nás to je tak, že teprve po dvou pivech mám stejnou hladinu sebevědomí, jaká je u ostatních běžná ve stavu střízlivosti. Proto ostatní při prvních zkušenostech s "opičkou" pociťovali spíš euforii, a já spíš "normu". K euforii bylo potřeba pokračovat mnohem dál. A to je zrada vedoucí jednoznačně k závislosti a kolotoči prohlubování stavů bezvýchodnosti a stále nutkavější snahy před ní utéct zvyšováním frekvence či intenzity pití (dávek). Vsadím se, že to tak bylo i u Tebe! Dokonce i experimentování s nealkoholovými drogami mám s Tebou společné, trávu jsem taky kouřil, i když jen občas. Jenom jsem asi nešel tak daleko s tvrdšími drogami, jen jednou jsem okusil LSD, ale z toho mi bylo spíš nanic. Z ostatního jsem měl už strach. Naštěstí. Přeju Ti hodně štěstí a síly k tomu, abys udělal dobré rozhodnutí. Možná to píšu zbytečně, - mám pár dní zpoždění, týden jsem tu nebyl, tak jsem prošvihl ten nejsprávnější okamžik, ale možná sem ještě nahlédneš. Tak zlom vaz! A když budeš chtít, ozvi se mi klidně na mail!Ahoj!Jiří

Zaujímalo by ma, kde by na také množstvo chlastu zobral peniaze, keď sa fláka a nič nerobí!!! Veď by prepil aj slipy...Robí sa z nás prdel!!!Dopriala by som mu, aby naozaj riešil problémy s alkoholom, potom by si z nás srandu nerobil, lebo asi až vtedy by si chudák uvedomil, aký zložitý je život s alkoholom. Úprimne ho ?utujem je to úbohý chudák!!!

jak by to na něm rodiče poznali, když jsou sami zjetí nadoraz?

to je mozna ta chyba, ze maminka poridila garsonku. kdyz ma clovek neco jednodusi, tak si toho hovno vazi....

Rodiče na tobě nepoznají 2 litry vína? Buď si děláš z těch nešťastných lidí tady srandu, nebo (a to spíš) tvá mamimka dobře věděla proč ti pořídit garsonku a zbavit se tě.

K BSP a jejich příspěvku se nebudu vyjádřovat. Osobně mne dost vyděsil článek na dnešní titulní stránce Doktorky a informace v něm obsažené. Obávám se, že jde o velmi silně zjednodušené, zkreslené a zavádějící schéma problematiky, která byla výstižně a dobře popsána v příspěvku Jiřího. Dal-li by se alkoholismus léčit postupem podle uvedeného článku, byly by protialkoholní oddělení psychiatrických léčeben rázem prázdné...Ivan

Toto nejsou studenti a už vubec ne vysoké školy. To jsou DEMENTI!!!!!Někdy mám pocit, že to je jeden a zřejmě dost velký ÚCHYL, protože je u netu nonstop, ale zato ovládá z pohledu pacienta postup léčby na psychiatrii. Byl dost háklivý na urážky vůči jeho osobě, výzoru, a přestal až po hanění jeho rodičů.PŘIPOJÍM SE K VAROVÁNÍ - NENECHTE SE NAPÁLIT, NARKOMANI ČÍHAJÍ A DĚLAJÍ Z VÁS BLÁZNY!!!!!JSOU TO FEŤÁCI!!!!!!!!!!!

Mam manžela alkoholika a nedovedeš si představit jak alkohol zničil náš život.Mám syna tak starého jako Ty a strašně moc se bojím, že by alkoholu propadl taky. Ještě to ani sám nevíš,ale udělal jsi ten největší krok na cestě k hezkému životu. Ten krok je to,že si uvědomuješ, že alkohol je Tvůj problém.Je to to nejdůležitější na těžké cestě dostat se z jeho nadvlády.Dle mého názoru je ústavní léčba to nejlepší co bys mohl udělat. Jestli máš někoho komu věříš a kdo by Ti mohl pomoci,požádej ho ať jde s Tebou.Obrať se na odborníky,poradí Ti kam bys tak mladý měl jít.Přeju Ti hodně síly a hlavně to nevzdávej.

Myslím, že si robíš prdel, si BSP!!!

Zdravim vas, dobri lide.Dlouho jsem procital tuto diskuzi a dlouho jsem vahal, zda mamprispet. Nevedel jsem, zda mam pravo zadat pomoc od jinych, kdyz jsemsi situaci, do ktere jsem se dostal, zavinil sam. Kdyz jsem se odvazilo radu poprosit, smazal jsem pred odeslanim nekolik prispevku a snazilse je potom lepe preformulovat.Nikdy v zivote mi nic nechybelo. Milujici rodice pro me udelali co mina ocich videli. Od detstvi jsem mel ruzne komplexy menecennosti,kvuli nedostatecnym fyzickym a motorickym schopnostem, kvuli tomu zejsem se nelibil holkam a tak dale, ktere se pozdeji ukazaly bytneopodstatnenymi.Ve 14 jsem se poprve opil abych si dokazal, ze na to mam, na cemz bynebylo nic zvlastniho, kdybych se dalsi tyden neopil zase a kdybych vtom cca 1x tydne nepokracoval az do 15, kdy mi zacaly rust vousy, takmi nalili v hospode a pil jsem asi 2x-3x tydne. U mych vrstevniku to vte dobe vyvolavalo spise kyzeny respekt nez obavy, nebo jsem k temobavam byl slepy.V 16 jsem objevil travu, tripy a houbicky, ktere mi ucarovaly natolik,ze jsem ve snaze se jim plne venovat s pitim uplne zcelaprestal. Sice jsem se do znacne miry uzavrel do sebe, nechodil mezilidi, s nikym se neseznamoval, a ackoliv si vylepsil fyzickou kondici,stale se pronasledoval komplexy z chybejicich zkusenosti s holkama,ale celkove jsem zivot zvladal, skolu jakz takz, vztahy s kamarady cojsem mel uz predtim jakz takz, dalo se to. Okusil jsem i pervitin, alejak jsem zacal tak jsem skoncil, naprosto bez vetsich problemu.V 18 na stuzkovaku jsem se poprve po vice nez dvou letech poprve opil,protoze uz mi vadila ta introverce, neschopnose se seznamovat, najitsi holku a to, jak mi lidi jakoby vycitali, ze s nima nechodim dohospod (jisteze mi nic nevycitali, ale mne to tak prislo.. kazdypondeli slyset co vsechno o vikendu zajimavyho zazili a ja jsem u tohonebul), dalsi den mi sice bylo neuveritelne blbe, ale 8 dni na to jsemse zase opil a pak zas a zas a zas, az to bylo asi 3x-4x tydne, alefurt se to zdalo byt pod kontrolou.Nejdyl jsem nepil asi 5 dni o svataku pred maturitou, kterou jsemkupodivu udelal, a po uspesnem slozeni prijimacich zkousek nafilozofickou fakultu jsem zacal pit vesmes denne, vetsinou od ranaabych prebil kocovinu, a stale casteji sam, a kdyz uz v hospode vkolektivu, vypil jsem toho nejvic a casto si nepamatoval cestu domu as kroucenim hlavou dalsi den poslouchal historky o mychexcesech. Nakonec jsem den bez piti neprestal. To uz jsem ja i mipratele, ne vsak rodice, vedel, ze s tim mam problem, a ze ackoliv onitaky pijou hodne, ja proste nemam tak vysoky alkoholicky kopec a nemamto pod kontrolou.V zari 2003 pred zacatkem akademickeho roku, bylo mi 19, jsem potkalsvou prvni holku, cimz jsem si dokazal, ze alkoholicky seznamovacistrategie prece jen funguje, vysral jsem se kvuli na skolu, zatajil torodicum a predstiral ze tam chodim, dokonce jsem kvuli te holcedokazal i 4 dny nepit, jenze dyl to zas nevydrzela ona, tak se zadnazachrana nekonala. Po 4 mesicich mi tak nejak doslo ze me podvadela avyuzivala, stejne jako nasledne ta se kterou jsem chodil po tom, a odte doby hovno.Letos v lednu me maminka, snad s dobrym umyslem, vystrnadila z bytu aporidila mi garsonku, ve ktere je ted sice pripojeni na net, ale takystrasnej bordel. Sice jsem se po utajenem vyhazovu opet dostal nafildu, ale zase to kurvim a nechce se mi chodit na prednasky, siceobcas pisu basnicky a delam veci na komplu, ale jsem strasnenekonstruktivni a nekreativni a linej a neschopnej.Nikdy nepiju celej den sam, vecer vzdycky nekoho zlanarim do hospody,ale piju sam v denni dobu, kdy normani lidi delaji normalni veci. Kdyzse rano vzbudim, mam depku a vyctiky a pocity beznadeje, je mi blbe odzaludku a pali me hltan, nekdy i mam pocit ze se mi blbe dycha a busimi srdce, klepou se mi prsty, tak do dvou hodin se zvladnu napit a tyneprijemny pocity proste prejdou, krome tech prstu, ty se trochuklepaji porad, ale naucil jsem se to vhodnou polohou ruk vice meneskryvat.Tak 1x-2x mesicne vydrzim nepit az do vecera do hospody, ale to jsemhafo nervozni a hyperaktivni a nevydrzim se lidem divat do oci. Vprumeru denne vypiju 2-3 litry vina nebo ekvivalentni mnozsvtialkoholu v podobe piva nebo panaku. Nezridka kdy delam strasnypicoviny, lidi kolem me jsou sice extremne tolerantni a nikdy se na menezlobi, ale to nic nemeni na tom ze moje chovani je obcasnesnesitelne neeticky. Rodice nic netusi, idealizujou si chytryhonadanyho syna a nepoznaji na mne ani 2 litry vina. Na zachytce jsembyl jednou, byla to nepopsatelna hruza, vsichni tak o 20 let starsijak ja a ja tak dopadnout nechci.Uvedomuju si, ze jsem alkoholik, a ze jsem na to prilis mladej, jestemi nebylo 21, coz je udajne prvni krok k tomu s tim neco delat, ale jasi to uvedomuju uz par mesicu a nic s tim nedelam. No, tak jsem se vaschtel, dobri lide, zeptat, jestli je ustavni lecba uz jedinym resenim,nebo jestli treba kdybych nejakou haluzi nasel hodnou vernou milujicioddanou holku (coz je samozrejme nesmysl, protoze hodne verne oddanemilujici holky neporebujou takovy neschopny loosery jako jsem ja),jestli bych mel sanci toho nechat bez profesionalni pomoci, nejak to(pre/roz)chodit.Je nevyhnutelne se nechat na tri mesice nekam zavrit, jak Jiri psal opavilonu 35, nebo by slo nekam jen dochazet? Existujou specializovanapracoviste treba pro pacienty pod 30 let, abych tam nesedel spadesatiletyma chlapama? (nic proti nim, oni treba k tomu piti melinarozdil ode me duvod)Dekuju vam za kazdou reakci, dobri lide. Je to peklo, chci z tech poutven, nedelam si prdel.

Ahoj všem!Jak jsi na tom, Karin?

Tomáš ma rozosmial, - denne vožralej,.....".Stupidná pesnička, ale budiž. Akorát neviem, prečo by mali kvoli denne ožratému trpieť nevinní a najma deti, tí denne ožratí totiž absolutne nevedia, akú spúšť po sebe zanechali. A keď denne vožralej jazdí autom, to už je len paráda! Potom može denne oslavovať a gratulovať si, že dnes bol macher a nikoho na ceste nenabúral a neusmrtil! A tento macher mi povie, samozrejme,denne vožralej, že nesvojprávna som ja, a mala by som sa tiež opiť, a bola by som veselšia. Pri tolkom veselí by sme mohli opiť aj naše 3 deti, čo povieš Tomáš?, aby nepociťovali hlad a potrebu čistého oblečenia. O streche nad hlavou hovoriť nebudem, lebo tolko ožratých na nájom asi ťažko našetrí! Na /duševné/ zdravie!Čin!

Ivka, som rada, že sa Ti darí, a že chceš žiť krásny život.Neviem pochopiť svoju mamu, prečo vlastne začala piť. Mala to isté čo ja - dobrého manžela, strechu nad hlavou a zdravé skoro bezproblémové deti, a super rodičov, ktorí jej vždy pomohli. A vymenila nás všetkých za alkohol. Ja by som svoju rodinu nikdy nevymenila za alkohol!!! A ona na rozdiel odo mňa, mala spo?ahlivých rodičov, čo ja nemám. Nech si nad tým lámem hlavu, nemôžem na to prísť,prečo začne človek piť. Ja nie som abstinent, občas si s mužom nalejeme pohár vína, a proste viac mi už nechutí, lebo vždy si pritom spomeniem na moju mamu (je to moja ručná brzda), že tak by som nikdy nechcela skončiť...Verím, že Ty sa pozbieraš, veď už na tom pracuješ, vydržíš a vyhráš. Drž sa a hlavne sa ozvi. Mirka

Ahoj,Mirka,velmi pekne dakujem za tvoje slova a dufam,ze sa podari aj tvojej mame vratit sa do normalneho zivota. Precitat si tuto diskusiu by jej naozaj mohlo pomoct. Je strasne,kolkym ludom zasiahol alkohol do zivota.Kolko utrpenia prinasa!Takato diskusia a hlavne ludia ako Jirko su neocenitelnou pomocou. /Citim sa velmi dobre,na alkohol nemam vobec chut./ Zase sa ozvem. Pozdravujem.Iva