alkoholismus

Něvěděla jsem, že Vian je můž, tak se omlouvám, čtu to postupně a tak také píšu.Vůbec nesouhlasím s tím, že by Martin pohořel, to není pravda.Jiří, tehdy, když ses chtěl se mnou sejít, jsem si nedovedla představit, že to vydržím bez alkoholu, měla jsem hrozný strach, ale už to je dlouho, nemyslíš ?Nemám pocit, že by Vian někoho nabádal, vždyť je to tady virtuální, tak to se snad dá samosebou pochopit.

Vian, no nediv se tomu, Ari nikdy nic nechápe, co jde na její adresu, řekni ji nějakou vlastnost a uvidíš tu nějaký článek, aby se obhájila.Souhlasím s Anonymkou, co psala k Ari, taky cítím ,že dělá z komára velblouda a že by tak měla ráda manžela, to nevidím

Vian, kdopak jsi ? Máš nějaké zkušenosti s alkohlem ?Zdravím Anonymku, trochu si na Tebe pamatuji, jak žiješ ? Píšeš, že budeš muset odstranit alkohol ze života úplně, to znamená, že něco málo piješ ? Já už jsem se s tím smířila, že někdo má život jednoduchý, tak to je, nedá se nic dělat.

Jiří, zaujal mě Tvůj příspěvek, kde rozebíráš dědičnost, vůli a pak terapie v léčebně. Je to hodně poučné, skutečné a neumím to přesně vyjádřit, ale vnitřně, jak jsem to četla, tak jsem se vším souhlasila. Samozřejmě, že s tou léčebnou to nedokážu aplikovat na sobě, ale druhým bych to taky poradila.Nějaké programy by byly pro mě k nevydržení jako např. jóga, tělesné rehabilitační cvičení, pracovní terapie, sport a hlavně délka pobytu.Já to vidím za velice prospěšný pro člověka, který tam jde svobodně, hlavně kvůli sobě a s cílem vydržet délku léčby a změnit svůj životní styl.Rozhodně nebudu polemizovat s Tvou zkušeností s léčebnout, u Tebe kladnou. Prožil sis to na vlastní kůži, vydržel, teď dobře radíš všem, nejen mně. Nechci se už napít, chci žít jiný život, musím to zvládnout, ale sama, neboť vím, že v léčebně bych v této době "nevydržela." Může se ale stát, že mé odhodlání a vykročení správnou cestou nevydrží nebo se něco stane a já budu psychicky i duchovně moc slabá, napiju se znovu a nejen jednou. Když se to stane a ve mně se něco zlomí a já ucítím, že 4 měsíce vydržím, jakmile to přijde a nebudu si to nalhávat, tak do léčebny jdu !!A teď už si jdu dočíst ostatní příspěvky. Reakce případné už budou kratší.Nevím, kdy napíšu popis svých pobytů v léčebně, ale pravděpodobně spíše ve středu, dnes budu mít psaní dost, musím ještě napsat dopis paní Příkrylové do Apolináře, tak jdu číst......

Sunny a Marie, já už jsem tady psala, že jsem žila s mámou alkoholičkou 19 let, a to si nenalívala jen jednu sklenku.Musela jsem to vydržet 19 let, nebylo vyhnutí, věděla to psychiatrička a později už i otec, ale byla jsem v zajetí mámy a nedalo se nic dělat, nidko mi nepomohl, věděla to moc dobře i babička, ale taky mi nenabídla třeba bydlení, i když by to šlo. Mámě jsem v dospělosti odpustila, jak jsem uvěřila v Boha, bez Boha bych to nedokázala, nesla bych si tu nenávist celý život asi. Vy žijete s alkoholikem a stěžujete si. Já jsem žila a ani teď si nestěžuji už za hrozně špatné dětství.S nenávistí matce ani sobě nepomůžete. Skončíte třeba hůře než vaše máma. Kiki, jaké výmluvy mám mít ? Já už žádné nemám ,začínám jen pomalu znovu žít jinak, nelituji se, to už vůbec ne.Můžeš napsat název té kniz z Mladé fronty o té alkoholičce ?Všem co žijí s alkoholikem, vy jste už dospělí, nejste držení pod nátlakem, můžete žít svobodně, odprostit se, já nemohla ,byla jsem dítě. Celých 19 let jsem byla otrokem mámy, která si ze mě dělala hadr, když se jí chtělo ,tak mě zkopala, zboxovala do zad, chytla za ruku a točila se mnou, lezla na okno ve 4. patře a říkala , že skočí, pak se šíleně smála, když já byla v šoku a brečela jsem zoufalstvím. Ve městě mně dělala neustále ostudu, všichni se po nás dívali, hrozně jsem se styděla. Nikdy jsem nechtěla být jako ona, říkala jsem si tehdy, že nikdy nebudu pít ,neboť alkohol jsem nenáviděla.Genetika je opravdu z určité části předpokladem pro stejné chování, reakce, nemoci a tendence k závislostem po našich rodičích.

Ari, Ty se musíš vždy obhajovat, když kdokoliv a cokoliv k Tobě řekne. Nechceš sem vložit nějaký článek o vyšinutosti ?Stále se opakuješ s tím těhotenstvím, je celkem normální, že v době pití se člověk nechová rozumně vždy a udělá spoustu chyb, ale rozhodně není pravda ,co stále opakuješ. Tehdy jsem to zveličovala maximálně, dělala jsem ze sebe úplného blbce, protože jsem měla na sebe vztek, že piju, měla jsem k sobě odpor, pohrdala jsem sebou.Teď už mě lhát nebo dělat si takto legraci nebaví. Věřím, že Smutno je i přirozeně více inteligentnější (bez ohledu na hodnotu IQ) než Ty. Ani vysokoškolák nemusí být "přirozeně" inteligentní.Není nic divného vyhledávat náboženské společnosti jenom proto, že to neděláš Ty. Někdo hledá pomoc v okultismu, někdo u "terapeutů" v léčebně někdo to zkouší sám, někdo se upíná jen na víru. Já jsem něco mezi vírou a spoléhání se na sebe.Nikdo mi nenabízel nikdy Antabus, ani ho nechci, nevím k čemu by mi byl ani kdyby byl zadarmo tak to není ta správná "berličkaů pr mě.Neboj, mě lidé v církvi mají rádi, to mě těší a pomáhá.

Zůzo, Tebe jsem se chtěla zeptat, kdy jsi byla v léčebně, jak dlouho a jak dlouho jsi od ukončení léčby abstinovala. Vím, že jsi to někdy psala, ale už si to nepamatuji, tak jestli můžeš, tak mu odpověz, třeba si to někdo z ostatních taky nepamatuje a zda to byl Tvůj první relaps ?Máša, tak víno jsem v kabelce na pohovory nenosila, nebyla jsem ani opilá. Nedivím se, že mě nevzali, to máš pravdu, ale z jiných objektivních důvodů.Odpověz si nato sama, zda by sis nechala dítě, když nemáš z čeho žít a ani životního partnera.Mončo, díky za pochopení, názor, radu ohl. ambulatní léčby, ale musím Ti sdělit, že nic takového tady nemám. A nemám peníze na dojíždění do nejbližšího většího města.Ty bereš tedy Antabus, má to nějaké vedlejší účinky, cítíš něco, když ho bereš ? Asi jsem to úplně nepochopila, jak to máš s manželem teď, je to tak, že stále doufáš, že se vrátí ?

Ahoj, tak jsem tady i přes to deštivé počasí. Nejprve budu reagovat na vaše příspěvky napsané do soboty 14.00 hod, co jsem si vytiskla, bude toho více, neboť jsem nato měla čas. Pak si teprve dočtu vše ostatní.Dnes začíná 8. den mé abstinence. Říkám si teprve??!!!

Jiří, napsal jsi to výborně.Myslím, že každý, kdo je objektivní, musí vidět, že tobě na Karince záleží a to, že ji nabádáš k léčebně, není nedostatkem citu - naopak.A Karinka to podle mě ví také.Je velký rozdíl mezi tím, když ty její počínání neschvaluješ, kritizuješ/podle mě nejsi ani ke Karince strohý /- a děláš to všechno taktně, slušně a citlivě - a mezi tím, když ji někdo uráží.Také jsem to tehdy myslela, že to je právě ta taktická chyba, které si ti dotyční nejsou vědomi, protože takové ostřejší a urážlivé výpady povedou k tomu, že člověk závislý na alkoholu se zatvrdí a už vůbec nebude chtít vyslechnout nějaký názor.Zdá se mi, že Ari už pochopila, její poslední příspěvky jsou psány úplně jinak ...A ještě jedna věc: nechápu, jak si někdo může myslet, že Ari má lehký život- či jím lehce proplouvá- až na to "peklení s manželem " - já si to nemyslím vůbec, považuji soužití s alkoholikem za velice, velice tvrdé a nelehké...

Jiří, já jsem vůbec nepsala, že Karinka vydrží. Naopak, napsala jsem, že podle mě dojde k prvnímu průšvihu a že po tom zase sáhne. Můžu se ale nechat příjemně překvapit a hlavně jí nenadávat.Tím nemyslím tebe. Pokud to působilo, že s ní souhlasím, tak jsem se vyjádřila špatně.

Přílišná snaha o zničení....Příliš niternosti vychází....Zabili krále,ať žije král....

Anonymko. Asi bych také raději dal na lékaře.Zcela určitě bych pak nezkoušel, zda náhodou třebas jen malá sklínečka by i přes Antabus prošla. To by byl vysloveně hazadr se životem. Ono vlastně samo rozhodnutí abstinovat je ve skutečnosti vlastně neslučitelné s tím, že si představuješ, jak si aspoň malou skledku při oslavě dáš, jen ze slušnosti, když Tě tak hezky prosí, aby ses neprozradila... atd. z mnoha dalších důvodů, jichž bys mohla najmenovat tvůrčím způsobem desítky. Rozhodnutí abstinovat je rozhodnutí nepít žádný alkohol. Nejde o rozhodnutí pít jen když je k tomu pádný důvod... Abstinence je NE alkoholu. Kdo v abstinenci vidí něco mezi ANO a NE, je na omylu, to už není abstinence. A zejména Antabus je v tomhle smlouvání mizerný diskutér. :o)

to Vian: :o))) Óóó, to zní vznešeně. :o) "Je mnoho cest,jak k cíli dojíti se dá...Kdo určuje tu pravou?" Hmm, Karinka už taje, jaký nový guru na obzoru! (opravdu nový?)Viane, to je krásné filozofické zamyšlení. Je ovšem DALEKO VÍCE CEST, KTERÝMI SE K CÍLI DOJÍTI NEDÁ. Je veliké množství cest, kterými se lze dostati do hluboké smrduté prdelky... :o))) Víš o tom? Slyšel jsi už někdy o tom, že některá cesta vede jinam, než sis původně přál svým upřímným CITem? Ne-li, jsi patrně nadpozemšťan, očekávám, že právě takto chceš před Karinkou vypadat. Chrlíš ze sebe samá moudra, a ve skutečnosti jsou Tvé myšlenky hluboké, pardon, "jako když se kočka vychčije na trávník" (dovolil jsem si příměr ukradnout od Ladislava Klímy). :o))) Prostě, zase jen bla bla bla. Mnoho cest, kterými se k cíli dojít nedá. I ty je jistě užitečné zkoumat, aby bylo jasno, že takto to nefunguje. Připomíná mi to slavný objev Járy Cimrmana, který se pokoušel vyrobit zlato vyfukováním tabákového kouře do umyvadla. - Neuspěl. Ale jeho význam tím přeci neklesá, neboť "nebyl to snad právě Jára Cimrman, který dokázal, že vyfukováním tabákového kouře do umyvadla zlato nevzniká? Neukázal právě on lidstvu TUDY NE, PŘÁTELÉ?". Já asistovat "Járově následovníkům" při jejich pokusech nebudu, Vy si dělejte co chcete. Ano, je mnoho cest. Mnoho. A bohužel jen některé vedou k cíli. Proto velmi záleží na jejich volbě. A kdo určuje tu pravou? Každý sám. Volte si klidně cestu vyfukování tabákového kouře do umyvadla. Ale nefňukejte, když Vám někdo říká, že patrně neuspějete. Nemějte toto nikomu za zlé a bezcitné. Nejde jen o výsledek poznání, jde také o čas, o zhoršení zdravotního stavu, o život. Ale zkoumejte si své dávno prozkoumané cesty třeba tisíckrát. Je to Vaše svoboda a v té Vám samosebou bránit nechci. "Dáváte se" tím, že chcete tohle všechno zapřít a najednou nevědět? To podle mého skromného názoru není správná cesta, která vede k cíli.K Mončině větě "Karinka se už definitivně rozhodla, tak co". Pokud je to Karinčino rozhodnutí nejít se léčit, pokládám je za nesprávné a pro ni zhoubné. Doufám, že Karinčino rozhodnutí abstinovat je stejně definitivní jako nejít se léčit. Pokud její abstinence selže a ukáže se, že tedy její rozhodnutí abstinovat nebylo tak docela definitivní, doufám, že stejně tak naloží i s rozhodnutím odmítat léčbu. Doufám, že v tom případě ani toto rozhodnutí ztratí punc definitivnosti a Karinka konečně pochopí. Ale nyní jsme ve fázi, kdy prověřujeme Vámi propagovanou možnost, že k tomu nedojde a že Karinčina abstinence bude i bez léčby trvalá. O.K. počkáme a uvidíme. Karinko, drž se. Ukaž tomu blbýmu Jiřímu, že je debil a plácá voloviny. Fandíme Ti všichni, včetně toho blba Jiřího :o) Ahoj!

Ježiši, Jiří, ty jsi mi ten slepák asi přivolal. Já až teď přečetla tvůj příspěvek, kde píšeš o akutním zápalu slepého střeva. A mně to bolí od oběda. Tak už prosím tohle slovo nepiš, ať mně to přejde, jo? Díky.Vian, ty si i tak případ! Co tím myslíš, že je smutné, že Ari nechápe? Já jsem smrtelník. A ty?

Pro alkoholismus neexistuje omluva. Já se vymlouvala své kamarádce, že mám problémy, že mi alkohol přináší úlevu. Ona mi vždycky říkala, ne ty nepiješ, protože máš problémy, ty piješ protože chceš pít. Problémy má každej, jenom Ari má v životě vše zadarmo. To je pěkná blbost.

Mě spíš mrzí, že mě berou jako nafoukanou a nadřazenou. Rány od života schytávám vlastně dodnes po celý život. Nebyla jsem ušetřena ani tragických úmrtí nejbližších. A to, co přináší život beru jako výzvu. Život s alkoholikem přináší pouze utrpení. Strádání všeho druhu. Nemusím se rozpisovat, že?Anonymko, to, co píšeš, mě strašně štve, totiž - kdybys nepotkala právě alkohol, neměla by jsi ani chuť na sebevraždu. Jak se můžeš takhle obhajovat? Znám to, nemusíš vysvětlovat. A právě proto, že vidím, jak může pití zdegenerovat celého člověka, jeho myslení a pohled na svět, zkouším co to dá, abych ho vrátila nazpět do kolejí. Vím, jak uvažoval před pitím, a jak uvažuje po pití. Je to děs.Mrzí mě, že myslíš, že jsem nad někým nadřazená. To ne. Chtěla jsem jen ukázat, jak moc si alkoholici ubližují tím, že odmítají léčení.A roky pomalu odcházejí jeden za druhým, touha po pití je stále silnější a nakonec o nás nezakopne ani pes, protože jsme radši pili, jako bychom mu dali nažrat. Tak.Přeju ti Anonymko, aby ses vnitřně uklidnila, udělala si v sobě pořádek, a uvažovala nad možnostmi. Když nejde o život, jde vlastně o h...o!Začíná mě bolet slepák, je tu někde rubrika? Když se dlouho neozvu, tak mě řežou, držte mi palce, ať se probudím!

Anonymka - moje matka se kdysi na antabus napila (nevím, kolik toho vypila) a bylo jí tak blbě, že jsem několikrát vážně přemýšlela o tom, jestli nemám zavolat záchranku. Taky nemá srdce úplně ok, takže jsem o ni měla opravdu strach. Já bych tady radši dala na názor lékaře - asi nejlíp ví, co tvoje srdce může nebo nemusí unést.

Anonymko,moc na Tebe,jako na vsechny bojujici s alkoholem,myslim.Ja sama jsem zazila jen urcity zacatek zavislosti (ne alkoholove), dostala jsem se z toho pomerne rychle sama.Zazila jsem ale taky oba rodice alkoholiky,a to bych teda neprala ani svemu nepriteli.Mam na Tebe,Anonymko,jednu otazku: mas pocit,ze se Ari,jak pises,vse dari? Ze zivot s alkoholikem je taky "drobna neprijemnost"?A i ostatnich drive ci nyni zavislych se chci zeptat:mate prehled,co museli Vasi nejblizsi zazivat?Zatim tu psala jen Zuza, ze prosla obema stranami tehle zkusenostmi,prosim,napiste i ostatni.Diky.B.

Nemůžu si pomoct, ale styl těch posledních příspěvků od Vian mi přijde SMĚŠNÝ. Cosi tady blábolí, háže tady poučkami bez reálných podkladů. A v delších příspěvcích se pokouší (nevím, jestli úmyslně nebo z hlouposti) o normální klasické citové vydírání. Jiří to vysvětlil moc hezky.

Je mnoho cest,jak k cíli dojíti se dá...Kdo určuje tu pravou?