alkoholismus

já jsem minulý týden měla recidivu - ještě teď je mi zle. Ale od začátku..možná se z mých chyb někdo poučí. V lednu 2004 jsem dobrovolně podstoupila 3 měsíční ústavní léčbu a dalo mi to hodně, bohužel jsem podcenila už zmíňenou recidivu. Byla jsem tak sebejistá, že jsem tvrdila-mě se to nestane a hotovo! Chyba lávky...přemýšlim kde to začalo? Tak v první řadě...musím počítat s tím, že mě recidíva taky dostane. A teď začnou výmluvy...za ty roky pití jsem po léčbě chtěla samozřejmně všechno rychle dohnat. Našla jsem si novou práci-sice stresovou, ale šlo to ustát. Přestěhovala jsem se do nového bytu a hned další měsíc si našla nového přítele(abstinent)a pak se přihlásila do dálkové školy. Všechno v prvním půl roce po léčení..chodila jsem na skupinové terapie a když přišel problém-jakýkoliv, tak jsem ho vyřešila, ale přestala jsem absolutně relaxovat a na koníčky taky čas nezbyl. Práce,škola,domácnost...a spátZačala jsem mít pocit, že nestíhám a přestala jsem chodit na sezení! A další věc, kterou jsem podcenila-mou trému- a ve škole začalo zkouškové období..písemky jsem zvládala v klidu, ale ústní-děs-chuť na panáka nebo utéct, tak jsem se párkrát raději škole vyhla než alkohol, ale přestala jsem stíhat a musela nahrazovat zmeškané dny ve škole a poté i v práci. Začala jsem být nervózní, že to nezvládám a myšlenky, že jsem k ničemu mi taky nepřidaly. Nakonec jsem byla víc a víc nervózní, naštvaná a pesimistická a partner si to pěkně odnášel,sice mě povzbuzoval, ale hlášky typu

ahoj Jirko, tvůj pohled na život je povzbuzující

Jo, ještě k anketě, co miluju: nebe, ráno, bizarní tvary krásných voňavých borovic se světlehnědou teplou kůrou, ženy a dívky, pohled do dálky, ranní vánek před teplým dnem, slunce, potoky a říčky, moře, žlutou barvu, maminku, tatínka, sestřičku, dědečka, LIDI, debaty s nimi, horkou jablečnou šťávu se skořicí (mmmhmmm), topinku s česnekem (mmmhmmm), krásnou hudbu, ... a milióny dalších věcí, který tu nemůžu všechny jmenovat, ale abych dostál svým slovům předchozího příspěvku: miluju sám sebe :o)

I já Tě zdravím, Argusi.Lidi, já jsem tu dlouho nebyl, tak jsem si poctivě přečetl všechno od té doby, abych získal obraz o tom, jak se debata vyvinula a co kdo od té doby prožil, kam se posunul a tak. Docela se mi zdá po přečtení toho všeho, že se situace začala vyvíjet znatelně pozitivním směrem. Hroty jakoby se postupně otupovaly a postoje jakoby se začaly vyznačovat uvážeností. Zbrklost a prudkost ve vytváření postojů se zdála ustupovat. Možná to tak vidím jenom já. Ale mám-li nějaký pozitivní pocit, rád se o něj s vámi podělím. Takže to dělám i v tomhle případě. A víte, koho oceňuju hodně moc? Právě Arguse. Za to, jak dokázal přiznat, že jeho původní odhad Karinčiny situace byl nesprávný. To, přátelé, není vůbec snadné, něco takového připustit a navíc s tím otevřeně vystoupit v prostředí, kde byl terčem velké kritiky. Když si k tomu uvědomíme, jak bouřlivou povahu při těchto střetech projevoval, tak nám může být jasné, že to nebylo snadné potom něco takového udělat. A pak se také ukázalo, že postoj Ari také není tak vyhrocený, jak se mnohým zdálo, a také u ní to oceňuji. A samozřejmě nejcennější ze všeho je, že Karinka získala kvalitní náhled. - Totiž ... získala ho opravdu? Takže teď se dostávám už do aktuální současnosti: ozval se příspěvek, který velmi razantně volá u Karinky po okamžitém nastoupení léčby a označuje za úhybný manévr její vyčkávání na podzimní termín a její získání nové práce. Argus na tento hlas reaguje opět podrážděně. - A já nabývám dojmu, že kdykoli se tu objevím, tak se vždy opět nějakým zvláštním způsobem stane, že se zvýší vlna agresivity. :o) No nic. Zpět k tématu. Musím sdílet s oním dotyčným pochybnost o Karinčiných motivech hledat si práci, ale tentokrát bych nechtěl, aby v ní vznikl pocit, že jí nerozumíme a kritizujeme ji, ať dělá, co dělá. Je-li pravda, že ji dříve než v říjnu k Apolináři z kapacitních důvodů nemohou přijmout, a je-li pravda, že jí to opakovaně bylo sděleno, nelze jí vyčítat, že kdyby opravdu chtěla, jistě by ji tam přijali. Na druhou stranu je ale pravda, že pokud zazněla nabídka léčebny v Bohnicích, měla být využita, jenomže je potřeba si uvědomit, že úspěch léčby může být výrazně ovlivněn tím, jak moc pacient důvěřuje zvolenému ústavu. Karinko, nevím, jestli to tak je nebo ne, ale moc Tě prosím, aby ses pokusila nezneužívat svého práva zvolit si ústav podle svého. Co tím myslím? Někdy se stává, že pacient konečně uzná nutnost ústavní léčby a všichni ho za toto právem chválí. Opakuji: právem, protože je to opravdu to správné rozhodnutí. On začne mít pocit polovičního vítězství a náhle jakoby mu otrnulo, přestane sledovat, jak jeho vědomí zase záludně ovládá závislost, když se začne rozhlížet, který ústav zvolí: začne pak buď podvědomně volit takový ústav, kde podle něj možná proti jeho pití nebudou tak ostře vystupovat a kde nebudou závislost chtít zcela zničit, kde je více volnosti pro pití... a také začne klást na léčebny takové požadavky, aby bylo vždy možno říct, že tohle není podle jeho představ, že se sice léčit chce, ale v pořádném ústavu. Tak se stane, že se vlastně sejde rok s rokem a on se "bohužel" ještě nedostal do žádné léčebny, protože tu měli obsazeno a tu zase nebylo dost kvalitní dopravní spojení a tady chtěli příliš dlouhý pobyt, a támhle zase měli málo luxusní vybavení, a tady zase chtějí, abych nastoupila hned, ale to se nehodí, když jsem si teď našla tak dobrou práci, nebo když potřebuji ještě zařídit něco jiného, např. kam dát křečky... Tak a zase se vrátím k tomu, co jsem řekl na začátku, protože vím, že máš sklon vnímat vyjádření druhých i přecitlivěle: já nevím, jestli tyto motivy se objevují i v Tvém myšlení. Pokud ne, je všechno v nejlepším pořádku. Pokud ano, uvědomuj si je, prosím. Nikdo z nás tohle neví, jen Ty můžeš do svého myšlení začít postupně pronikat. Snaž se o to.Jestli jsi rozhodnuta jít se léčit, je to perfektní rozhodnutí a já Ti k němu blahopřeju! Argusi, to že ses rozhodl Karinku ve všem maximálně podpořit, je fajn. Připrav se ale na to, že pro čerstvého absolventa léčby je dosti podstatná tzv. suchá domácnost. Karinka sice říká, že nebude nikomu cpát a ordinovat totální abstinenci, kterou bude muset sama dodržovat. To je od ní moc hezké a je to důkaz její tolerance, ale pokud to bude znamenat, že nebude vyžadovat domácnost bez alkoholu, tak tím sama sebe dosti ohrožuje. Proto to říkám Tobě. Láska k druhému je moc krásná. Ale nevyrůstá-li z lásky ke všemu živému, k sobě samému, je to jen neurotická iluze. Láska k sobě samému je nesmírně důležitý základ pozitivního vztahu ke všem živým tvorům včetně lidí, mezi něž patří i ten člověk, pro nějž máme tu exkluzivní partnerskou lásku. Říkám to proto, aby sis, Karinko, uvědomila, že tam chceš jít proto, že jsi sama sobě velkou hodnotou, která stojí za tu péči a za chvilinku strádání, že to prostě stojí za to podstoupit kvůli Tobě samé. To, že tam jdeš také kvůli Argusovi, může být posilující, ale asi by to nemělo být určující a rozhodující. Všem Vám moc držím palce! Mějte se nádherně!!!Jiří

Ještě jsem zapomněl: Zdravím Jiřího!

To jsem přesně čekal, že se ozve nějakej vejr, caramba. Kvuli nějakému "Courovi" a "Nostra...kdovíco" sem tedy určitě něpíšu a Karinka také ne. Ale už si vás nebudu všímat... ano veřejné fórm -plkejte si co chcete. Myslím, že ti, kterým je to určeno, to vědí.

Je toto veřejné fórum? Když si chceš plkat soukromě, tak mailem!

To Cocour: Ty sem nepíšeš, tak se do toho nepleť a starej se o své...

Už jsem tu dlouho nebyl, tak Vás přicházím aspoň nachvíli pozdravit. Vytisknu si pro přečtení všechno, co tu zaznělo od té doby. Zatím ahoj! Hodně síly a sebeúcty!Jiří

Vys... se na pracovní situaci, je to jen vaše výmluva. Karinka(když bude chtít) dostane neschopenku......

Nikdo nepíše, tak to vezmu jen v rychosti. S Karinkou jsme ted stravili dva hezke dny; byla tady u mě v Praze. Včera (pondělí) jsme se byli podívat v léčebně u Apolináře... no zážitek nic moc; pustili nás jen do přízemí, tam jsme jen letmo prohodili pár slov s nějakou pracovnicí, která ochotou příliš neoplývala. Chtěli jsme sezeptat na několik poměrně důležitých věcí týkajících se léčebného pobytu. Zato nás ale pozvala na tzv. "Doléčovací skupinu", kam je možno přijít i v doprovodu rodinného příslušníka (nebo...) a je vedena terapeuty oddělení, a která se koná vždy ve čtvrtek od 16.15 do 17.30 hod. v učebně v přízemí. Jde o skupinu, kde se schází abstinující pacientky, které léčbu již prodělaly a pacientky, které o léčbě uvažují, skupina je otevřená i rodinným příslušníkům, jak již bylo řečeno. K účasti na skupině není nutné doporučení, je možno zúčastnit se i pasivně

Jen jsem nakoukla, napíšu více až budu mít čas, za chvíli musím do práce. Liliano, jsi fakt dobrá a díky za podporu. Tu mám a moc velkou u Arguse, moc ho miluji !!!!!Tak jako jsem ještě nikdy nikoho nemilovala, bude za mnou chodit na návštěvy, na víkendy budu u něj, ten týden tam bude se mnou. Díky Argusi, že jsi.Jinak se mi včera něco stalo v práci, napíšu o tom jindy. Málem jsem to zase vše pokazila, to už se stalo, ale ještě mi dali šanci. Jindy to dovysvětlím. Pá všem.

Ahoj lvica, nevím vůbec co vlastně pan léčitel udělal. Jen jsem seděla a on mi prstama mačkal a masíroval nějaký bodyna pravý straně hlavy, potom na hrudníku, to povídal, že mam dlouhodobí deprese a ty taky odstranil. Sama jsem z toho byla dost v šoku a zároveň strašnou radost, že jsem měla to štěstí. Šla jsem k němu ale opravdu s tim, že CHCI přestat pít a to navždy!! To je to nejdůležitější, protože napít se,je vlastně hrozně jednoduchý a spadnout do toho je pak hodně rychlý. Když jsem od něho odcházela, šla jsem vedle do kavárny a dala si čaj. Dívala jsem se na ty lahve a OPRAVDU jsem neměla chuť se napít. Po tolika letech!! Tekly mi slzy radostí.Vůbec nevim jestli se někdo zabývá touto léčbou a kde. Znám jen toho z Prahy u kterýho jsem byla. Je to doktor a má bylinnou lékárnu. Léčí i různé alergie, pohybový problémy, astma atd. Ptáš se na podmínky odvykání. To nevím nic mi k tomu neřekl. Jen že nesmím ani kapku alkoholu jinak se odblokuju a budu v tom lítat znovu. Ale ty první 3-4 dny mi bylo špatně, tak jako každýmu kdo odvyká. Ale ne už psychicky, těšila jsem se, až budu čistá. Zvracela jsem, hodně se potila a zdály se mi děsivý sny. Ale to prostě k tomu patří. Díky za ty dny, nechci je znova prožít a proto chci udělat všechno, aby se už neopakovaly.Jinak jsem si koupila čtení o závislosti a chtěla bych navštěvovat skupinový sezení. Chci vědět o té nemoci co mě ničila všechno!Chtěla bych ti pomoc, ale nevím jak. Ani nevím jak dlouho abstinuješ, vím že sem píšeš, četla jsem všechny příspěvky, ale musela bych se k nim vrátit. Ale jak tu už psal Ivan s Jiřím, čím déle abstinuješ tím je to snažší vydržet. Já zatím radit nemůžu, neabstinuju tak dlouho. Až to dokážu vydržet jako oni budu nejšťastnější člověk!Ahoj

Ahoj,Liliana,velmi fandim Tvojmu rozhodnutiu.Obdivujem Ta a drzim Ti palce. A mam k Tebe prosbu: napis, v com spociva tato metoda odvykania a ak by si sa dokazala opytat toho liecitela, ci nepozna niekoho, kto sa tymto zaobera aj na Slovensku? Celkom v pohode este nie som, tak by som mozno vyskusala ....

Ahoj,zatím neni čemu tleskat, moc ráda bych tu gratulaci slyšela za těch pět let, Ivane. Sama jsem zvědavá jestli to zablokování je dlouhodobý a nebo za pár týdnů nebo měsíců začnu pociťovat známé chutě. Je pravda, že z mého stavu jsem teď nadšená a po čase to nadšení pomine, ale ta nechuť dostat se zpátky je (aspoň doufám) hodně silná! Aleno děkuju a souhlasim s tebou, že koukat na svět s čistou hlavou je daleko lepší a příjemnější. Opilá jsem vůbec nevnímala jestli je hezky nebo prší, bylo mi to úplně jedno, protože stejně jediná moje starost byla přežít v práci a mít pořád v hlavě. Hlavně nepřemýšlet, nevidět realitu a mít hnutym mozkem.Ach jo, proč jen jsem se musela ošidit o takový hezký chvíle, jako třeba ráno vstát koukat z okna a pozorovat, poslouchat ptáčky. Ano jsem nadšená a chtěla jsem se o to s váma podělit.Ahoj

Liliano, smekám, jsi opravdu dobrá!! Drž se, je pro mě neuvěřitelné -dostat se z toho sám - takto jsem to nedokázala. Je pravda, že počátek abstinence je nejtěžší, ale zase je to čerstvé, člověk je nabitej, strašně chce, a je pak (já byla)na sebe pyšnej. Je to příjemný. Pocity, které popisuješ velmi dobře pamatuji.....fuj(ty příšerný okna..)Dneska bych se nenapila. Né, že bych byla pořád tak nadšená atd, ale absolutně mi to nic neříká. (po 5ti letech)Prostě si nechci zamlžit ten normální pohled. Nevidím důvod proč bych pila. Nechutná mi (nikdy mi sice nechutnal, ale to nevadilo -to jsem usilovně překonala), a nechci jeho účinky. Znovu opakuji - fakt jsi dobrá!!!

Lilian,Dopracovat se k abstinenci návštěvou léčitele

Ahoj Karinko, tvé příspěvky znám všechny. Často jsem je četla při skleničce(flašce) a řikala jsem si že nejsem sama kdo má problém. Ale necítila jsem se na to, psát sem. Budu ti držet palce a myslet na tebe až budeš na léčení. Věřím že bude tvoje první a poslední, protože v něco věříš a to je důležitý! Budeš mít o koho se opřít když tě nebude zrovna psychicky nejlíp a věř že to přijde. Ale vím, že sis prošla už svym a to tě bude držet až budeš abstinovat! Já když si teď vzpomenu jak jsem ležela nepřítomně na zemi a spala tak celou noc, skoro v bezvědomí, druhý den všude modřiny a velký okno z čeho je mam. HRUZA!! To se mi vždycky vybaví když vidim skleničku. Měla jsem v sobotu narozky a bylo mi po dlouhý době opravdu dobře! Bez alkoholu jsem si přišla taková živá, pohostinná, žádná únava, motání, druhý den žádná kocovina, čistá mysl. Je ten den teď takový dlouhý, vstávam i o víkendu kolem osmý, chodim hodně na procházky, všechno stíham a na všechno se těšim. Dřív jsem po probuzení myslela jen na to kam si půjdu koupit flašku a aby mi nebylo špatně než jí budu mít v ruce. Už se to nesmí NIKDY opakovat!!Zradila bych se, už bych si sama sebe nevážila! Těším se Karinko až to budeš mít za sebou a budeš cítit to, co já teď!Opravdu se těším a i za tebe!Ahoj Liliana

ahojda :o)

Čauky Liliano, to je skvělý, že jsi napsala svou zkušenost.Je skvělý, žes našla léčitele a že Ti pomohl. Přeju Ti ať všechno zvládneš, i když přijde nějaká "slabá chvilka". Zdravím také všechny ostatní. Vrátila jsem se z dovolené ze Šumavy. Bylo tam skvěle, jezdili jsme na kole a užívali si zeleně, čerstvého vzduchu, volnosti, svobody a slunce. Hodně jsem si psychicky odpočinula a srovnala si myšlenky. Odpočinula jsem si od stálého domácího stresu.Cítím se taková klidná, uvnitř,a mám mnohem víc energie.Přemýšlela jsem i tom, proč se někteří uchylují k požívání alkoholu, když se objeví nějaký problém. Vždyť takovéhle vypadnutí z prostředí, kde problém vzniknul je mnohem "lepší pomoc" a příroda pomůže každému.Přeju všem krásný slunečný víkend.Kiki