alkoholismus

kateřina, jak to myslíš ? Ptala jsem se Tě, jak se daří mamce ?

sailorr, teď jsem to četla, že jsi rok abstinoval. Je fakt, že čím delší to je doba, tak to více bolí. Mně stačilo 23 dnů a už jsem si vážně myslela, že už se to nestane. Teď už si vážně nebudu hrát na čísla, to nemá dlouhé trvání.Jak jsi na tom Břéťo Ty ?

Bože, už se to tady zase začíná točit jen kolem Karinky?

invisible, zatím to doktorka ani nenavrhuje, nikdo se o tom se mnou nebaví. Dařilo se mi ambulantně, byla jsem i na skupinové terapii, nevěděla jsem, že je má doktorka pro závislé. Jenže zítra tam nemůžu, neboť mám kurz účetnictví z pracáku

Karinko, před svou delší odmlkou jsi tady slavnostně vyhlašovala něco o léčení v nějaké léčebně. Takže zase komedie?

Kiki, nechtěla jsem to sem psát, ale opravdu jsem 23 dnů abstinovala a pokazila si to od neděle. Léčím se teď ambulantně u jiné doktorky, měla jsem i hodně léků proti delirku, tak to šlo. První týden byl nejhorší. Všichni si mě vážili jen pro ten počet dnů. To bylo vždy:,,Tak kolikátý den už to je?" Už jsem to nějak nezvládla, nesmím se soustředit na ty dny. Život je přece dlouhý, tedy relativně.S tímhle se vážně mýlíte, že toužím strhávat pozornost. Já třeba nesonduji, kdo a kam píše, na pppinfo chodím už dlouho a ten problém (bulimie, touha zhubnout) patří zase tam, ne sem. Tady jsem vždy psala a píšu jen já. Nikdo nepsal naštěstí ani za mě.

Zdravím všechny. Ivo dík za přiblížení minulosti Karin v psaní.Potvrdilo to moje úvahy o ni. Je to člověk, který potřebuje na sebe strhávat pozornost a lítost ostatních. Myslím, že je to nějaká osobnostní porucha.Karinko prosím Tě, jak můžeš o sobě napsat, že jsi měla recidivu. Vždyť Ty jsi nikdy pít nepřestala.Saillore nedej se a bojuj. Už víš, že to můžeš dokázat, tak vzhůru do toho.Jak se daří Břéťo? A co Jiří, není čas se sem na chvilku vrátit?Užívejte slunce lidičky, hned je všechno hezčí.Kiki

Zůza, já taky někdy trpím silnou depresí, když to nejméně čekám a nechápu to, proč ji mám. Naposledy jsem mi měla teď o víkendu, to jsem přemýšlela i nad tím, proč vlastně žiju. V tu chvíli jsem cítila, že by mi nepomohla ani skvělá práce, ani milión, ani roky abstinence, prostě nic. To je právě ta pravá deprese.

Týden jsem tu nebyla, chci se jen připomenout - problém s mámou. Po té hrozné recidivě, která u mámy nastala po šesti dnech po návratu z léčebny byla rozhodnutá se sebou něco dělat. Byla na antabusu, změnila psychiatra, předplatila si ho na půl roku dopředu. Mezitím jeli s tátou na dovolenou, bylo to prý moc fajn, táta si to moc pochvaloval, jak se zvedla a byla schopná koukat do budoucnosti. Nicméně vrátili se dřív, aby mohla na další dávku antabusu. Co myslíte? Sotva se za tátou zavřeli dveře (jel do práce), tak si šla koupit pití a opila se. Sakra, když to vydržela víc jak týden bez absťáku ( z toho usuzuji, že nejde o fyzickou závislost), všechno měla domluvený, naší obrovskou podporu, všichni jsme na sebe moc hodní, jenom se usmíváme, žádné nátlaky nevyvíjíme, co může člověka vést k tomu aby takhle reagoval? Co nám ještě zbývá, co máme dělat?

Ivo, tady píšu pod jménem Karinka, jinde na pppinfo jako Kristýna. Žádné jméno není mé pravé, chtěla jsem si zachovat anonymitu, i když dle svého skutečného jména bych asi nic neztratila.Nesnažila jsem se žádnou diskuzi zničit, nikam jinam kromě sem a na pppinfo už nepíšu, už žádné, co jsem založila:,,Toužím po vychrtlosti." Tam už nekoukám.Proč myslíš, že bych chtěla, aby mě všichni litovali ? K čemu by mi to bylo. Chci se normálně bavit.Trpím depresemi, bulimií (ano chci zhubnout) a alkoholismem. Měla jsem teď taky recidivu, takže jsem na tom podobně (co se pocitů týče) jako sailorr.

Je mně líto upřímně každého, kdo se potká s recidivou.sailorr, kolik měsíců či let jsi nepil ?hanka, někdy nemusí být skoro žádný objektivní důvod k recidivě. Přijde nečekaně bažení nebo hluboká deprese a rozum a vytrvalost jde stranou.

Pro Ivu. Ivo, tuto diskusi jen čtu, ale tvůj příběh mě inspiroval konečně k příspěvku. Jsem na tom totiž jako ty. Denně láhev vína (tvrdý občas taky), o víkendu pochopitelně víc. Když přijdu z práce, dostanu chuť a přesně jako ty nezůstanu u jedné dvojky. Pak jsem schopná vařit, žehlit atd. Pokud si nedám, jsem líná a ospalá. Klidně jsem schopná jít po třech dvojkách cvičit. Také nebývám opilá. Za poslední čtyři roky byl můj nejdelší abstinenční interval čtrnáct dní. Alkohol neničí mé rodinné ani pracovní vztahy. Ale zdraví určitě. Nevím, jestli začít abstinovat úplně (to se mi nechce) nebo pití vlastními silami jen omezit.

ahoj Sailorre,no tak to je rána.Dost mě to šokovalo!!Co proboha bylo tím impulsem,co to spustilo?Doufám,že k tomu nepomohly příspěvky od stále víc a víc přejícího Ládi!!!!No ale stalo se a nikdy není pozdě bojovat!Tak bojuj a vyhraj!Přece Tě nezlomí ta hnusná tekutina ,tak chytrýho chlapa! Moc,moc Ti přeju úspěch v tomto hnusným boji.Drž se a znovu opakuju bojuj!!!! ahoj Hanka

Ivo,napíšu Ti odpoledne, musím si Tě pořádně pročíst, neboť Tě vůbec neznám.

Tak jsem se dala do čtení diskuse a zjistila, že ani kdybych byla nemocná 14 dní, tak nestihnu dočíst všechno. Byla jsem velmi překvapená (a zároveň šokovaná, docela nechápu), protože jsem poznala svou starou známou

Pro Sailora: držím Ti palce,abys to dokázal.I když vím,že je to hodně těžký.

Slíbila jsem, že napíšu, jak moje abstinence dopadne. Vydržela jsem skoro 4 dny, ale pak už ne. Šla jsem si koupit alkohol a slibovala si, že si dám jen 2 deci vína. Skončilo to nakonec tak, že jsem si dala celou sedmičku vína + ještě k tomu 3 piva. Vypila jsem to docela naráz, takže mi dnes moc dobře není. Beru to tedy ode dneška tak, že opravdu problém mám a začnu s tím skutečně něco dělat, tedy znovu od začátku. Protože jsem teď doma nemocná, tak mám čas, a čtu si od začátku tuto diskusi, věřím, že mi to v něčem pomůže.

Seillore, vyhladaj prosim ta co najskor pomoc. Urob tak hlavne kvoli sebe, ale aj kvoli nam. Kvoli tym, ktori veria, ze raz sa z toho tiez dostanu. Dakujem a drzim ti palce.

Vím, že bych měl teď mlčet, ale hlavou mi táhne jeden příběh. Byl jsem v léčebně a měl moc príma kamaráda, bylo mu 30 let a chytřejšího a sympatičtějšího chlapa jsem v životě neviděl. Končil léčbu tři týdny přede mnou. Vydržel týden, totální rozvrat metabolismu a hodně bolestivá smrt. Pořád ne něj myslím, jak byl odhodlaný nepít a jak byl skvělý, měl jsem to vědět, nenechal bych ho umřít. Vy všichni, kdo sem píšete o flaškách vína a svých pocitech jste v právu, protože chlast vám zabraňuje žít, ale myslete na to, že to fakt není sranda, smrt je na dosah ruky a je to bolest být bezmocný. Ve finále vám nikdo nepomůže, jen hlas vašeho srdce a rada znalého člověka, proto tady chatujeme.

Lidičky, já jsem zrecnul. Po roce a úplně brutálně, nevím co mám dělat. Mám to v hlavě všechno srovnaný, ale je to tak SILNÉ! Snažím se zastavit a vyhledat pomoc, nechce se mi, radši bych se teď upil k smrti. Je to směšné, po těch příspěvcích, co jsem sem dával, po mém skálopevném přesvědčení, je to peklo a vůbec se mi to nelíbí, nejde to zastavit....práce, partnerka, rodiče... všechno se mele dohromady, ale když vím, že jsem to už jednou dokázal,věřím, že jsou hodnoty, které chlast převyšují. Nechal jsem si zadní vrátka, žiju s holčičkou , co byla na heru a navzájem jsme se hlídali, prasklo to. Statisticky 0% šance, ale chci - moc chci. Nežádám o radu, i když možná mi ji někdo zde dá,chci Vám jenom říct, že je to těžké a vůle žít je nezlomná, že jsem šťastný každý den , kdy nepiju, kvůli sobě a kvůli těm , co miluju. A Sailorr je ten ( Nicholas Cage) z filmu Zběsilost v srdci.