alkoholismus

Evicka,ver,ze nas to bude velmi zaujimat. Ak si precitala zopar clankov z diskusie, tak vies, ze sa skoro vsetci trapime pre to iste. Mam ale z tvojich slov trochu pocit, ze ty navyse trpis depresiou.Tesim sa,ze napises viac. Zatial pa.

Moc Vás všechny zdravím, můzu taky něco napsat a popsat. Je mi 34 let a asi 7 let mě trápí problém zvaný alkohol. Před lety jsem neměla zaměstnání, bylo i jisté zklamání v lásce a já to začala řešit vínem. Párkrát se mi stalo, že jsem se opila do němoty a "okno" je pěknej trapas. Podařilo se mi třeba i skoro rok vůbec nepít, ale pak stačila jedna sklenička a nakonec z toho byla celá lahev. Je mi po alkoholu dobře, ale ty stavy druhej den bych nepřála ani největšímu nepříteli. Deprese, pocit selhání a nechuť žít. Manžel nepije a trpí se mnou, mlčky. Teď jsem ve stavu, že zase po delší době začínám pít, mrzí mě, že pořád selhávám. Mám hodnýho manžela, dítě, dobrou práci, ale nechce se mi žít. Tolik bych toho chtěla napsat, ale nevím jestli to někoho zajímá. Přeji Vám všem ať se máte hezky!

Tak uz som naspat.Diky,Monika za reakciu a povzbudenie.Ono to vazne bude asi pravda,ze s pitim si cloviecik sam neporadi. Ja sa tiez radim k zenam, ktore zacali s alkoholom celkom nevinne, len zopar poharikov po dobre vykonanej praci, prijemny pocit uvolnenia po celom dni, jednoducho - relax,pohodicka. Ha-ha!Takze som si urobila take male sukromne "protialkoholicke liecenie",nepila som viac ako 3 mesiace, potom to klopytnutie,ako to Monika nazvala a zistenie, ze to teda vobec nie je take lahke! Ono by stacila nejaka vacsia neprijemnost v robote,alebo doma a uz sa vlak zas rozbieha. Takze, je po euforii, posmutnela som a rozmyslam nad ... antabusom.Monci, napis mi prosim ta,ci si kazde rano chodis po tabletku, alebo si ho ordinujes sama?Pozdravujem vsetkych, hlavne tiez nove dievcata.

Ivico, selhání by bylo, kdybys pila dál. Takhle je to jen klopýtnutí, co? Tohle je ale přesně ten důvod, proč beru antabus. Jsem si naprosto jistá, že sama doma to vydržím, ale... táta bude mít šedesátiny, budou vánoce, Silvestr a pak další narozeniny a to jsou pro mě rizikové situace. Takhle vím, že se určitě nenapiju, pan doktor mi účinky alkoholu na antabus popsal v tak živých barvách, že jsem mu málem zkolabovala v ordinaci.:o)) Je taky výborné, že pokud jde člověk na jakoukoli, ať ústavní nebo ambulantní léčbu, udělají velmi podrobné lékařské vyšetření a může se odhalit případné poškození jater nebo jiných orgánů. A to už je sakra motivace s tím seknout. Já jsem dopadla velmi dobře a i to je p¨ro mě motivace. Politovala a popchválila jsem svá játra, že i přes macešský zacházení dobře sloužej a slíbila jim, že na ně budu jak na vlastní. Dnes jsem byla opět u Apolináře na drinku. Jela jsem tam autem a málem jsem to prošvihla. Praha byla zasekaná.Zdravím všechny a nováčky zvlášť. Přeju hodně štěstí a úspěšnou abstinenci. Co je s Pavlínou? Ozvi se!!!

Vsetkych srdecne pozdravujem.Mali sme problemy s pripojenim na Internet, takze som sa dlhsi cas neozvala.Bohuzial sa musim priznat, ze som prekonala jednu recidivu. V rodine sme mali velku oslavu sesdesiatky a aj ked som nemala v umysle pit alkohol, nakoniec som v priebehu celeho vecera vypila 0,7 L vina.Musim povedat,ze uz s prvym duskom sa u mna dostavil pocit zlyhania a sklamania zo seba samej.Na druhy den velke vycitky svedomia. Nastastie som si vyhladala nejake clanky o alkoholizme a tam som sa docitala, ze ziadna recidiva sa nema podcenovat, ale ani PRECENOVAT a tak som sa malinko upokojila a abstinujem uspesne dalej. Musim teraz rychle koncit, ale ozvem sa neskor. Pozdravujem vs.

Ivica sa nám už dlhšie neozvala. Ivka, čo je s Tebou?Pevne verím, že to zvládaš bez alkoholu, aj keď si sa nám neozvala:)))Zdenina, myslím, že Ivan má pravdu. Ja s tým nemám skúsenosti, len konštatujem.Urobila si ve?ký pokrok, keď si sa 5 dní nenapila. Sobotňajšie vínko s manželom, by som nedoporučovala vôbec, mohlo by Ťa to znova "naštartovať", a Tvoje odhodlanie bude zmarené... Poznám to z prípadu mojej matky. Keď príde ona k nám na návštevu, jej zásadne alkohol nenalievam so slovami, alkoholikov nepodporujem!!!Zdenina, rieš to čím skôr, a hlavne sa ozvi:))) Všetko dobré praje Mirka

Zdenino, píši Tobě, ale plě se to vztahuje i na kolegyni Janinu. Můžeš alkoholickou závislost zvládnout pochopitelně sama, ale považuji to za vysoce nepravděpodobné. Víš, obvyklým postojem lidí, kteří mají problém s alkoholem, jsou až ¨trapně stereotypní věty "piju, ale mám to pod kontrolou", "kdykoli chci, tak s tím můži přestat", "ostatní pijí daleko více a nemají s tím problém" - těch výmluv by se našla celá řada. Není to nic jiného než maskovaná touha po alkoholu. Ta se dovede sakramentsky přetvařovat a substituovat do nejrůznějších podob. Podívej, výborně situaci vyřešila Monča - rozhodla se skončit, svěřila se do rukou odborníků a svůj problém už řeší ve spolupráci s nimi. Nesmírně si ji za to vážím. Nedělá nic jiného, než že užívá antabus a zůčastňuje se psychoterapií. A nepije.Nezlob se na mne, ale mám pocit, že Ty řešení svého problému zatím pouze odsouváš. Stejně jej časem budeš muset řešit, tak proč ne teď? V této fázi, ve které jsi, by jsi rovněž pravděpodobně absolvovala jenom ambulantní léčbu, ústavní léčba Ti myslím nehrozí. A navíc si myslím, že ještě nemáš alkoholem napadnuté vnitřní orgány (játra, mozek), ale i to by se mohlo časem a poměrně rychle zhoršit.Nechci Tě strašit, pouze konstatuji obecně známé skutečnosti. Dobré by bylo, kdyby Tě ve Tvé snaze podpořil i manžel a rodina.Přemýšlej a hlavně jednej.ZdravíIvan

Ahoj lidi,Mončo moc ti děkuji za tvúj názor.Mirko tobě moc díky za podporu. Ivane a všichni, ani nevíte jak moc mi psychicky pomáhá jen to,že se mnou o "tom" někdo "mluví".Do teď jsem si říkala sama pro sebe,že to kolik piju asi není úplně v pohodě, ale to že Ivan můj problém potvrdil,vysvětlil, poradil,na rovinu tak jak to prostě je mě tak silně motivuje,že jsem teď HODNĚ rozhodnutá o radikálním řezu. Ivane,možná jsou to,že nejdu pro odbornou pomoc osobní předsudky,ale na druhou stranu je to v mé situaci taky tak trochu hnací síla zvládnout to sama.Myslím,že jsem rozumná,že když selžu,tak pomoc určitě vyhledám.Ještě se chci zeptat,když se opravdu celý týden nenapiju a v sobotu si s manželem to vínko dám,to je v pohodě ne?(od té doby co"mám vás"a své rozhodnutí jsem neměla ani dcl tj.5 dní! :-)to jsem nezažila několik let:-( mějte se krásně

Zdenina a Jandula, máte naozaj problém. Nezanedbajte ho a nenechajte si ho prerásť cez hlavu! Nenechajte sa nim ovládnuť! Nezničte si život! A hlavne myslite na svoje deti! Tie budú trpieť najviac!Som dieťa alkoholičky. Na svoje detstvo spomínam so slzami v očiach dodnes, aj napriek tomu, že som šťastne vydatá a šťastná mamina. Nosím to v sebe ako hlbokú ranu na duši. Moja matka síce žila, ale ja som ju nemala... F?aška bola vždy na prvom mieste a deti a manžel.....???Nedávno som sa rozprávala s mojou matkou, ako začala piť. Ve?mi sa to podobá na vaše prípady. Ivan má pravdu, potrebujete s tým niečo robiť.Ja vám z vlastnej skúsenosti môžem napísať, že som s mojimi dvoma bratmi príšerne trpela, keď matka vyvádzala. Urobte s tým niečo, nepripravte svoje deti o krásne detstvo. Obom Vám ve?mi ve?mi držím palce. Všetkých zdraví Mirka.

Jiří, měl jsi nějakou dobrou náladu. No, už se těším až i u mě vzpomínka na antabus vyvolá nostalgický úsměv. Já místo modelíny nikdy neodolala čínské voňavé gumě a nemohla uvěřit, že něco, co tak krásně voní tak hnusně chutná. Nováčkové, já pila právě tak jako vy. Ale nezvládala jsem to. Manželovi to navíc hrozně vadilo. přestat pít jsem se sama ani nesnažila, šla jsem rovnou k Apolináři. Ale myslím, že už to, že jste zavítali sem něco napovídá. A i když nemáte kvůli alkoholu problémy v pracovním ani osobním životě, na zdraví se to už může podepsat. Ahoj!

Zdenino, podle toho, jak to sama hodnotíš, máš problém a Tvoje židle je už dost nahnutá. Tvůj problém se jmenuje alkohol. Nemáš-li možnost navštívit psychiatra a poradit se s ním o svém problému (nepotřebuješ k tomu žádné doporučení třeba od Tvého lékaře), vřele Ti doporučuji návštěvu AT poradny (zkratka AT znamená alkohol-toximánie). Nemusíš mít strach, setkáš se tam s naprosto normálními lidmi. Pro personál nebudeš alkoholikem, ale jenom pacientem, který potřebuje pomoc. Provedou Ti základní vyšetření a domluví se s Tebou na dalším postupu. Síť AT poraden je velice rozšířená, je prakticky v každém okrese. Ani tam nepotřebuješ doporučení, možná by však bylo vhodné telefonicky se objednat. Nemůžeš-li z nejrůznějších důvodů (obava ze ztráty prestiže nebo různé jiné předsudky) navštívit ani AT poradnu, zkus pomocí internetu popsat svůj problém a poslat dotaz na adresu www.interporadna.cz Odpovídají vcelku rychle, fundovaně a spolupracují s řadou odborníků. Zavádějí i help-line.Nepodceňuj to, pomoc skutečně potřebuješ a potřebuješ ji rychle. Rozvíjí se u Tebe alkoholická závislost (zatím jenom v mírné formě), ale jak takové rozjezdy končí se můžeš dočíst v řadě příspěvků nešťastných příbuzných v této rubrice. Alkoholik se cítí fajn, ale nesmírně deptá okolí. A sebe naprosto devastuje.Dej vědět, jak jsi se rozhodla.Hodně štěstí.ZdravíIvan

Zdeni, já mám v tom případě také problém. Maximálně bych vydržela tak týden, ale s tím, že na to pořád myslím a když vím, že třeba doma NIC není, tak mi to docela i zkazí náladu. Zároveň si myslím, že dávky nezvyšuju. Mám zkrátka ten svůj limit (0,7-1litr) několik let a to mi vyhovuje, jsem uvolněná mám fajn náladu, všechno vyřeším, jdu si v pohodě lehnou... Bohužel to ale absolvuji i sama, což je prý špatné . Dokonce jsem schopná nepít, když vím, že doma NĚCO je a já mám ten pocit, že kdybych chtěla, tak si dám, ale teď zrovna nechci... Okno jsem v životě neměla, ale pořádnou kocovinu jo. Já bych ráda bojovala a dokonce mám vnitřní pocit, že tak úplně v pořádku to není, ale když já tyhle chvilky miluju, nemůžu si pomoct.

Ivane ,díky za reakci.Takže když ty dva měsíce(tedy ani týden) bez alkoholu nevydržím začínám tedy mít problém? navíc mám z pití výčitky,je tedy má židle nakloněná? jak s tím tedy bojovat,hrozně moc chci bojovat,na léčení se necítím ani v mém okolí daleko nic takového není,máte někdo nějaké osvědčené věci jak nepít, co pro to udělat? Jandulo s tebou bych si asi dost rozuměla,taky jsem blažená u sklenky v naklizenym bytě,když děti spinkaji.Piješ někdy i víc než tu 7, s kocovinou nebo oknem druhý den? Já vyjímečně,ale stalo se,mám pocit že jsem na tom hůř než ty.Co ty chceš s tím bojovat a máš nějaké typy pro mě? Z

Jiří, všechno v pohodě, slyším na nick Ast i na nick Ivan. Nic se neděje - jenom obdivuji, jak obsažné příspěvky dokážeš psát, přitom jsou nabité spoustou užitečných informací. Já jsem absolvoval léčbu v Kosmonosích, časem možná napíšu, jak to tam vypadalo. Představu o protialkoholní léčbě (pochopitelně, že na dobrovolnou léčbu jsem se dostal nedobrovolně pod silným nátlakem manželky a zaměstnavatele) jsem čerpal jen z filmů a maximálním šokem pro mne bylo to, že vlastně všechno je jinak. To, že mám problém, jsem si uvědomil až po měsíci a půl základní léčby. Původně jsem myslel, že jsem tam omylem.Zdenina a Jandula, vy se trápíte úplně zbytečně. Problém alkoholu se dá přirovnat k židli se čtyřmi nohami. Cítíte-li vy sami konzumaci alkoholu jako negativní, snižuje-li se Vaše výkonnost v práci, máte-li kvůli alkoholu rodinné problémy nebo povídá-li se o Vás, že moc pijete, pak má ta židle jednu nohu kratší, máte problém a měly by jste s tím něco dělat. Třeba ambulantně, jako Monča. Nezvyšujou-li se Vaše dávky alkoholu, nepopíjíte-li samotné a vydržíte-li bez problému abstinovat třeba dva měsíce, pak to tak závažný problém není a jste v kategorii konzumentů, nikoli alkoholiků. Ale pozor, mezi těmito kategorii existuje jenom velmi neostrá dělící čára.Zvážit si to musíte samy. Jen tak na okraj - alkohol (včetně vína) je společensky tolerovaný jed. Bez tohoto jedu se dá docela dobře existovat. Dokonce lépe než s ním.ZdravíIvan

Zdeni, mám úplně stejnou zkušenost. Take piji pouze víno, pořípadě vinný střik. Tak 3-4 týdně večer tu lahev udělám. Co mě víc děsí, že přes den se alkoholu nedotknu (hodně jezdim autem), ale jakmile přijdu domů, splnim si všechny povinnosti, a že jich nemám málo, dítě v pubertě zkontrolovat, uvařit večeři (vařím, protože mě to baví), prádlo z pračky a do pračky.... No, zkrátka na tu flašku se vysloveně těším. Nebo spiš na tu chvilku u té flašky, já nevím. Ale je fakt, že si jí vysloveně vychutnám, když mám všechno "splněno". Pak jenom popíjím a kochám se pořádkem okolo mě. Pak jdu spát (mimochodem po té lahvince se spí nádherně), ale ráno nic, žádná kocovina, nic. Je to snad začátek alkoholismu, když tyhle stavy po ránu nemám??

Ahoj Jiří,Mončo,Karinko...všichni...Moc vás zdravím.Chtěla bych vás moc poprosit o pár rad a váš názor na můj problém.Myslíte že mám opravdu problém?Vedu opravdu spokojený život,mám skvělou práci,dvě zdravé děti,hodného muže,hodně koníčků(sport každý den,domácnost,čtení)dobrou rodinu,přátele.Hodně zdravě jím,každý den cvičím,hodně o sebe dbám-vitaminy,antioxidanty,kosmetika,kadeřník,oblečení...bla,bla až na ten alkohol.Piju výhradě víno,absolutně nic jiného,během dne nikdy(mám dost práce),ale večer po cvičení sednu,mám konečně klid a skoro každý den 0,7 až 1l vypiju.Jen občas nemám chuť nebo si řeknu "dneska ne" a takhle už je to víc než dva roky, ráno je mi špatně jen vyjímečně,v práci musím být fit.Abych pravdu řekla štve mě, že piju,chtěla bych to omezit třeba jen na víkend a v týdnu NIC, ale nějak se to nedaří,vydržím tři,čtyři dny.....jak říkáte je za tím nějaký osobní problém,já se cítím ale fakt v pohodě.Co vy na to???Mějte se krásně.Z

Omlouvám se Ivanovi, že jsem ho nazval Astem. Já si nějak zafixoval to Ast a myslel jsem, že je to Nick. Teď jsem si uvědomil, že se jmenuje Ivan. Tak promiň, Ivane. :o)

:o))) Mončo! Jo!!! Přesně tak to chutná! Sádra! :o))) Hehe, já už si to ani nějak nevybavuju, ale teď jsi mi to připomněla. Musim se smát. Je to pro mně trošinku takové nostalgické ohlédnutí a vlastně milé. Něco jako když si vzpomínáte, jak jste jedli na základce modelínu... :o) Tak držím palce. Souhlasím s Astem, Anonymní alkoholici by Tě asi vyděsili daleko víc, než obyčejná skupina. K tomu jejich rituálu musí člověk přistupovat s trochou nadhledu a respektu k těm zvyklostem, možná to vyžaduje víc jedné schopnosti či dovednosti, než kolik jí prot tuto chvíli máš. Nemyslím to nijak jako kritiku, prostě všechno má svůj čas, nespěchej. O jaké že to mluvím schopnosti? Schopnost přijmout neobvyklost a odlišnost druhých lidí či jejich zvyklostí, schopnost laskavé tolerance a vědomí sounáležitosti s ostatními bytostmi. Jéžiš, to zní učeně a vznešeně, až jsem si dal pohlavek (opravdu, nekecám!, hehe). Ale jestli pociťuješ netrpělivost a nechuť věnovat pozornost výpovědím "těch ostatních", těch "druhých", tak z toho si nic nedělej. Stačí, když si uvědomíš, že takovej pocit máš. A o tom právě klidně na té skupině můžeš mluvit. To je totiž zajímá daleko víc, než to, kdy jsi vystudovala jakou školu a kde jsi měla jakou funkci a abys jim líčila svůj rodokmen do dvanáctého století. :o) To, co vypovídá o Tobě a Tvých pocitech, to je to, co je důležité. A věř mi, že všichni pacienti, které jsem poznal, měli alespoň zpočátku stejné pocity jako ty. - Ostatně také proto není na začátku ústavní léčby (no, vím, že v Tvém případě jde o ambulantní, ale princip je podobný) od klienta očekáván žádný zvláštní aktivní zájem o ostatní atd. Každý se nejprve zabývá "jen sám sebou", postupně svůj zájem rozšiřuje, a nakonec vpodstatě s velikým překvapením může zjistit, že se okruhem dostává opět sám k sobě, protože to spolu souvisí... to ale nemá smysl popisovat. Nenech se tedy znejistit našimi poznámkami o tom, že jsi příliš soustředěná na sebe. Klidně buď. A pozoruj to. Uvědomuj si, co pozoruješ, co to s Tebou dělá. To úplně stačí. A ještě jeden princip, podle mne důležitý, který na skupinách - alespoň jak jsem je poznal já - vždycky platil: každý má právo říct cokoli, a každý má právo také cokoli neříct, pokud se mu nechce na otázku či podnět reagovat, řekne že k tomu nechce nic říct. Zpravidla k tomu nechce nic říct ZATÍM. Nikdo ale k ničemu není násilně nucen... (jedině kdyby šlo o vyslovený programový dlouhodobý bojkot terapie, patrně by byl komunitou po určité době tázán, zda je už připraven o sobě mluvit, a možná že v případě, že by dále nereagoval, byla by otázka, zda má smysl v terapii dále pokračovat - ale to by spíš posoudil terapeut. Někdy totiž zdánlivá pasivita je daleko užitečnější vnitřní aktivitou, než ukecaný pacient, kterému huba jede hodinu, a ve skutečnosti sám sebe nijak neprožívá, je zcela mimo sám sebe, protě klouže po povrchu...) Takže všechno je relativní, a nemá smysl hned odpočátku tlačit násilně na pilu, pokud sama necítíš, že bys měla aktivně na skupině vystupovat. Tak zatím ahoj, a měj se fajn! Mějte se všichni fajn!

Karinko, věřím, že se na to taky dokážeš vykašlat. Já nemám silnou vůli, ale mám pocit, že to ani není o vůli, jako o rozhodnutí. Přišla jsem před chvílí od Profouse a játra jsou OK, srdce, plíce, tlak, hladina minerálů a cholesterol taky. Jsem ukázkově zdravá alkoholička. Dnes první antabus, mám to zpečetěný. Chutná jako sádra, dá se to vypít. Za odměnu jsem nakoupila hromadu kosmetiky. TAk!

Mam jen problemy v praci, ktere resim pitim vice a vice.