alkoholismus

Jiri, (nebo Ivan)muzes, prosim, temto lidem objasnit, co je to "Kvartalni alkohosmus"?, diky*

To: ari Datum: 13.2. 2005 21:54:24--------------------------------------------------Ari, NE, to neni zajimave, nech to byt.

Já se jednou ožrala,spíše otrávila, když jsem měla 1 rok. Slivovicí, která zůstala na stole po oslavě. To je můj osobní příběh. Zajímavé, ne?

A ted klidneji...Je tu jeste jedna (z dalsich) platforem alkolismu, o kterem tu jeste nepadlo ani slovo, a to je "kvartalni alkoholismus".Co si o tom myslite? Ja o tom vim jen z litertury, ale rad bych slysel osobni pribehy... ne, ze moje matka, otec, a tak... opravdu osobni pribehy (nebo jsem divnej?)Prosim, nezavrhujte me v pristich 5-ti vterinach... piste... dikyAr

To: Karinka Datum: 13.2. 2005 14:50:29-------------------Karinko, drzim Ti palce.To All:--------Vidite?, Karinka... ta divcina, na kterou jste tady (skoro) vsichni vytvareli rojnice a nahaneli jen a jen do lecebny... to, ze si nasla praci je uzasna vec! A dkyz si nasla praci , tak to taky zaroven znamena, ze ma na to ji vykonavat, ze vi. ze na to ma! Myslite si snad, ze kdyby byla jakasi socka, ci alkoholicka troska, ze by si tu praci hledala? OMYL!!! Omyl vsem, kdo ji stale zatracujete!

Argusi,to že London byl při psaní Démona Alkoholu v rauši je všeobecně známé. Na celkovém vyznění knihy a zejména na její umělecky podané hodnotě to nemění ani tečku nad i. Mimo jiné právě tato kniha byla jedním z argumentů důvodů na zavedení prohibice v USA ve dvacátých létech minulého století. A její informační hodnota je rovněž nesporná, mimochodem podána čtivěji, než knížky MUDr. Nešpora (ve vší úctě).Každý měl období období, kdy jej uspokojovala lahvinka vína.....ale o tom to, proboha, vůbec není. Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme. Podstatné je jenom a výlučně to, zda ona dívka alkohol u sebe jako problém pociťuje bez ohledu na to, jestli pije sklenku, flašku nebo tucet flašek denně. Protože v tomto okamžiku se to jejím problémem stává a jestli je schopna a ochotna o tom diskutovat....why not?A o tom to celé je.ZdravíIvan

Vim, ze tu nejsem prilis obliben, ale vy tu potrebujete urcitou OPOZICI!! Nemyslim opozici za kazdou cenu...Hodne se vas to tady snazi tlacit stale do te cernobile polohy, pijaci alkoholici) proti abstinentumnebo trvale abstinujicim... Jako kdyby tyto dva nesmiritelne tabory staly proti sobe s vytasenymi meci! Ja vam tu nechci kazit moralku, ja se jen snazim ukazat i podled z jineho uhlu.Kdyz jsem zauvazoval, ze "Piti pro pohodu" a "Kontrolovane piti" je asi oboje o necem jinem, tak me Jirka ve svem prispevku smetl. On si mysli, ze je to totez.Ale ja vam zde ocituji uryvek z knihy MUDr. Karla Nespora "JAK PŘEKONAT PROBLÉMY S ALKOHOLEM", Praha 1999.Cituji:Dá se pít s mírou?Je možné, že nechcete s pitím úplně přestat, ale cítíte, že by vám, velmi prospělo, kdybyste alkohol omezili. Za určitých okolností je to dosažitelný cíl. Jestliže uvažujete o možnosti pití s mírou (kontrolovaného pití), prostudujte tuto kapitolu velmi pozorně - zejména její začátek. Pokud jste se rozhodli pro úplnou abstinenci, jako pan A a paní B, tuto kapitolu přeskočte. Pro koho se pití s mírou nehodí?Pro lidí závislé na alkoholu, zejména pokud dřívější pokusy o kontrolované pití selhávaly.Pro nemocné s různými chorobami, které alkohol zhoršuje (nemoci jater, epilepsie, onemocnění slinivky břišní atd.).Pro ty, kdo jsou léčeni léky, jež se s alkoholem nesnášejí. Takových léků je asi 100.Pro lidi, kteří řídí automobil (i velmi nízká hladina 0,2 promile alkoholu v krvi zvyšuje riziko dopravní nehody asi 2x) nebo se věnují jiným rizikovým činnostem.Pro lidi se zhoršeným sebeovládáním a sklony k násilí. Podstatná část násilných trestných činů bývá páchána pod vlivem alkoholu.Pro těhotné. Samozřejmě i pro děti a dospívající. U dětí dochází k otravě i po malých dávkách alkoholu a závislost na něm se v dětství a dospívání rozvíjí velmi rychle. Navíc zkušenost s alkoholem v nízkém věku zvyšuje riziko pozdějších problémů s ilegálními drogami. Abstinence ve vztahu k alkoholu je také nejbezpečnější variantou u lidí závislých na jiných návykových látkách. Předejde se tak možnému přesmyku závislosti. Příklady pacientů dříve závislých na ilegálních drogách, kteří si později vytvořili ničivou závislost na alkoholu, známe z vlastní praxe i ze zahraničí.Jestliže váháte a rozhodujete se mezi kontrolovaným pitím a abstinencí, doporučuji abstinenci. Ve své praxi jsem totiž nezažil jediný příklad

To: eva Datum: 8.2. 2005 19:01:46-------jeste jednou...vim, zazil jsem to... a vratil se zpet.

Ahoj vsem, vynoruji se z hlubin internetu abych opet trosicku rozceril tyto ponekud stojate vody (nebo spis ozivil)... OVSEM, musim uznat, ze posledni dobou se diskuse OPRAVDU rozproudila.Zdravim Jiriho - byl jsi zde svymi fanynkami velice oplakavan a nechybelo mnoho a vybiraly by Ti na venec :-)) (vse v dobrem)Predevsim bych Ti chtel rici,ze nejsem Tvym nepritelem a ani ja z Tveho textu nemam ten pocit, ze by melo byt totez i ku me od Tebe.Zacal bych tim, ze je docela skoda, ze jsi se chytil na to "pripojeni" - to je vsechno jinak... ale kdyz uz jsi o to zavadil - mam rozhazene smeny, takze jsem bezne i dopoledne doma (mam ADSL). Nebudu to uz dal rozvadet, ale NAPROSTO jsem to nemyslel doslova (=necetl jsi mezi radky) -slo o "zahrivaci vetu"... ale jiz o tom dosti/To: Anonymka Datum: 8.2. 2005 16:48:20-----------------Prozivas nestastne obdobi. ALE, (opet to moje "ale") ja jsem zil sam cca 6 let, no uz je to par let, rekneme 15. Dodnes na to vzpominam v dobrem a rikam si, ze bych se k tomu nejradeji zase vratil. Nevim kolik Ti je let, takze se to pak tezko posuzuje. Osobne si myslim toto: vykasli se autobus (antabus), co Te v tom byte desi? -no jasne zalezi na veku a ten neznam, ale mas preci svoji praci a tam travis vetsinu dne, pak jdes domu = mas svuj klid, muzes se na kazdeho vykaslat(?).. co ja bych ted za to dal ! Nemas zadnou kamaradku? nebo o ni nestojis? na chlapy se vyflakni, kdyz Te stvou. Zij pro sebe, to preci jde(?)To: ari Datum: 8.2. 2005 17:03:53----------------------Ja to beru.To: Ivan Ast Datum: 8.2. 2005 17:16:26 - ve vazbe "Anonymka Datum: 8.2. 2005 16:48:20"-----------------------Ivane, co ji to namlouvas (?!?!?!?!) kdyz Jack London psal Demona Alkoholu, byl totalne v rausi! Jestlize ta divka (nebo zena) ma stavy, ktere zde popisuje, je Tvoje rec naprosto neadekvatni... nezlob se ale jestli pije rekneme sedmicku kazdy vecer a dela ji to dobre, a ta davka se nezvyseje, tak neni co resit a musel bych opet rici to, co v predeslem odstavci.To: eva Datum: 8.2. 2005 19:01:46-----------------------------------------------------Ano, vim co prozivas, zazil jsem to.

Karinko,šel jsem tam vyloženě nedobrovolně, pod hrozbou ztráty zaměstnání a pouze jako poslední řešení. Dnes to považuji za nejrozumnější krok ve svém životě. "Vydržel" přesněji řečeno ztrávil jsem tam plný pobyt t.j. deset týdnů a i teď se rád do léčebny vracím.ZdravíIvan

Ahoj vsem,ctu zpetne od 6.2., tak jen par myslenek a otazek.ANONYMKA, nez napises mail, muzes nastinit, v jake oblasti mas praci. Pises, ze to je zajimava prace. U me je to stejne, taky jsem diky alkoholu mohla jit tancovat nebo se s nekym setkat, pred kym se stydim mluvit, tak vzdy "pod vlivem neceho" to slo snadneji. Co pijes?ARGUS, ted jsem si teprve precetla Tvuj pribeh, plne Te chapu, v takove dire si pak clovek musi pripadat divne, kdyz si nic alko neda. Nechapu, jak si Ari muze myslet ze tu chces rozbit spolecnost. Je to zivy, osobni pribeh, kazdy se stejne rozhodne sam podle sebe, nejme male deti.EVA, gratuluji k dvoumesicni abstinenci. Jak dlouho jsi pila a kazdy den?IVANE, je to zvlastni, ze si sel do lecebny nedobrovolne, pod tlakem a vydrzel tam. To me by neprinutilo nic, pokud ja sama nebudu chtit. Jak dlouho jsi tam celkove byl?Prozatim se loucim, musim zase docist.

dobré nedělní ránko! :o)... za sebe musím říct že okolí reaguje naprosto kladně, přátele jsem rozhodně neztratil - snad proto že to nejsou vyloženě jen "kamarádi" z hospody, snad taky že v Praze je spousta jiných možností než jen posedět u piva...no ale je pravda že když už se tam sejdeme a piju nealko, po pár hodinách už je zábava trochu na jiný vlně než jsem já, což ovšem neberu nijak tragicky :o))

Oprava, v rychlosti jsem si zaměnil pojmy. Moje deprese jsou pochopitelně endogenní.I

Anonymko,bezvadný příspěvek, máme spolu společeného více než si myslíš. Přinejmenším ty deprese, které mám pořád, jsou exogenní (tím, že jsem si je léčil alkoholem, jsem si vlastně vybudoval alkoholickou závislost) a o kterých občas napíšu příspěvek do rubriky Deprese.Já jsem ale přece nikdy neřekl, že v léčebně jsem udělal rozhodnutí, že budu abstinovat do konce života. To je strašně veliké rozhodnutí a bůhví, jestli bych jej vůbec byl schopen dodržet. Já udělal jenom rozhodnutí, že nebudu pít dnes. No a jak se ty dnešky tak nějak jednotlivě skládají k sobě.....je to prozatím šest let, ale o tomto principu vlastně psal Jiří a je to jedna z výborných zásad AA. Udělal jsem jej asi v polovině základní léčby.Ještě k reflexi okolí: Nemyslete si, do očí vám to nikdo neřekne, ale při problémech s alkoholem máte i ve svém okolí pověst člověka, který chlastá. Tato rovnice funguje naprosto objektivně a spolehlivě. Rozhodnete-li se s tím něco udělat (ve smyslu léčby), s velikým překvapením zjistíte, že vaše kredibilita neobyčejně stoupne a to i v očích okolí. Teprve od doby, co jsem si přiznal, že jsem alkoholik, zjistil jsem, že si mne lidi opět váží. Už je to tak. Možná, že o tom napíši někdy více.Ari, možná že bych byl schopen poskytnout Ti některé rady zformulované poněkud osobněji na Tvoji momentální situaci. V záhlaví každého příspěvku uvádím svoji mailovou adresu (stačí poklepat myší na mé jméno v headline), tak budeš-li mít zájem, ozvi se. Jde jenom o to, abychom nezatěžovali tuto rubriku příliš osobními a specifickými příspěvky.Píši jenom narychlo (nemám moc času), lépe zformulovaný příspěvek napíši až příští týden.Pozdrav pro všechny, Jiřího zvlášť.Ivan

Ahoj, Anonymko. - Myslím, že Tvá obava, že Tě budou lidi z AA pak poznávat na ulici, vlastně nemá žádné opodstatnění. Protože zrovna tak budeš Ty poznávat je. - A koneckonců, i kdyby se projevilo, že jsi rozpoznala, že Ti alkohol dělá problémy a že ses rozhodla abstinovat, tak co na tom? Víte, já si myslím, že často ta obava někam jít má různé motivační zdroje. Pokusím se zapátrat ve svých někdejších a občas ještě i současných pocitů, abych je popsal. První druh té obavy tkví v takzvaných zadních vrátkách. Člověk se bojí, že když se později přece jenom rozhodne pro ten chlast, tak už bude mít cejch opilce-ztroskotance, zatímco kdybž nikam svůj pokus o abstinenci udělat nepůjde, tak mu zůstává i nadále příjemná nálepka stále rozjařeného bohéma. Takže obava ho vede spíše k úvaze, že není třeba riskovat takový docela dobrý kredit. Druhý motiv, proč nepublikovat veřejně svůj problém, je v tom, že se člověk může sejít s nepochopením okolí: "vždyť na tom nejsi zdaleka tak hrozně, myslím, že si děláš zbytečné obavy, prodívej, jak chlastá tamten a v životě nebyl na žádnym léčení a je spokojenej, vlastně většina lidí chlastá víc než ty, mrkni do těch plnejch putik, a to mi neřikej, že když si dneska s náma dáš pět piv, že Tě to zabije, to jsou blbosti". Kdo je závislý na alkoholu, ten zpravidla takové falešné nepravdivé chlácholivé zpětné vazbě podlehne a uvízne dál ve svém neštěstí a cestě na dno (tak, jak to očekává Ast v případě Karinky -a já to bohužel vidím také tak). Kdo už takovou dobře míněnou "psychickou podporu" okolí opakovaně zažil, tak ví, že nikam nevede. Někdo však těchto opakování potřebuje překvapivě mnoho, a to paradoxně může jít až do smrti, protože závislost člověka vede k tomu, že rád takvoým řečem chce uvěřit. Čím silnější závislost, tím silnější její vliv na myšlení a tím silnější touha uvěřit, že není třeba nic řešit, protože jde jen o "nafouknutý problém". Jenže tento myšlenkový úskok může být intuitivně prokouknut, protože dušička zároveň čím dál víc strádá a snaží se probouzet také sebezáchranné mechanismy, takže například já už jsem někdy nechtěl ani o svém problému mluvit, protože jsem tušil, že vyvolám právě toto chlácholení, které nikam nevede a nebudu na něj umět reagovat. A představim si druhou možnost: okolí mi řekne, že můj problém je jim dávno známý, protože je tak nepřehlédnutelný, a že bych s tím opravdu měl něco dělat a začít abstinovat. Takové přímé hrozbě se mé alkoholické myšlení také dlouho podvědomě nechtělo vystavit. Jde tedy o jaksi rozpolcené myšlení. Cítím, že mám velký problém, ale zároveň chci obhájit své pití: takže o tom raději nikde mluvit nebudu, protože bych pak musel říct buď anebo. Buď fakt přestanu pít nebo nebudu fňukat nad tím, jak mne to ničí. Ale takové rozhodnutí je velmi drastické a závislý člověk ho vnímá jako velmi bolestivé. Pokud ho navíc okolí ponouká, aby toto rozhodnutí udělal, dochází někdy k dočasným "rozhodnutím". Jeden den prostě řekne, že je mu jasné, že jde o problém a že s tím něco udělá. Druhý den je mu ale stejně tak zřejmé, že včera hovořil jen pod vlivem chvilkové úzkosti a že problém viděl příliš černě. A tak neustále lavíruje a sám sobě dělá opozici. Skutečné rozhodnutí se vzdaluje, protože když to má závislá mysl zkoušela zhodnotit, tak si říkala: "no připouštím, že někdy se mi jeví můj stav jako opravdový problém, ale jindy zase vítězí spíš pohled optimističtější, takže když to vezmu dohromady, je to tak fifty-fifty, no ale jít do nějakého zásadního rozhodutí, jako je například trvalá abstinence a léčba, tak na to je fifty-fifty dost málo, vidím tedy, že vlastně jsem docela O.K." Nekecám! Tak jsem opravdu uvažoval. Je mi trochu špatně, když si to vybavuju. Tak to byl jen pokus přiblížit či poodhalit uvažování závislého. Chci ale svůj příspěvek končit pozitivně. Musím totiž říct, že když jsem kdekoli se vší vážností začal hovořit o tom, že už vím, že mám problém s alkoholem, tak okolí reagovalo velmi seriózně a nikdo se mne nepokoušel zrazovat od úmyslu pustit se do řešení. Naopak, když jsem vylíčil upřímně, jak se mé problémy projevují (chování, paměť, pracovní výkonnost, spolehlivost, vztahy, úrazy, náklady, volný čas ...), ocenili, že mám odvahu takto se na věc dívat a vyjádřili podporu a sympatie mému úmyslu postavit se závislosti. Ale ještě jsem nebyl pevně rozhodnut a tak jsem se sám před sebou cítil jako podvodník přiznávající se k neexistujícímu problému, protože kdyby byl existující, tak bych s tím přece něco opravdu dělal. Když už jsem se ale pak do toho boje pustil a šel se léčit, setkával jsem se prakticky výhradně s ještě většími sympatiemi a podporou. Už jsem nebyl ani sám před sebou jen hospodský tlučhuba sem tam upoutávající romanticky pozornost svou alkoholickou sebereflexí, která nevede k činům. A dneska, kdy už opravdu mohu říct, že dlouhodobě abstinuju, mne ostatní vnímají jako člověka, který zvítězil. Já je sice musím opravovat, protože to není pravda, závislost je doživotní a nikdy tedy nemohu vědět, zda nad ní budu vítězit až do smrti, ale nicméně to Ti lidé většinou nechápou a říkají, že jsem se "vyléčil" a opatřují mne gloriolou vítěze a vrší lichotky a poklony, až je to legrační a musím se tomu bránit. I tady - je to sice i příjemné, ale pravda je trochu jinak, tak to musím vyvracet (a Argus mi s tím pomohl,hihi). Hlavní důvod, proč o tom mluvím, je v tom, že důležitý je KREDIT ČLOVĚKA. Jestli se bojíte, že po přiznání závislosti a zahájení abstinence přijdete o kredit, jste na omylu. Na každém kroku se setkávám s velkou úctou. Nikde se se svou závislostí netajím a přesto jsem se nesetkal s jinou reakcí, než je uznání. Možná by bylo trochu jiné, kdybych své "tajemství" úzkostlivě střežil a někdo to náhodně zjistil. Možná bych pak byl spíše podezřelý a mohla by vzniknout domněnka "no, kdoví, jak to s ním je, kdyby fakt už nechlastal, tak proč by to tak tajil...". Nevím. Možná by mohl třeba Marek a Ast říct svoje skušenosti s tím, jak je přijalo okolí. Každý má svou vlastní taktiku. Někteří spolupacienti, když opouštěli úspěšně absolvovanou ústavní léčbu, byli rozhodnuti o své závislosti nehovořit, báli se profesní diskriminace atp., jiní naopak říkali, že už před léčbou všude rozhlásili, že jdou podstoupit léčbu a jejich návrat je teď radostně očekáván a mají prostředí připravené ke své abstinenci, protože se jim nestane, aby jim někdo nabídl chlast... Přístupy jsou různé, asi dost záleží na individualitě a prostředí. Já jsem při odchodu z léčbny trochu váhal. Mezi blízkými ne, tam jsem to řekl všem hned na začátku léčby, celé rodině, všem kamarádům a známým, a taky v práci. Ale z té práce jsem zároveň odcházel, tak to nebylo žádné velké hrdinství. Ale řekl jsem si, nakonec bude lepší hrát s otevřenýma kartama, komu se nebudu líbit jako léčený alkoholik, tomu se vnucovat nebudu, prostě když se na to kdo zeptá, tak to řeknu, proč ne... Po skončení léčby jsem nastupoval do bezpečností agentury, a při přijímacím pohovoru se mne majitel firmy ptal, jestli může vědět, co byla ta tříměsíční neschopnost. Řekl jsem mu to a čekal, co bude. Trochu nejdřív znejistěl, ale pak řekl, "no, jestli teď abstinujete, je to vlastně daleko lepší než kdokoli jinej, teda hodláte abstinovat?". Usmál jsem se a řekl, že především ve svém zájmu, a to bez ohledu na to, jestli budu přijat. No, a on řekl, že to je výborné, a že pokud by přesto nastal problém, prostě mně vyhodí při prvním deliktu tohoto druhu. A já byl rád, protože to bylo jen o další motivaci víc - abstinence byla ještě posílena! :o))) Přiznám, že později u nástupu do svého nynějšího zaměstnání - stavební spořitelny, jsem už nebyl tak klidný, protože přece jenom možná šlo o víc a riziko důsledků možných způsobených škod by mohlo být zaměstnavatelem, který mne nezná, vnímáno jako příliš vysoké. Ale i tak jsem byl připraven to samozřejmě říct, pokud budu tímto směrem dotazován. Nikdo se mne nijak neptal, můj nejbližší šéf to ale věděl. Jak jsem se začal seznamovat s dalšími kolegy a spolupracovníky, v podstatě to poměrně rychle bylo venku, protože když se někam po práci jde nebo má nědko narozeniny, tak to prostě jinak nejde. A musím říct, že jsem velmi rád využil hned nejbližší příležitosti, abych mohl tohle říct, protože se tím hodně uvolnilo moje vnitřní napětí. Nebylo sice nějak mohutné, ale přesto, člověk je raději mezi svými a ne jakýsi inkognito tak trochu špión, co se bojí, aby se neprozradil. Trochu jsem se bál, aby se to o mně nedozvěděli odjinud než ode mne, protože, jak už jsem řekl, to může vyvolat podezření, že buď přece jenom nejsem tak úplně v pořádku a třeba potají chlastám, anebo že si nejsem tak jistý a nechávám si zadní vrátka, abych chlastat mohl... Takže teď to o mně ví každý a všude a já se cítím báječně. Chodím s přáteli i do restaurace, kde oni popíjejí a a nic mi to nedělá. Já si srkám kolu nebo kafe, kecáme a opravdu mne to jejich pití nespouští. - Je to sice dílčí porušení zásad abstinence, jak správně citoval Argus z tezí primáře Nešpora, ale já myslím, že když mi to nedělá problém, tak by bylo zbytečné ořezávat tuhle součást života. Abstinence je prostředkem ke kvalitnějšímu životu, nemá smysl samoúčelně deformovat život, aby sloužil co nejlepší abstinenci. Rozhodně je lépe povolit v tomto a občas zajít s přáteli posedět do hospody při nealkoholickém nápoji, než povolit v daleko zásadnější věci, a to je trvalá a úplná abstinence. Protože znovu upozorňuji, kontrolované pití je pro závislého nevhodné, hodí se jen pro ostatní kategorie, které bychom mohli označit jako konzumnenty, anebo pijáky bez rozvinuté závislosti.Ahoj! A zdravím Vás všecky, aniž bych vás jmenoval, abych někoho nevynechal!

Anonymka - jen pár slov z mé strany.Ivan pil a nemlátil ženu, ale to neznamená, že manželka mohla být spokojená se stavem jeho neagresivity.Prošla jsem i tímto obdobím utlumené mysle chlastem a věř mi, pro nepijícího to není žádná slast hovořit o důležitých záležitostech s věčně unaveným anebo povzneseným, vtipkujícím troubou, který v momentě, kdy slíbí, že zaveze díťe na trénink, zaplatí upomínku, koupí chleba, na to zapomene a vy si můžete trhat vlasy z hlavy. Teď už VŠECHNO musíte obstarat jen vy sama, protože alkoholik není schopen myslet na nic jiné, než na další drink. Až ho tělu dodá, vzpomene si, že zapomněl nakoupit, díťe šlapalo 2 km samo v nečase na trénink atd. A každým dnem se vaše představy o společném životě, který jste si pěkně naplánovali, bortí. Už nemáte chuť alkoholikovi pomáhat ani zachraňovat jeho průsery, ale dobře mu namlátit držku, aby ho taky něco bolelo kromě hlavy po opici.K těm bachovkám - taky nesázím na okamžitý výsledek, ale když je alkoholizmus psychická záležitost, proč to nevyzkoušet a zapůsobit na psychiku pomocí rosy z květů? No, zatím ani nevím, jestli to nebudou zbytečne vyhozené peníze. Chlast je přece jenom okamžitý účinek.

Zdravim moc vsechny, neda se to tady v knihovne v klidu vsechno precist, az to budu mit vytiskle, ale neco tu a tam vice rozeberu.Diky Ari, Ivica, Jiri za blahoprani k nove praci. Dari se mi tam v pohode nepit a staci mi rano minimalni davka neurolu, k veceru vypiju ted tak 4-5 sklenicek, pak usnu. Ari, antabus zatim ne. Anonymka, dobre napis vice, az budes moci.Jiri, k Tvemu prispevku po delsi dobe se vratim, ted nevim, co bych rekla.Argus me neztrhava zpatky, to rozhodne ne. Myslim si, ze diky praci se me "nemocne chovani" jak nekdo rika, zlepsi radikalne, nebot mam uz ted mnohem vyssi sebevedomi. Tak se mejte vsichni zatim.

Ahoj lidi, sice jsem teď nepsala,ale zdejší "vývoj" sleduju stále. Pár dní teď nepiju a je mi mizerně, mám hrozné deprese protože jak jsem přestala otupovat mozek, vyjasnila se mi moje situace v celé hrůze. Strašně se mi stýská po tom bývalém partnerovi, nejraději bych mu zavolala, ale vím, že to nemá smysl a jen by mě to rozhodilo. Víkendy jsou opravdu hrozné, všechno je tak prázdné a zbytečné. Každé ráno vstávám, a nevím proč. Drží mě jen naděje, že se to zlepší, což myslím že snad jo, protože beru poctivě antidepresiva, a ty mi vždycky pomohly. (Já totiž nemám deprese z alkoholu, u mě byly prvotní ty deprese, mívala jsem je i v období, kdy jsem nepila nic, ale je fakt, že alkohol to hodně zhoršuje. Chvíli je člověku fajn, ale pak je to hrozný propad. Takže teď jsem ve stavu, kdy je mi stabilně středně blbě, žádné nahoru ani dolů.) Když jsem pila, tak jsem je pravidelně nebrala, protože mi pak bylo špatně, pochopitelně. Taky jsem vysadila léky na uklidnění - které jsem úspěšně s tím alkoholem kombinovala - jako Karinka. Pro Karinku - já ti napíšu, brzo budu mít net i doma, tak potom. Z práce bych nerada. zatím se drž. Pro Ivana: Ivane, četla jsem tvůj příběh, mohl bys mi odpovědět, po jak dlouhé době v léčebně jsi si řekl, že už nebudeš pít - NIKDY? Že už se dokonce života nenapiješ? Já si tohle totiž neumím představit. Jistě jsi byl taky ve fázi, kdy sis říkal, že když po tobě tohle někdo chce, že se zbláznil. Jak jsi to dokázal překonat? Tvůj příběh mi opravdu nahnal strach, protože mi přijde, že u tebe skoro o nic nešlo. Takhle přece žije třetina chlapů v republice, zdá se mi. A ty navíc píšeš, že jsi nebyl agresivní, takže jsi vlastně "nedělal žádné problémy". (v tom jsi mi blízký, já mám taky jenom lítostivé a spací stavy - je fakt, že je to ale na druhou stranu špatně, protože to před okolím dokážeš déle skrývat. Jedna moje známá - podle mě má s alkoholem taky problémy - se napije třeba třikrát za měsíc, ale pořádně a z toho minimálně jednou udělá děsný binec, třeba jezdí opilá autem v noční košili, nadává po telefonu svým bývalým nebo má problémy v práci... a kdo z nás je na tom s alkoholem hůř? Já.) Chtěla bych se ještě zeptat, jestli nevíte o nějakých alternativních doplňcích, které by mi mohly pomoct, jako třeby výše zmíněné bachovky - těm ale zrovna moc, nevěřím, přijde mi to slabé. Když si někdo pere do hlavy vodku s prášky na uklidnění, může mu potom pomoct nějaká vůně z kytiček? Možná je to jenom placebo efekt. (Ale třeba by to za vyzkoušení stálo.) Zajímala by mě třeba akupunktura, nevíte o tom něco? Taky jsem četla o nějakých pilulích Kudzu, je to prý nějaká bylina, která snižuje chuť na alkohol. Zatím piju bylinkové čaje na spaní a na uklidnění (dělám si je hodně silné) - doktorka mi řekla, že hlavním problémem u mě je veliká úzkost, že když se té zbavím, nebudu mít potřebu tolik pít. Což je snad pravda. Když jsem třeba v práci, dokážu se bez toho obejít, ale pak přijdu domů... A je to. Nedělám si iluze, že to teď dlouho vydržím, ale říkám si, že každých pár dní, kdy si můj organismus může odpočinout, je dobrých. Děkuju všem, kteří to dočetli. Potřebuju si o tom s někým popovídat, ale z pochopitelných důvodů v běžném životě nemám s kým. Zjistila jsem, že se u nás ve městě scházejí AA, ale jsme dost malé město a představa, že by mě pak ti lidé poznávali na ulici je pro mě dost nepříjemná. Třeba bych mohla jezdit do nějakého sousedního města - ale zatím na to nemám energii. Tak jo, jdu pracovat. Mějte se krásně i v tomto hnusném počasí. Snad zase "vysvitne sluníčko". A.

Ahoj Evo,Je moc fajn, že jsi se ozvala a ještě lépe je, že se Ti daří a jsi spokojena. Víš, udělala jsi to nejrozumnější, co jsi udělat mohla

Zdravím všechny před víkendem. Děkuji Ivanovi za jeho příběh. Moc mi pomohlo vyjádření jeho pocitů ohledně toho, že nechápal co jeho manželce vadí. Přesně takhle reaguje můj manžel. Ze svého pohledu to vidí tak, že on chodí do práce, přispívá na domácnost, topí a pak se jen zajde každodenně do hospody a jen se napije.Co pořád po něm chci. Strašně moc jsem usilovalo o společnou návštěvu psychologa,psychiatra nebo nějakého odborníka, ale nikdy nesouhlasil. Chodila jsem sama, ale psycholog mi řekl, že nemůžu nikoho nutit, když nechce, že můžu jen vyjádřit svůj postoj k pití a pokud ho manžel nebude respektovat, musím sama rozhodnout co dál.V tomhle momentě teď jsem.Ivane je skvělé, žes šel s manželkou k odborníkovi, žes šel do léčebny, žes získal zpět lásku své rodiny. Moc Ti držím palce.A ještě jednou dík za upřímnost a sdílnost.Ačkoli Vás všechny neznám, pomáhá mi každá myšlenka, kterou si tady přečtu a každý postoj.Díky Vám všem.Kiki