Milenec a manžel

ženatý muži, doufám, že nejsi ta samá osoba co píše na "jsem milenka ženatého muže" a vychvaluje se tam, že ojede co může. No, podle těch hrubek bych tipla, že se jedná o jednoho a toho samého člověka. Potom ale tady nelži a nedělej ze sebe pitomce.

Muzi ?
Ja mel par vztahu a...to období bylo chladné z mé strany a od ní jen reakce , vím že to u mě bylo jinak než-li u tebe , měli jsme dvě hodně malé děti a nějaká bokovka z její strany ? kdy , musela se jim pořád věnovat ,já nemohl pro práci a rychlovku ? to pokud žena není d... tak nedělá pokud kojí,jsem v klidu

nikdy jsem manželku...Muzi ?
Ja mel par vztahu a to co ty nazyvas "chladnejsim obdobim" tak byla skryta nevera me partnerky ktera vahala nad rozchodem a novym vztahem.
Dozvedel sem se to az davno po ukonceni vztahu.

Díky, nápodobně, ať se...nikdy jsem manželku nepodvedl a věřím že ona mne taky ne a taky jsem měli chladnější období, když jsme museli řešit peníze ,z práce na barák a večer nic ,ale právě tam jsem drželi za jeden provaz a nehledali porozumění u někoho třetího a vyplatilo se ,dnes děti odrůstají a mi máme sex častěji a mnohem lepší než-li dříve ,jezdíme po výletech až se bojím aby něco nepřišlo ,ale o tom asi tahle diskuze není

moje manželství prošlo...Jak psal ženatý muž,tohle není o tom jestli jsi srab nebo ne.O vztah jsi bojovala a vyšlo to,v tom případě máš můj obdiv.Ono si vybrat i takovou cestu,kterou jsi šla ty není vůbec lehké.V tomhle se musí každý rozmyslet sám podle své intuice,kudy se vydá.A o tom to celé je,dělat ty rozhodnutí správné a ty kterým věříš.

nejsi srabík a já to mám...Díky, nápodobně, ať se máš fajn a daří se ti v životě i lásce...ta krize ? Odcizení, nekomunikovali jsme, každý šel tak nějak po své cestě, už ne bok po boku, nešlo to tak dál, museli jsme na tom zapracovat. Byli jsme unavení a řešili s nechutí jen složenky a povinnosti. Sex minimálně. Pak to jde z kopce rychle. Na vztahu se musí podle mně pracovat, v každé jeho fázi čím je delší, tím asi víc a víc. Najít společný zájem, společnou řeč, připodobnit partnera svému ideálu a ne naopak, vidět a denně si připomínat jeho dobré stránky a vzpomínat jen a výhradně na to hezké s ním prožité. To zlé vytěsnit. A maximální tolerance.

moje manželství prošlo...nejsi srabík a já to mám podobně , v dobrém i ve zlém ,ale dva roky je opravdu hodně ,nevím co to bylo za krizi a z jaké strany ale hlavní je tvůj pocit zda jsi udělala správně a zda to za to stálo ,pokud ano tak jsi bojovnice a vyhrála si ,a to se vždy nepovede , přeji vám dobrý život

moje manželství prošlo hlubokou krizí, trvala dlouho, dva roky. Dá se říct, že jsme to ustáli. Hodně jsem se o to snažila. Ale musím říct, že manžel taky. Já si v dnešní mizerné době bez jistot, arogantní, odlidštěné ( možná jsem pesimista, ale cítím ji tak ), plné cynismu a strachu o práci, abych neonemocněla, protože na nemocenskou nemohu jít, o budoucnost dětí, o osud téhle zemičky, která pro mně k mé velké lítosti přestává být hezkým místem k životu, nedovedu předdtavit, že bych se ještě rozváděla. Byl by to pro mně hrozný debakl, trauma. Jsem vdaná dvacet čtyři let a rodina je má jediná snad jistota. Zázemí. Nejde tady zdaleka jen o finanční zajištění, tedy fakt, že uživím sebe, ale sgtěží udržím děti na školách a dám jim sama stávající životní úroveň. Výživné na děti je pak fraška, to je almužna. Tady jde daleko o víc, nedovedu se představit spálení mostů, přetnutí těch pout, co znamenají děti a společně odžité roky v dobrém a zlém. Vím, nikdy neříkej nikdy, jistě i mně se může stát to, co mnoha ženám, byť si to nepřipustím dnes a tady-že muž odejde za mladší. Nicméně moje priorita je za vztah bojovat. Na mně nikde lepší chlap nečeká, i přesto, že mám děti a zájmy taky, čekala by mně životní prázdnota, vím to. Muži to asi mají jinak, mají po rozvodu víc možností a jsou tvrdší a statečnější, nevím. Já jsem srabík.

Pepo,co pro tebe má smysl a...K tomuhle ti těžko něco můžu radit,každý si žije život jaký si ho udělá(tím nemyslím být sebestředný sobec..) a s tím už souvisí smysl a směr.Vytyčit si cíle co chceš dosáhnout a jít si za tím.Nejhorší variantou je na něco čekat nebo nedej bože čekat až se to vyřeší samo bez tebe.Je to takové to přešlapování na místě co nikam nevede.Tohle jsem dělal tak třičtvrtě roku,kdy jsem čekal jestli bývalá manželka nějak ,,zabere,, a bude chtít se mnou něco řešit.Byla to taková ochranná lhůta,kdy jsem jí dal šanci.Nevyužila jí a můžu ti říct,že když jsem začal už definitivně řešit rozvod,bylo to pro mě opravdu osvobozující.A i když celý ten kolotoč kolem rozvodu není vůbec lehký,stojí mi to za to.
Mám teď plány vyřešit si vlastní bydlení a zorganizovat si jinak budoucí život než dosud.A pochopitelně mám taky děti,koníčky,práci a tak mi na nějakou beznaděj nezbývá moc času.
Všechno je to v tvojí hlavě-jaký si to uděláš,takový to máš.

Pepo,co pro tebe má smysl a směr? Taky ho zatím beznadějně hledám

Milý Pepo, jsi-li po krk v...???
Tohle jsem moc nepochopil.Budeš se divit,ale já jsem se svým životem víc než spokojený.Víš proč?Protože konečně cítím,že něco má smysl s směr a má cenu si za tím jít.

Milý Pepo, jsi-li po krk v hovnech, nejásej!

Cože?!

ahoj Evelyn. Těžká...No je Lucko dobře,že si uvědomuješ,že vztah stojí na společné snaze dvou lidí něco budovat společně.Bez toho to nejde...A tohle u nás zkrátka nefungovalo.

Vždy jsem odsuzovala bokovky, nyní v tom lítám sama. Nejhorší na tom je, že místo toho, abych se to snažila ukončit, tak si hledám důvod k tomu, abych mohla pokračovat.

Ano,asi ano

Jen se ptám: "proč žiješ v takovém manželství?", Doufám,že nemáš děti. Iva

Ahoj Lucko. Položím ti...ahoj Evelyn. Těžká otázka, nebo minimálně nemám na ni až tak úplně jednoznačnou odpověď. V dané situaci mám jasno, kde jsou priority. Děti a jejich blaho a tam to mám jasně dané. Nedokážu jednoznačně říct, zda bych s mužem zústávala dál i v bezdětném vztahu. Máme za sebou krizi,poměrně hlubokou, jedinou v dlouholetém vztahu. To ostatní předtím byly jen drobnosti na povrchu, tohle zamíchalo dnem. Nedokázali jsme o svém problému komunikovat, říct si, co nám navzájem vadí a stanovit pravidla a hledat řešení a vymstilo se nám to. Ustáli jsme to. Můj kamarád přišel v době, kdy to opravdu neklapalo. Ta krize nás ale paradoxně někam posunula, uvědomili jsme si hodně věcí. Neměla jsem výčitky v té době, ty se dostavily až dnes, kdy si uvědomuju, že ubližuju a stojím před volbou, která má jasný výsledek předem. Ukončím své přátelství s tím druhým. Oba jsme ulítli, manžel i já, ale já si uvědomuju, že pořád z mé strany je tam to podstatné, když zamilovanost dávno zmizela. Velká úcta k otci mých dětí, touha být tolerantní a čestná. Kdyby nebylo dětí, možná by se vše vyvinulo jinak. Manžel mně dost svého času zklamal, ale dovedu to odpustit a on se k věci postavil stejně, protože tuší, že i já jsem měla odskok. Pokud bychom neměli děti a překonali špatné stejně jako za dané situace a on o mně stál dál a já to cítila vnitřně, volila bych jeho. Hodně by záleželo na něm.

Ano,máš pravdu,že...Pepo, tak kdyby mi to manžel takhle vyklopil, tak nevím, co bych udělala. Vždy se dá najít nějaká přijatelná výmluva na chvilkovou nepřítomnost, alespoň u mne to tak funguje. Já nepátrám po tom, zda je mi manžel věrný, nebo ne, to ostatně alespoň v jeho případě moc cenu nemá. Je totiž workholik a tím je to více méně dáno. Mám s ním docela pěkný vztah, tím myslím souznění duší, ale tělesno se z toho tak trochu vytrácí. Možná je to i tím, že je o dost starší. To ale neznamená, že by mi byl lhostejný, jen to tělesno jsem si musela vyhledat jinde. Prakticky jsem dala na radu jedné své kamarádky, i když ani jí se pochopitelně s intimnostmi nesvěřuji. Držím se stále toho, že mé prožitky jsou pouze moje věc a svěřovat se s tím někomu jinému je pouze zadělání na průšvih. Nakonec mám poučení z několika případů, které se staly v mém okolí.

Ahoj Lucko. Položím ti otázku. Co kdybyste děti neměli? Jednala by jsi stejně anebo jinak?