alkoholismus

ještě ke gm:uvědomil jsem si, že mi Vykáte a já Vám tykám. Omlouvám se za to. Je to tím, že zvyklostí této debaty je tykání. A když si přečtete i relativně nedávné příspěvky, zjistíte, že tykání je ještě slabé slovo, někteří si tu spílají strašlivými nadávkami. Mezi tyto ale naštěstí nepatřím. :o)))Ještě se vrátím ke zkušenosti Vašeho kamaráda, kterou udělal na sedmidenním pobytu v Olomouci na detoxu. Jestli jsem správně pochopil, bylo s ním zacházeno bez úcty, která by měla být ve zdravotnictví standardem, a navíc se domnívá, že mu ani nebyla poskytnuta prakticky žádná odborná péče. Je-li to tak, jde opravdu o politováníhodné ba skandální jednání toho pracoviště a to bychom rozhodně neměli tolerovat. Pacient má právo na péči a úctu. Já mám s detoxem jinou zkušenost, dostalo se mi péče i úcty. Péče byla vlastně neviditelná, spíše šlo o to, že lékařský personál byl jaksi v pohotovosti pro případ vzniklých problémů. Kdybych propadl například záchvatu deliria, mohl bych si ublížit, nebo při epileptickém záchvatu, který se někdy ve vzácných případech rovněž může objevit, personál by zasáhl. Ale hlavním úkolem detoxu je prostě a jednoduše počkat, až droga z těla odejde. Teprve potom se zahajuje vlastní protialkoholní léčba. Samotné vystřízlivění a vyplavení drogy z těla léčba není, to si nenamlouvejme. Nechci tedy prostředí detoxu nijak růžově malovat, je to dosti strohá místnost vybavená jen nejnutnějším - lůžka na ležení, stolek na čaj a dveře vedoucí na záchod, který je poměrně hojně využíván nejen k běžným vylučovacím potřebám, jaké má běžný člověk, ale zejména k zvracení. Po dobu pobytu na detoxu jsou osobní věci uloženy někde u sester, takže člověku zůstane, myslím, jen pyžamo. to někteří lidé mohou samo o sobě vnímat jako určitou degradaci osobnosti, nicméně je to nutno brát jako pravidla hry. Možná tvrdá, ale nebylo to nic, co bych nečekal. S tím se člověk v mém stavu docela klidně smířil - věděl jsem, že tam je to jen na pár dní. Posilovala mne radost z toho, že jsem byl tak silný a pro léčbu se rozhodl, věděl jsem v tom okamžiku, že tohle je velká věc a že už jsem na správné cestě. - Ale horší to bylo se spolupacienty. Ne všichni totiž na detoxu jsou rozhodnuti skoncovat se svou závislostí. Někteří se tam dostali prostě tak, že je našli předávkované (toxikomani) či zpité do němoty a byli tam převezeni s obavou, že by jinak mohl být ohrožen jejich život. A řada takových tam již viditelně byla již po mnohokráté. Věděli přesně, co a jak. Jakmile se trochu oklepali z nejhoršího, napsali reverz, nechali si vydat své osobní věci a vyrazili kvapem do ulic co nejrychleji si opatřit drogu (nebo v případě alkoholiků alkohol). Dovolím si popsat svůj tehdejší strach z těchto lidí, protože - to se asi shodneme s Filipem - to byli někteří fakt dost exoti a velmi drsní, takoví típci, které když vidíte na ulici dvěstě metrů před sebou, raději přejdete na druhý chodník, protože hned víte, že budou problémy. No a jeden takový zkušený harcovník už se chystal právě, že napíše reverz - nabídku léčby naprosto přesvědčeně odmítal. Ale vzhledem k tomu, že měl přesně vypočítáno, dokdy musí aplikovat drogu, aby nepřišel absťák, domlouval se s jiným toxikem, který už právě odcházel, a objednával si u něj drogy, aby mu je co nejrychleji opatřil, přinesl tam a vhodil na nějaké místo, které popsal. Oba mysleli, že spím, a já byl hrůzou bez sebe, aby nepřišli na to, že je slyším. Víte, byl jsem tehdy policejní vyšetřovatel, a kdyby to o mne věděli, nevím, jestli bych jim vysvětlil, že tam jsem fakt jako pacient a ne jako špicl... možná bych se odtud nedostal živý. Jasně, je možné, že to byla jen má paranoia závisláka, když jsem takhle uvažoval. Ale tohle mne hodně vyděsilo, a tak jsem se bál, že z nějakých zápisů či nechtěně utrousených poznámek personálu můžou zjistit, že jsem polda, že mi bušilo srdce jak buchar a bál jsem se usnout. Celou noc jsem byl vzhůru a teprve, když ten toxík ráno nafasoval své věci a odešel, jsem se odvážil usnout. Doteď nevím, jestli jsem to viděl příliš dobrodružně anebo ne, ale fakt je, že tohle setkání na detoxu teda nebylo to nejpozitivnější, co jsem v léčebně zažil. :o) Na tom detoxu totiž právě opravdu nejsou jen ti, kdo se rozhodli léčit, a někteří se tam dokonce chovali i s despektem k tomu lékařskému personálu, který tam byl pro ochranu jejich zdraví a někteří tam machrovali svými znalostmi svých práv a řičeli o tom, že je to vlastně nedovolené zadržování atd. Přitom jim sestry vysvětlovali, že mohou kdykoli na vlastní požádání odejít, jen co lékař zjistí, že nejsou v přímém ohrožení života. A to u prudících pacientů samozřejmě zjistí velmi rád. Nikdo tam nebyl držen násilím, jen chtěli machrovat a dělat ramena. Ale ve skutečnosti to byli chudáci. No ale jiní tam byli z vlastní vůle - a mezi ně jsem patřil. A od začátku jsem se setkával s velmi podporujícím přístupem sester i lékařů, koneckonců i pacientů, kteří tam už vykonávali normální léčebný program, ti tam jen vždy přinášeli jídlo pro nás na detox. Každý lékař, včetně primáře Nešpora, nezapomněl projevit úctu a "gratulaci k tomu nejsprávnějšímu rozhodnutí". Jejich jednání bylo opravdu podporující. Dokonce jsem byl překvapen, když se mne primář Nešpor ptal, zda bych souhlasil, kdyby mne umístil na pavilon 35. Já samozřejmě netušil, které pavilony jsou které a co je kde specifické, jak to kde vypadá atd. Byl jsem zmaten a tak to tedy rozhodl. Ale mne překvapilo, že to se mnou vůbec konzultoval. Jakobychom se společně radili jako kolegové spřádající boj proti společnému nepříteli. Tohle jsou dojmy, které Vám jen tak z dojmové paměti nikdo nevytluče. A dělá to hodně. Proto si myslím - a vracím se zpět k Vašemu kamarádovi - že ten přístup personálu může opravdu hodně ovlivnit a je-li chybný a nedokáže si získat důvěru pacienta, pak je to špatně. Byla by chyba zaměňovat příznivou atmosféru terapeutického týmu za přílišnou měkkost prostředí a nenáročnost pravidel nebo dokonce úplnou absenci řádu, kterým se pacienti musí řídit. To bacha - to je něco jiného. Dodržovat daná pravidla je naprostá alfa a omega a porušení řádu je důvod k ukončení léčby, protože to je ohrožení stability celé komunity. To by se jim to tam celé rozložilo a výsledek by byl fuč. Takže nikoli nenáročnost, ale společný cíl - ten z toho musí být cítit. A ještě, co mi hodně pomohlo, - když jsem pochopil, že ti lidé dělají svou práci rádi! To Mgr. Bezvodová jen tak jednou v podstatě jen mimoděk utrousila - že má svou práci ráda, baví ji a zajímá. Moc mi to pomohlo a osvětlilo mi to, proč je tak dobrá. To je totiž nezbytná podmínka k tomu, aby tu práci dělala dobře. A když by se člověk musel potýkat s tím, že je jen terapeutovi na obtíž, ale on se holt něčím živit musí, tak bohužel musí trávit čas s nějakou alkoholickou spodinou, když by jinak mohl vést psychoterapii zbohatlických paniček a analyzovat jejich vztah k oblíbenému pekinézovi, tak za takových okolností by se člověku jen těžko budovala sebeúcta a chuť pracovat na sobě a vrhat se na život. Jenomže to už hovořím o léčbě, detox je jen převlékárna. Je to jakási šatna. Před časem jsem tu uvedl příklad, v němž jsem detox popsal jako šatnu v plaveckém bazéně. Lekce plavání a správného plaveckého stylu se v šatně nedávají, nicméně nejprve je nutno touto místností projít, nechat tam zbytečné věci a přes sprchy vyjít do haly plaveckého bazénu, kde se vás ujme instruktor. Nelze ale považovat pobyt v šatně za lekci plavání. Ať už jsou zážitky z ní pozitivní anebo negativní, s plaváním samotným to nemá nic společného. Kdo odejde z šatny zpět vrátnicí domů, ten se vrací neosvěžen, nepoznamenán a velmi často spíše znechucen z otravné nepříjemné procedury zpět do stejného. Hovoří-li o tom, že plavání mu nesvědčilo, pak se hluboce mýlí. Vůbec neplaval.

P.S.: Zítra je pondělí - pokusím se o to. Pokud zjistím, že to sám nezvládnu, půjdu za odborníkem

Já moc děkuji - pomoc je opravdu na místě - ač člověk vzdělaný, bojím se každého nového rána a už jsem uvažoval i o sebevraždě - nechci se stále opakovat, ale je to hrozné...není mi dobře i když piji. Na tomto chatu jsem se snad dozvěděl, že šanci ještě nějakou mám...pokud to stihnu(nechci vidět svá játra nebo slezinu) Je mi 37 let a intenzivně piji asi 5-6 let. Ani dříve jsem se tomu nebránil....

To gm - jenom klid, nic není ztraceno. Je fakt, že Jiří má velkou pravdu v tom, že nejlepší je jít do léčebny a nechat to odborníkům. Jsou ale i lidé, kteří přestali sami. Kdysi je to uz tak asi 2 roky jsem sem psala o sobě. Pila jsem první ligu skoro 20 let. Málem jsem umřela. Přestala jsem sama ze dne na den. Nepiji uz 8 let, Za tu dobu jsem se ani jednou nenapila. Nechápu jak může třeba anonymka pít jednou za 4 dny a trochu. To bych nedokázala. Hlavně zapomeň na Lexaurin a jiné benzodiazepiny . To je nebezpečné bez lékařského dohledu. Já volila meduňku a třezalku, vypila jsem hektolitry a stejně jsem prvního půl roku spala tak 3 hodky denně. První rok je nejhorší. Pak je už jenom lépe. Ale pořád nejbezpečnější je ta léčebna, kde to asi není příjemné (já osobně bych tam nešla)ale jsi pod dohledem (např. epileptický záchvat nebo delirium to může přijít). Důležité je že strašně chceš přestat , žádné snižování prostě ze dne na den. Nikdy si neříkej že je to na celý život. To je hrozné. Ze začátku zkus třeba 3 měsíce a když to nepujde do léčebny můžeš vždycky. Každý den je úspěch a moc to motivuje. Já si čtu občas tenhle chat proto, abych nezapomněla jaké to bylo když jsem tak strašně pila a co by mě čekalo kdybych si nedej bože dala skleničku. Chutě po těch letech uz takřka nemám, ale čert nikdy nespí. Moc držím palce, když se budeš chtít ještě na něco zeptat ráda odpovím. B.

souhlasím s Jiřím.,..

to gm:Ne, nejsem lékař, tady v diskusi nikdo, alespoň pokud vím, není lékař. Proto stále říkám, že vyhledat odborníka je nezbytné. Neodkládej to.to litien:Je obtížné Ti poradit. Někteří lidé skutečně pijí pravidelně víc, než je hranice, kterou lékaři uvádějí jako bezpečnou, a přesto se nestanou závislými. Ale pravda také je, že závislým se může stát kdokoli, i takto odolný člověk. Záleží na tom, jak dlouho s jakou frekvencí a jak velké množnství alkoholu požívá. To, že dosud není závislý, není důkazem, že se závislým stát nemůže. Někdy se blahosklonně lidé bijí v prsa, že oni jsou jak skála, protože vydrží, co jiní nikoli. Bohužel tato schopnost je před vznikem závislostí neuchrání. Jediný zaručený způsob, jak se nestat závislým na alkoholu, je abstinence. Ale je obtížné nutit k abstinenci člověka, který nemá objektivní problémy s alkoholem, chová se normálně a všechny stránky jeho osobnosti fungují bezchybně. To by asi bylo skutečně příliš fanatické. Tvůj partner pije rozhodně víc, než je bezpečná hranice, a dokonce víc, než je běžné i v naší společnosti, která je vůči pití alkoholu velmi vstřícná. Proto chápu Tvé obavy, zvláště, když souvisejí s dřívějšími smutnými zkušenostmi z rodiny. Nevím, co říct dál. Rozcházet se s člověkem raději už proto, že u něj hrozí zvýšené nebezpečí vzniku závislosti? I když není závislý? Nezničí vztah spíš Tvá přehnaná obava namísto skutečného problému? Nebo je naopak lépe se rozejít hned, dokud nejsou rukojmími děti...? To musíš uvážit sama. Opravdu nevím.

já si opravdu nedělám legraci...tady už všechna legrace skončila.

alkoholika je nemožné nebrát vážně...Tak já si tvé varování jako první beru k srdci a budu se alkoholu vyhýbat, když je to tak nebezpečné...Kdo se ke mně přidá?

to lutien: já můžu říci jediné: skončit dokud je čas. Opravdu je těžké cokoliv posuzovat. Pokud si přečteš starší přízpěvky do diskuze - jsem ten, kdo hledá cestu ven - všechny varuji - nezačínejte, i malé množství může vést k cestě do pekla. Na světě je spousta drog a všem se líbí, dokud jim to nepřeroste přes hlavu a jde to strašně rychle...dejte si prosím všichni pozor - je to strašně nebezpečné. Je úplně jedno, jaký kdo je - já mám 2 vysoké školy a budu hrozně rád, jestli tohle všechno přežiju-berte to prosím smrtelně vážně..

Zdravím vás všechny, četla jsem skoro celou diskuzi.Žiji s přítelem, skoro 3 roky, známe se dlouho, je to hrozně hodný kluk,který mě má opravdu rád,jak asi nikdo ještě neměl- nejen,že to říká,člověk pozná, že to nejsou jen řeči.Trápím se tím,ženevím,jestli je alkoholik.Vnitřní hlas mi říká,že úplně v pořádku to nebude. Pije asi takhle. Dělá barmana, to se ví,že mu semtam někdo koupí panáka, ale i kdyby ne, dá si třeba za směnu 2-3 fernety, někdy třeba víc. Říká,že to vyběhá ...Když má volno,chodí na oběd do hospody, ke kterému si dá tak 3-4 dvanáctky a protože hraje šipkovou ligu, tak chodí do hospody trénovat a při tréninku si dá třeba dalších 5 piv.Minule jsem se mu dívala na účet a měl jich tam 7 :((((Možná se vám zdá divné,proč se vůbec ptám,jestli je anebo není alkoholik,ale problém je v tom,že na něm to skoro nejde poznat,že něco pil, hodně toho vydrží a když má volno pije jen pivo (to asi není omluva) Já mám taky pivo ráda, ale určitě si na něm takhle neujíždím. Doma nepije - když přijdu domů,tak si hraje na počítači a večer (protože já nejsem zrovna sova) jde na "trénink" - někdy hraje karty. Myslíte,že chlap může třeba celý život pít takovýmhle způsobem, aniž by to mělo následky na rodinu a na jeho zdraví? Ptám se asi dost blbě,já vím,co chlast s lidmi umí. U nás doma se někdy otec, ačkoliv normálně neagresívní odreagovávál z matčiny nevěry tak,že rozflákal v opilosti celý byt a dodneška mu nemůžu zapomenout ty střepy na koberci,o které jsme si jako děti mohli pořezat nohy. Necítím nenávist, jeho otec pil taky, taky si dědu pamatuju,jaká to byla ke konci života troska- mozková mrtvice, jak se,když přišel k nám pomočoval, taky se spolu s otcem nebavili,ale k ničemu to nevedlo.Otec je alkoholik a já jsem od 18 z domu pryč. Jen mi je líto bratra,který ty scény viděl jako malý kluk a bohužel pije taky.Je mu 22 a jestli bude s kamarády takhle vysedávat po hospodách,tak nevím,jak to dopadne. Ale to jsem hrozně odbočila od původního dotazu - jen jsem ráda,že jsem se mohla trochu vypsat,třeba bude mít někdo podobný problém.K tomu příteli. Samozřejmě ví,že nechci žít s alkoholikem, řekla jsem mu,že mi ještě nedokázal ani měsíc, že bez chlastu vydrží - být úplně čístý. Na to on má odpověd, že jakmile bude mít pocit,že to nemá pod kontrolou -půjde se léčit. Kam až to půjde,než si to uvědomí. Je mi 27 a chtěla bych mít brzy mimčo, bojím se toho, že se časem dostane ze stavu,kdy je úplně normální i když pije do stavu, kdy bude třeba agresivní ( i když on to nemá v povaze)Nechci aby moje děti zažívaly to co my s bráchou - ani z jedné setiny. Neříkám,že můj muž musí být abstinent,to bych asi nechtěla. Mám být důraznější a dát mu ultimátum -buď měsíc bez alkoholu a nebo se rozloučíme. Bojím,se že ho budu muset opustit,bojím se,že by ho to dostalo strašně dolů - je to dost citlivá dušeTakže abych to shrnula.Může žít s alkoholem celý život v podstatě bez nepříznivých změn v chování, zdraví,když bude pít pořád stejně jako teď? Vím,že jsem vůbec nevystihla správně,co mě trápí,omlouvám se, ale cítím se hrozně zmateně.Nevím,co s ním mám dělat. Pít s ním nebudu,to bych se upila k smrti dřív já:)))Díky moc lidi za odpověd

Jiří, Vy jste lékař? Promiňte, ale tyto věci jsem si přečetl a něco málo o tom vím - proč tak strašně zavrhujete možnost se o to pokusit sám? Mám jednoho spolužáka, který skončil na detoxu v Olomouci na 7 dní - řekl mi, že se setkal s absolutní nevšímavostí, urážkami, atd...a řekl, že tohle pro něj bylo peklo na zemi - a že kdyby to měl prožít ještě jednou, vezme si raději život.

Anonymko: svůj příspěvek jsem psal v době, ve které přišel Tvůj další. Tak ještě glosa k tomu novějšímu. Šlechtí Tě, že nedoporučuješ kombinovat Lexaurin přímo s alkoholem, ale jen tyto dvě látky střídat. To je od Tebe ohromně zodpovědné - samosebou to myslím ironicky, to doplňuji jen pro jistotu, aby náhodou někdo závislý neměl pokušení pochopit to tak, že došlo ke šťastné shodě všech pramenů a autorit a že je možno vesele pít a pojídat prášky a že podle jakési Anonymky z internetu to je docela fajn a že dokonce i ostatní to pokládají za zodpovděnou radu pro ostatní. Takže nepokládají. Důrazně před tímto pojetím "alternativního léčení" varuji. Alkoholik, jak píšu už v předchozím příspěvku, je opravdu vysoce odolnou osobností proti účinné léčbě. Jeho myšlení je totiž deformováno a ovládáno závislostí na alkoholu. Jak by tedy mohlo zároveň schvalovat léčbu, jejímž smyslem je závislosti na alkoholu zabránit, aby dál toho člověka ovládala. Proč to opakuji: protože Anonymka mimoděk dala o tom určitý obrázek: nevyzkoušela skutečnou léčbu, ale "mnoho alternativních". To je právě to. Hm. Tak dobrá. Zkoušejte dál. Třeba pomůže voodoo, třebas nějaký obřad v keltském opidu, třeba holotropní dýchání, třeba vyvolávání duchů, kterým se dozvíte, proč vaše zavraždění hostinského v předminulém životě způsobilo, že jste závislí.... atd. - spoustu jiných pitomostí můžete vyzkoušet. Karinka je na to přeborník - může vám poradit dalších x neúčinných způsobů, nevím, na který sází právě teď, ale jistě je to něco podobného, vyšinutého, ireálného, a proti alkoholismu naprosto neškodného. :o))) Omlouvám se, že jsem sílu Anonymčiných omylů trochu zveličil, vím, že hypnóza sama o sobě není vyslovené šarlatánství a že na akupunktuře je leccos skutečně racionálního. V daném případě ale nemám žádné zprávy o tom, že by byly účinně využitelné v boji se závislostmi. Jak ale ona sama správně podotýká: když máš dost peněz, ... Když máš dost peněz, tak se nemusíš vůbec léčit... můžeš jet místo toho na výlet do Karibiku..., můžeš klíďo uprostřed bermudského trojúhelníku zhebnout a těsně před tím užasnout nad tím, že Ti to přesně předpověděla kartářka a že to byl prostě osud... :o))) Do léčbny v takovém případě chodit nemá smyslu, když máš peníze, tak vůbec léčbu nepotřebuješ. Obezitu pak můžeš zrovna tak klidně léčit přejídáním a tarotovými kartami! :o)))Nespavost - další téma. Tady Anonymku nenapadám - nic proti meduňce, i když konzultace s lékařem neuškodí nikdy. Rozhodně i tady se dá leccos totiž vypěstovat. Existují totiž sice "neškodné" pilulky určené na nespavost, ale já osobně jsem byl na pavilonu 35 s jedním velice vzdělaným pánem, který si vypěstoval na těchto "neškodných" přípravcích závislost. Vzpomínám si na vtipnou glosu MUDr. Nešpora: "Víte, pane ...., měli bychom asi rozlišovat mezi spánkem a narkózou." :o))) Chci ještě poznamenat, že někdy bývá mezi lidmi nesprávně zakořeněná určitá nesmyslná představa, že co je přírodní, je také zdravé a neškodné. Jenomže to není pravda, ve skutečnosti jsou právě přírodní látky velmi často mnohem nebezpečnější než čistě chemicky vyrobnené preparáty, které z těchto rostlin vytahly jen tu účinnou látku a odstranili tu škodlivinu, kterou jinak do sebe ládují klienti různých přírodních léčitelů. - Ale meduňka není tento případ. Jen jsem měl prostě nutkání tento mýtus přírodnosti trochu poodhalit. Babské recepty jsou tedy někdy opravdu zhoubné, protože mohou být založeny na pouhé pověře a neúčinné látkce, nebo mohou být aplikovány v nesmyslných diagnózách, kde mohou způsobit ještě více škody než užitku, a nakonec - mohou být také založeny na účinku rostlin, které mají vedlejší účinky nebo obsahují jinou látku, jež je škodlivá.Ahoj, Jiří

:o)No, to je to, co jsem gm povídal: nejdůležitější a jediná opravdu zaručeně správná rada, kterou se tu dozvíš, je "obrať se na odborníka".To ostatní je v podstatě jen nabídka subjektivně dosti zabarvených vyjádření, z nichž stejně nikdy nebudeš vědět, do jaké míry jsou skutečné, do jaké míry jsou to necelé pravdy, do jaké míry jsou to jen přání tvořící myšlenku, do jaké míry jsou to jen ojedinělé zkušenosti stojící na té užší straně měřítka pravděpodobnosti 1:10000, do jaké míry jde o manipulující výpovědi zkreslené právě vlivem rafinovaného alkoholismu atd.Určitě jdi za lékařem specialistou. Další možnosti Ti jistě poví. Bude-li mezi nimi Lexaurin, budiž. Ale Anonymčino samoordinování neradím následovat. Řešení závislosti na alkoholu zaváděním medikamentů, na nichž pravděpodobně vznikne také závislost, to nevidím jinak, než jako vytloukání klínu klínem. Anonymko, nemýlíš se, opravdu se na Tvůj příspěvek vrhám, abych proti němu vystoupil. Nevím o tom, že by zde někdo hovořil o všemocnosti ústavní léčby. Žádnou formu nelze předem hanobit. Někomu může vyhovovat lépe to, jinému ono. Záleží i na stadiu a mnoha dalších okolnostech. Nicméně některé srovnávací skutečnosti nelze ignorovat jen proto, abychom zachovali "rovnost" všem metodám. Například kontrolované pití je téměř ve 100% případů u závislého člověka naprosto nemožné. Jestli jsi v tom dlouhodobě úspěšná, radím Ti publikovat to v nějakém odborném věstníku, protože jsi unikát, tedy pokud u Tebe šlo opravdu o závislost... (dlouhodobost je řekněmě více než půl roku až rok). Už několikrát se tu ale opakoval nesmírně ušlechtile znějící argument odmítající léčbu - "právě u mne to nepřipadá vůbec v úvahu"... a následuje pak výstavka alkoholikovy ukázkové zodpovědnosti, proč právě v jeho případě to nejde, živí rodinu, má nesmírně důležité zaměstnání, jeho tříměsíční léčba by přinesla záhubu všeho milovaného domácího zvířectva atd. atd. Skorot to najednou vypadá, že do léčebny se rozhodnou jít jen naprosto nezodpovědní ignoranti a sobci, kteří asi nemají nic jiného na práci než flákat se v pakárně!!! Tak to prr. To se tedy musím ohradit. - Ústavní léčba je opravdu všemi odborníky vykazována jako nejúčinnější forma léčby závislosti. Jestliže má nemocný důvod podstoupit namísto toho méně účinnou léčbu anebo dokonce raději se řídit radou nějakého virtuálního známého, který radí spíše brát Lexaurin, než jít se ústavně léčit, pak to mohu docela dobře vidět jako snahu přece jen se svého chlastu tak docela nevzdat a chtít si ponechat ta vrátka k alkoholu otevřená. Proto se chci zeptat, Anonymko:- Jak jsi zjistila, že jsi závislá?- Potvrdil tuto diagnózu lékař?- Jak dlouho se ti daří pít kontrolovaně, jak uvádíš 1x za čtyři dny?- Je v době abstinence alkohol nahražen jinou látkou, např. Lexaurinem?Neber to, Anonymko, jako nějaký projev nepřátelství. Já Ti samozřejmě přeju, že se cítíš lépe než v naprostém alkoholickém kolapsu. Jenom bych chtěl poznat a pojmenovat věci tak, jak jsou, tzn. zda vůbec šlo u Tebe o závislost, zda je Tvůj recept kontrolovaného pití dostatečně dlouhodobý, aby se dal pokládat za úspěšný (i totální abstinenci totiž dokáží alkoholici bez pomoci zvládat - např. já dokázal i měsíc abstinovat, ale pak jsem se vždy vrátil do předem vyhloubené žumpy, ze které jsem před tím vylezl). Chtěl bych dále přijít na to, zda nejde jen o vytloukání klínu klínem - o výměnu závislosti na alkoholu za závislost na prášcích (přičemž závislost na alkoholu by tím nemizela, jen se při aplikaci prášků odsouvala do pozadí). Je-li některá z těchto mých pochybností oprávněná, pak musím říct, že vložení Tvého dobře míněného příspěvku, ve kterém radíš gm, jak na to, pokládám za velmi nezodpovědné. Zatím ( totiž platí:1.Odborníci mají zkušenost, že závislý člověk není schopen kontrolovaného pití.2. Odborníci varují závislé pacienty před požíváním jakýchkoli medikamentů (včetně acylpyrinů a všeho, co kdo pokládá za naprosto neškodné a co si běžně lidé vesele předepisují sami). Vyzývají důrazně a opakovaně pacienty, aby vždy lékařům hlásili, že jsou závislí na alkoholu, kdykoli jim budou chtít předepsat nějaký lék, anebo aplikovat přípravek proti bolesti, anebo cokoli jiného. Když tady slyším, jak tu někteří lidé lehkomyslně ordinují Lexaurin, jak si tu klíďo píďo zneužívají Neurol pro jakousi lidovou substituční léčbu, jež je ve skutečnosti jen další zhoubnou žumpou, tak mi hrůzou vstávají vlasy na hlavě. Ano, můžete si myslet, že jsem fanatický dogmatik. Patrně jsou jimi i všichni lidé terapeutického týmu, který mne léčil.A tyto body zatím platily - tedy až do naprosto fantastického objevu Anonymky, která možná získá Nobelovu cenu za vyřešení otázky závislosti na alkoholu.Bohužel zároveň musím vyjádřit určitou skepsi: jak znám myšlení alkoholika, zcela určitě se přikloní k tomu, aby vyzkoušel,co se dozvěděl od Anonymky, než aby vyhledal odborníka. Řešení, v němž není alkoholu řečeno "už nikdy", je vždy alkoholikem vítáno vstřícněji, než jiná řešení. Takže - vsadil bych boty, že gm letí pro Lexaurin a žije v naději, že odborníka zatím není třeba vyhledávat, když ještě nevyzkoušel tohle... Bohužel, tak závislý člověk uvažuje v naprosté většině případů. Kdyby mu někdo navrhl zbavit se potížemi s pitím tak, že začne fetovat heroin, asi by to bylo příliš přímočaré a inteligentního člověka by to poněkud zarazilo, ale takhle - vždyť jeden člověk (Anonymka) na internetu dokonce tvrdí, že mu to předepsal sám lékař, tak já přece nemusím s takovou věcí lékaře už ani obtěžovat a budu si Lexaurin aplikovat sám. Hurá do toho...Tak moje prognóza moc veselá není. Gm bude zdržován od léčby a postupně bude zkoušet miliony různých lidových receptů, až mu dojde, že kdyby se již tehdy (dnes) rozhodl pro návštěvu odborníka a případně rovnou pro tříměsíční léčbu v ústavu, tak by udělal lépe. Ale většinou je potřeba vyzkoušet všechny slepé uličky, než člověk s nechutí zvolí tu, o které už předem věděl, že je nejúčinnější. Škoda.

Břéťo, já ti přece neradím kombinaci alkoholu a prášků! Psala jsem, že Lex. si můžeš vzít jenom na překlenutí abstinenčních příznaků. Mám dojem, že v příbalovém letáku tohoto léku je i napsáno, že se dá použít k těmhle účelům. Je fakt, že se dá pít i na něj, je to dokonce velice příjemné, ale to už je fakt cesta do pekla. To radši ani nezkoušej. Jinak co se týká toho spaní - či spíše nespaní - to by se mělo po vysazení alkoholu taky srovnat. Já jsem taky vždycky kvílela, potřebuju se vyspat, nemůžu spát, kdybych se neopila, tak neusnu... byla to sice pravda, usnula jsem, ale pak jsem se probudila v noci kolem jedné, druhé a už jsem nespala. Bylo mi špatně, fuj, hnus. Potom, když jsem se přestala opíjet a piju před spaním meduňkový čaj (hodně silný), spím skvěle. Budeš taky, neboj. Hlavní je, že CHCEŠ přestat, pokud člověk opravdu chce, tak zvládne všechno na světě. Začátky budou ale těžké a možná se ti to nepodaří utnout napoprvé, ale hlavní je nevzdávat to. Jinak já jsem vyzkoušela "v boji" i různé alternativní varianty, hypnózu, akupunkturu, pokud máš dost peněz, můžeš to zkusit taky, myslím, že to dost pomůže. A určitě jsou dobrý sezení Anonymních alkoholiků - já se toho sice nezúčastnila, jsem z malého města a nenašla jsem k tomu odvahu - ale u tebe v Praze tohle odpadá. Dajari, dík.

Já strašně moc děkuji za tenhle názor a pomoc -navenek působím jako strašně silný člověk, který pomáhá druhým a nic ho nezničí - někteří se smějí a říkají že mám atomový pohon - mě to stojí strašně moc úsilí a jsem už strašně unavený ale nemůžu spát - rád bych to vyzkoušel i když jsem měl zásadu, že prášky a alkohol ne - tak strašně moc se toho chci zbavit...pro všechny se kterými komunikuji- jmenuji se Břetislav , příjmení je Magyar - vím, že tohle je anonymní chat, ale připadá mi to správné - tohle není diskuze o kreslených filmech..., žiji v Praze ale pocházím z Moravy - konkrétně Zábřeh- moje maily jsou : Gm68"seznam.cz, gmagyar"chello.cz

Anonymko,držím Ti pěsti.Hodně štěstí na Tvé cestě.

milý gm, máš můj soucit, taky vím, jak je to šílené, když letíš na tom alkoholovém kolotoči a nemůžeš seskočit... Já jsem teď díkybohu docela v pohodě, postupně se z toho vyhrabávám, sama, taky si nemůžu dovolit léčebnu (a s tím související ztrátu práce - nemám totiž nikoho, kdo by mě pak živil). Myslím, že máš určitě šanci to taky zvládnout bez ústavního pobytu, ale k doktorovi si určitě zajdi - to se přece nikdo nedozví. Ambulantní podpora je moc dobrá. Já jsem užívala (ještě před tím, než jsem měla problémy s alk.) Lexaurin na uklidnění a pak, když jsem začala pít, jsem přišla na to, že při absťáku skvěle pomáhá. Ale pouze při absťáku, nesmíš si ho vzít ještě v okamžiku, kdy jsi hodně opilý! Mívala jsem ty samé potíže co ty, bušení srdce, problémy s dechem, mravenčení až křeče v rukách apod., (ovšem tyhle stavy mívám i bez alkoholu, tak nevím, co to vlastně je) a po užití Lexaurinu jsem se úplně uklidnila, začala jsem normálně dýchat, usnula jsem a probudila jsem se v pohodě. Taky když jsem se pak odhodlala navštívit doktora a domluvili jsme se, že se pokusím s alkoholem přestat sama doma, předepsal mi Lexaurin (aniž věděl, že jsem ho kdysi brala) a řekl, že bez něj bych to těžko zvládala. Já myslím, že by ti určitě pomohl, vyzkoušej ho. Pokud ti moje rada k něčemu bude, budu ráda. Počítám sice, že se tu do mě spousta lidí pustí, jak si můžu dovolit někoho odrazovat od všemocné ústavní léčby.... ale já myslím, že to jde i jinak. Pila jsem taky hrozně moc, denně a bylo to strašné. Teď si dám po pár dnech (cca po čtyřech, pěti) dvě skleničky vína nebo panáčka a pak zase pár dní nic. Vím, že např. pro Jiřího jsem stále ztracený případ a těžký alkoholik potácející se na dně, ale já jsem za tenhle stav ráda; proti dřívějšku je to skvělé a budu se snažit to nadále zlepšovat.

Řidičák sice mám , ale přestal jsem jezdit. Strašně rád bych si za volant zase někdy sednul, ale mám snad ještě dost soudnosti abych věděl, že bych zabil buď sebe nebo někoho nevinného.

gm-mimochodem,jak řešíš jízdu autem?Řídíš?

gm-myslím(nevím,jak ostatní),že v tomto případě snižování dávek nepomůže.Aspoň tedy neznám nikoho,kdo to dokázal.Ale nejsem samozřejmě odborník.Sám to pravděpodobně nedokážeš.