alkoholismus

dike:Nejen melatonin a serotonin,ale ještě spousta dalších;ať už jsou současně známé či se na ně teprve ve výzkumu dojde.A všechny tyto neurotransmitery by měly být v rovnováze;včetně zmiňovaných vitamínů.Ale to je jen ideál-ten neexistuje,takže je normální,že se nám to(nejen v mozku)houpe.Jinak co se Tryptofanu týče:ať si každý věří či ne.Ovšem,kdyby byl tak lehce schopen dodat chybějící serotonin,pak by spousta farmaceutických firem už dávno přišla o své zisky z antidepresiv;psychiatři by krachovali a deprese by nebyla nemocí,kterou je nutno léčit chemií či elektrokonvulzemi.Ovšem toto se neděje a depresíci dále trpí;bohužel s dobou jich jen přibývá.Ne nadarmo se říká,že deprese je na druhém místě civilizačních chorob.To jen takové malé odbočení od zdejšího tématu,ale i snad jasná informace,že zbavit se závislosti chce přece jen tvrdou práci na sobě a ne další úkrok stranou.A k této práci přeji všem hodně štěstí.Dajari

Šmankote, samozřejmě depresemi :-)), to y jsem nějak nezvládla..... :-))

Jirka:Jo to si vzpomínám na sebe jak jsem ze začátku vyváděla kvůli lékům. Na můj vkus mi přišlo, že mi jich dávají i přes moje problémy málo. Neustále jsem opakovala, že trpím úzkostmi, depresemy, špatně usínám, klepu se atd. Primář vždy nahodil úsměv od ucha k uchu a oznámil mi: To je v pořádku, to k tomu patří. A já si stěžovala ostatním a vypisovala se do deníku, jak se o mne nestarají a neberou mne vážně :-)))) A jak já záviděla každému, kdo měl o prášek víc než já :-))))) Postupem času, když mě zbyl už jediný prášek, tak už mě to obtěžovalo. Neustále hlídat hodiny, kolik je, abych přišla včas na léky :-)))) Pak jsem byla ráda, že mi i ten zrušili.....Jojo, to bývaly časy. Teď se tomu člověk směje :-)))))))

dike:To je moc pěkné co píšeš, ale také dost nebezpečné. Ne vždy je prvotní příčinou alkoholismu deprese (připomínám diagnostikovaná deprese). V druhém řípadě deprese, úzkosti, poruchy spánku a vše jak píšeš, jsou až důsledek pití. Potom je nutné změnit životní styl. Tím že člověk začne abstinovat, má najednou nadbytek volného času a neví co s ním. Je to pro něj nová situace, kterou musí začít řešit. Musí se naučit tento čas vyplnit tak, aby mu to přinášelo uspokojení atím pádem znovu naučit tělo vyrábět si potřebné látky samo. To, že bude sedět doma a koukat do zdi, ládovat se "chytrými" drogami a čekat až se samo něco změní, tak to je nejlepší cesta, když ne zpět, tak do další závislosti. Ono ho samozřejmě napadne, že aby to lépe zabíralo, zkusíme vyšší dávky, popřípadě k tomu přidáme něco jiného, že.Já mám kombinovanou závislost (alkohol, léky). Začalo to depresemi, dva roky jsem se na deprese léčila, a to kromě farmak i magnetickými šoky. Potom jsem začala deprese intenzivně přepíjet, ale léky jsem dále brala. Samozřejmě jsem si nepamatovala, jestli jsem si je vzala nebo ne, tak pro jistotu šup tam další a nějaký Lexaurinek proti absťáku a taky něco, aby mě nebolela hlava a další na spaní, také hrstičku vitamínů, když si tak huntuji tělo, tak to musím sakra něčím vyrovnat. Nyní jsem úplně bez léků a bez předpisu si mohu vzít jedině Paralen a to pouze v případě ohrožení života :-))) Ty první měsíce po léčbě byly hrozné. Neměla jsem vůbec chuť na pití, ale abych do sebe nenacpala i třeba blbej celaskon, to byl výkon! Postupem času, jak jsem si zavedla nový životní rytmus a našla si nové aktivity, to ustalo. Chce to vše čas, snahu a hlavně trpělivost. A hlavně vědět co chci. Nebo spíš co nechci. A já nechci pít.

dike:Právě to, co tu píšete, má mnoho tváří. V léčebně jsem potkal jednoho závislého toxikomana, který se začal hrozně spravedlivě rozčilovat, že mu lékařka nechce uznat nutnost cpát se denně řadou vitaminových pilulek. Argumentoval nějakou svou příbuznou, která je lékařka a řekla mu, kolik vitamínů je pro lidské tělo naprosto nezbytných a potřebných a které musí tělo dostat. Vzbuzoval dojem člověka, kterému se odpírá těsně před smrtí základní živina! Zoufale se tvářil a říkal, že takhle se jeho tělo přece neodvratně rozpadne, když nebude dostávat denní dávky vitamínu, které jsou samotnými lékaři udávány jako nezbytné! Je to prostě zcela jinak: vitamíny podávané uměle při akutním nedostatku, který způsobil nějaké onemocnění, to je jiná věc. Ale naprosto přirozené to není!!!! Naprosto přirozené je získávat přirozenou dávku vitamínů, kterou lidské tělo potřebuje, formou běžné stravy, která by měla být právě proto vyvážená. Jistěže pokud budete jen pít vodku a jíst prášky či hašišové koláčky, pak samozřejmě podlehnete přesvědčení, že je naprosto nezbytné tělu dodat potřebné látky umělou formou - pilulkami. Ty jsou ostatně závislému toxikomanovi z pochopitelného důvodu zvláště blízké už svou formou, a proto se cítí velmi zklamán, ohrožen a pobouřen, je-li mu tato pro něj tolik atraktivní forma odepřena. Ani ho nenapadne, že dříve lidé místo tablet jedli ovoce atd. To mu přijde ujeté, podle něj museli velmi trpět a strádat. :o) Vůbec si neuvědomí, že jeho rozrušení nezpůsobila ve skutečnosti vášeň pro vitaminy, ale prostě neurotická vazba na umělé stimulanty. A nepřizná to ani za zlaté prase, ani když mu tohle řeknete. O přirozené statisícilené cestě vitaminů do lidského těla v běžné stravě vám zkratkovitě řekne například, že on nesnáší banány :o) Hm, to ale není moc silný argument, viďte že ne... O příklonu mnoha lidí k alternativním typům léčby jsou zde jiné diskuse. Ale já se spíše domnívám, že je neúčinné, bláhové a často i nebezpečné hledat například příčinu alkoholismu v minulém životě anebo selhání pokusu o abstinenci v nedostatečné oddanosti veleknězi anebo v tom, že jsem nevykonal dost pečlivě předepsaný esoterický rituál s močí anebo v tom, že jsem nedal nic na radu kartářky anebo v tom, že jsem nevynaložil dost úsilí, abych mezi dvaceti tisíci podvodníky našel "skutečného, tentokrát již ale opravdového zaručeně pravého" léčitele... Ale jak chcete - můžete si samosebou dělat co chcete. Karinka Vám například může barvitě vylíčit, jak jí pomohla její ryze duchovní cesta k odstranění nemoci. Ale krom její osobní cesty (láska, láska k Bohu, a pak láska k ještě pravějšímu Bohu) existuje jistě nevyčerpatelná řada jiných oduševnělých možností, jak se svou nemocí žít bez "nutnosti" léčby. - A můžete takto plodně trávit celý život. :o)K některým vašim prohlášením: "v průměru ve světě se 40% lidí léčí pomocí homeopatie". Ano, co to je ale ve světě? Ve světě mnoha lidem nic jiného jim nezbývá - každý rok umírá ve třetím světě několik desítek miliónů dětí na naprosto triviální choroby, protože nemají dost peněz na léky, které jsou pro nás naprosto triviální a běžné a proto, že nemají přístup ke kvalitní lékařské péči a jsou odkázány na tradiční šamanské kouzlení. "20% vyhledává alternativní způsoby a 40% lidí se léčí pomocí alopatické medicíny - tedy té která je tak striktně prosazovaná u nás." Od dob, kdy převládala alternativní léčba se poměry změnily výrazně k lepšímu. Už není tak normální, že by dítě nebo matka při porodu umřela, kojenecká úmrtnost klesla na zlomek procenta oproti slavným dobám převládající alternativní léčby. A tak bych mohl pokračovat. Není nezajímavé podívat se na to, kolik lidí se např. jen v Německu živí tím, že poskytuje tzv. alternativní léčbu. Profesionálních větců z koulí, proutkařů, léčitelů a astrologů je už dávno více než kněžích v církvi. A já v tom, představte si, nevidím vůbec žádný důkaz toho, že je to účinné. Vidím v tom důkaz, že je to p r o s p e r u j í c í odvětví průmyslu, n i k o l i ú č i n n é odvětví léčby. Tak to vidím já. :o) Např. neměcký fotbalový reprezentační tým měl na minulém evropském šampionátu svého esoterického poradce, který všechny připravoval a měl významné slovo v přípravě. Představte si, jak se musí stát populární celé takové alternativní cosi, když vstupuje do nejpopulárnějšího sportu na světě!? Kdyby tehdy Němci nepohořeli, ale naopak zvítězili, byl by to jednoznačně vykládáno, jako úspěch esoteriky a okamžitě by se lidi hrnuli do toho. No, ale i tak se v jen v Německu utrácejí ročně miliardy Eur za esoterické kurzy, esoterické pomůcky, různé knihy, předměty vydávající "zvláštní vibrace" a energie, za věštby atd. Je to neuvěřitelný bysnis! Naprosto neuvěřitelný! Minimální náklady, maximální zisky. To je důvod, proč kvete. A člověk neuspokojený pouhým spotřebním plochým životem je právě zranitelný v tom, že ve snaze najít něco víc, něco, co by tuto plochost a malost přesahovalo, snadno pustí chlup (zbaven již touhy po nechutném mamonu nešetří tolik na "důležitých" věcech) za neověřitelné věci, kde může zdánlivě uplatnit své duchovno - namísto něj ovšem uplatní svou důvěřivost, svou ochotu podřídit se, svůj sklon k z á v i s l o s t i.Kvůli tomu poslednímu jsem si dovolil tolik se o tom rozepsat tady, ačkoli, jak říkám, vlastně to je téma, které sem tak úplně nepatří. Jen mírně souvisí.

Máte určitě pravdu v tom, že není dobré nahrazovat jednu závislost druhou a že bez léčení to nejde. Jenže. Je už celkem dobře známým faktem, že lékaři jen neradi připouštějí, že existuje většinou i jiná cesta než ta jejich. A to myslím všeobecně. Víte například, že v průměru ve světě se 40% lidí léčí pomocí homeopatie, 20% vyhledává alternativní způsoby a 40% lidí se léčí pomocí alopatické medicíny - tedy té která je tak striktně prosazovaná u nás?Víte proč někteří lidé pijí a jiní ne? Důvodů je spousta - genetické předpoklady, životní situace atd. Kromě jiného třeba i to, že někteří lidé jsou většinou vždycky v dobré náladě, jsou pozitivní, nemají deprese. Zatímco jiní si tuto dobrou náladu a euforii způsobují pitím alkoholu - protože to neumí jinak. Na to jak se cítíme má mimo jiné významný vliv hladina tzv. pozitivních neurotransmiterů. To je škála hormonů, které si naše tělo samo vyrábí a které zásadně ovlivňují psychický stav. Například endorfiny. To jsou hormony které způsobují, že máme dobrou náladu, nic nás nebolí, svět vnímáme pozitivně. Někdo jich mám hodně, někdo málo. To je také důvod proč má každý jiný práh bolesti. Hodně se tyto hormony produkují při sportu. Proto je třeba řada sportovců "závislá" na sportu. Je to snad špatná závislost? Pak se tyto hormony produkují i ve stavu relaxace - pokud se nám povede přeladit mozkovou aktivitu do hladiny alfa. Proto je relaxace zdravá. I na ní vzniká závislost - protože se cítíme dobře. Je snad špatná? Kromě endorfinů existuje třeba ještě hormon serotonin a melatonin. To jsou dva základní hormony jejichž snížená hladina je prvotní příčinou úzkostí a depresí, změn nálad a chování, poruch usínání a spánku či sklonu k užívání návykových drog nebo přejídání se. Takže pokud je někdo v depresi tak základní látkou antidepresiv jsou látky působící na naše tělo, aby těchto hormonů vyrábělo dostatek. Z tohoto důvodu už téměř padesát let probíhá výzkum takzvaných chytrých drog a mozkových nutrientů které pomáhají přírodní cestou našemu organismu hladinu těchto hormonů zvýšit pokud to naše tělo samo nedokáže. L-tryptofan je životně nezbytná aminokyselina, potřebná pro každou tělesnou buňku. S jeho pomocí právě naše tělo vyrábí ty tolik potřebné neurotransmitery. Pokud tyhle základní informace nemá lékař který se zabývá léčbou závislostí, je to podle mne diletant. A jestli je třeba mít strach ze závislosti, tak pak bychom neměli ani jíst třeba banány. Protože ty právě L- tryptofan obsahují. Pravda - museli bychom jich každý den sníst alespoň kilo. A já banány moc nerada.

Nic ve zlém, ale na www.doktorka.cz jsem se setkal i s názory lidí, kteří mají výborné zkušenosti s extází, s perníkem, atd. Nechci kritizovat žádný preparát vyráběný oficiální farmaceutickou firmou a s oficiálním povolením prodeje v lékárnách. Nicméně konstatuji, že bez konzultace s lékařem je uposlechnutí takové dobře míněné rady vždycky velkým rizikem. I přesto, že může jít o medikament volně prodejný. A to je nutno si hodně dobře uvědomit. Proto to tu připomínám. Zejména v rukou člověka závislého je každá taková věc velmi nebezpečná, protože sklon k závislosti vede právě k tomu, že se pacient upne na nějakou látku jako na řešení, což je cesta do ... V léčebně nás vedli k úzkostnému vyhýbání se jakýmkoli práškům, byť by to byl pitomý acylpiryn, pokud je výslovně nepředepíše či nedoporučí lékař, kterému je známo, že je předepisuje závislému. Vzhledem k tomu, že u závislých pacientů jsou lékaři právě takto obezřetní, tak se závislí často pokoušejí svou závislost zamlčet či bagatelizovat, doufajíce, že jim to otevře cestu k nějaké snadné pilulce. Manipujují tak lékařem a venkoncem pak vydávají jeho radu jako odborné doporučení, kterého se jim dostalo, ačkoli týž lékař by třeba volil zcela jiný způsob, kdyby se mu dostalo informace, že má před sebou alkoholika. Shrnu: názory publikované na www.doktorka.cz nemohou v žádném případě suplovat lékařskou asistenci a mohou vážně poškodit bláhového zbloudilce, který doufá, že se tu dozví něco jiného, než to otřepané "jdi se léčit".

Dobrý den.Pročetla jsem si zde několik příspěvků, protože problém alkohol je také tak trochu i můj problém. Dočetla jsem se, že někteří z Vás mají nyní místo alkoholu problém třeba s Diazepamem nebo Neurolem. Zkusím Vám trochu poradit. Existuje přípravek jménem L-Tryptofan. Je to zjednodušeně řečeno volně prodejné antidepresivum a je super na potlačení absťáku, zlepšení spánku a nálady. Nemá žádné vedlejší účinky a není návykový. Mám s ním ty nejlepší zkušenosti. A není drahý.

jak myslí alkoholik?

Tak já, jo. Já při druhé všude viděla potkany (možná to bylo tím, že doma jednoho ochočenýho máme), bylo to hrozně nepříjemné, protože ty halucinace byly i tělesné a cítila jsem, jak po mě lezou. Nemohla jsem je setřást. A před očima mi stále běžel barevný film, nějaký seriál, jako Beverly Hils, nebo tak něco. A to i když jsem je zavřela. Ta první oproti té s krysama nic moc, zase jsem všude po bytě viděla kočky (ty teda nemáme) a vyhazovala je z okna ven. Normálně jsem chodila po bytě, uviděla kočku, čapla ji, otevřela okno a kočka letěla......

Ahoj všem - mám za sebou stovku, takže doufám, že to už zvládnu i když tlak je obrovský. Všechny Vás zdravím a ať je ten Nový rok lepší, než byl tento. Kari, drž se a vyhraj nad tím...

Moniko, tak to jsi statečná, že nepiješ. Tak nevím, co to bylo, pokuď to nebyly halucinace, ale já mám pocit, že jo.Tak zvířata se vidí v deliriu ?Jak se máte vy ostatní, nějak málo píšete.Břéťo, stále se držíš ?

Karin, Karin, Ty zlobidlo! V léčbě holky, co měly halušky málokdy viděly zvířata. Aspoň podle toho co výprávěly. Často to byly jen sluchové halucinace. Snad se už nějak vzpamatuješ, je Tě škoda.Já jsem v pořádku, začínám se vyrovnávat s rozvodem, s tím, že se nestane zázrak. Pití by mě zase hodilo do říše snů a já teď musím stát na zemi. Hezký den.

Vážení, já jsem normální magor už fakt. Na štědrý den jsem se tak opila 3 litry od rána, že jak jsem dojela domů od mámy, tak mám halucinace, že si myslím, že mě dovedlo spoustu lidí domů, prostě ve skutečnosti mám okno. Byly to halucinace poprvé v životě, ale místo zvířat jsem viděla plno lidí.

Taky přeju krásné prožití svátků,mějte se bezvadně,papa

krásný štědrý den všem! :o)

Jirkova odpověď je velice pravdivá. Prožila jsem si to sama z obou stran. Já sama jako alkoholik, který jde na léčení -absolvovala jsem ústavní léčbu a jsem velice ráda, že jsem se pro ni rozhodla. U ambulantní si nejsem jista, jak by to se mnou dopadlo. I když jsem na tom byla co se týká pití hodně zle (dvě delírky se vším všudy - při té poslední jsem opravdu myslela že to nepřežiji) stejně jsem ve skrytu duše doufala, že mi tam doktoři řeknou, že tam nepatřím, protože alkoholik nejsem :-)) Tak tako nějak přemýšlí alkoholik :-(( Až na léčbě, postupem času, když jsem byla v komunitě s lidmi se stejným problémem a měla s kým o tom otevřeně mluvit mi docházelo, co to vlastně závislost je. A tam jsem se vlastně vnitřně smířila s tím, kdo vlastně jsem a že alkoholik není ten špinavý člověk, co leží před nádražím, ale že jsem to já. Ten u toho nádraží je jen dva schody přede mnou....... A z druhé strany jsem si to prožila, když jsem chtěla, aby na léčbu šel můj přítel. Já, znalá naprosto dokonale přemýšlení alkoholika, jsem se sama občas přistihla, jestli mu náhodou nekřivdím :-)) Na léčbu nakonec šel, ale byly to nervy! Takže jsem si i na vlastní kůži zkusila, co rodina zažívala se mnou.......Všem přeji pěkné svátky :-))A ještě jedna věc, doporučila bych na přečtení knihu Yvonne Keuls: Matka Davida S. narozeného 3. července 1959. Je to sice o drogové závislosti, ale jsou v této knize dokonale popsané dva světy. Svět člověka závislého a jak on vlastně realitu kolem sebe vnímá a jakým způsobem přemýšlí a hlavně svět jeho nejbližších, jejich vnímání této situace, jak jsou zoufalí, jak se nechají bezohledně citově vydírat, jak vlastně sami sobě ničí život jen proto, že neví.......jak je těžké se od závislého člověka citově odpoutat - a přitom toto je jediná cesta, jak mu pomoci. Opravdu výborná kniha. A hrozně pravdivá, až mě mrazilo.....

dekuji Jiri za vycerpavajici odpovedi, i tobe Karinko!!!Ja vubec netusim, jeslti si strejda uvedomuje svou zavislost...Je vubec mozne neuvedomovat si zavislost, kdyz si schovava flasky s alkoholem...to preci vi, ze to neni normalni...Pro me je to nepochopitelne, jak si to nekdo muze neuvedomovat.Ale vim, ze tezko si muzu predestavovat, jak on premysli, kdyz jsem sama nicim takovym neprosla...Premyslime s mamkou - jeho sestrou, jak vubec zacit...jak s nim o tom mluvit...Desi me, co je to za silu...ta zavislost, kdyz clovek neni schpen prestat ani kvuli lidem, ktere miluje :-( Jak to dokaze znicit zivot spouste lidi...Taky me trochu mrzi, jak se k tomu stavi jeho rodice...skoro je vic zajima, co reknou sousedi, kdyz se "mota po baraku", nez jak mu pomoct. Divaji se na nej jako na nekoho, za koho je nutne stydet,ne jako na cloveka, ktery ma pred sebou boj s nemoci...Preju vsem krasne svatky a stastny pristi rok i roky dalsi!!!!

- ještě doplnění.Pro jistotu ještě doplním jednu věc. Někdy se stává, že blízcí přeceňujíc své možnosti a propadají pocitům viny, když se jim nedaří přesvědčit dotyčného o nutnosti léčby. K tomu je ale nutno říct, že možnosti blízkých jsou poměrně úzké a omezené. Není to totiž mnoho, co mohou oni ovlivnit. Takže se nesesypej z toho, když budeš vidět, že Tvá snaha prostě nezabírá a míjí se účinkem a odráží se stranou jak odražená kulka od pancíře. Buď i tak hrdá na to, že ses aspoň pokusila něco udělat. Není třeba to nikdy vzdávat, ale není vůbec nutné dělat si výčitky, jestli jsem udělal/a dost. Ano, udělal/a! Kdokoli, kdo něco udělal, udělal dost. Hlavní pohon řešení je v samotném alkoholikovi. Je to na něm. Když mu bude opravdu zle, on k tomu řešení nakonec přistoupí. Bohužel k tomu opravdu zpravidla přistupuje až tehdy, kdy si sahá na úplné dno. Jinak to nepokládá za nutné. Nedělej si tedy nic z toho, kdyby se stalo, že namísto kýženého řešení, o které se Ty snažíš, se situace vyvíjí stále spíše k horšímu. - To nevadí. V případě alkoholika opravdu někdy platí, že "čím hůř, tím líp". Kdo se blíží ke dnu, je často blíž od kýženého řešení, než ten, kdo teprve váhá, protože se ještě nemá tak trvale zle... Ten, kdo se nemá trvale zle, totiž k řešení tak snadno nepřistoupí a tak se dá říct, že má to hlavní utrpení ještě před sebou - ale to si nepřipouští a nechá to zpravidla opravdu dojít až tam ke dnu. Znám to. :o) Ale odbočuji. Hlavní smysl mého doplnění je: vy, blízcí alkoholika, neobviňujte se, nejste všemocní spasitelé. Vznik závislosti jste ani nezavinili, ani ji nemůžete odstranit. Takže buďte v klidu. Zkazit nic nemůžete. Buďte pokud možno přímí, nemanipulujte, ale rozhodně nepřipusťte, aby bylo manipulováno s Vámi. Nenechte se vydírat. (upřesnění k pojmu vydírání, jak jej nevhodně použila Karinka: říkat otevřeně, co je pro mně přijatelné a co nikoli, není možno pokládat za vydírání; není vydíráním, když žena svému muži jasně vyjádří, že je pro ni nepřijatelné žít s alkoholikem, byť by jím byl on sám, nejde o vydírání; žena nemusí tento jasný požadavek vést do extrému a odstěhovat se okamžitě, jakmile zjistí, že partner se stal závislým. Může v takové situaci dát partnerovi ultimatum, do kdy jí stačí, aby on z a č a l svou závislost řešit. Ale jakmile on nedokáže na takovou situaci zareagovat, měla by skutečně sbalit kufry a děti anebo naopak sbalit kufry jemu. Jestli to neudělá, - teď se opakuju - stává se směšnou nedůvěryhodnou slabou figurkou, která od této chvíle nebude brána vážně ani kdyby měla sebevražedné sklony. Prostě závislost triumfuje a alkoholik nemá pražádnou motivaci k tomu, aby přistoupil k léčbě. Proč by měl, když to jde dobře i bez léčby a jak se ukázalo, žena ho prostě nedokáže opustit ani jako nejožralejšího ožralu - protože je i tak dost skvělý - tak co... Pak se dá s úspěchem říct - ta ženská si za to může sama, protože jeho závislost podpořila a dokázala, že je lhářkou, protože vůbec není pravda, že je pro ní nepřijatelné žít s alkoholikem. Tak to prostě je. Ale slovo vydírání tu ze strany této manželky není vůbec na místě. Ultimatum, to snad. Ale nesměšovat ultimatum, které dává únosce plátcům výkupného, s ultimatem, které dává unesená oběť svému únosci, že "jakmile mne s mými dětmi budeš ještě den ohrožovat, udělám všechno, abych ti utekla a všechna rizika neštěstí a případných ztrát z toho plynoucích jdou na tvůj vrub. S životem v otroctví se dobrovolně nesmířím, to ode mne nemůže nikdo žádat." Takový postoj není možno pokládat za vydírání. Vyděračem je v té situaci beze sporu alkoholik. To jen pro vyjasnění pojmů. Možná to vzniklo tím, že jsme použili termín "odchod s ultimátem", a to může vyvolat nevhodnou myšlenkovou asociaci ultimatum-únos-vydírání-... Tak proto to vyjasňuji. To, že se slovem ultimatum se obvykle setkáváme ve filmových thrillerech, kde ultimatum klade vyděrač, to neznamená, že ultimatum je vždy s vydíráním neoddělitelně spojeno.

K: Je od Tebe velmi hezké, že hledáš způsob, jak pomoci svému stýčkovi. Podle toho všeho soudím, že ho máš opravdu ráda. První, co je zapotřebí k tomu, aby se strýc mohl zbavit své závislosti na alkoholu je, aby si sám uvědomil, že závislým je. To vypadá jednoduše, ale tak úplně jednoduché to není. Závislý to právě dokáže zapírat sám před sebou, a to neuvěřitelně dlouho a navzdory všem skutečnostem, které jsou do očí bijící. Obvyklou chybou blízkých bývá, že jen obchází kolem a taktně přehlížejí všechny známky jeho závislosti, jen aby se jej něco nedotklo. Takové zkresleně vstřícné reakce nejbližšího okolí ovšem dotyčného utvrzují ve falešném přesvědčení o tom, že vlastně žádný problém nemá... Takže co z toho vyplývá: je potřeba poskytovat nemocnému opravdovou nezkreslenou zpětnou vazbu. Nejde o to, abychom se vůči němu dopouštěli nějaké surové agresivity a nadávali mu. Takové "jsi alkoholik" se dá říct i slušně a dát najevo svou starost a nepříjemné pocity, které s tím jsou spojeny. Onou "zpětnou vazbou" myslím v podstatě to, že reagujeme na projevy dotyčného alkoholika a tím vytváříme svou odpověď. Ta je pro něj zpětnou vazbou, něčím jako odezvou. Tu potřebujeme všichni - jinak nevíme, zda jsme ostatním příjemní a svým jednáním se stáváme odpuzujícími a nenáviděnými anebo vyhledávanými a milovanými. Tvořit nezkreslenou zpětnou vazbu je někdy obtížné a vyžaduje to často i odvahu. Bojíme se ublížit blízkému člověku svou kritikou a tak raději mlčíme... A to ho bohužel v případě alkoholismu poškozuje. Rozumný rozhovor, který otevřeně pojmenuje celou pravdu, je asi to nejlepší. Obvykle se v něm ale alkoholik buď úspěšně pokusí celou věc převést na humor a tím vyklouznout, anebo se vykroutí jiným způsobem, buď naprostým přímým odmítnutím tvrzení o jeho závislosti, nebo hraje hru na uraženého, kterému bylo ukřivděno atd. Jakmile tohle začne dělat, musíte mu říct, že tohle vidíte, že se jen snaží utéct před pravdou a musíte mu logicky vyvrátit jeho náhlé přesvědčení, že jej pouze napadáte, - jednoduše nemáte nic z toho, že byste ho napadali, naopak tohle riziko nepříjemného střetu podstupujete jen proto, že ho máte rádi. To všechno mu řekněte a dál trvejte na tom, že jeho problém je patrný. Poslední a nejďábelštější taktikou je pak od závislého jeho zdánlivé uznání pravdy. Všechno připustí a naoko i sám sobě přizná, ale ve skutečnosti z toho pak nic nevyvodí a chlastá dál (a někdy s pocitem triumfu, jak to s okolím skoulel). Jako určitá odnož tohoto typu je ten, který řekne, že ví o svém alkoholismu, ale že vlastně není jeho situace tak zlá a proč by vlastně nebyl alkoholikem, že mu to vlastně takto vyhovuje a koneckonců, že si ani netroufá se závislosti jakkoli postavit, jemu že se život alkoholika líbí atd. atd. To všechno proto, že prostě sám vnitřně totiž bohužel ještě ve skutečnosti nepřijal vůbec fakt, že je závislý na alkoholu a nevšiml si, že jeho myšlení je touto závislostí deformováno a vedeno. Kolotoč. To všechno jsou úskoky závislosti, která opanovala alkoholikovo myšlení a je velmi obtížné tyto bariéry prolomit a docílit toho, aby si dotyčný uvědomil ne naoko, ale S K U T E Č N Ě U V Ě D O M I L, že je závislý. K tomu, aby se mohl úspěšně léčit, je takové uvědomění si toho problému naprosto nezbytné. Léčba z donucení nebývá účinná, pokud si alespoň v jejím průběhu pacient neuvědomí, že je opravdu závislý a ne jen nespravedlivě osočená a persekvovaná oběť rodiny. Taková "oběť" rodiny si myslí, že jen chce rodině vyhovět a dokonce možná i sama sobě smířlivě v povrchní vrstvě vědomí připustila možnost závislosti, ale ve skrytu duše dále věří, že on sám je s alkoholem právě velmi dobrý přítel a že mu konzumace zas tak neškodila, ba dělala mu často naopak dobře... Tak přeju hodně štěstí a lásky a strýčkovi přeju, aby co nejdříve pochopil svou situaci a měl sílu ji řešit.Krásné svátky Tobě, strýčkovi i ostatnímpřeje Jiří (i já jsem strýček a měl jsem podporu široké milující rodiny, s níž jsem manipuloval, ale nakonec jsem sám téměř na dně prohlédl a zvolil zcela dobrovolně z vlastní vůle ústavní léčbu a šťastně žiji bez alkoholu už devět let)