alkoholismus

Ahoj, tak já taky dnes svůj zápas prohrála. Chtěla jsem sem včera napsat, že jsem vydržela (a udělat Vám tedy radost a ukázat, že to jde), ale byla jsem tak unavená, že jsem jen padla do postele. No, a dnes jsem si koupila 2 piva, a vypila je :-( Prostě jsem potřebovala ze sebe dostat to napětí za celý týden. Jsem z toho hrozně nešťastná, protože vidím, že to sama nezvládnu a u 2 piv časem určitě nezůstane. Začínám reálně uvažovat o té léčebně, zjistila jsem si nemocenskou a jsem docela překvapená, že na tu splátku hypotéky by to stačilo. Asi ne na všechny poplatky spojené s bydlením (to bych si musela něco půjčit), ale kdybych byla v nemocnici, tak bych snad nic nepotřebovala a nemusela si tam nic kupovat. Ale nevím, jestli se při pobytu v nemocnici ta nemocenská nekrátí (nevíte to někdo?), to by bylo horší. Ale asi i tak bych se to snažila vyřešit nějakou půjčkou, určitě se to do budoucna vyplatí a já skutečně chci přestat pít. Psycholožka mi to před tím týdnem navrhovala, ale já to kategoricky odmítla, že bych neměla na splátky (vzala jsem si tu hypotéku před pár měsíci, tak mám strach). Ale dívala se na mě tak, že jsem poznala, že by asi radši, kdybych do té léčebny šla. Je mi líto, že nemám lepší zprávy, ale dám vědět, jak to jde, zatím to pořád nevzdávám.

zdravíčko! Katka je hvězda, hokej bude aspoň bronz :o)

Zase jenom na chvilku. Já nad vítězstvím Katky Neumannové brečela taky, byť jsem ho viděla ze záznamu. Taky mě udělala radost a zároveň posílila v mém odhodlání neprohrát. U nás to však neznamená být první, ale doběhnout. Ano, Jiří, ano, Karinko, ano Moniko, Slávko, Sailorre, Filipe, Holubko, Katka ukázala, jak se běží naplno. Zatím co píšu, naši hokejisti stačili prohrávat a vyrovnat zápas se Švédy.:o))) Souhlasím se vším, co píše Jiří k MRP a víc se tím nebudu zabývat. Na počest Katky N. chci vše v sobě zmobilizovat i já k veselé ódě na radost, NA ŽIVOT!!!

Musí se s Vámi podělit o silný žážitek - dnes jsem vyběhnul po obědě na chvilinku s kolegy do restaurace podívat se na závěr 30km závodu Katky Neumannové. To bylo něco fantastického! Triumf obrovské vůle, nádhera, já měl zase nabráno do breku. To je nepopsatelné, co dokázala. Jestli jste viděli poslední kilometr, viděli jste, jak to vypadalo, že bude ráda, když se na ní nedotáhne čtvrtá závodnice, zdálo se mi, že už tuhne, první dvě se jí mírně pořád vzdalovaly a pomyšlení na jinou než bronzovou neměl v tu chvíli nikdo v té hospodě, kdo to sledoval. První dvě závodnice si finiš rozdávaly mezi sebou, Katka s velkou ztrátou za nimi... Ale ona se tak dvěstě metrů před cílem ještě pokusila ty dvě před sebou dohnat - a ..., když se k nim blížila, hospoda byla tichá, když k nim byla na pět metrů, začli si lidi trochu podupávat a trochu se osmělovali vyvolávat tu a tam, ať ještě zkusí... - Ona jela jak drak a obrovskými tempy se pustila do dráhy vedle těch dvou a už měla jen metr ztrátu, ale byla o něco rychlejší, lidi začli řvát, protože to už nešlo, ty emoce byly silnější, přistihl jsem se, jak bez jakýkoli kontroly řvu "Pojď! Pojď!!!". A Kateřina je převálcovala a na posledních třiceti metrech jim naložila ještě sekundovou ztrátu! Kdo to neviděl, ten přišel o hodně, protože, přátelé, ještě teď mi jde mráz po zádech a jsem dojatej jak ňákej pitomeček. To byl tak silnej okamžik! Její životní síly byly naplno! To chci taky! Nevim jak, ale to chci! :o)

MRP - zdá se, že máš velkej problém. Neřekl bych, že Tvůj problém může vyřešit Karinka. Rozhodně je jasné, že Tvůj přístup (ať už jsi MRP nebo jen se za něj vydáváš) je destruktivní a nepodporuje život, nýbrž naopak. To je smutné. Opravdu bys s tím asi něco měl/a dělat. bůhvíproč jsi uvěřil/a, že Karinka je Tvým problémem. Problémem pro Tebe jsi Ty sám/sama. Zbav se své představy, že Ti život ničí Karinka... Člověk skrývající se v podivných zákoutích a kující pokoutné pikle, ze zálohy vykřikující hesla nenávistná k životu, to je člověk nemocný. To myslím doopravdy, být Tebou, skutečně bych vyhledal odborníka. Neber to jako urážku. Věř mi, že napatřím k těm, kdo doporučení návštěvy psychiatra pokládají za urážku (mimochodem proto mne docela rozesmívají politici doporučující jeden druhému něco takového nikoli samozřejmě proto, že chtějí jeden druhému pomoci, ale proto, že chtějí jeden druhého zlikvidovat - to je krásný důkaz toho, jak zpozdilí tito šaškové jsou).

Ad Eva a hospodyňka. Na to bys Evo ve stáří stejně nevzpomínla, nikdy by sis neříkala, jak já měla krásně uklizeno. Je to tak málo důležitý. Mohem hodnotnější je , že se věnuješ dětem v přípravě do školy. Jo mně taky nepořádek nervuje, ale říkám si, o nic nejde, dokonce si říkám užij si to nikdo tě nebude prudit za ten bugr. Blbý je, že ve mně bordel v bytě vzbuzuje depky. Dneska Katka Neumannová ve mně probudila obrovskou radost, strašně moc jí to přeju a rozbrečela jsem se jak malý dítě.

Hele Námořníčku, Sailorrečku, díky za slova k úklidu. Opravdu moc. Hlavně za postřeh: ..a že pak musím nádobí přemejvat ještě jednou, poněvadž jsou na něm fleky? A že to trvá hodinu?...To je výborný, jak je to jednoduché a já, jak jsem stará , tak jsem blbá, protože mě to opravdu nenapadlo. Takže, nejenom, že budu pokračovat v každodenní abstinenci, každý den udělám něco na bytě a v domácnosti a nebudu se hodnotit. Taky zvolním v mimorodinných aktivitách, abych si fakt mohla dovolit mejt nádobí hodinu. Docela mě baví pomyšlení, jak budu odmítat pozvánky na různá společenská setkání slovy, promiňte, ale já ten večer peru. A udělám si to hezký, já fakt hlavně potřebuju nedělat nic v časovém presu, pak si k tomu můžu pustit Mozarta nebo Rolling Stones. Zítra musím na ty Český lvy, ale poběžím rychle domů, abych byla odpočinutá na neděli a mohla si pěkně zauklízet.JO, TO BUDE DOBRÝ!!
Moni, jak se cítíš, jak to jde? Mě je dneska líp. V noci jsem si "pokecala" se Slávkou a úplně mě nakopnul Jiří.Hrozně se bavím doteďka, když si přečtu popis jeho psacího stolu, židle přetékající svršky. Až jsem si přišla nenormální, tak jsem to ráno přečetla Ivaně Chýlkový, chechtala se taky, tak jsem jí přečetla i jiné příspěvky, Tvůj, Slávky, Jiřího o ženách, Sailorrův o nešťastně skončeném vztahu. Rozbrečela se a říkala:TADY JSOU TAK KRÁSNÝ LIDI!!!
Musím jet pro muže na chalupu, tak se s Vámi loučím a děkuji vám, VY KRÁSNÍ LIDÉ, a těším se na všechny zprávy od vás všech pro nás všechny.

Mám jen půl hodiny, nevím komu odpovědět dřív.A navíc vše podstatné bylo řečeno.Pokusím se to zpřesnit a tím srovnat ve své hlavě.K atakům na Karinku!!!
Velmi přesně to vystihl Sailorr!!! A její situaci Monika!!! Nevěřím, že tak psal někdo, kdo zná naše problémy, jestli ano, musel být snad sám úplně zlitej a je mnohem větší chudák , než Karinka.Nestojí mi za více slov a nejraději bych jeho příspěvek vymazala z celé diskuse. To neumím, mažu ho tedy ze svého mozku.
A teď ke Karince.
Karinko, ať už je Tvé jméno pravé či přezdívka, evokuje ve mně obraz křehké princezny, která je v moci zlého démonického ďábla. /Taky mě velmi oslovil film ROK ĎÁBLA, Kari, koukni na něj/.Problém je ten, že nejenom on, ale i Ty nás k sobě nepustíš. A tak nám nezbývá , než modlit se,doufat a čekat, až ten zásadní krok uděláš. A budeme se z něho radovat a podporovat Tě v Tvém boji, zkus to a uvidíš, že mám pravdu. Ale zatím nic víc pro Tebe udělat nemůžeme. Táhneš za provaz s tím démonem proti nám a my jsme bezmocní. Navíc máme každý problém i sám se sebou, takže nemáme dost síly Tě neustále přemlouvat a prosit, protože není odezva.Píšu to v množném čísle, ale vlastně bych měla mluvit jenom za sebe. A za sebe Ti říkám, Karinko, začni abstinovat, to je nejtěžší a jediné, co musíš udělat TY SAMA. V tom, co bude následovat Ti může pomoci radou, povzbuzením, útěchou, a možná i nějakou konkretní praktickou pomocí. Chápu, že sama asi abstinovat nedokážeš, a vůbec Tě za to neodsuzuji. Využij tedy toho, že Tě nic neváže být doma a jdi do léčebny. Já bych , kdybych neměla děti, taky tehdy šla. Opravdu jsem byla rozhodnutá, že jestli to nepůjde na svobodě, půjdu do některého zařízení.Pochopila jsem , že s chlastem v těle totiž svobodná nejsem nikdy a nikde a podstoupila bych cokoliv, abych se té své závislosti zbavila. Nějaká ranní rozcvička nebo sprchování ledovou vodou, bodování pokojů, co to je proti otroctví, ve kterém Tě drží alkohol?!!Normálně bych nastoupila, byla ráda, že to zásadní, co potřebuji od léčebny získat je ZAMEZENÍ PŘÍSUNU ALKOHOLU. A v denním režimu bych se snažila hledat pozitiva a nebabrat se v negativech.Opakovala bych si slova T.A.Edisona:NENÍ TĚŽKÉ DĚLAT TO, CO SE NÁM LÍBÍ, DŮLEŽITĚJŠÍ JE NAJÍT ZALÍBENÍ V TOM, CO DĚLÁME!Karinko, prosím Tě, udělej to, čekáme na Tebe. Tak, jako nám nemůžou rozumět ti, kdo to neprožili, ani Ty vlastně nevíš v čem se potácíme my, kteří plaveme na druhý břeh. Skoč do tý vody za námi,ale zásadně, žádný koketování, zkus to, uvidíš, jak najednou najdeš s námi společnou řeč, jak se Ti uleví, jak Tě budou příběhy druhých víc a jinak zajímat. Udělala bys mi strašnou radost. Nerošiřuj řady těch, kteří podlehli. Prosím.Těším se na Tvou zprávu,Tvoje Eva:O)

Už jsem to sem sice psal, ale neuškodí to snad ještě jednou: nám říkal terapeut v léčebně - jste jiní než ostatní, jste citlivější a máte otevřené srdce, ale to není váš handicap, je to vaše výhoda, kterou se musíte naučit využívat. Takže psaní typu MRP nemůže být od člověka, jako jsme my, to mi z toho vychází. A každý má právo na svůj názor, to je taky pravda.
A s tím uklízením - to fakt pomáhá, vždycky, když zlikviduju ty zákeřné všehokupky, mám lepší pocit. Peklo pro mmě byla léčebna, bodování, rajony, stírání neexitujícího prachu, sobotní úklidy, nedělní generální úklidy,uklízení hajzlíků na detoxu, vylévání "vzorků" po toxících....Můj táta se mi potom smál : to máš z toho, že jsi nebyl na vojně, aspoň sis užil. Mockrát si na to vzpomenu, seberu se a jdu tu podlahu vytřít, protože v čistém bytě je člověku hned líp. Taky to u mě funguje jako indikátor, když je moc kupek, pavučin a prachu vně, jsou určitě i uvnitř. Jednoduché, ale účelné a funguje to!A že pak musím to nádobí přemejvat ještě jednou, protože jsou na něm fleky? A že mi to trvá hodinu? Neva :)

Všem, mrzí mě, že mě tak nenávidíte, ale co píše MRP, to je opravdu hnusný, nemám slov. Snažím se bojovat, i když mně to zatím nejde, tak to neznamená, že nato kašlu, nenávidím alkohol,copak tomu nikdo nevěří ?? Já z něho nemám nic, jen momentálně přežitek. Musím končit.

Možná, že některé dráždí Karinčina pasivita. Ale není to důvod k takovým prohlášením. Ubližuje svým pitím jen sobě. Bez léčebny to asi nezvládne. Ale buď se sebere nebo přijde doba, třeba za rok, za dva, kdy se dostane úplně na dno a půjde. Není hloupá. Jen je v bludném kruhu, pití, deprese, pak prášky, probuzení další prášky, pak deprese a alkohol a dokola a dokola. Taky jsem v tom lítala a fakt se v tom nikdo nemůže vyžívat. Nikoho nesoudím, na to nemám právo. Jen je mi tě Karin moc líto, zkus to, prosím!!! Máš teď léky, dej si šanci. Člověk má chuť s tebou zatřást a zařvat vzapamatuj se!!! Vzbuzuješ v ostatních pocit bezmoci. Píšeš sem už několik let a nic se nemění. A ani se nic k lepšímu nezmění, jenže ty asi nechceš. Prosím... Vzpamatuj se!

MRP-to trošku přeháníš,ne?Karinka je sice na tom blbě,ale přát někomu takový věci?Nikdo není ztracenej případ a třeba nás jednou překvapí a půjde se opravdu léčit.Když ti tak vadí,tak jí nečti.

Tohle nevypadá jako od MRP,takový nenávistný tvrďák snad není.Asi se někdo snaží Karin vyprovokovat..

Nevěřím že to je od MRP! Myslím že tu jen zase někdo zkouší větřit...

MRP proč nám nenapíšeš kdo ti ublížil a co tě žere? Proč máš v sobě tolik zloby? Jinak na podobné výroky doporučuji třeba diskuse na Seznamu pod klasickými články o čemkoliv. Uvidíš, kolik tam budeš mít spřízněných duší s podobnými výroky.........

Karin, jednou se stejně uchlastáš a chcípneš ve zvratkách. A ze srdce Ti to přeju!!

Jiří, díky, Ty mě fakt bavíš, smála jsem se tvému dopisu jak blázen, až jsem probudila syna, který spí vedle v pokoji a rozespale se mě ptal jestli se mi něco nestalo.Huráááá!!!Humor se vrací!!!Já totiž nejsem založením hospodyně a zvláštní je, že bych chtěla bejt. A jak!!Ale ten kolotoč, to že to jde pořád dokola mě někdy strašně se..Pamatuju se, jak jednou, tenkrát jetště malý Adámek sotva snědl oběd, tak se šel vykadit. Utírala jsem mu zadeček a ptala se ho se zoufalým pocitem marnosti: "Adámku, tos to nemohl aspoň chvilku podržet v tom těle?"Nechápavě na mě koukal, protože jindy jsem ho pořád buzerovala, jestli nechce kakat, jen se trošku podezřele zavrtěl.
Díky za : "PROTOŽE JSEM SI SÁM SEBE OBLÍBIL, NEJSEM ZA TO KVŮLI TOMU NA SEBE ZLÝ" a za proměnu svobody od něčeho na svobodu k něčemu.Díky za všechny poučky, nebudu je tady všechny vypisovat, jsem fakt kreten, radši si je znovu přečtu.:O)))Dobrou.E.

Slávko, díky za odpověď, je to opravdu zajímavý, s každým příspěvkem, ať adresovaným mě nebo druhým, si něco ujasňuji, něco nového se mi odkrývá.Je to užitečné. Za dobu svého abstinování, myslím až to poslední, ty pokusy před tím nepočítám, i když pro mne byly důležité, neboť mi ukázaly kudy ne, tedy co se držím teď ty poslední roky, jsem si dokázala srovnat duchovní a materiální hodnoty, umím se radovat a hlavně vážím si každého záblesku štěstí, umím mu jít na proti. Ale v praktickém životě selhávám. Zapomínám a ztrácím věci, pořád něco hledám, nemám řád. Trochu nabývám pocit, že mi chybí pobyt v léčebně. Abstinování není zdaleka všechno, je to pouze základ a nutnost. Ale jak na sebe, jak se naučit to, aby mě každodenní neduchovní povinnosti nevysilovaly a nedeptaly? Pro mě jsou obtížné takové věci, jako je vyplnění složenky, sesynchronizování chodu domácnosti, úklid, udržování úklidu. Co mi nedělá problémy je učení se s dětmi do školy či dohlížení na jejich školní povinnosti. Musím najít nějaký systém, vytvořit nějaký řád, všechno dělám strašně chaoticky. Možná vám to přijde povrchní blábolení, ale přišla jsem na to, že mě to sužuje a ničí. A co mě překvapilo, nevím si s tím rady. Asi základ bude, udělat si na nové úkoly čas.
Slávko, nepsala si vůbec chaoticky. Díky za slova "Nestydí se za svoji mámu, a to je důležitý". Taky mně moc pomáhá uvědomit si a připomínat, že kdo tím neprošel, nemůže vědět, co se v nás děje, s čím zápasíme. Opět si totiž vykládám některé věci osobně. Nemám teď na mysli nic konkretního. Prostě se mi zdává, že po mně někdo divně kouká, že se s druhým baví srdečněji.Tím jsem trpěla tak v prvním roce abstinování. Je možné, že se to vrací? Dneska jsem byla nakupovat s Ivanou Chýlkovou a zdálo se mi, že se prodavačka věnuje víc jí než mě. To se stává, nic na tom není, ALE MĚ TO BYLO LÍTO. Taková blbost a já se uzavřela do sebe. Vím, že mi sebelitování nesvědčí, že je kousek od sebepodceňování. Dost jsem s tím dřív zápasila a myslela jsem, že mám vyhráno.Taky se mnohem hůř soustředím. Mám to dva dny, co se ochladilo. Může to souviset nebo se mi vracejí moje nešvary? Opakují se vám někdy nálady a stresy z počátku abstinování? Není to nikterak tragické, neboť mě nebolí hlava, nepotím se, už mám mnohem silnější vůli a chci to řešit. Jenom nevím jak.

Slávko - ještě přece jenom: dík za informaci o Agnes. To je fajn, že se léčí, to je dobrá zpráva. Těším se, co bude o tom říkat.
K tomu, jak lidi reagujou na informaci o tom, že se člověk léčil: já mám jen dobré zkušenosti, ale on asi bude dost rozdíl mezi tím, jak dosud vnímají lidi chlapa a ženskou. To je pořád asi ještě nerovnovážný. Možná si už dokážou představit, že chlap se prostě stane alkoholikem, a že je svým způsobem hrdinství jít se léčit a úspěšně abstinovat. Ale pohled na ženské možná u části těch lidí přesto dál přetrvává představa, že když se musela léčit, tak je to přece jenom tak trochu její vina... Asi to máte těžší, než chlap. Navzdory vší emancipaci jsou myšlenkové stereotypy v některých lidech skutečně setrvačně dál živé. Když chlap jde do léčebny, v očích těchto patriarchálních pozorovatelů zachraňují rodinu, když jde do léčebny ženská, v jejich očích rodinu rozbíjí... Možná to opravdu takhle pitomně vidí...
Teda ne že by se nenašli pitomci, co tak vidí chlapa i ženskou. Jen mne napadlo, že v tomot ohledu to budou mít asi holky možná procentuálně o něco horší. Tak proto Vám o to víc budu držet palce a povedu všude propagandu ve Váš prospěch :o)
Možná pro postoj k alkoholismu udělal hodně film Dobří holubi se vracejí (v hl. roli Kňažko) anebo Ikarův pád a Tažní ptáci (Menšík, Brodský). Řekl bych, že od té doby hodně lidí ví, že rozhodnutí jít se léčit je hodné úcty (podle mne právě dík těmto filmům jsem se já setkal jen s pozitivními reakcemi okolí). Ale možná by si ženský zasloužily podobně úspěšný film s pozitivní hlavní ženskou postavou.

No, na pořádek já teda taky moc velkej kanón nejsem. Pohybuju se spíš v revolučních skocích. Když mi všechny starý noviny, časopisy, letáky, dopisy, zavalí stolek, vytvoří nepříjemné návrší, na něž už nejde nic položit, protože pak se dají ty zvláštní vnitřní horniny do pohybu a tektonické desky plují po hladkých površích (nejhorší jsou na to právě materiály na křídovém papíře a časopisy...) a musí je zachytávat u kraje stolu, a je to hrozně nepříjemné, protože mám jen dvě ruce a ono jich je potřeba více. Běda, když potřebuji něco v té hromadě najít! Podobně záludně oteče vždycky židle, na kterou jen na chvíli odložím svetr... Chvíle se překlene do dnů, již bez mojí pozornosti, a svetr je následován košilí, mikinou, ... atd. atd. - až nakonec židle zcela zmizí pod takovou textilní kupolí a chvílemi už je zrádné o ni zavadit, protože není příliš stabilní a hrozí se skácet. No a teprve když vidím, že t