alkoholismus

Díky , Kiki za nabídku. Já nejprve musím roztřídit, co patří do dokladů o bytu, o autu, očkovací průkazy dětí i zvířat, vyházet starý bezvýznamný scénáře, schovat starý významný scénáře, fotky, atd.atd.Pak, až toto udělám, bych Tě případně požádala o radu. Ale,protože musím od toho odbíhat, tak to hned tak nebude. Ale díky,už jen vědomí, že až nebudu vědět kudy kam, mám se kam obrátit, mě dodává jakousi jistotu.
Ivko, není, myslím, velká chyba, když se čtením dostáváme do jiných světů. Aspoň mě to dává ten nadhled, který potřebuji, jinak bych začala zase chlastat. Je skvělý, když někdo umí žít s hlavou v oblacích, ale stojí při tom nohami na zemi. Já zatím skáču z extrému do extrému, jen občas stojím zapuštěna do matičky Země, ale shlížím na ní zhůry.Ale ještě se při tom chvěji. Jiří to umí perfektně, ale taky to asi nebylo zadarmo.

Souhlasim, Martine, že by bylo lepší moci se připojit přímo pod příspěvek , na který reaguješ. Ale, co když je víc ve předu, tak jak se ten první pisatel dozví,žes reagoval? Mě dá strašnou práci se soustředit, pořád vracet a pak vyjadřovat, a při tom se vyjadřovat chci. na druhou stranu, jsem ráda, že tyhle stránky jsou a já sem můžu, když se vrátím ze šichty, jako teď zaskočit. Hrozně mi to pomáhá a čtu si některé příspěvky dokola. Proto vím, co se děje v Monice, když se jí podělal modem.
MONI, PROSÍM TĚ, ODHOĎ STUD A PLACHOST.MŮŽU TI NĚJAK POMOCI?!?Blbě se mi to píše, nechci Tě nějak svou nabídkou zaskočit, prosím Tě, neuraž se, mohu Tě založit, abysis koupila nový.Já mám antenku a nějakou krabičku od eurotelu, vymyslel mi to Kraus a Petra Procházková už si to po mém vzoru pořídila taky. Můžeme skočit do eurotelu, je na Národní. Je to pro mě hrozná představa, že seš teď doma odříznutá a nemůžeš spát. Myslím na Tebe, prosím Tě, nenaštvi se, já to myslím jenom jako pomoc, abys byla ve spojení.

Dva postřehy na sklonku dne - Martin

Postřeh 1. - Tyto stránky: Moc se mi nelíbí, stará Doktorka byla lepší; černý text na bílém pozadí -tedy to velké bíle svítící pozadí mi dost vadí na oči. A když tedy byla vynaložena práce s předěláním stránek, mělo se přejít na stromovou strukturu aby se dalo reagovat na přímo konkrétní příspěvek a reakce by se hned připojila pod ten dotyčný -pak by měly odkazy "odpovědět>>" nějaký smysl ale takhle jsou tam naprosto zbytečně.
Postřeh 2. -dostupnost a ceny alkoholu: už se tu několikrát mluvilo o tom, že alkohol je všudypřítomný -to je, nejen, že vám třeba ruma nalejí v cukrárně, v jídelně ale i třeba v trafice; konkrétně v té trafice to pochopitelně mají pod pultem ale když si řeknete, tak dají. ///Dostal se mi do ruky propagační leták společnosti Lidl - krabice červeného vína za 15 korun -a pak nemají lidi chlastat :-o Je to sice humus (ten krabicák) ale alkohol v tom je a opít se tím dá, fuj. //opravdu je to pak těžký...
Nechtěl jsem vás, kamarádi, na noc otrávit, jsou to jen ty postřehy"

Mončo, dívala jsem se na ty antikvariáty, je to hezká stránka. Je zajímavé, že jsme všichni takoví čtenáři :-) Mě jednou jeden psycholog v souvislosti s mými problémy s jídlem říkal, že jak jsem především v dětství "hltala" knížky, tak jsem tím naplňovala svoje nitro. Pak to tedy asi pokračovalo alkoholem. Tak teď nevím, jestli to čtení knížek je tak pozitivní, jestli to neodvádí od skutečného života???? No, každopádně je to lepší, než alkohol...

Píšu z IT kavárny Globe, která je naštěstí u nás v ulici- umřel mi modem. Jsem bezpřipojení. Jsem z toho tak nešťastná, že to neumím ani vypsat. Moc vás zdravím, ozvu se z práce. A pokusím se nechat to opravit.

Zdravím všechny.Jiří vydrž nekouřit.Já budu mít za měsíc už pětileté výročí, co jsem si nezapálila.Evo Holubko, nevím sice jakéý nepořádek máš v dokladech, ale kdybys potřebovala poradit nebo pomoct třeba ohledně osobních dokladů, nabízím pomoc.Pracuju ve veřejné správě, takže se v dokladech hrabu denně.A taky mám jednu otázku. nhedávno opakovali v televizi příběh, ve kterém jsi hrála s Donutilem.Ten hrál skalního komunistu, bylo to po revoluci a ty jsi mu pak uvařila bezva kafíčko se třemi hrstěmi listu senny. Moc se mi to nejen líbilo, ale má to pro mě i jiný rozměr, protože to bylo natáčeno u nás ve vesnici, v hospodě. Pamatuješ si na to? Zajímalo by mě jak se Ti v tom hrálo a jestli s tím nemáš spojenou nějakou "příhodu z natáčení". Jinak držte se, sice panuje zima, ale jak říká Martin. březen to už je prostě jaro. Tak zatím. Kiki

Přátelé, vypustila jsem džina z lahve. Ráno jsem se dala do uklízení mého psacího stolu.Je to až neuvěřitelné, co se do něj vejde. Já to ládovala pod tlakem, dopisy, fotky, doklady, staré scénáře, nevé scénáře, novinové výstřižky, kresby mých dětí, atd., atd. A co překvapení jsem zažila nad různými nálezy. Jedním z nich je kamínek v průhledné krabičce z Berlínské zdi. Ten mi dejte do ruky, jestli mě z toho klepne pepka, položte na hromadu všech těch lejster a zapalte. pro představu můj stůl je zároveň jakási skříňka s velkým množstvím šuplíčků vypínajících se vzhůru ke stropu.Ale jsem ráda, že jsem se do toho pustila, jen to bude trvat mnohem déle, než jsem předpokládala.
Jiří, to je zase úžasně užitečný, o čem píšeš, ale budu reagovat, až se vrátím v noci ze zájezdu.
Zdravím Tě Pájo, mám opravdu radost, že se držíš, posiluje mě to i v mém boji.
Ebolo,z Tvých slov vidím, že máme hodně společného, až na to, že já jsem neuklízela ani, když jsem pila. Měla jsem vždy bezvadný pořádek v knihách, to mám zdánlivě i dnes, ale knihovna nestačí na nové přírůstky, tak to rvu, kam se dá bez systému. Co se týče ostatního, dokud jsem byla sama, tak to šlo, věděla jsem, že čím méně věcí, tím snadnější údržba. Když byly děti malinké, já nepila a taky bylo uklizeno. Problém začal s mým pozdějším konzumováním, abstinováním a jejich růstem. Čím jsou větší, tím jsou i větší nepořádníci. A moje profese mi neumožňuje pravidelnou a důslednou kontrolu jejich uklízení a udržování pořádku. Ale protože je to teprve pár dnů, kdy jsem se tím začala zabývat, já si napřed dávala do kupy nějaký svůj vnitřní svět a hlídala si, abych v práci dělala vše, jak mám. Nemluvím teď o umělecké složce svýho povolání, ale o těch řemeslných a prozaických věcech, jako třeba chodit na zkoušky včas a textově připravená, ale i odpočinutá a v náladě, jež nedeprimuje ostatní. Navíc jsem podstoupila několik větších i menších operací, nejtěžší ještě, když jsem pila, ta byla nezbytná, ostatní už byla preventivní nebo ne aspoň ne na poslední chvíli. Dala jsem a dávám tedy do pořádku svůj výrobní nástroj i svoje tělo, což jsem při chlastání zanedbávala. Cvičím-li, tak ne kvůli figuře, ale abych se cítila fit a navodila si i příjemnou pohodu v duši. Jiří někde napsal, že pro nás je i nebezpečné a drtivé mít v nepořádku doklady a věci související s úřady. V globále to mám v cajku, ale nějaké renonci se najdou a mám v dokladech pěkný čurbes, to je fakt.Vše komplikuje moje nepravidelná pracovní doba a fakt, že spolupracuji s několika dobročinnými spolky, k nimž mám taky spoustu lejster a závazků. Je taky fakt, že tato činnost mi pomohla nalézt víru v život a dodává mi optimismus a sílu, ale zároveň bere čas, abych vyřešila věci jak s úklidem, tak s úřady, které mě pak děsí. Napít se kvůli tomu chlastu mě zatím ani nenapadlo, snad jenom ve snu, ale utíkala jsem si do literatůry. Já jsem schopná bejt s Goyou na soudu sv.inkvizice a prožívat to stejně, jako fakt, že jsem nestačila pověsit prádlo z pračky. Není tomu tak, že bych si četla, místo abych prala, ale když to nestačím, otevřu si cestou do divadla nebo při procházce se psem knížku, a moje selhání mi pak přijde malicherné. Je to vlastně, jako bych si dala panáka. problém je, že díky tomuto nadhledu s tím nic zásadního nedělám, prádlo se kupí, Eva se hroutí. Trestem jsem měla na mysli to, že si udělám večer program na druhý den a když ho nesplním, tak žádný Goya. Já mám pocit, že teď už na to mám, abych to byla schopna úspěšně řešit. Z malých momentálních neúspěchů se obvykle nehroutím, pouze z beznaděje pocitu, že jsem zakletá v kruhu, že je něco neřešitelné. Takže omezím své aktivity, na tom už pracuji, pomalu, neboť ostatní zúčastnění těžko chápou, že mě nepřestaly bavit, že mít v pořádku domácnost, doklady a vztahy s úřady je pro mne nezbytné. To si myslím, že pochopí, nepochopí, že mě to zabere tolik času a spotřebuje tolik sil. Ale já už jsem přesvědčena o správnosti svého rozhodnutí a to je u mne vždy velký posun k úspěchu. Navíc jsem to vše začala brát jako jakousi hru, která mě udržuje v nadhledu. Tak já jdu zase všechny ty neroztříděné papíry naházet do koše na prádlo, který jsem si připravila, neboť za chvíli odjíždím na zájezd. Teď volal pan učitel, že má mobil mých dětí, takže jsem bez spojení s nimi. Doprdele,doprdele, to je zkoušek najednou, to by se jeden posral.Omlouvám se, potřebovala jsem si ulevit.

Co se týče toho léčebného řádu, který je často právě předmětem kritiky, dá se říct, že je to dost úhelný kámen celé léčby, protože je to vlastně symbol. Představuje schopnost člověka vyrovnat se produktivně i s nepříjemnými věcmi v životě, aniž by ho tyto okolnosti zničily anebo aniž by jich on sám zneužil jako záminky ke svému chlastání. Obejdeš něco, co sám pokládáš za pouhou buzeraci? Jsi na dobré cestě obhájit si i své pití. V tomhle je logika toho řádu. On si člověk řekne, přece neztratím svou osobitou individualitu, jenomže alkoholik má bohužel výrazně prorostlé představy o své individualitě s alkoholickými stereotypy. Monika, myslím, začíná chápat, že zdánlivá buzerace měla svůj podstatný léčebný význam. Příprava na život venku spočívá totiž v tom, že člověk je na počátku léčby téměr úplně nesvobodný a chráněn touto nesvobodou před svým alkoholismem, ale postupně testuje svou schopnost nebýt už chráněn těmito omezeními, ale svým probouzejícím se vědomím, svým upevňujícím se postojem, svou odpovědností za své činy sám před sebou, opíraje se stále více a více o svou skutečnou sebeznalost, která mu dovoluje ovlivňovat, jestli tohle chce anebo nechce opravdu udělat on, anebo jestli mu to velí neurotická zlomyslnost jeho závislosti...
To, že by porušení řádu (tohoto trenažéru) mělo být spojeno v léčbě s nějakým trestem, není úplně správně pochopeno. Celý systém terapie je založen právě na tom, že pacient s odpovídající schopností přijmout za sebe větší odpovědnost, získává k tomu také větší svobodu, tj. prostor k tomu, aby tuto odpovědnost mohl uplatňovat a rozvíjet (cílem je naprosto odpovědná naprosto svobodná lidská bytost, která sama abstinuje od alkoholu nikoli proto, že musí, ale proto, že chce a ví, že je to v jejím nejvlastnějším zájmu). Každý pacient má skladbu povinností a tomu odpovídajících svobod podle toho, jaké je v dané fázi léčby schopen. Předpokládá se, že je odpovídající. Zpočátku nemůže samostatně vlastně ani vyjít z pavilonu, pak toho může víc a víc... Tím se ale také rozšiřují možnosti, kde porušit nějaká pravidla, a protože některý pacient může mít "roupy", tak se porušení řádu dopustí - cítí, že už je "pokročilý" a to je právě to, co ho může k porušení řádu svést... Když někdo poruší řád, je to pro terapeutický tým signálem, že není ještě připraven přijmout nabídnutou porci svobody a že je potřeba ho opět o něco více chránit. Čili ona buzerace, jak ji vnímá pacient, je ve skutečnosti zosobněná ochrana. No, zní to šíleně a skoro si připadám jak nějakej soudruh, co vykládá ostatním, jak je důležité, aby byli zbavováni svých svobod, ale tohle tak v případě závislých je. Navíc je stále třeba si uvědomit, že léčbu podstupují všichni dobrovolně, takže ona "buzerace" je vlastně podstupována celá dobrovolně. Celé je to trenažér, celé je to příprava na život, jak říká správně Monča. Nedokážeš se ani v tomto trenažéru vyrovnat s pocitem křivdy a připadá ti, že je s tebou zacházeno nespravedlivě, a neuneseš, že autority se ti jeví jen jako machrující debilové? Uvěril jsi, že tě to opravňuje k porušení řádu, který jsi dobrovolně přijal? Pak nejsi připraven uspět venku ve své abstinenci. Bohužel to tak funguje. Bohužel to máme docela složité, protože obvykle bývá právě schopnost vzepřít se autoritě pokládána za hrdinskou. Takže někdy si pacient porušující léčebný řád připadá jako národní hrdina. V tom je jeho tragický omyl. Hrdinství totiž není v porušení dobrovolně přijatého řádu. Nelíbí se vám ustanovení řádu? Bojujte proti němu třeba otevřeně na komunitě před celým terapeutickým týmem, ale ne skrytě v zákoutích. Tým vám dá buď zapravdu a vyhlásí změnu řádu, anebo vám neustoupí a vysvětlí, že takto je to ustanovení nezbytné. Jan Jílek nám na občasné remcání říkal vlídně a klidně "nemusí se vám to líbit. Třeba tomu zatím nerozumíte, proč to tak je. To ve vašem stupni léčby ani nemusíte chápat. To po vás ani nechceme. Jen to musíte dodržovat. To stačí. Nedávejte si zatím úkol tomu rozumět." :o)
Monika popisuje, jak se jí zdálo triviální nařízení, že každý musí spát v místnosti, která mu byla určena. Ale ono to je opravdu důležité. Když jsem nastoupil na pavilon 35, zrovna tam byla taková nepříjemnost, kdy pacient skoro na konci léčby bez dovolení strávil noc v jiné místnosti, a to proto, že jeho nový spolupacient zapáchal. Asi týden před jeho řádným ukončením léčby. Než aby se nechal přeřadit kvůli tomuto porušení řádu do nižšího léčebného stupně (s nižšími svobodami), raději léčbu ukončil a ztratil tak privilegia pacienta s ukončenou základní léčbou (např. přišel o možnost tzv. opakovací léčby, což je třeba týden "azylu" ročně, kdykoli se v pozdějších dobách cítí pacient ve své abstinenci byť vzdáleně ohrožen atd.). Tehdy jsem si říkal, že terapeutický tým vůči tomu klukovi byl zbytečně tvrdý. Ale dnes to vidím jinak. Ono to bylo symbolické varování. Nejenom tomu klukovi (byl to dokonce velmi oblíbený předseda komunity), ale i nám. Ta hrozba neodvratnosti, která následuje po chybném kroku... A také to poučení z toho, že cítíte-li se už skoro jako vítěz, ... To jsou podle mne cenné zkušenosti, jakkoli byly v tu chvíli nepříjemné. Nepříjemné, ale ne nebezpečné! Nebezpečné by právě pro nás všechny bylo, kdybychom viděli, že vlastně na ničem tak moc nezálaží, že vlastně jsou určité výjimky, kdy si člověk může trochu povolit. Kdy si "může trochu povolit" - cítíte to, jak mysl hned umí zobecnit? Co znamená pro alkoholika "trochu si povolit"? Trochu si dát. "Vždyť jsme lidé, že..." "žádní byrokratičtí sucharové, kteří hned vyvádějí kvůli takové prkotině, jako je jedna místnost," "jedna sklenka"... "nemůže přece ublížit".
V léčbě je tedy řád poměrně důležitým symbolickým instrumentem. Neslouží terapeutickému týmu k tomu, aby se sadistickým uspokojením kochal nad svou autoritou, ale slouží pacientovi k jeho vlasntní ochraně a jako trenažér pro zátěž, která čeká za zdmi léčebny.
Mít vlastní řád doma, to je možná trochu podobné, i když bych to nepřeceňoval. Je potřeba si uvědomit, že člověk žijící v reálném světě, který již dokáže dlouhodobě abstinovat, nemusí svou zátěž ještě uměle zvyšovat nějakou nadměrnou disciplínou. Ale jestli člověk subjektivně pociťuje nedostatek nějaké pevné půdy pod nohama, nějakého systému, který by uspořádal jeho činnost, pak samozřejmě je vhodné něco takového si pro sebe vytvořit. To platí samozřejmě nejen pro závislé. U závislých je potřeba ale připomenout, že může dojít k malinké zradě. Když si totiž alkoholik stanoví pevný řád, jenž pak není schopen dodržovat, může se stát (neříkám, že se vždy stane, ale může), že se při zhroucení tohoto zdánlivě nesouvisejícího systému zhroutí i jeho jistota v abstinenci, protože se může zklamání a deziluze navázat na jeho pocit, že tím pádem není schopen ani abstinovat, což jeho závislost dřímající dosud poslušně v zámezí ihned využije k tomu, aby zvolal "no, to je úplná pravda, tak když už je to tak, tak si jedno dej". Takže na to bych si trochu dal pozor. Nechci nikoho strašit, jen upozornit, že když si dáte předsevzetí, že budete cvičit, uklízet, učit se cizí jazyky, přestanete kouřit, nesmí vás porazit, když se to prostě nepodaří. Je dobře vědomě hlídat, aby vám případný neúspěch v jedné věci neprorostl zákeřně do neúspěchu v abstinenci. To teď trochu prožívám. Přestal jsem před měsícem kouřit, ale možná to nevydržím, začínám pochybovat, jestli se zbytečně netrápím... A musím se připravovat na to, že pokud začnu kouřit, aby mě to nevzalo podobně pocitem selhání, jako při recidivě...
A Evo, jestli se zamýšlíš nad tím, zda je pocit lítosti z přehlížení způsoben mindrákem z dětství nebo alkoholismem, uvedu k tomu svůj názor. Mám za to, že zranitelnost citlivé duše má souvislost se závislostí na alkoholu. Takže "mindrák" z dětství je vlastně způsoben přílišnou citlivostí. Pocit křivdy a nespravedlnosti, ohrožení a mizející sounáležitosti, to jsou podle mne projevy úzkosti, která stojí u zrodu leckteré závislosti. První požití drogy (alkoholu) dokáže otupit tato nadměrně obranné reakce na skutečnost, náhle nejsou neutrální projevy okolí čteny hned jako signály útoku a ohrožení, a člověk se po tomto prvním požití drogy cítí náhle poprvé v životě NORMÁLNĚ. Už jsem to tu někdy citoval z knihy Emoční inteligence od Davida Golemana. Když jsem se tohle dočetl, měl jsem slzy v očích, protože to naprosto přesně vyjadřovalo to, co jsem vnímal tehdy já. - Zdrada je v tom, že to pak chtěl člověk pořád, pořád se CÍTIT NORMÁLNĚ, nebo dokonce lépe! - Po návyku se původní úzkost stejně dostavovala a bylo potřeba stále zvyšovat dávku. A dál už to znáte.
Zatím ahojky.

Tak to jsi dobrá,Pájo,vydrž!Já jsem takový nepřítel všech bezduchých domácích úkonů,že jsem si po svatbě a tím vzniklé nutnosti se jimi zabývat,vypracovala jakýsi rituál-žehlení-a k němu pivečko,dvě,tři..Mytí oken-a k němu vínečko,vytírání,šůrování,luxování-prostě jsem popíjela,abych tuhle činnost zvládla.Mívala jsem doma asi větší pořádek,než teď,když abstinuju.Protože nepitím se člověku najednou otevře mnoho prostoru,jak svůj čas vyplnit,a domácí práce rozhodně mým koníčkem nejsou.Proč si radši nečíst?:-)A protože od dětství jsem vášnivá čtenářka,která jakékoli psanétexty doslova "požírá",čtu,čtu,a pokud nečtu,tak chodím plavat a v poslední době jsem i filmový maniak,ale tam,přiznám se,konzumuju spíš oddechovky a lehčí žánry,jako thrillery a horrory.Pořád nasávám informace,a některé mi dokonce zůstávají v mozku!:-)Jen ten úklid holt nestíhám,protože ráno mažu v půl sedmé do práce a vracím se nejdřív v pět,a to člověk udělá to nejnutnější,a pak už na mě čeká mnoho,mnoho nepřečteného:-)))

Ahoj všichni, tak jsem pyšná - včera nic (no je fakt, že jsem po ruce žádný alkohol neměla :-( ) a ještě jsem si vygruntovala kuchyň:-). To asi na mě platí, žádné chutě se nedostavily a padla jsem do postele po předchozí probdělé noci a spala jsem celou noc, to se mi často nestává.Dneska se chystám na koupelnu, už to potřebuje jako sůl. Ale je otázka, jak to vydržím já. Na druhou stranu přesvědčím přítele, že by si mě teda jako správnou hospodyňku a hlavně abstinentku mohl po 11 letech vzít!:-). Pája

Ahoj všichni, tak jsem pyšná - včera nic (no je fakt, že jsem po ruce žádný alkohol neměla :-( ) a ještě jsem si vygruntovala kuchyň:-). To asi na mě platí, žádné chutě se nedostavily a padla jsem do postele po předchozí probdělé noci a spala jsem celou noc, to se mi často nestává.Dneska se chystám na koupelnu, už to potřebuje jako sůl. Ale je otázka, jak to vydržím já. Na druhou stranu přesvědčím přítele, že by si mě teda jako správnou hospodyňku a hlavně abstinentku mohl po 11 letech vzít!:-). Pája

Ivo, to je skvělý, že se držíš.Taky bych chtěla na Jeden svět, ale obávám se, že mi to letos z časových důvodů nevyjde. Práce a pak musím hnout s tím úklidem, zítra mě čeká můj pracovní stůl a to je sousto víc než hutné.
Martine a Filipe, hrozně se těším k ohýnku.

Moni, to co jsi psala o svých blízkých dýchá takovou rodinnou pospolitostí a láskou, že na to myslím celý den. I na svojí mámu a tátu, ale neboj se, nevzbudila jsi ve mě smutek, naopak a zítra skočím zapálit svíčku na hřbitov, mám ho za rohem.
A proto Ti píšu. Ztráta mámy a i táty byla bolavá. A byla taky těžká, až do chvíle, než jsem si uvědomila, že koho milujeme, nikdy úplně ztratit nemůžeme. Časem se naše soužití změnilo v jinou formu. Těžko se to vysvětluje, nejsou na to slova. Obzvláště máma je se mnou všudypřítomná. Já hodně věřím na vnitřní svět, na duši, na jakési propojení s vesmírem.Jenom nesmím být unavená a žít ve spěchu. Občas se zastavím, odjedu na chalupu, sama, jen se zvířaty a tam je mi dobře, tam se totiž Zeměkoule točí pomaleji, než ve městě plném shonu za zbytečným. Tam mi duše zpívá, tam se srdce raduje a já si pláču slzy štěstí.
Taky se mi líbilo, jak jsi zhodnotila, co by bylo a jak by rande s JÁJOU skončilo, kdybys pila. To si taky někdy říkám a ještě dnes mě z toho zabrní u srdce./žasný je Tvoje hodnocení léčebny a Tvého chování v ní. Někde píšeš, že v tom zdánlivě nesmyslném řádu je i jakási příprava na život. Tos pojmenovala to, co cítím, že mi chybí a co honím v civilu. Můžeš mi stručně napsat denní režim a zásady pobytu v léčebně nebo, kde to najdu na webu? Já myslím, že na stránkách u Nešpora to není. A hele, proč myslíš, že si na Tebe zasednul, nebyla to jeho nějaká taktika? A taky jsem nerozuměla jedné věci, oni Tě vykázali? není to jen zvědavost, co mě pudí k mým otázkám, já si pomalu stanovuji jakási privátní pravidla a pokusím se je dodržovat. Chci si vyvodit i tresty za jejich nepnění. Počítám, že až to sestavím a budu se hodnotit, tak mi zřejmě jebne, přihlásím se v Bohnicích, že chci vodit toho osla. Máš ještě ty červený tepláky nebo se tam fasujou?

Ahoj, právě jsem dorazila domů. Hotová. Já vím, že si nesmím dávat na den tři akce, i když dvě z nich jsou příjemný.Naštěstí ta poslední byla s přáteli, plná lásky a porozumění. Prostě jsme si sedli k jednomu stolu. Seděla u něj i Ivanka a já jí hned povídala o Karince a o jejích sympatií k ní.
KARINKO, Ivanka Tě pozdravuje a přidává se k ostatním, máš s tím alkoholem seknout!!!
Jiří, to je zvláštní, ale co se týče názoru na moje herectví, tak tam jsem neprůstřelná. A právě i zásluhou Ivanky a Honzy Krause. To, že mám talent , vím už dlouho. To, že to samo osobě tolik neznamená, taky. Je to pouze předpoklad pro mou profesi. Přesněji řečeno jeden z předpokladů. Ale dlouho jsem hledala ty psychické předpoklady a podmínky, abych ho mohla uplatnit či dokonce rozvíjet. Já netoužím být nejlepší herečka, to je ztráta času a nesmysl. Já chci dát do své práce to nejlepší, co ve mně je. Moje sebevědomí je tak pevné, že mnou nikdy neotřese obliba jiné mojí kolegyně. Navíc Ivanu mám tak ráda, jako člověka i jako kolegyni, že každá její chvála, je i mou chválou. A vím, že u Ivanky to je taky tak. Je to , jako bys chválil mou dceru, matku, milunečku milovanou. Zní to možná podivně, ale já jsem šťastná, že to tak máme, jsme o to bohatší. Nad Karinčiným hodnocením jsem zajásala, poněvadž se rýsuje další možná motivace pro Karinku. Ale možná jsem naivní, možná je Karinka tak zakletá, že i to je málo.
Já mám ráda i negativní kritiku své práce, jenom musí být konstruktivní a konkrétní, abych si z ní mohla něco odnést.
Kde selhávám, to je obyčejný běžný život. Tam si bývám nejistá, často bez podkladů a může vedle mě stát populární Ivanka, kamarádka z gymplu nebo cizí neznámá žena stojící se mnou ve frontě na zmrzlinu v Itálii, kde mě nikdo nezná. Ve chvíli sebelítosti jsem umanutě zakletá do představy, že mě všichni odstrkují. A čím více si uvědomuji, že to je kravina, tím více se chovám křečovitě a odstrčeníhodně. Jsem ráda, žes o tom napsal, vůbec to není trapný, já si aspoň uvědomila nesmyslnost některých svých postojů. Já jsem schopná se rozplakat, i když někdo předbíhá ve frontě na autobus. To jsou asi mindráky z dětství ze školní družiny nebo to nějak souvisí s alkoholismem?

Jo, Filipe, samozřejmě to s těmi buřtíky pokládám za dobrej nápad.
Jen březen asi bude ještě zima. Přepovědi hovoří o tom, že celý březen má být ještě stále kolem nuly...

vědomě

:o) - mám dojem, že Karinka moc nestíhá, takže asi nezachytila, že Eva je Eva :o) No co, nemusí být všichni v obraze - o to opravdovější a nezkreslená je jejich komunikace v osobní rovině, myslím tím nezatížená například právě tím stigmatem známých lidí, jak o tom tady mluvila Monika. :o) Jen mne napadá, že možná takhle podobně vzniká to, co, Evo, popisuješ jako situace, kdy "je Ti to líto..." :o) "Jé, ty se znáš s Chýlkovou? To je nejlepší herečka..." atd. :o))) No, řeknete si, proč to faux-pas ten Jiří teda tak ještě rozmazává. - A proč ne. Právě proto, že je to taková naprosto nepodstatná pitomost. Jsou to právě ty pitomý drobnosti, který můžou nadělat hodně škody, když se jich člověk lekne, dělá, že si jich nevšiml a zasune někam pod povrch. Ony potom totiž fakt v podvědomí člověka trápěj, protože ty mrňavounké drobečky pod tou kůží nějak tlačí a zaněcují se, aniž si to člověk může uvědomit. Pak cítí jen nějakou nepříjemnost a už vůbec neví, o jak naprostou prkotinu jde. Proto je dobrý si věci uvědomovat a drobečky v klidu na světle vyklepat. K tomu je potřeba bez předsudků pozorovat pořád svoje pocity. Proto to rozmazávám :o) Takže podle mne Karinka nestíhá číst a co stíhá číst, nestíhá stprocentně vnímat, protože, však to všichni známe, jak je člověk asi schopen vnímání a soustředění... Evo, možná jsi žádný takový pocit, o němž tu teď mluvím , neměla (já jsem ho měl za Tebe, když jsem četl Karinčin příspěvek), ale možná měla a hned jsi ho vytěsnila, anebo jen Ti bylo hloupé ho ventilovat, tak všichni promiňte, jestli jsem mimo. Ale nechtěl jsem si nechat pro sebe. Jsem trapný? No dobrá, tak houšť, já to vydžím. Je to jen pro jistotu, abych měl čisté svědomí. Možná jsem jako můj soused, který mne upozorňoval, že jsem zapomněl zhasnout ve svém bytě, když viděl, že zavírám a zamykám už dveře od bytu. Nevěděl, že jsem tam nechal svítit záměrně. Takže možná jsi, Evo, nechala "svítit" schválně, z určitého taktu. Mezi námi, cos asi měla dělat? Okamžitě odepsat "Karinko, podrž se, já jsem přece Eva Holubová! Herečka Eva Holubová, víš přece, no..." a začít líčit své nejznámější role :o))) A pak se ještě hájit jako důstojná pravá kandidátka na označení nejlepší herečka a vytahovat nejrůznější ocenění a mávat umístěními v anketách, abys vynutila na Karince veřejné prohlášení, že za sebou necháváš dokonce i takovou zdatnou soupeřku, jako je Ivana Chýlková... :o)))) No, pravda, to by asi bylo povedené zadostiučinění, že... :o)))
Tak jsem se již dosti pobabral v trapasech a ve své fantazii si rozehrál ultraasertivní reakci (to je samo protimluv), jak by ji v mé pošahané představě předvedla imaginární zhrzená herečka. :o)))

Evo, u mně taky vždycky hrálo roli spíše obyčejné přirozené prostředí, než navoněné salony. Platí to i teď, ale stejně jako Ty, raději se vyhýbám prostředí, kde je vysoká koncentrace opilců, takže už taky často volím raději něco méně drsného, než Zpěvcovi :o).

Alžběto - je to přesně, jak Ti už někteří odpověděli. Jestli Tě mají ti lidé tak rádi, jako Ty máš je, pak Tvá abstinence nebude znamenat rozchod s nimi.

Moniko: vždycky se najde někdo nebo něco, co mne tu náramně pobaví a dneska mne k léčivému smíchu pomohla Tvá přezdívka Karle. Ale taky Tvá německá babička :o) Víš, já myslím, že u nás v Čechách máme jako taková prakřižovatka dost smíchanou krev všichni. Já mám taky v krvi nějaké židovské předky, nějaké Rakušany, Čechy, ale s vysokou pravděpodobností i Francouze a(nejspíš) i Italy. Moje rakouská prababička zas vyčítala rozzlobeně mé mamince "Já tady na tebe pošát foláš, kšičíš, a ty tu bejt nény!" :o)
Podle nějakých výpočtů, o nichž jsem kdesi slyšel, jsme si v Čechách do 30 pokolení všichni příbuzní. Hm.

Pájo: taky si myslím, že Tvůj přítel by měl dostat jedničku s hvězdičkou, pokud jde o přístup k Tvému pití.

Tak snad jsem svým sloním tancem v porcelánu nenadělal mnoho škody. Tančil jsem vědomně, škodám chtěl naopak předejít. :o)

Zdravím všechny, těším se na jaro :-)
Pavli, já taky párkrát uklouzla. Nejdýl jsem to zatím vydržela 14 dní. Ale vždycky, když jsem podlehla, tak mi trvalo pár dní, než jsem se zas dala dohromady (tím nemyslím, že jsem byla tak opilá - ani jednou jsem se zatím nedostala na svou denní dávku před tím, ale že jsem to v příštích dnech opět porušila) Dnes je to zas 3. den, kdy se držím. Ale nějak se víc bojím toho, že bych to opět porušila - tak se snažím vytvořit si podmínky, aby bylo lehčí abstinovat, jak jste mi tady radili (já to teda spíš dělám tak, aby bylo těžší se dostat k alkoholu). Alkohol by asi neměl být ani schovanej - já teda si nedokážu představit, že bych ho nějak nenašla. Teď se těším na festival Jeden svět, to budu chodit na filmy a pomůže mi to překonat ty večery po práci - těším se na to celý rok, moc mě ty filmy oslovují. Dobrou noc, jen jsem chtěla dát vědět, že se držím. Mějte se hezky Iva

..zahrádka je samozřejmě k dispozici-jen potřebuje trochu jarní údržby, ale hned jak bude hezky teplo můžeme se sejít :o)

No teda Martime, ty si buedeš válet haksny v LA. A my tady na tebe budeme dřít? Fuj, fuj!!! Peču si v trobě rybičku a brambůrky, tak se snad konečně najím jako člověk. jsem tak nevyspalá, že nemám sílu opravovat překlepy. a že jich je, co? Tak Filipe, co začáátek května?