alkoholismus

Ty ses dva dny nemyla? Teda holka to je i na mě silný kafe. Seš jak malej čuník. Chápu že to nemáš lehký,pití je zrůda zrůdná, ale po roce abstinence bys už měla bejt schopná se aspoň umejt!!!

Dneska byl pěkně náročnej den. Srdíčko mě bolí,hlava taky a má matka když mě navštíví pořád huláká že mám v bytě bordel,což je teda fakt. Nejsem schopná ani pořádně uklidnit protože se furt něco děje s mym tělem. Na zemi týden starý ponožky,nejsem schopná se dva dny umýt. Už aby ta zima přešla a nastalo sluníčko,třeba ty depky zmizí.

Dnaska v noci jsem to nevydržela a trochu si lokla. Ale jen tak malinko. Myslim že když už tak dlouho abstinuju že mi sem tam nějaký ten panáček neuškodí. Pořád si lžu sama sobě, protože to pití je pořád silnější než já a nedokážu tomu odolat.

Moni, a co to znamená, hlava, srdce, končetiny. Taky si uvědomuju, že po ročním abstinování, jsem ještě zdaleka nedovedla věci analyzovat jako Ty. Já šla programově bez přemýšlení, protože bych si alibisticky vše vysvětlila a omluvila. Měla jsem to všude napsané a říkala jsem si DNESKA NE, co bude zítra jsem se nezajímala. Nedovedla jsem moc žertovat, natož se usvědčit ze lži.

Ještě jednou jsem si přečetla Jiřího. To je tak přesný, to kochání se nepochopením a sebedestrukcí, ztotožňování se s pocity a stavy těch obdivovaných, všechny, kterés jmenoval jsem bezmezně hltala taky. A potom ten přesný popis disciplinovanostia oddanosti chlastu. Škoda, že zatím nemáme tiskárnu, je to pro mě důležitý, občas si urovnat a pojmenovat, zpřehlednit a zmapovat svoje pocity, dojmy a stanoviska, jak minulá, tak stávající.
Mimichodem, pořád nekouříš?

Halo, hlasí se další marod.Já už vám chtěla psát odpoledne, ale tak strašně mě to vyčerpávalo, že jsem si musela lehnout, poněvadž jsem měla večer tu kecanici s Krausem. Ale on ten drzoun je takovej můj životabudič, to nesouvisí s naším kamarádstvím, on prostě vysílá nějakou energii, tak jsem teď na chvilku tady. Musím jen na chvilku, poněvadž zítra jsem slíbila Honzovi Burianovi, že s ním půjdu do Prima Jízdy a večer hraju, tak se ještě musím vypotit. Hele, Jiří, Tvoje povídání mě zase oslovilo, zase jsem se s ním ztotožnila. Ano, i já mám za sebou Tvoje i Moniččino rebelství, zůstalo ve mně a já se ho neodříkám. Pomáhá mi ve styku s panem MĚŠŤÁKEM. Ale přibyla i touha po řádu, a to řádu života, tedy touha splynout s přírodou, do které patří živočišný druh, ke kterému patříme, tedy nikoliv začlenit se do konvencí společnosti, ve které žijeme bez toho, že rozumím a důvěřuji některým zákonitostem, které vyznává a vyžaduje. Zjistila jsem, že v tom mi naopak chlast brání a dělá mě nesvobodnou. Že svůj vzdor podložený i pýchou jsem zaplatila jiným otroctvím. Navíc se u mě objevil obdiv k lidem, kteří mají odvahu žít obyčejný poctivý a užitečný život, stejně jako obdiv k lidem, kteří zasvětili svůj život duchovním cílům. A stejně si myslím,že pařby u Zpěvců nebyly tak škodlivé, jako pokrytecké napouštění se alkoholem v pozdějších dobách, kdy jsem se tvářila naoko před sebou i před okolím řádně, ale huntovala mozek, tedy myšlení i tělo na pravidelný přísun etanolu. A i ty Zpěváčkovi měli skončit dřív a nebýt tak pravidelní. Znám kamarády, kteří tomu v mládí holdovali taky a přestali dřív, než si upletli závislost, znám i ty, kteří se museli léčit a taky, ty, kteří v tom jedou dodneška. Bohužel i ty, kteří dojeli. Taky si vzpomínám na jedno Tvoje zhodnocení Tvé tehdejší situace, že když ses napil, to zřejmě v počátku, tak teprve ses začal cítit NORMÁLNĚ. To si uvědomuji taky, takže nikoliv jen ze vzdoru, ale i podvědomě pro klid duše. Že to byla blamáž, jsem si neuvědomovala. Ale nevím, já jsem si asi tím musela projít, abych se mohla dotknout toho, co Ty už tak krásně žiješ, co čiší ze zdravé a opravdické radosti ze života. Tvůj nadhled, humor a něha jsou uchvacující, aspoň pro mne. Čerpám z nich poučení i povzbuzení. A myslím, že Tvůj cit pro druhé, tolerance a pevnost zásad zároveň, to vše lidské, co v sobě máš, jsi získal taky díky tomu, žes překonal sebe a zvítězil nad svou závislostí, že ses vymanil z otroctví. Jsi jeden z nejsvobodnějších a zároveň nejohleduplnějších lidí, které jsem poznala.Troufám si to říci i po naší krátké známosti pomocí této diskuse. Hrozně se těším, až se sejdeme nad ohýnkem u opékání buřtů. Samozřejmě Tě ráda uvidím, když bys měl chuť přijít do divadla. Kohokoliv z vás, nechci to tady moc nabízet, poněvadž se stydím.
A Tobě, Moni, opakuju, že seš kabrňák. Ale Jiří má pravdu, cítím , že i já jsem založením vzdorař, tedy jakmile mám něco udělat, protože bych měla, vždycky to se mnou škubne, teď už neznatelně, někde vevnitř, ale škubne. Taky mám sklon se podceňovat a shazovat. Každý den si opakuji to Jiřího: A PROTOŽE JSEM SI SÁM SEBE OBLÍBIL...Já se dovedla litovat, osočovat, ale obyčejně prozaicky pochválit jsem se styděla. Nejvíc před sebou. Hele, asi na mě jde teplota, tak se omlouvám, jestli mluvím nesrozumitelně. Až mi bude líp, tak to někdy upřesním. Jo, taky mám radost, že je mi blbě nikoliv z chlastu, ale z obyčejné řádné chřipky. Zvláštní je, že nemám depresi, to jsem ještě před rokem, když jsem takhle marodila měla. Ďnes mi je normálně blbě, jsem nasraná na ty opožděný Vánoce, co máme za oknem, poněvadž mě ta zima už vyčerpává, mám vztek, že díky chorobě nemůžu pokračovat v úklidu, který jsem tak úspěšně rozjela, ale nemám depky. Tak, dobrou, už jsem zabalená do flanelu a silného froté mé košile a županu, ještě si dám silné ponožky, dvě deky a hurá na pocení!!!Dobrou noc, kamarádi.

Ahoj vsichni, Monice a Jirimu dekuji za pozdrav; Tady teprve zacina nedelni den, je slunecno, 15 stupnu (nad nulou:) -tim vas nechci nastvat, jen jsem rad, ze to tak je a pral bych vam to take. Ahoj

Martinovi také pozdrav, tady napadl snad metr sněhu.

A i když je mi bídně, jsem ráda, že mi není špatně po alkoholu.

No, zvládlas to na jedničku, to Ti nikdo nevezme.
Tak lhát sama sobě? - No, to samozřejmě taky znám, asi jako každej alkoholik. Ještěže tyhle racionalizace nás v Bohnicích učili rozpoznávat- prvávě tím sledováním svého myšlení. Že si Tvá závislost troufla vyrukovat s představou vylouhované léčivé byliky v alkoholu, to mi přijde opravdu roztomilé. Tedy roztomilé jen proto, že jí to před Tebou nakonec neprošlo. Ale bohužel jsou lidé, kteří by i takto dětinský nejapný důvod přijali a už by tu flašku měli v sobě. Vypadá to až neuvěřitelně, jak nehorázným svým vlastním výmyslům alkoholik je schopen uvěřit. A kdo to nezažil, neví, že vůbec není tak snadné a samozřejmé rozpoznat a zahodit tyhle smyšlenky, které jsou zdravém člověku poměrně jasné a nad jejichž průhledností jen kroutí hlavou...
Takže znovu Ti, Mončo, blahopřeju, jako člověk, který ví, jak to není samozřejmé.

Já ti dám bohémskej život. Dolehla na mě samota a asi počínající nemoc. A namlouvala jsem si, že si to svinstvo půjdu koupit jen pro jistotu, kdyby bylo nejhůř. Dokonce, že si do ní naložím byliny a budu pít jednoho malýho denně pro zdraví. Mozek je někdy náš nepřítel. A navíc se mi nějak těsně předtím o alkoholu zdálo, nevím jestli jsem to sem psala. Už když jsem jí nesla domů, začal můj mozek pracovat, třístupňová obrana, znáš to asi z Bohnic. Hlava, srdce, končetiny. Tak jsem použila končetiny a odnesla to. I když to takhle nebylo míněno.
Napřed mi to bylo líto, říkala jsem si, teď jsem si mohla u TV popíjet a já to rozdám, pak jsem se odreagovávala, přepila se vody, dobře najedla a najednou nebylo co řešit. Ale je vidět jak dokážu lhát sama sobě.
Jdu na MS.

Jo, ještě pozdravení pro Martina do Států :o)

Tak já se přidávám - jsem zalezlá s horečkou v posteli a potím se jak dveře od chlíva..........

Tak vidím, že se tu rozmáhá nějaká chřipková epidemie, či co. Tak se vyzdravte.

Mončo. Je obdivuhodný, že jsi dokázala zabrzdit tentokrát relaps ještě dokonce těsně před jeho faktickým uskutečněním. To je opravdu skvělé. Možná ses bála toho pocitu, který jsi už zažila u první recidivy... Zkus o tom něco napsat. Pocity, Mončo, pocity :o)
Zase se projevim jako takovej suchar: nemůžu se zbavit dojmu, který z některých Tvých projevů, Mončo, mám. Působí na mně stále trochu jako zaznívání hrdosti na tu výjimečnost, na tu nedisciplinovanost, na tu neochotu přimout řád. Já to možná cítím proto, že si dobře vybavuju, jak jsem na tohle byl pyšný i já - cítil jsem se výjimečně a romanticky mimo tu šedivnou sebranku takzvaně "spořádaných" občanů, na nichž nebylo snad nic protivnějšího než právě ta ochota se podřídit, ta disciplinovanost, ta průměrnost a nezajímavost jejich životů. Kochal jsem se vlastní neukázněností, neuspořádaností svého života, disharmonií celé své osobnosti, byl jsem hrdý na souvislost mezi mým chlastáním a chlastáním některých slavných lidí, tetelil jsem se nad tím, když jsem duševní trýzeň a svůj pocit neštěstí mohl opřít o podobný pocit nepochopení a samoty, který zažíval třebas Jesenin..., beatníci, Hendrix atd. Chválil jsem sám sebe za to, jak všechno neguju a nevšiml jsem si, že jsem pomalu začal negovat všechno, všechny hodnoty, sám sebe, že jsem se postupně propracoval až k úplné sebedestrukci, protože jsem prostě nerozlišoval mezi tím, co opravdu slouží k životu, rozvoji jeho sil a k jeho ochraně, a co nikoli. Bezbřehý obdiv k rozervanosti a bohémskému vzdoru mne zavál až do řiti, odkud bylo vidět, že ta rozervanost je ve skutečnosti taky jen lenost, pýcha, pokrytectví, a - světe div se - disciplinovanost a poslušnost před závislostí. To byla velká desiluze.
Napadlo mne proto, že může mít souvislost, jak jste si tu s Evou Holubkou zavzpomínaly na doby své nezpoutanosti, a mělo to místy nádech lehké nostalgie a sympatií s těmi milými rošťárničkami. Říkám si, jestli jsi neupadla do původní romantické iluze a nehnalo tě to koupit si vodku... (?)

Evo Holubko: já tu Veškrnku taky obdivuju, muselo to být na nervy fakt sousto. Já vždycky před premiérou (amatérské divadlo) uplně kolabuju a slibuju si, že už nikdy nic takového neudělám a že tohle je naposledy. Je mi v té chvíli naprosto jasné, že člověk si takové utrpení doborovolně přece nemá způsobovat a že se tedy už nebudu takhle ničit. Ale ono pak otrne a stejně do toho jdu. Hlavně kvůli těm lidem, s kterejma to divadlo dělám. No ale desátá repríza, u který říkáš, že konečně můžeš bejt trochu uvolněnější, je u amatérů v podstatě tak nějak derniéra, o moc víc repríz většinou hra nemá. Takže si vlastně užiju jen toho nepříjemnýho :o))) No, teď zrovna nemáme nic - příští inscenace je teprve ve fázi dokončování scénáře...

A ještě, když jsme u těch Tvých přátel. Já furt musim myslet na tu Ivanu Chýlkovou a Jana Krause. Podle toho, jak je popisuješ, musim říct, že si jich moc vážím. Tohleto, co oni, jen tak někdo nedokáže. Myslím tím, jak se dokázali otevřeně a odvážně postavit problému se závislostí své kamarádky. Tak to jsem chtěl říct. Klobouk dolů před nima. - Já jsem si uvědomil, že člověk někdy žehrá na to, jací jsou lidi podivná sebranka, ale co já tedy můžu říct, já měl asi na lidi štěstí. A ty, Evo, asi taky - to je velikánská deviza. Sice je hlavní těžiště odpovědnosti (a v případě úspěchu tedy také zásluh) vždycky na člověku, který ten svůj život žije, ale fakt je, že s takovými přáteli se ta odpovědnost fakt přijímá daleko snáze a radostněji. :o)

Takže přeju všem takové přátele, jako jsou pro Evu Holubku Jan Kraus a Ivana Chýlková.

Hezké nedělní březnové sněžení. Už to sice není ta radost, ale zkusme do sebe odnést tenhle den do zásoby, až nám bude v červenci nesnesitelné vedro :o). Stejně tak já mám v zásobě jeden červencový den ještě z loňska, kdy jsem ležel na koupálku na Hostivařské nádrži a bylo takové vedro, že jsem musel přes poledne zalézt pod stříšku občerstvení a myšlenky se mi zpomalily tím hicem, že jsem si tam četl jednu řádku knihy asi deset minut a připadal si jako v nějaké sci-fi povídce o deformaci času. Tehdy jsem si řekl, že tohle vedro bych měl mentálně přednést do zimy, až mi bude připadat nesnesitelně úporná či dlouhá. Tak teď jsem ten balíček rozvázal a je to hezké :o)

Jsem nemocná. Musela jsem sama sobě volat pohotovost, snad poprvé v životě. Bolesti hlavy, krku a křeče v nohách jsem měla takový, že jsem lezla na WC po 4. Z bolesti hlavy jsem zvracela, až nebylo co. Dostala jsem nějakou injekci a dnes je to lepší, ale zítra musím na celkový vyšetření. Takže díky Evi, ale jestli by to šlo jindy tak 100%. Podívám se na program. Doufám, že i tobě bude lépe. Jdu zase do peří.

Ahoj , tedy teď jsem se vytočila a ?v zápětí uklidnila. Mě bylo dneska tak blbě, leze na mě chřipka, že jsem se odbelhala akorát na dvě hodiny na postsynchrony a pak zas do postele. To jen na vysvětlenou, proč jsem sem dneska vůbec nešla. ke svému zděšení jsem si přečetla příspěvek signovaný mým jménem.Ale hned za ním vaše reakce. Víc není co dodat.
Moniko, Ty hrdino!!!seš pašák !!!uvědom si to, jako si to uvědomujeme my.
Hele, nechceš přijít zítra do Kalicha,máme kecanici s Krausem? Nechám Ti lístek nebo propustku u uvaděčky nebo na pokladně, abys nemusela za mnou, kdyby se Ti nechtělo.
Holky, je mi blbě, děti už se z toho dostaly, teď klekám já, jdu si lehnout, ale ještě se tu stavím. Dneska jsem spíš takovej pasivní konzument našeho internetovýho elixíru.

Ahoj Jirko strašně Ti moc děkuji za radu musím se ještě poradit s manželem a uvidíme. Pro všechny je to tížívá situace a jsme rádi za každou radu.

přeji všem krásný a bezstarostný život ahoj

Ještě k tomu bažení. V létě jsem si se známým chtěli ve stánku objednat kafe. Chlap před námi si objednával pivo a já se otočila na známého s otázkou, jstli chce do kafe cukr. Ten stál jako v tranzu, vůbec nevnímal. Tak jsem ho odvlekla pryč. Fakt byl úplně mimo. Reagoval akorát na povely. Několika ostrými povely jsem ho donutila vypít asi 1/2 litru vody. Asi za čtvrt hodiny to přešlo. Potom vůbec nechápal, co se s ním dělo, byl z toho hrozně rozhozený. Od té doby sebou neustále nosil petflašku vody. Ten známý je také léčený alkoholik. V té době měl asi tři měsíce po léčbě.

Nevím, jestli tady někde něco takového je, ale někde jsem viděla diskusní fórum "Předělávají se stránky", třeba je to tam zajímá.
Každopádně snad ho to přestane bavit, my snad svoje známé poznáme :-)

Áááááááá nějaký magor mezi námi....... Jsem zvědavá, co napíše místo mne :o))))))

Stejně by se tu každý nick měl registrovat a pokud se chce přihlásit, potvrdit heslem, běžně to tak chodí, tak nevím proč to nezavedli i tady.

Je tu někde nějaký odkaz na připomínky? Jako kniha přání a stížností nebo tak něco.