alkoholismus

Ahoj všichni,
Jiří, odborná pomoc by mi určitě prospěla, ale tak daleko ještě nejsem. Sotva sama sobě přiznám, že něco není v pořádku. A teď jsem to řekla vám. Trefně to vystihla Eva, s tím, že jsem vyšla ze stínu. Je to přesně tak. Ještě včera odpoledne by mě ani nenapadlo sem napsat. Já přece nejsem ten odporný alkoholik, který se válí po kalužích, zvrací v posteli a já nevím co ještě. Kdeže, já si přece jenom každý večer vypiju svou lahvinku vína a pak si hezky usnu. Tak kde je problém? No a včera jsem byla na návštěvě u svého staršího syna. Bude mu devětadvacet, je ženatý a mají nádhernou holčičku. Venku zase sněžilo a bylo hnusně, ale my jsme zažili nádherné odpoledne. A pak jsem přišla domů, a zase to na mě padlo. Prázdný byt a z lednice se na mě smála flaška. A já jsem se nejdřív rozbrečela a pak jsem si vynadala do bezvědomí. Něco jako: ty hovado jedno, jak dlouho si myslíš, že to bude trvat, než poznají, že chlastáš jak prokopnutá. A co potom? Myslíš, že ti ještě někdy zavolají mamko, pohlídáš nám malou? Ani ze srandy. Vykašlou se na tebe a budou mít recht. Tak jsem chvilku bojovala a pak jsem napsala sem. To byl ten impuls. Víno zůstalo v lednici. Zatím. Asi mě tu nebudete chtít, protože celoživotní abstinence není mým cílem. Ale sakra, pít O SAMOTĚ? Ani nevím, kdy jsem s tím začala, ale slíbila jsem si, že je s tím konec. Holky, držte se, obdivuju vás.

Alžběto,a proč rozchod?Máš je,jak píšeš,opravdu ráda.Mají i oni Tebe doopravdy rádi??Pokud ano,pak tvou abstinenci bezvýhradně přijmou,a prostě změníte formu svých setkání!Nemusí to být v hospodě u piva,ne?Ale vím,o čem píšeš.Mě opustila "nejlepší" kamarádka.Přesně pro tohle.Jakmile jsem se stala abstinentkou,nebavím ji,nechce se mnou nic mít.Přitom jsem neztratila svůj humor,do hospody klidně jdu a bavím se,chtěla jsem s ní chodit po divadlech,ale ona jde do divadla nebo kina jen s podmínkou,že potom následuje dlouhá,zpravidla až do rána trvající pijatika.Je mi smutno,někdy se mi o ní zdává.Ale myslím,že mě nemohla mít vůbec ráda!

Ahoj všichni! Přes týden jsem tu nebyla, tak čtu příspěvky a jen koukám, jak to tu Eva rozsvítila. Evo, tvůj příběh 13. komnaty a tvé příspěvky zde pro mě vydají za sto Nešporů, fakt. Já jsem byla na dovolené s rodinkou a vůbec jsem nepila. Jen chodila po lese, běžkovala a hodně spala. Ale ouha! Po návratu do denního stereotypu práce-rodina klepe zase démon na vrátka. Volali mi kamarádi, ať jdu s nima zapít návrat, ale já nikam nepůjdu, i když mám chuť. Vím, že by to dopadlo strašně. Nevím, jestli sama tu abstinenci zvládnu. A jestli ano, bude to pro mě zřejmě definitivně znamenat rozchod se spoustou lidí, které mám bohužel ráda.

Promiňte, že to bylo posláno 2x, tahle nová verze mi vůbec nesedí.

Tady je tolik příspěvků, že to nemůžu všecno v Čítárně číst, tak jsem si to zkopírovala a přečtu si to doma najednou. Ale tiskout to bude můj kamarád, já se stydím, když by to zahlédla knihovnice.
Jen jsem zahlédla nějaké komentáře ke mně.
Děkuji hlavně Tobě Evi, už budu taky tykat. Moc hezky píšeš, to než přečtu, Tys mohla napsat nějakou knížku ze své zkušenosti.
Nějak jsem nepochopila, zda jsi v té léčebně byla nebo jsi to zvládla ambulantně ? Nějak mám v tom zmatek, třeba se toho dočtu, ale né teď.
O víkendu se k PC nedostanu, takže nemůžu průběžně reagovat, jak ses ptala, jak mi je.
Upřímně zle, absťáky, klepu se, je mi špatně, nic nezabírá, už nevěřím ani tomu, že bych to zvládla sama. Je mi smutno, alkohol mě strašně omezuje a víno přímo nesnáším.
Co jsi pila Ty a jaké teď bereš prášky ?
Já jsem závislá ještě na Neurolu.
Moniko, jak se má nový kocourek ?
Jiří, Tebe jsem četla zpětně až tento víkend, díky i za Tvá slova, vím, že máš ve všem pravdu.
Uznávám, že to stále oddaluji a vždy si najdu nějaký důvod, proč někam nenastoupit.
Ještě jsem se chtěla zeptat, kde nás Eva pozdravovala ?
Evi, tak Ty kamarádíš s Ivankou Chýlkovou, tu mám moc ráda, je to pro mě nejlepší herečka !!!!
Končím, napíšu a budu více reagovat jindy, je toho tady moc, asi si to napíšu doma na papír.

Tady je tolik příspěvků, že to nemůžu všecno v Čítárně číst, tak jsem si to zkopírovala a přečtu si to doma najednou. Ale tiskout to bude můj kamarád, já se stydím, když by to zahlédla knihovnice.
Jen jsem zahlédla nějaké komentáře ke mně.
Děkuji hlavně Tobě Evi, už budu taky tykat. Moc hezky píšeš, to než přečtu, Tys mohla napsat nějakou knížku ze své zkušenosti.
Nějak jsem nepochopila, zda jsi v té léčebně byla nebo jsi to zvládla ambulantně ? Nějak mám v tom zmatek, třeba se toho dočtu, ale né teď.
O víkendu se k PC nedostanu, takže nemůžu průběžně reagovat, jak ses ptala, jak mi je.
Upřímně zle, absťáky, klepu se, je mi špatně, nic nezabírá, už nevěřím ani tomu, že bych to zvládla sama. Je mi smutno, alkohol mě strašně omezuje a víno přímo nesnáším.
Co jsi pila Ty a jaké teď bereš prášky ?
Já jsem závislá ještě na Neurolu.
Moniko, jak se má nový kocourek ?
Jiří, Tebe jsem četla zpětně až tento víkend, díky i za Tvá slova, vím, že máš ve všem pravdu.
Uznávám, že to stále oddaluji a vždy si najdu nějaký důvod, proč někam nenastoupit.
Ještě jsem se chtěla zeptat, kde nás Eva pozdravovala ?
Evi, tak Ty kamarádíš s Ivankou Chýlkovou, tu mám moc ráda, je to pro mě nejlepší herečka !!!!
Končím, napíšu a budu více reagovat jindy, je toho tady moc, asi si to napíšu doma na papír.

Kiki, naprostý souhlas. Evo, nepřemýšlela jsi o tom napsat knížku?
Jo a jak dlouho nepiju? No ani nevím popravdě. Po léčbě jsem totiž sem tam něco popila, pak jsem to neustála a bylo to zase do němoty a okno. Takže jen asi měsíc. Nějak jsem si pořád dokazovala, že to ustojím, že alkoholička nejsem. Teď už vím, že jsem, no a co? Vždyť můžu úplně všechno, jen ten alkohol ne. To přece není žádná trága. Kolik lidí je omezeno pohybově, zrakově nebo jiným zdravotním handicapem a žijí a jsou šťastní. Vždyť by se mi museli vysmát. Já můžu všechno. Vždyť se máme všichni krásně.
Jo a Evi, jsi mi velkou oporou. Ten tvůj optimismus na mě z PC přímo tryská. A vlastně všichni, Jiřího čtu jak knihu a Karin, ty jsi pro mě něco jako strašák (nemyslím to ve zlém), ale cítím, že mám sklony být jako ty. Zkus to, prosím. Kolika lidem tu uděláš radost. Pár dní ti bude blbě, ale co je to proti celému životu? Jen mám strach, že bez léčebny to ty už nezmákneš.
Já jsem bohužel svůj deník z léčby nechala v Bohnicích, kolikrát mám chuť si ho přečíst. Mluvila jsem včera s jednou ženou, co se mnou byla na pokoji, přišla o práci, protože se provalilo, že byla na sedmičce. To je hrůza, kdyby chlastala dál, tak by jí nevyhodili. To jsou lidi takoví idioti?
Taky jsem včera vzpomínala na ranní komunity, na to jak jsem se naučila plést košíky, jak jsem dělala místokněžnu a měla ranní proslovy, že mi to tam nedělalo žádné problémy. Jo a perlička, chtěla jsem chodit na hippoterapii, jezdit si na koni, ale mohly vždycky jen dvě a byl o to velký zájem. Nakonec jsem se dostala. celá natěšená. Dostala jsem místo koně osla Bolka a 2 hodiny ho vodila po blázinci, že se potřebuje projít. Nechtěl chodit, já ho vlekla, no komedie. Ještě jsem měla na sobě červený tepláky, tak jsem zářila na dálku a lidi, co tam byli na procházce si mohli být opravdu jistí, že jsou v blázinci. Druhý den jsem si na to stěžovala při komunitě, ale pak jsem se smála, protože holky málem popadaly ze židlí a lékařský tým se držel, aby se nesmál, ale nakonec neudržel. Tolik má zkušenost s hippoteraií. Keramika, to bylo pro mě hrozný, chtěla jsem si uplácat popelník a po týdnu jsem to vzdala. Pokus utkat si koberec nebudu radši ani komentovat. Naučila jsem se trochu háčkovat, ale několikrát jsem si málem vypíchla oko. Blbě vidím a čumím na všechno zblízka. Když jsem vedla kroniku, udělali cenzuru a moje stránky zmizely. Když jsem uklízela tělocvičnu, chodily mi tam holky kouřit(no, já taky). Na arteterapii cokoli jsem namalovala mi bylo řečeno, že z toho čiší, jak je mi líto, že už nemůžu pít. Na asertivitě jsem si vyslechla, že jsem buď pasivní nebo agresivní. Můj výrobek týdne ze sušeného listí připomínal každému technopárty. Nešpor byl na mně zasedlej a nikdy jsem nemohla cvičit za sloupem, aby mě neviděl, vždycky řekl svým nenapodobitelným způsobem: slečno abstinentko, pěkně dopředu, neschovávejte se. Tak jsem tam nakonec nechodila. Přesto mé psychiatričce přišel posudek, že na programech pracuji velmi aktivně, neruším a jsem motivovaná. Zároveň ovšem není naprosto schopná dodržovat režim, kouření, pití kávy, spaní na jiném pokoji, nedodržování večerky, neúčasti na rozcvičkách, utajený mobil.Jenže já tady ty věci považovala za zbytečnou buzeraci. Sakra to je mi 10, že si nemůžu zakouřit, vypít si kafe a když to nikomu na pokoji nevadilo, číst si?
Ale přes to všechno nebo právě proto vzpomínám na ty 2 měsíce jen v dobrém a s určitou nostalgií. No, to jsem se rozkecala, ale fakt nějak v poslední době na Bohnice vzpomínám.

Zdravím všechny. Příspěvky čtu pořád, i když nepíšu, ale dnes musím. Evo Ty jsi to tady rozsvítila neuvěřitelným světlem. Tvé odhodlání, upřímnost, přímost s jakou jdeš proti alkoholu je prostě úžasná. Kéž by alespoň malinkatou jiskřičku od Tebe si vzala Karin. Moc držím palce v boji s tím démonem.Hezký den všem a vydržte.Kiki

vstávat a cvičit! i Ty Martine!! :o)
..vím že to není originální, ale můžeme zase opéct vuřty..teda nemyslím dneska :o))

A Moniko, až půjdeš na tu schůzku, myslím, že stačí, že se budeš chovat přirozeně. Bude to v pohodě. Inteligenci, vtip a šarm máš, takže nemusíš nic násilně někde lovit nebo předstírat.
Těším se na zprávičku o tom, že jsi na tu schůzku šla. :o) Ahoj.

Evko, vidím, že budeme muset rozlišovat "Evko" a "Evko Holubko" :o)

Asi nebudu zrovna ten pravej, od koho asi čekáš nějakou odpověď. Ale podle mně můžu aspoň zprostředkovaně přece jenom reagovat. Byl jsem na ústavní léčbě se závislostí na alkoholu a byli tam se mnou různí chlapíci, někteří právě v podobné situaci, jako Ty. Doléhající pocit životní prázdnoty, něco jako otázka, co vlastně teď... Pocit ztráty perspektivy, nač se těšit. To někdy skutečně může podporovat závislost, protože člověk vyklizený prázdný prostor, který dříve vyplňoval nějakou aktivitou, teď vyplňuje něčím, čímkoli. A protože alkohol je všudypřítomný, všude dostupný, může být zakoupen ihned a pak se uvidí... Nejdříve jen pro odbourání nepříjmné nálady atd. atd. atd. atd.
Nevím, jestli u Tebe (zatím předpokládám Tykání, protože je to tu nejčastější, ale bez pocitu trapnosti nebo ústrku to klidně můžu změnit) jde už o závislost nebo "jen" zvýšené nebezpečí, to by určitě posoudil odborník například na obvodním AT. Rozhodně ale se vyplatí najít si opravdu něco jiného, co by vyplňovalo Tvůj životní prostor. Nemyslím tím jen čas. Ano, také. Ale v životě nejde o to jen zabít čas.
V jednom z předchozích příspěvků zazněla (myslím od Evy H.) nějaká citace, která by mohla být tady trochu podobná - každej si může položi otázku, co by rád dělal, kdyby vyhrál sto miliónů ve sportce. Ale ne, co by si koupil, ale proč by si to koupil, co by mu to totiž mělo umožnit za činnost. Když to víš, tak v podstatě vždycky můžeš hned dotyčnému říct "...a proč už to neděláš vlastně teď?". Jsme uplně svobodní lidé. Co se dá dělat? Právě že úplně všechno! :o) Sport, literatura, zábavné večery, divadlo, kolektivní hry, deskové hry, internerové diskuse, politické debaty nebo dokonce aktivní politika, zahrádkaření, včelaření, turistika, cykloturistika, houbaření, lyžování atd., studium (dnes už lze i tzv. studium 3. věku), dobročinnost, jóga, kultura, divadlo, film, televize (ale rozlišovat, protože jsem někde četl neurologický výzkum, ze kterého vyplývá, že při spánku je mozek aktivnější, než při sledování televize!- patrně se nemíní např. pořad, který jsem sledoval včera, byl o matematických teoriích nepravidelnosti v přírodě. Pochybuju, že při spánku mi to v palici šrotuje ještě větším vírem... :o) Takže zpět - vybrané televizní pořady, nebo třebas studia různých obskurních věd, jako jsou paranormální jevy, jasnovidectví, telepatie, telekineze, vyvolávání duchů, kruhy obilí, UFO, tajemství sil pyramid, tajemství keltských druidů atd. atd. a to ať už z kritického hlediska (to bych asi zastával já skeptik) anebo třebas z pohledu stoupence těchto zvláštních směrů záhadologie. Jujky, to bych věděl, čím se zabývat, jen kdybych měl čas. Tedy teď si samosebou tak trochu dělám legraci sám ze sebe, protože vím, že je to ode mne výmluva.
Rozhodně radím, pokud se opravdu nedokážeš bez pití už obejít, navštívit lékaře odborníka na léčbu závislostí. Může Tě k němu doporučit obvodní lékař nebo tam můžeš zajít rovnou.
Teď už opravdu dobrou. Jsem grogy. Ráno jsem brzo vstával, jel z Prahy do Týniště n.Orlicí, kde jsme hráli Čerta a Káču, takže jsem utahanej jako kotě. Teda jako ten čert, co nosí skoro celou pohádku Káču na zádech, to je přesnější :o)

Jo, a ještě doplnění k holkám Monče a Evě H. - samozřejmě, že i já znám Zpěváčkovi. A nebyl jsem tam tedy už mnoho let. Ono to tam bylo kdysi takový máničkovský, takže se mi tam líbilo, ale chodili tam i takoví kriminálnící a bylo to tam dost drsný, asi někdy. Takže se mi tam taky nelíbilo - ale byl jsem tam dostkrát :o). Dneska mi to může bejt fuk, protože už nemám proč bych tam chodil - máničkám odzvonilo, a mezi nimi hlavně mně, protože svými vlasy bych mohl dnes být stejně vhodným lékem na nízké sebevědomí, jako Jan Kraus. :o) No a pak hlavně nechlastám, takže co bych tam vlastně hledal. Ale mám dojem, že jsem tam byl naposledy ještě za totáče.

235 311 791, tohle je telefon na AT linku v Řepích.

Doktorka Pekárková má ambulanci v Řepích, Praha 6. Je to ale smíšený pro toxíky a pro alkoholičky. Je to ve čtvrtek od 16.00.

Holubko:o)) Jo to by bylo Eldorádo.
Moje máma na ty novodobý snoby říká z hovna rovnou Přemyslovna. Bohužel mám takovýho vlastního otce, ten je samej tenis a golf, ne že by ho to bavilo, ale tvrdí, že tam pozná ty správný lidi, který může potřebovat. A vůbec lidi rozlišuje na ty, které potřebuje a které ne. Naštěstí jsou rodiče rozvedení a mámy druhej manžel je skvělej. No, nějak na mě padla únava. Tak dobrou.

Evo, tak teď jsi zase svým humorem dostala Ty mně! Já už jsem si jen dočítal, co jste za den všichni psali a sliboval jsem si, že nebudu nic psát, poněvadž už je pozdě a musím jít spát. Ale to se nedá :o))) Tvůj popis, jak "kravíte" s Ivanou Chýlkovou při nakupování hadrů, to jsem prostě možná byl slyšet až k sousedům. Nebo větička "Kraus je taky dobrej lék na deprese a nízký sebevědomí", to je taky moc pěkné :o) "To, že seberu odvahu, neznamená, že k ní přiberu i glanc a styl...", to je úžasný. Jakobych se viděl, jak sám sebe vyprovokuju k ňákýmu takovýmu výraznýmu projevu.

Jo, a ještě mně napadlo něco - "naštvu se anebo se rozbrečím" - to je zas možná trochu výhoda ženskejch. Máte prostě daleko víc možností si rozbulet. Chlapům je tenhle prostor emocí od malička zapovídán. Pak se ženský divěj, že jsme emočně jak tupci. No, tyhle emoce se tak dlouho odkláněj, až se přestanou uplatňovat v téhle původní podobě. Tak si to totiž myslím. Nemůžeme se na úřadě rozplakat. Přetaví se to do vzteku, agrese, nebo se v danou chvíli pod tlakem bezmoci zcela vytěsní a uloží se to jako určitá kulička na počitadle bodíků pro pozdější infarkt, neurózu anebo nějakou sexuální deviaci :o).

Tak už dobrou. Vidítě, že i já jsem sova. No, ale musím říct, že ne vždycky. Obvykle chodím spát tak před 1. hodinou v noci .

Hele, Mončo, neblbni, mě tím neobtěžuješ, nevím, jestli lístky budou, protože tu hru taky napsal Kraus a je normálně vyprodaná. Ale my máme dohodnuto s divadlem, že nám posadí naše hosty. Další věc je, že možná lidi některé lístky vrátí, protože je změna. Ty ale klidně přijď, jestli budeš mít chuť. Třeba se to bude hodit i pro navázání staronového vztahu. Uvidíš. Kraus si velmi váží každýho, kdo bojuje se závislostí, tos mohla vidět v tý třinácce, tam prý o mě hezky mluvil, já to ještě neviděla. Taky je internetovej a počítačovej maniak a to, že si takhle s Vámi píšu , je jeho zásluha, poněvadž mě do toho namočil on. To byla zase jeho terapie. Má na rozdávání i sebevědomí a humor. Já zbožňuju, když si dělá srandu sám ze sebe. Navíc to je jeden z nejcitlivějších lidí, co jsem poznala. Jeho táta prožil asi šest let v nacistických lágrech, maminka musela skrývat nejstaršího bráchu před Němci, aby ho nedali do tábora pro míšence. No, zažila si toho hodně jejich rodina. Dovede být pěkně od rány, ale má empatie víc, než kdejaký farář. S tím jarním srazem skvělej nápad. Jak dlouho nepiješ?

Evko, vítej a nesmutni. Co takhle pejska? Já jsem si ho slíbila, až vydržím rok abstinovat.
Martine, jsi dobrej. Ani jsem vám ještě nepoděkovala, že jste za mnou s Jiřím přišli do Bohnic. Bohužel tam byli rodiče, ale přesto mě to potěšilo a dojalo. Spát se nechystám, mám rozsvícenou pomyslnou petrolejku, jak psala Eva. Hraju hry.

Ahoj Martine, básníku, díky, jen jsi podpořil mou dobrou náladu, kterou jsem dnes, tedy včera díky všem píšícím získala. Caramba, já sem tak ráda chodím, že začínám mít pocit, že bychom měli založit stát ve státě, takový naše ELDORÁDO, bez všech snobů a necitů. Naštěstí to nejde. Ale dlouho jsem se necítila tak bezpečně a zároveň tak součástí nějaké společnosti, jako tady.

Já ještě rozvedená nejsem, Werner(manžel) to ještě ani nepodal a nevypadá to, že by se k tomu chystal. A já určitě ne. popravdě ani nevím, jak bych to měla napsat a kam s tím jít. Evi, to bych se v životě neodvážila tě takhle obtěžovat, normálně bychom si koupili lístek. Krause mám moc ráda, ten má šarm na rozdávání.
Ale spíš to vidím na posezení v Samse, jestli to někdo znáte, je to knihkupectví s kavárnou a patří to také mým bývalým spolužákům. Je to v průchodu ve Vodičkové, jak je herna U Nováků.
Blíží se jaro, neuděláme nějakej srázek venku? Třeba za měsíc, za dva? Měla bych i nocleh pro 2 mimopražský.

Hele, Evko, Iva má pravdu, není všem dnům konec, i kdyby Tě už nemělo čekat nic krásnějšího, než jsi zažila, proč trávit čas v pekle, kam Tě chlast pomalu, ale jistě vede? To on Ti dává otázku: Tohle je všechno? To on v Tobě vzbuzuje malověrnost a nihilismus. Vykašli se na něj, zkus to, uvidíš, jak moc Tě ovládá a podle toho se zařiď. Ale rozvaž s ním pracovní poměr. On se sám vyhodit nedá, na to se připrav. To už popíjíš asi celé ty dva roky, když Tě zajímá sledovat tuhle diskusi,viď? Nebo dva roky se ho bojíš? Napiš nám něco víc, uvidíš, že se najdou užitečný slova i pro Tebe a Ty naopak svými názory, postoji a problémy můžeš něco odkrýt nám. Uvidíš, že Jiří nebo Slávka budou vědět, v čem lítáš, vždyť oni by si mohli otevřít praxi. Já jejich příspěvky čtu napřed jedním dechem a pak znovu a znovu. Ale i příspěvky ostatních jsou úžasným přínosem. Je skvělý, že jsi vystoupila ze stínu. To je dobrý počin. Piš, ptej se, hádej se, ale nezůstávej s ním sama. Je to ďábel.