alkoholismus

http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20060202_000180_ln_noviny_sko&klic=211474&mes=20060202
Tohle je internetová adresa toho článku o 13. komnatě. No, teda, nedalo mi to, protože on byl opravdu tak dost nepříjemný, takže jsem na něj reagoval dvěma příspěvky (do jednoho jsem se, jak je mým zvykem, pro svou rozvláčnost nevešel, hihi). Jestli chcete, můžete si to tam přečíst v diskusi pod článkem. Ale prakticky jsem se, myslím, dost opakoval, co jsem psal i tady.

Asi nejsem normální, nějak se stalo, že se mi poslední Jiřího a Slávky příspěveky objevily až teď,a to Slávčino TAKŽE DĚCKA NEBLBNĚME A VYDRŽME!!! mě tak dojalo a rozbrečelo!! Jsem šťastná, že vás všechny znám za tu chvilku víc,než se někteří lidi poznají za celý život. Jestli jsem se k tak citlivému vnímání světa a lidí v něm musela propít, je na tom mým chlastání aspoň něco dobrý. Nevím proč, ale nějak mě to smiřuje s mým zařazením mezi abstinující alkoholiky.A já si Slávčinu větu píšu k některým větám, co už mi dal Jiří a Sailorr a šup s ní na lednici.

Monice:
Hele Moni, ta nespavost je strašná, viď!!Podle času mých příspěvků vidíš, jak na tom jsem. Včera jsem přestala psát, jen proto, že už jsem si přišla trapná, že nejvíc píšu v noci. Po přečtení Tvojí zprávy jsem si vzpomněla na to, jak to měli zařízeni moji kamarádi a známý v Dánsku. To už je tak dvacet let, když se parta lidí, kterým bylo spolu dobře, rozhodli, že chtějí žít někde spolu, ale zároveň mít své soukromí. Nechtěli žít v komunitě, chtěli být dobří sousedé. Pronajali si tedy byty v jednom společném činžáku. Časem se seznámili a skamarádili i se zbytkem níjemníků tak, že tvořili jakousi komunitu sestávající se s více či méně zajímavých individualit. K jejich baráku patřil poměrně velký travnatý dvoreček, na něm byl zahradní domeček a ten měl zastřešenou verandičku. Na ní byl stoleček a u něj lavička, teď bych měla napsat na stolečku mistička, v té mističce vodička, v té vodičce rybička, ale omyl na stolečku byla lampička. Tedy krásná stará petrolejová lampa. Když měl někdo noční můry, deprese, prostě nemohl spát, šel ven a rozsvítil lampu, na níž bylo vidět snad z každého okna domu a posadil se ke stolu.Stalo se, že jí zahlédl jiný nespavec a nebo naopak někdo, kdo byl zrovna tak v dobré náladě, že chtěl kus své pohody předat kamarádovi. Vzal obvykle něco dobrého na zub, a nebyl to vždy alkohol, to mě právě překvapilo a sestoupil ke světlu. Přesto, že dánsky nerozumím ani slovo, prožila jsem tam krásné večery. Jednou jsem pozorovala dva kluky, kteří tam seděli, kouřili a mlčeli spolu, koukali na hvězdy a poslouchali Boba Marleyho. Můžeme si tady udělat taky takový maják pro nespavce. Kdykoliv nebuděš moci spát , zajdi sem a rozsviť, já buď na tom budu stejně a přidám se, nebo budu v pohodě a pokusím se Ti jí kousek poslat a naopak. Co tomu říkáš?
Vedle toho ale navrhuju hledat vhodnou rituální přípravu ke spaní. Možná vám teď připadám, jako blázen , ale já věřím na rituály. Vypracoval jsem si skvělej ranní a funguje téměř stoprocentně. Teď nemám čas se víc rozepisovat, tak snad v noci??:o)
Neboj se , tohle vyhrajem. V Terezíně židovské děti nacvičily operu Brundibár. Končí sborem, bohužel slova neznám jetšě přesně, ale snad to po smyslu dám dohromady: ..zahrajte na buben, my jsme ho dostali...my jsme to vyhráli, a to proto jen, že jsme se nebáli, ŽE JSME SE NEBÁLI!!!
Jsem nevyspalá, večer mě čeká ČESKÝ LEV a s ním naše VIPKY, ale mám dobrou náladu a to díky SLÁVCE a jejímu příspěvku. Připojuju se k Jiřímu a k ní a těším se na jaro. Cítím, že letos bude zásadní. A cítím taky, Moni, že budeš odměněna za Tvou odhodlanost a vytrvalost v nepití. Holka, který udělá radost , že jiná holka vyhraje závod na třicet km není odsouzená ke smutnění. Možná ke KRASOSMUTNĚNÍ, to ano, ale jenom, když bude chtít. Zdravím všechny LIDI DOBRÉ VŮLE.

Jo ještě Agnes. Mám z ní velice dobrý pocit. Vůbec nebyla stesovaná, nešťastná ve smyslu - kam jsem se to sakra dostlala - naopak, usměvavá, v pohodě. Líbilo se jí ubytování, na režim trochu remcala, ale říkala že to bere, že je to asi potřeba. Její spolubydlící na pokoji mně okamžitě napráskala, že zrovna celé dopoledne Agnes mudrovala že léčbu ukončí, ale to je v léčebně místní folklór. Agnes sama říkala, že jí zrovna v tu dobu volala dcera nějakou velmi pozitivní zprávu, takže si uvědomila, že kdyby byla doma, už leží v lihu. Takže je ráda že je tam. Ale myslím si, že nám toho napíše sama víc :-)) Jo teď jsem si vzpomněla, připadala jsem si tam chvíli jak internetový úchytný deviant, protože jak Agnes nadšeně ZAŘVALA že se známe z "četu" tak si ně začali všichni nedůvěřivě prohlížet :o))))))
Jinak jak jsem tam jela, tak jsem si zase pečlivě prohlédla všechny opilé bezdomovce pokloukající se kolem nádraží a Tesca. Dělám to vždy. Já k těm lidem nemám odpor ani ve mně nevzbuzují lítost. Jen si vždy říkám - tak se holka dobře dívej, ti jsou jen dva schody před tebou. Tak neblbni a vydrž!
Takže děcka neblbněme a vydržme!!!!!!!

Strašlivé hrubky, nečtu to po sobě. Omlouvám se,
Váš zahanbený nepraktikující češtinář :o)))

Včera pozdě večer jsem psal Ivě, ale příspěvek se bohužel ztratil. Jen řeknu základní myšlenku: Ivo, nekapituluj, je dobře, žes přes porušení abstinence nestratila odhodlání a nedovolila to dál rozvinout, zastavila u těch dvou piv. Drž to.
Nemocenskou pobírá pacient v plné výši jako při jakékoli jiné diagnóze. Nemám zatím žádné informace o tom, že by byl za tuto diagnózu nemocný nějak trestán či diskriminován. Ani při hospitalizaci není nemocenská krácena, aspoň o tom nevím.
Hypotéka je důležitá, nepodceň ji, ale ani nemá smysl tuto okolnost nějak nadsazovat. Dokonce i v případě, že bys porušila platební disciplínu, zpravidla solidní banka nedělá kvůli tříměsíčnímu výpadku žádnou sociální likvidaci klienta. Byla by ostatně sama proti sobě. Jsem z branže, takže vím, že banka je ráda, když vidí, že klient chce splácet a má vždy zájem se s ním dohodnout. Je dobře pohlídat si, jestli bys mohla i v době nemocenské splácet, a když by to nesedělo, zjistit si, jaké sankce by hrozily. Obvykle je to možná nějaká pokuta, ale k tomu, aby přistoupila banka k "realizaci zástavy nemovitosti", to dělá až opravdu u dlouhodobějšího nesplácení a ani to není tak jednoduché, je k tomu potřeba mnoho právních úkonů a vlastně to ani pro tu banku není zpravidla moc výhodné, protože když tu zastavenou nemovitost prodá, zpravidla není výtěžek v plné hodnotě, protože se nemůže zdržovat tím, aby hledala nejvýnosnější obchod... atd atd. Kdybys usoudila, že hrozí, že nebudeš schopna po dobu těch cca 3 měsíců splácet, tak můžeš tu banku požádat o odklad či přerušení splátek, anebo, jak říkáš, půjčit si od někoho, abys to dala dohromady se svou nemocenskou a mohla splácet opravdu podle úvěrové smlouvy tak, jak máš. To by určitě bylo nejjistější. Jak říkám, je dobré mít tohle zabezpečený, protože to může mít později velký vliv na tvou psychickou pohodu a úspěch v abstinenci. Neuspořádané sociální poměry mohou být opravdu velkým stresorem.
Můžeš si zavolat do léčebny a pro získání úplné jistoty se optat, jak to s tou nemocenskou je. V Bohnicích (asi to bude i v jiných léčebnách) se těmito sociálními záležitostmi dokonce zabývají sestry specialistky (říkali jsme jim sociální sestry). V době léčby cca 1x týdně navštěvují pacienty a řeší s nimi právě záležitosti týkající se pracovně-právních vztahů, různých sociálních dávek, má-li pacient nárok atd. - dělají určitý servis pacientům, protože z léčebny toho moc nezařídíte, takže když třebas dostanete po určité době 1 den volna, tzv. existenční propustku na zařízení těchto záležitostí (zaplacení složenek, vyřízení vztahů se zaměstnavatelem, případně navázání styku s novým zaměstnavatelem... atd.), je dobré mít už všechno předem promyšlené a vědět, co kdy kde chcete a můžete právě zařídit.
Odbočil jsem a znovu překročil svůj plánovaný rozsah příspěvku, myslel jsem, že to budou dvě tři větičky :o)
Ahoj, drž se, Ivo - fandím Ti a Tvému úmyslu podstoupit dobrovolnou ústavní léčbu na oddělení závislostí. To je velmi dobré rozhodnutí.
Ahoj, i ostatním!

Jiří a teď si představ, že Apolinář pořádá týdenní plavby na jachtě po Jadranu pro alkoholiky! Loni nám o tom říkala psycholožka, jestli nemáme někdo zájem. Loni mi to nevyšlo ale pokud to bude i letos, začínám o tom i uvažovat. Uvidíme, jak se mi to podaří zkoulet s penězi.

Jinak k tomu úklidu a hledání věcí. Já mám ráda uklizeno, vyloženě mi dělá dobře kochat se pohledem třeba na otřené listy od fíkusu :-)) Rozdíl je asi, když má někdo dům a malé děti nebo 2+1 jako já, kde navíc pokoj dětí zavírám, abych neviděla, jaký je tam binec a zůstává mi na úklid 1+1. Tam už není problém udržovat pořádek průběžně. Jinak mi opravdu uklízení dělá radost, baví mě šmudlat vázičky a leštit vodovodní baterie a nerezové nádobí. A navíc mě to uklidňuje. Nemusím mít vygruntovaný byt za jeden den a další dva dny tupě zírat z gauče, protože budu naprosto vyčerpaná, a další týden nanovo. To je podle mne blbost. Pro takovéto počínání mám název "syndrom ruské ženy", vždy vše stihnout a naložit si toho co možná nejvíce, NE-E. Prostě v klidu, abych z toho opravdu tu radost měla. Navíc mít pořádek je pro mně nutností. Jak nemám věci na svém místě, tak samozřejmě nemůžu nic najít a potom nasupeně chodím po bytě a hlava se mi cykluje jak usilovně přemýšlím, kam jsem to zase položila a kde všude jsem s tím byla. Příklad ze včerejška - mobil. Obvykle je ve stojánku na stole. No a včera tam nebyl. Tak jsem prohledávala celý byt, všechny mně logická místa kam jsem ho mohla položit jsem prolezla, poslední zoufalý pokus - zavolala jsem si z povné linky - a ejhle! mobil byl v nabíječce vedle sedačky.......jsem nějak zapomněla, že jsem si ho dala nabít. A tak je to se vším :-))

Jé, no to je, Slávko, přesně ten pocit: sluníčko mnou prostupuje! Hmmm! A nejde je o to teplo, ale světlo! :o) Já se tak těším na jaro a léto! Ale i dneska je nádherně!
Takže ten pocit v jižní Itálii určitě dokážu pochopit. Já mám vždycky takovou radost, když vidím s někým sdílím nějakej pocit. Tohle je ten případ. :o)

Sailorre k Tvému vztahu. Pokud jsi nečetl, vřele doporučuji knihu Yvonne Keulsové - Matka Davida S., narozeného 3. července 1959. To jak jsi se zachoval, je jediné možné řešení. I kdyby sám jsi nebyl závislý, nemůžeš dopustit, aby Tě ovládala a ničila závislost někoho jiného. Prostě nemůžeš. Já mám jeden takový citát, bude asi nepřesný, ale - "S křivdami, jenž se na nás dopoujštějí druzí, se nějak srovnáme. Horší je to s křivdami, jenž se dopouštíme sami na sobě." Možná to vyzní sobecky, ale opravdu se učím podle toho žít. Pokud se s něčím vnitřně nesrovnám, tak to prostě neudělám. Kdybych to udělala, vyčítala bych si to, byla bych vnitřně zase rozervaná a to jsou stavy, které se mi potom velmi špatně narovnávají.

Moniko s tím spaním/nespaním to znám. Nespala jsem třeba tři dny v kuse. To myl úmor. Utahaná, unavená, v podstatě mrtvola, ale usnout jsem nedokázala. A nebo když jsem usnula, tak se mi zdály hrozné sny. Stále mne někdo pronásledoval, honil, vraždil, všude tma, zima, vlhko. Hrůzou jsem se budila a měla strach znovu usnout. Až někdy v polovině nebo ke konci léčby jsem začala normálně usínat a normálně spát. No a teď? O 1/2 desáté večer usínám ve stoje. A nejlepší je to na dovolené. Dovolené miluji. Jezdím na jih do Itálie pod stan a v době kdy zbytek kempu vyráží do víru nočního života, já zalézám do stanu (obvykle kolem deváté) se špunty v uších. Jinak tou Itálií jsem trefená. Miluji moře a miluji tam na jihu ty pohodové lidi. Žádný stres, žádný spěch, nic není problém a jejich věčný úsměv ve tváři. Vydržím se hodiny koukat na moře a nejhezčí je to když prší. To si sednu na pláži pod slunečník, jsem tam sama, nikde ani živáčka, blesky se křižují nad mořem, to se každou sekundou mění, fakt něco úžasného! Ale zase nesmí propršet dovolená, že. Já jsem na solární pohon a prostě si tam jezdím dobíjet baterky. Úplně cítím, jak mnou to sluníčko prostupuje, je to fantastický pocit.

Já ne, že špatně spím, já prakticky nespím. Pokud se mi podaří urazit 3 hodiny v kuse, je to zázrak. probudím se s tlakem v žaludku, s pocity strachu z budoucnosti a nechutí cokoli dělat. Znám to ale ještě z doby než jsem začala pít, alkohol mě vždy uspal. V léčbě se to zlepšilo, asi to bylo i tím, že byl vždycky někdo s kým se dalo popovídat. Prostě ten den byl naplněný a to dnes nemám. je to jen na mně, ale nějak nemám energii. A režim a řád? Co to je?

Dobré ránko, já měla už od dětství se spánkem hrozný problémy, ale teď jak abstinuju, tak jsem schopná spát 10 hodin v kuse. Zvláštní.

brýtro :o) ..taky špatně spím a řekl bych že alkohol má na tom kus zásluh, ale zas při jakžtakž pravidelném denním režimu a přiměřené únavě to není nic hrozného

Petru Procházkovou znám, jestli myslíš tu válečnou zpravodajku. Je výborná a pořádná dobrodružka. Viděla jsem o ní dokument. Byl tam i její muž. Mám taky moc ráda Jana Petránka, toho Petra určitě zná. Pamatuju se, jak zmizela někde v bývalém Sovětském svazu. No, to už chce kus odvahy jet do Čečny. O Afghánistánu už ani nemluvím.

Pořád smutno, ale střízlivo. A nespavo. Už mám strach vstoupit do ložnice. Unavená jsem, ale neusnu. Tak jsem vlítla sem a mám radost, že sem píšeš Evo a Jiří a Iva a Slávka a Saillor(nebo jak se to píše) a MRP, Filip, Martin, Karin a... Jak se Agnes vede?
Moje máma je pořádná. Vlastně se u našich uklízí tak nějak průběžně, pořád je pořádek. Nevím po kom to mám. Bratr je úplnej chaotik, ale vyzná se v tom. Stejně se říká, že pořádek je pro blbce, inteligent zmatek zvládne. S tím hledáním věcí, jak píšeš Evo to je přesný. Nedávno jsem se musela omluvit z práce protože jsem nenašla klíče od bytu. Na mobil si telefonuju z pevný linky, abych ho našla podle zvonění. Aspoň se nenudím. Jdu ještě zkusit usnout. Tak dobrou.

kARINKO, JAK JE?

Malino, Sáro, Ebolo,
díky za hezký slova a povzbuzení. Moni, ten článek o mě vyšel v LN 2.2. Ale já se rozhodla, že na tu novinářku kašlu, jak mi radil Jiří, nechce se mi s ní vůbec zabývat. Když se mi na to v rozhovoru nějaký jiný novinář zeptá, tak se vyjádřím, ale jinak nic podnikat nebudu. Přišla byc o čas, který bych mohla být s vámi nebo s Goyou.Teď o něm čtu další knihu, zítra Ti napíšu od koho, mám jí v pokoji, kam nemůžu, protože tam spí jiní lidé. Jsem s dcerkou na návštěvě u Petry Procházkové, kterou mám moc ráda a obdivuju jí. Znáte jí?Já se nebojím zabrousit do historie nebo fantazie, dává mi to nadhled nad přítomností a realitou. Víš, jak jsi Moni psala, že z toho máš obavy. Já ten nadhled potřebuju v boji, ani sama neumím pojmenovat proč.Humor, nadhled a víru. Víru nejen v sebe, ale hlavně v PROZŘETELNOST, BOHA OTCE či MATKU PŘÍRODU. Já jsem konečně uvěřila v cosi, co je nad námi. To taky neumím pořádně vysvětlit, stejně jako si nedovedu představit věčnost a nekonečno, tak mi mozek nebere existenci něčeho vyššího, ale já už nepotřebuju, aby mi to bral, neboť věřím více srdcem, než rozumem.Víra mě posiluje nejen v dodržování abstinence, ale i v lásce k životu.Jak Ti je? A co ostatní, dobrý?Holubka

Ivo, máme podobné zážitky z dětství, akorát, já byla jedináček. Já se za nepořádek nestydím, ale stršně mě zneklidňuje a taky kvůli dětem, aby si neodnesly do života to, co já.
A teď k otázce těch dvou piv. Vezměme to tak, není dobré, že sis je dala, že to může být spouštěč k většímu množství, že ten sviňák etanol ví, že jsi mu ještě neutekla daleko. Na rozdíl od Karinky jsi už skočila do vody, ale zase ses na chvilku vrátila a chytla se břehu, nevylezlas zpět, ale držíš se při okraji na mělčině. Co Ti podle mne dává naději na vítězství je to, že to víš, že to nechceš, že Tě to nezbavilo odhodlání se nevzdat. Ale je na řadě další krok, a to najít prostor, kde se Ti bude abstinovat snadněji. Kdybych to měla přirovnat k tomu, že se potřebujeme dostat z ostrova hrůzy na bezpečnou a krásnou pevninu, tak je jedno jak, někdo to uplave, někdo musí na voru, někdo lodí s kapitánem. O jaké hypotéce to mluvíš? Na domeček nebo byt? Nešel by po dobu Tvé léčby pronajmpout? A na co Ti bude hezké bydlení, když budeš na chlastu? A nebezpečí, že na něm budeš tu asi je. Ivo, určitě se to dá vyřešit, abys mohla zahájit cestu za svobodou. Na to přijdeme.

Evo, s dětmi je vždycky nepořádek. My byli 3 děti samotné s mamkou a nebylo to lepší. Já teda jsem už pořádnější než mamka, ale myslím si, že jsem taky dost bordelářka. Ale někdy se v tom nepořádku víc orientuju. Když uklidím, tak pak furt něco hledám a i když navenek vypadá, že je uklizeno, tak to tak asi není. Záleží, jak se tam cítíš, podle mého názoru většina lidí uklízí jen kvůli návštěvám a lidem okolo (aby nevypadali blbě). Já teda jako dítě kvůli našemu nepořádku si nemohla vodit kamarády domů (částečně nemohla a částečně jsem se styděla za ten nepořádek). Tahdy to pro mě byl problém, i když to vlastně nebyl MŮJ nepořádek, ale spíš mamky... Teď se za svůj ani nestydím, většinou když někdo má přijít, tak to jen tak uklidím z toho nejhoršího, ale nijak se tím nestresuju. Poznala jsem totiž lidi, kteří mají doma neskutečný bordel, ale cítila jsem se tam tak doma, jako nikde jinde. Oni byli fakt extrém, taky jim to vadilo, ale nestyděli se za to před ostatníma, to se mi moc líbilo.