alkoholismus

jÁ se od vás nemůžu odtrhnout.Ivo, pět dnů není málo!! Já si to zpočátku počítala i na hodiny. Jirka Vacek, který mi pomáhal, měl na ruce dva prsteny, které mu dal nějaký terapeut v Německu, aby si připomínal, kdykoliv zvedne sklenku, že si dal slib, že nebude konzumovat alkohol, nebo se tím chválil, že je dobré, že nepije alkohol, že odolává. Já jsem si dala na prst prsten po babičce, kterou jsem ani neznala, umřela, když jsem byla mimino, a tak jsem si jí mohla vybájit podle svých představ, protože v to období, kdy mě svírala nejistota, jestli obstojím, jsem nemohla nosit prsten po mojí mamince, neboť se mi po ní začalo stýskat. A vždycky, když to na mě šlo, tak jsem si říkala, neboj baby, teď to nevzdám. A Nešpor radí na svých stránkách ještě další finty. Máma říkala, že ta moje babička jí radila, ať si nebere chlapa do kterého je po uši zamilovaná, ať si vezme na radu rozum a napíše si na jednu stranu dobré, na druhou stranu špatné vlastnosti chlapa, který se o ní uchází. Když zvítězí ty dobré, tak ať je odtrhne od těch špatných, ty zahodí a ty dobré si každé ráno preventivně a v době krize přečte. A já to udělala s chlastem. Sepisovala jsem dobré proč nepít a špatné důsledky, které pití přináší. Nešlo to rychle, zvláště ty dobré se vybavovaly pomalu. Ale já je odtrhla hned zkraje a nosila je pořád sebou a četla si podle potřeby buď dobré nebo špatné. Nešpor to vylepšil, tak jsem to pak předělala. Na jednu stranu kartičku pozitiva, na druhou negativa. To mě i bavilo , když to pak rostlo. Nevím, bohužel, kam se mi kartička poděla, ale asi si něco podobného udělám. Na jednu stranu, co jsem chlastem ztratila či mohla ztratit, na druhou, co jsem získala. A k tomu nealko pivu. Oni ho nedoporučují, já se přiznám, že k huse si ho trochu dám, ale tak dva hlty, už mě nebaví, mám raději vodu. Co ale dělám, je, že si občas koupím různý džusy a mixuju koktejly a zkouším různé čaje. I v hospodě si objednám mochitto bez toho alkoholického nápoje, a není to vůbec drahý, kdybych chlastala, byla bych ochotná dát víc.

Sailorre, nejprve se chci omluvit, že neumím ty značky jako jsou smailíci.Taky chci říct, že třeba ne každému sedí poučování a neznamená to, že je proto horší ani to, že mu poučky nic nedávají. Ale hlavně mě fakt posílil tvůj příspěvek. To je to samý, co jsem psala Monice. Je mi líto kamaráda, který nevydržel, ale mám radost, že Ty ano. Já jsem dneska objevila zvláštní věc, že si z každého úspěchu ostatních dobíjím i svoje baterky. A z Tvých slov čiší sakra odhodlání. Jak Ti teď píšu, tak se usmívám a zase broukám tu svoji "Nejsi sám, jsme my.."Já mám ráda samotu, přináší mi svobodu, ale nemám ráda osamělost. Teď už to je lepší, protože s ní umím bojovat, i když nikdo není na blízku. Pomáhají mi ty knihy, ale už jsem asi potřebovala kontakt s lidmi, kterým nemusím moc vysvětlovat. Taky Ti děkuji,námořníku, za pro mě nové slovíčko do mé chabé angličtiny. Ale proč sailerr? Plavec nebo námořník? Nezlob se, že jsem zvědavá. Jak dlouho jsi pil a jak dlouho nepiješ?

TAK TEĎ JSEM SI ZASE PRO ZMĚNU ZTRATILA, CO JSEM NAPSALA. TYHLE VĚCI MĚ DŘÍV NIČILY, DNESKA SE JIM SMĚJU. CHTĚLA JSEM PSÁT O JIŘÍHO SROVNÁNÍ S MONIKOU, TEDY O POPSÁNÍ JEHO SITUACE. ANO, MONI, TO JE ONO, POSTAVIT SE TOMU ČELEM.NEPOMŮŽE-LI PETR, PMŮŽE PAVEL, HLAVNĚ TO NEVZDÁVEJ. TO, ŽE HNED NEVÍŠ PROČ ABSTINUJEŠ, K ČEMU TO JE DOBRÉ, NEŘEŠ. PROMIŇ, ŽE POUŽÍVÁM TU DEBILNĚ ZPROFANOVANOU HLÁŠKU, ALE SEM SE HODÍ. STAČILO-LI BY TI TO, TAK TŘEBA PROTO, ABYS NÁM VEČER MOHLA NAPSAT, KAMARÁDI, DALŠÍ DEN BEZ CHLASTU MÁM ZA SEBOU. A MŮŽU TĚ UJISTIT, ŽE MNĚ TÍM UDĚLÁŠ RADOST A POSÍLÍ MĚ VĚDOMÍ, ŽE ARMÁDA NÁS, KTERÝ SE NEVZDÁVÁME BEZ BOJE SE ROZRŮSTÁ. JÁ MÁM STRAŠNÝ PROBLÉMY S MĚŠŤÁKY A JEJICH NÁZORY. BOHUŽEL S NIMI ČASTO PŘICHÁZÍM DO STYKU, NEBOŤ V KULTUŘE A KOLEM NÍ JICH JE JAK...VÍŠ CO! VYSILUJE MĚ SE S NIMI HÁDAT, ALE JEŠTĚ VÍC SE PŘETVAŘOVAT A TŘEBA JENOM MLČET.ZJISTILA JSEM, ŽE NEJLÉPE SE CÍTÍM MEZI LIDMI, KTERÉ MĚŠŤÁCI SVÝM OPOVRŽENÍM ODSUZUJÍ, AŤ UŽ TO JSOU GAYOVÉ, LIDÉ Z NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN NEBO ABSTINUJÍCÍ ALKOHOLICI. NEPLATÍ TO O VŠECH, ALE TI SI VĚTŠINOU NA NIC NEHRAJOU. A NEBOJÍ SE JÍT VE SVÝCH ROZHOVORECH AŽ NA DŘEŇ. TAKŽE KDYŽ PO NĚJAKÉM MÉM VYSILIJÍCÍM A ZBYTEČNÉM ZÁPASE KOUKNU NA NAŠÍ BESEDU A TAM BUDE TVŮJ VZKAZ "ZAS MÁM JEDEN DEN ZA SEBOU" VYPÁLÍŠ VŠEM TĚM SNOBŮM RYBNÍK A JÁ BUDU USÍNAT S POCITEM RADOSTI, ŽE NĚKDE JE, TADY NA TÝ ZEMĚKOULI HOLKA, KTERÁ SE PERE SE SVÝM OSUDEM, KTERÁ ZÁPASÍ O SVOBODU, KTERÁ SE ROZHODLA VYMANIT Z OTROCTVÍ JAKO JÁ A POSÍLÍŠ I MŮJ BOJ, KTERÝ TAKY NENÍ JEŠTĚ ZDALEKA VYBOJOVÁN A ASI NIKDY NEBUDE, JÁ BUDU UŽ MUSET BÝT POŘÁD VE STŘEHU, JAKO VŠICHNI, KTEŘÍ JEDNOU BYLI POLAPENI ZÁVISLOSTÍ.JESTLI PRO TEBE ZATÍM NEMÁ TVOJE ABSTINOVÁNÍ CENU, PRO MNE UŽ ANO, PRO MNE JE HNED NA SVĚTĚ VÍCE SVĚTLA, KDYŽ VÍM, ŽE NEJSEM SAMA, KDO ZÁPASÍ. JÁ VÍM, ŽE TO JE ASI SLABÁ MOTIVACE, ALE VYDRŽ, ODMĚNA SE DOSTAVÍ!!!MONI, NIC NENÍ ZTRACENO, I Z TOHO ALKOHOLISMU SE DÁ VYTĚŽIT PŘINEJMENŠÍM TO, ŽE KDYŽ SE MU POSTAVÍŠ, MÁŠ ŠANCI, ŽE SE TI ZMĚNÍ POHLED NA SVĚT A NA ŽIVOT V NĚM A TY ZAČNEŠ OBJEVOVAT VĚCI, KTERÉ BYS OPILÁ NEVIDĚLA A BEZ TOHO KRUTÉHO A ČASTO BOLESTNÉHO ZÁPASU S CHLASTEM , TEDY PŘI CELOŽIVOTNÍ ŘÁDNÉ EXISTENCI PŘEHLÍDLA. NARÁŽÍM NA TY ŠŤASTLIVCE, KTEŘÍ PROCHÁZEJÍ ŽIVOTEM BEZ ZÁVAŽNĚJŠÍCH PROBLÉMŮ, COŽ NĚKDY VYVOLÁVÁ PROBLÉM ZÁSADNÍ, ŽE SE NEDOVEDOU RADOVAT Z TAK OBYČEJNÝCH ZÁZRAKŮ, ŽE DNES SVÍTÍ SLUNÍČKO NEBO PRŠÍ TAK KRÁSNĚ, ŽE VŠECHNO VYPADÁ JAKO NALAKOVANÉ. PROSTĚ MI, CO JSME SI HRÁBLI NA DNO, MÁME ŠANCI SE OD NĚJ ODRAZIT A ČAS OD ČASU VYLETĚT NAD HLADINU AŽ DO OBLAK. MĚ SE TO UŽ PÁRKRÁT PODAŘILO A NEMUSÍM PADAT ZPĚT DOLŮ, ABYCH ZOPAKOVALA ODRAZ, TAM SE OSTATNĚ NĚKDY DOSTÁVÁM VE SNU. STAČÍ JEN NEZAPOMENOUT ZAMÁVAT KŘÍDLY. HODNĚ MĚ BAVÍ OBRAZY A LITERATURA. UŽ JSEM PSALA, ŽE TEĎ ŽIJU S GOYOU. TO JE TEĎ MŮJ DUCHOVNÍ OTEC. MONI, CO TEN MÁ ZA VĚCI. JESTLI MŮŽEŠ, KOUKNI DO NĚJAKÉ KNIHY S JEHO REPRODUKCEMI.ON DOVEDL KOUKAT NA SVĚT, JAKO MÁLOKDO A NAVÍC TO DOVEDL NAMALOVAT JAKO V JEHO DOBĚ NIKDO.EXISTUJE KNIHA LIONA FEUCHTWANGERA KTERÁ SE JMENUJE GOYA A STOJÍ ZA TO SE DO NÍ PONOŘIT. NAVÍC MILOŠ FORMAN DOTOČIL FILM, KTERÝ SE JMENUJE "GOYOVY BĚSY" NEBO TAK NĚJAK, UŽ HO STŘIHÁ A DO ROKA POČÍTÁM JE V KINECH. MALOVAL ŠLECHTU, KRÁLOVSKOU RODINU, ALE I DĚSIVÉ INKVIZIČNÍ TRIBUNÁLY,BÝČČÍ ZÁPASY, VÝJEVY ZE ŽIVOTA OBYČEJNÝCH LIDÍ. JÁ MILUJU OBRAZ "POHŘEB SARDINKY". UKAZUJE JAKOUSI KARNEVALOVOU OSLAVU, PRŮVOD S TANCEM, NĚCO JAKO MASOPUSTNÍ PRŮVODY. NAJDI SI HO, TAM JSEM JÁ, V BÍLÉM, SRANDOVNĚ TANEČNĚ POCHODUJI A RUKAMI ROZPŘAŽENÝMI NAD HLAVOU A ZA MNOU JDE HNĚDÁ POSTAVA S MASKOU. TO JE CHLAST JE MI NEUSTÁLE V PATÁCH, S OTEVŘENOU NÁRUČÍ ČEKÁ, KDY SE MU DO NÍ ZŘÍTÍM, NĚKDY SE MI ZDÁ, ŽE MĚ VEDE JAKO LOUTKU, ALE NE TO ON SE JENOM TAK TVÁŘÍ, TO BY RÁD.JÁ MU TO NEDOVOLÍM.A JAK UMĚL GOYA MALOVAT ŽENSKÝ, JAK NÁM ROZUMĚL.PROHLÍŽÍM SI JE A PŘEDSTAVUJI SI, JAKÝ MĚLY ŽIVOT.O ŠLECHTIČNÁCH SE TO MŮŽU DOČÍST, OBYČEJNÉ ŽENY MI POSKYTUJÍ PROSTOR PRO MOU FANTAZII.MONI, JE TAKOVÝCH ÚŽASNÝCH VĚCÍ,NA KTERÝ STOJÍ ZA TO ČIMĚT STŘÍZLIVÝM POHLEDEM. I TO JE DŮVOD, PROČ NEPÍT. HLEDEJ JE, TĚŠÍM SE NA TVOJE OBJEVY. TEĎ JSEM SE TAK NAMLSALA, ŽE MUSÍM SKOČIT ASPOŇ NA CHVILKU PO GOYOVI.JEN JEŠTĚ ZAJEDU K JEDNOMU PŘÍSPĚVKU.

Já jsem si na to omylem nějak klikla, ale ještě k Tobě, Karinko, on totiž odhání všechny, kdo by Ti chtěli opravdu pomoci a nebo s Tebou jenom být. Byla jsem zvědavá, jestli Tě tu najdu , a když, tak jak na tom budeš. Ale nevím, jestli mě, holčičko ubohá, vůbec slyšíš, jestli mi rozumíš. Seber se a jdi do první léčebny, která bude volná a která Ti pomůže v tom zásadním, totiž, že toho démona k Tobě nepustí. Vrátím se k textu ostatních a pak budu reagovat. Ani nevíte, jak jsem se na Vás těšila.

Jiří, proč jsem se neodvážila se představit a natož Tebe oslovit, se teď Tobě a všem ostatním pokusím vysvětlit.Jednak to je těžký, když jsi známý xicht, pracuješ v kultuře a o Tvoji práci mají lidi pochopitelně zkreslené představy, dostat se mezi ně, aby Tě vzali jako jednoho z nich.Aby Ti uvěřili, že i Ty máš podobné a často stejné problémy, jako Ty, že fakt cheš být jedním z nich, součást lidský pospolitosti.Lidi o Tobě mají představy ovlivněné Tvými rolemi, Tvým vystupováním na veřejnosti, tím, co o Tobě napíší media, jak Tě prezentují. Je očekávatelné, že se jich těžko zbavují při osobním styku, natož přes psané slovo. Stává se, že Tě prostě nepříjmou, tak jak očekáváš, tedy otevřeně, nechávají si rezervu. A ty s tím musíš počítat a musíš to unést a vydržet a přesvědčit je, že o ně opravdu stojíš. Na to jsem tenkrát neměla. Komedianti, mezi něž patřím se ode mne tenkrát většinou odklonili, ať už z důvodů, že jsem byla nesnesitelná a obtížně nervozní nebo proto, že jsem jim připomínala jejich vlastní problém. Nestěžuju si, dva borci, Kraus a Ivana Chýlková vydají za stádo nýmandů, ale , jak už jsem psala, ať dělali, co dělali, vžít se do mých stavů nedokázali. Honza se sice teoreticky vzdělával u již také zmíněného Jirky Vacka, ale to, co se dělo v mojí palici a s mým tělem si nedovedl představit. Tebe jsem se neodvážila oslovit, protože jsem si prostě myslela, že toho nejsem hodna. Neměla jsem se v tu dobu moc ráda, vlastně jsem se ani pořádně neznala, byla jsem si cizí a dost jsem se chvílemi nenáviděla. Ale pozor, mě úplně stačilo, že jsem mohla chodit do vaší, dnes už naší debaty. Pamatuju se, jak mě už tehdy jitřil příběh Karinky, jak mě svírala a zároveň popuzovala její beznadějná touha nebýt sama se svým zacykleným problémem. KARINKO!!! Ty nejsi sama, tančíš tanec s Luciferem. Už se na něj vyser!!!

Slávko. Ještě ke srovnání Moniky a Karinky. Jasně, je nesmyslné říkat - tahle nebo tahle si zaslouží více než druhá naši pozornost, soucit, účast anebo lidskou úctu. To by jistě byl nesmysl. Není hodnotnějších lidí. Je ale hodnotnějších přístupů a postojů. Jestli je Karinčino jednání pasivní a vyznačuje se vyhýbavostí a neustálým odkláněním se řešení, tak Monika je člověk stavějící se ke skutečnosti čelem - jakmile zjistila, že má problém s alkoholem, vyhledala lékaře, zkusila řešit vše nasazením antabusu, když v tom selhala, docházela na skupinovou terapii, když nezabralo ani to, nastoupila ústavní léčbu. Tu sice nedokončila po nešťastném rozkladu léčebné komunity a vlastním selhání po více jak polovině standardní doby léčby, ale není to totéž, jako o nic se nepokusit. Karinka ale vykazuje vesměs všechny znaky člověka, který by rád sklidil úspěch bez úsilí - jakmile zjistila na ústavní léčbě, že se tam nesmí pít, hned první týden odešla... Od té doby veškerou svou psychickou energii spaluje jen v odporu proti léčbě. Hledání veškerých nesmyslných bláznivin, jen aby to nebyla léčba, ji zavedlo až do sekt, a to pro jistotu ne jen jedné, - "portfolio" musí být rozloženo rozumně, padle-li jeden subjekt, lze se opřít o druhý (v jejím případě rozuměj, že vznese-li jedna sekta požadavek léčby, jsou tu další dvě útočiště, které svou ovečku lákají do svého středu...). Rozdíl mezi Monikou a Karinkou není tedy diskriminující a přehlížející humanistickou rovnost. Rozdíl není v tom, že by snad jedna dělala všechno správně a druhá špatně. Chybujeme všichni. Rozdíl je v tom, že jedna dává své síly do služeb životu, druhá smrti. Pro jistotu opakuji, že ani na Karince neodsuzuji ji samotnou, ale její jednání. Kdybych věřil, že Karinka je prostě veskrze špatný člověk, nestálo by mi ani za to, abych se namáhal cokoli k tomu podotknout, naopak, byla-li by pro mne bytostným zlem, nechal bych ji poťouchle, ať dál pokračuje v tom, co dělá, protože to ji právě spolehlivě ničí. Ani by mne pak logicky nenapadlo, abych její jednání kritizoval.

Přerušil jsem v práci čtení příspěvků, které přibyly od mé poslední návštěvy. Vytiskl jsem si to na cestu metrem. Doma jsem teprve zjistil, že mé očekávání ohledně nové podoby diskuse byla nadsazená - odpovídal jsem Slávce v domnění, že se odpověď připojí k jejímu příspěvku, ale zařadila se na konec diskuse skoro hned za skorokomplimenty k mé osobě. O to komičtější je, že jsem tedy vlastně navázal slovy SOUHLASÍM. :o)))
Potěšilo mne, Evo, že jsi mezi nás neváhala vkročit s tak otevřeným hledím a důvěrou. Já si toho vážím. My jsme vlastně takoví anonymní a Ty vlastně veřejná. :o) No, vlastně někteří mezi sebou také nejsme úplně anonymní, např. já jsem se viděl s Martinem, Filipem, Monikou. A taky děkuji za to, jak jsi mne přímo chválila :o)
K pořadu 13. komnata Evy Holubové můžu říct, že se mi líbil a mám z něj pocit, že šlo o upřímnou výpověď člověka, který ví, co je to závislost a duševní utrpení a taky ví, jak cenné jsou okamžiky, kdy těmto věcem člověk vystaven není. Měl jsem pocit velmi blízkého kontaktu, protože bylo vidět, slyšet, cítit, že tohle je zkušenost, kterou jsem i já prožil, a vím, že to je pravda. Měl jsem pocit sdílení něčeho s někým blízkým. Takže tolik k pořadu. A ještě k Tvému příspěvku, který jsem dnes právě četl po cestě domů v metru a autobuse. V jednu chvíli se mi tlačily slzy do očí, je to fakt moc hezkej přispěvek. Díky. Tak - teď jsem se zpozdil, protože mi dlouho trvalo, než jsem odviroval počitadlo, takže nestíhám hokej. Ale tohle jsem napsat musel. Ještě se vrátím. :o)
Jo, a vlastně ještě něco - nevím, proč ses zdráhala mne oslovit. Snad nepůsobím jako nějaká nedotknutelná autorita. To mně teda omejou. :o) Až mne napadá, jestli nemáš nadměrnej sklon přisuzovat normálním smrtelníkům neodpovídající autoritu... :o)
Tak zatím.
Jiří

Evo, 13. komnata byla super, je fajn, že když s tímto problémem vystoupí známá osobnost, tak to hodně pomůže bojovat s předsudky (hlavně vůči ženskému alkoholismu). Obdivuju i, že ses "odtajnila" tady v této diskusi, to by kdekdo nesvedl - a to nejsou známý. Z Tvého příspěvku tady i z toho pořadu jsem pochopila, že Ti alkoholismus určitě i hodně dal, to že jsi to prožila, tak ses posunula někam dál. Doufám, že u mě to bude taky tak, protože budu muset prožívat naplno a jinak to, co jsem jinak zapíjela alkoholem.

Tak se všichni držte a kdo ještě váhá, tak se k nám může přidat...

Zdravím všechny,
tak já se už zase držím, po kratším porušení dalších 5 dní. V těchto dnech mi moc pomáhá věta od AA, kterou sem napsal myslím Jiří: "Dneska prostě nepiju, a co bude zítra, to budu řešit až zítra." Dřív jsem to dělala opačně, říkala jsem si - dnes se ještě napiju a od zítřka už nebudu. Takže bylo pořád dnes :-( Myslím si, že každý by si měl najít nějakou takovou větu či vzpomínku, když na něj přijdou chutě. Mě tohle fakt pomáhá. Kupuji si zatím nealkoholická piva, kterýma si ještě zachovávám ten rituál, když přijdu domů z práce. I to bych chtěla postupně odbourat a najít si na večery něco jiného. Ale nepřeháním to, vypiju maximálně 2 ty piva, většinou ani ne. Já vím, že některým z Vás se teď určitě zdá, že 5 dní je hrozně málo, to já vím, ale mám z toho velkou radost, protože vím, kolik nástrah (kdy bych sahala po alkoholu) jsem za těch pár dní musela překonat. A taky co mi pomáhá (a je to pravda), že abstinovat, čím dýl to vydržím, tak je to lehčí.

Já bych to tak neviděla. Naopak jsi pro mě příklad.

Souhlasím. Nevyzýval jsem k aroganci nebo agresivitě. Vysvětloval jsem jen, že když na mne okolí reaguje útočně častěji než na ostatní, je velmi pravděpodobné, že v nich vyvolávám nějaký pocit ohrožení. Zda oprávněně či nikoli, není podstatné. Pokusme se toho spíš využít ve svůj prospěch. Může mi pomoci, když si uvědomím, že takto na své okolí působím. Může to vyvolat zamyšlení, co dělám špatně, čím jsem si vysloužil takové reakce. Ty nejsou náhodné. Jen stěží uvěřím tomu, že když na mne takto s nedůvěrou hledí každý druhý nebo dokonce většina, tak že to znamená, že většina lidí jsou agresivní maniaci, kteří si vybrali ze všech diskutujících právě mne jediného, ačkoli k tomu nemají sebemenší důvod... Když takto útočí již více lidí, je v tom něco zákonitého.
Psychologové popisují pocit ohrožení jako hlavní zdroj lidské agresivity. To, že jsou někteří lidé na mne útoční, opravdu může pramenit z určitého pocitu bezmoci vůči mně. Ty jistě tuto "aroganci" ve svém jednání nepotřebuješ, a to je hodné úcty. Neznamená to ale, že lidé reagující impulzivně musejí být vždy lidé, kteří jsou destruktivní. Tak to není.

_

oj, oj - byl tam přece smajlík. Mne ty "poučky " stále drží při žovotě...Ber to třeba jako neobratný kompliment, Jiří mne aspoň trochu zná, tak se snad neurazí:)

Ahoj všem, kamarádi,
teď jenom krátce , poněvadž jsem zaběhla domů, abych zaopatřila děti a mažu do divadla. Chci vám všem poděkovat za hezký slova, ZA TYKÁNÍ a nejvíc za to, že jste mě přijali. Já mám ještě spoustu konkrétních odpovědí, ale protože jsem příspěvky pouze přelítla a neumím zatím všechny jména,neumím obratně pracovat ani s tímto počítačem, vyhledávání mi dává tedy velkou práci. Chci odpovědět každému adresně a budu si k tomu muset vzít blok a tužku. Na to teď není dost času.
Tak jen pro SAILORRA malou poznámku: musím konstatovat, že příspěvky Jiřího, jeho poučky mě hodně daly a dávají. Teď i tehdy v minulosti, když jsem na tuhle diskusi zavítala a pak jsem jen stydlivě nakokovala oknem a tvářila se, že jdu náhodou kolem. Když jsem tehdy vložila své dva příspěvky,aniž bych přiznala, kdo jsem, doufala jsem, že mi Jiří odpoví. Oslovit ho přímo jsem se tehdy neodvážila. Já si tenkrát dokonce myslela, že je to NEŠPOR v přestrojení nebo jiný lékař.Často jsem u něj nacházela odpověď kudy dál.
Tak já musím letět, napíšu později.

Pro OTA: no vidíš, a mohl /hlavně buď v klidu a nestarej se

ahoj všem! Evo, mně se ta 13. jevila úplně v pohodě.

MRP, Ty jseš snad nějakej toxiko-paskvil, ne? Nechápu ,kdo Tě mohl takhle blbě "uplácat".

Moniko, díky za odpověď, držím Ti palce, ať se držíš i nadále. Kocourka mi je líto, pořiď si jiného, taky bych byla smutná, kdyby mi umřel osmáček.
Máš asi pravdu v tom, že mě máma dost využívá, taky mi to dochází.

Jo, pracuju a nepiju. Jen jsem psala, že mi to nepřináší žádnou radost.Do léčebny se nechystám, nemám proč. Zvládám to teď sama. Koukám na OH a to je teď má jediná radost. Umřel mi kocourek, jsem na tom špatně. Karin, drž se. Jsi mladá holka a takhle se ničíš. Mysli na sebe a ne na mámu, ta tě jen využívá. Aspoň podle toho co píšeš. Uvidíš, že se z toho za pár dní dostaneš.

Paní Holubová, já jsem taky viděla Vaši 13. komnatu a moc Vás obdivuji a i závidím, že jste nad tím alkoholismes zvítězila. Jestli dostáváte nějaké anonymy, tak si z toho nic nedělejte, lidé jsou pokrytci a spíše závidí, jste statečná a dobrá herečka !