alkoholismus

Karin, ja jsem tvuj prispevek ohledne tveho detstvi cetla a musim rict, ze je mi te uprimne lito. Protoze - nevim, jestli si to uvedomujes - kdyby se tva matka chovala jako normalni rodic, tak bys tedka na 99% nebyla tam, kde jsi. Je tedy sice hezke, zes ji odpustila, ale to nic nemeni na faktu, ze ti podelala detstvi a (podle me) cely tvuj dosavadni (ne-li budouci) zivot. Ja k moji matce (stejne jako ty) necitim nenavist, to jsi spatne pochopila, ja jenom odmitam venovat ji svoji energii a lasku, protoze si myslim, ze jsem ji obojiho venovala DOST a k nicemu to nebylo, naopak - obratilo se to jeste proti me (stejne tak jako proti kiki). Takze me stvou prispevky o tom, jak mame alkoholikum venovat peci a lasku, kdyz alkoholici na nas evidentne dlouhodobe kaslou (aspon moje matka je takova). Tech alkoholiku, co se rozhodli lecit nebo lecbu absolvovali, si vazim, nic proti nim nemam a nic na tom nezmeni ani jejich recidiva (jako treba u Zůzi). Ale nenecham se psychicky nicit nekym, komu jsem opakovane vsemi moznymi zpusoby nabizela pomoc, sama jsem tomu mnohe obetovala a jaksi NIC Z TOHO. Ja s moji matkou uz neziju, ziju se svym pritelem a jsem spokojena. Ale moc dobre vim, jake to je, zit s alkoholikem, takze soucitim s kiki a ji podobnymi. Vis, ono se to lehce rekne - vzdyt kiki s manzelem zit nemusi! Jenomze to neni tak snadne realizovat - jednak kvuli materialnimu zazemi (nezapomen, ze kiki nema jen sebe, ale i deti!) a taky porad v cloveku hloda nadeje, ze dotycny alkoholik dostane rozum a bude svoji zavislost resit. A taky toho cloveka mas rada, takze je ti proti srsti se na nej vykaslat - to je ten cit, vis?

To jsi si Karin užila fakt dost. Láďo, teď se mi definitivně potvrdilo, co jsi zač, přinést Karin víno do léčebny, jsi odpornej. Karin zbav se ho, dej si to třeba jako úkol č. 1. Bratrova přítelkyně, když za mnou přišla na návštěvu ( někdy vloni na podzim) a zjistila, že popíjím, trapně víno zamaskované půl napůl s colou se se mnou málem poprala, aby to vylila. Myslíš, že jsem jí v tu chvíli pokládala za cituplnou bytost? Ani náhodou, byla to pro mě mrcha poslední kategorie. Dneska už to umím ocenit. A cením si jí. Ona to nedělala kvůli sobě, jí to přece mohlo být jedno. Ale riskovala konflikt, dokonce i fyzické napadení. Uvařila čaj a snažila se mě přivést na jiné myšlenky. Já se celou dobu těšila, až vypadne a já si půjdu koupit flašku. Hnusné? Ano. Ale přece jen, dojem z toho přetrvával a byla to nakonec jedna z pohnutek, proč jsem nastoupila léčbu. Láďo, ty tý holce ubližuješ a na to, že jsem tě zklamala jsem pyšná. Co bys řekl o člověku, který v plicním sanatoriu nabízí cigarety. Že je citlivý a má ty lidi rád? Ne, je to hnusný hovado a já, i když nemám ráda silný slova musím napsat, že u mě si hovado i ty. Jsi jedna z věcí, kterou musí Karin ze svého života vyloučit, pokud se z toho chce dostat. Pič si dál co chceš, Kari číst budu, protože i když v tom lítá, není to mrcha, ale ty už mě nezajímáš. Když čtu tvoje příspěvky jsem zralá na panáka. A teď všem, návrat manžela jsem nechala definitivně osudu, nastupuju do další práce, antikvariát mi zůstane, nový vztah na obzoru i když jsem to možná zkazila hned na začátku, no uvidím. Teď jdu spáchat velký úklid, protože na nábytku se dají už v prachu kreslit obrázky.Karin, nezavrhuju tě. prosímtě, zkus toho Apolináře. je tam poměrně nové lůžkové oddělení, nepůsobí to depresivně a Dr. Profouse by sis koupila domů, kdyby to šlo. Působí dojmem, že mu chceš udělat radost, nějak ho potěšit. Není to hlavně žádná velkovýrobna abstinentů, myslím, že je to maximálně 20 lůžek. Možná se tam i potkáme, až půjdu na skupinu. Já jsem ta s nejotrávenějším výrazem v obličeji. Chodím v pondělí. nenech se nachytat na Smutno a na Vian.

LÉČEBNY:1.rok 1993- vrchol mé anorexie v 8. třídě, skoro 170cm, váha 37 kg, nejprve na kapačkách na interně, pak převoz po 2 dnech ho Hradce Králové na psychiatrické oddělení pro dospělé (bohužel). Léčba o ničem, jen cílem bylo zvýšit váhu, začala jsem šíleně jíst a kupovat si kvanta sladkostí, byla jsem tam nejmladší a jediná s tímto problémem. Po 4 týdnech mě pustili, přibrala jsem asi 7 kg. Pak začalo mé záchvatovité přejídání bez zvracení, celé prázdniny, pak na střídačku i v prváku, druháku na střední, mezitím jsem jedla normálně a měla nad sebou kontrolu. V té době žádný alkohol.2. rok 2002- Nové Město nad Metují- šla jsem tam kvůli depresím, smutku, strachu. Přiznala jsem tam trochu i problémy s alkoholem, ale nějak moc se to neřešilo. Bylo to na 6 týdnu myslím, odešla jsem po týdnu hlavně kvůli práci a abych utajila, kde jsem opravdu byla, řekla jsem v práci, že jsem měla chřipku.3. rok 2003- Nová Paka - tam jsem byla tak nějak ze stejných důvodů, nevyrovnanost sama se sebou, deprese silné, žádná antidepresiva mně nepomáhali. Taky jsem přiznala ten alkohol a bylo to samé jako v Novém Městě nad Metují. Odchod byl ze stejného důvodu, možná bych tam i vydržela, nebýt té práce, fakt nevím, ale byla to nuda.4. rok 2004 - Kosmonosy- spolykala jsem nějaké prášky společně s alkoholem (to už jsem pila dost), ale umřít jsem nechtěla, nejprve mně vypláchli na pohotovosti žaludek, já jsem nechtěla žít ani umřít, hodně jsem brečela, tak mě po 2 dnech převezli do Kosmonos, tam jsem byla asi 4 dny na uzavřeném oddělení, byla to šílená nuda, nic se tam nedělo kromě pracovní terapie a od 16.30-18.30 byly zamčené pokoje, byla to doba večeře a čekání na léky, seděli jsme na chodbě, bylo to dlouhé, nudné na zbláznění. Pak mě přeřadili na otevřené oddělení, tam to bylo volné, skvělé programy, rozebírání problémů, nechtělo se mi odejít, ale musela jsem opět, abych neztratila práci, samozřejmě,že to nikdo nechápal a dívali se na mě blbě. Takže celkem jsem tam byla necelé 2 týdny.5. rok 2004 Hradec Králové- tam jsem šla kvůli bulimii, v té době už bulimie vrcholila a já se přejídala a zvracela. Byla jsem ale na uzavřeném oddělení, přesně tam, kde jsem byla jako 13letá v roce 1993. Léčba spočívala jen v tom, že jsme ještě s jednou pacientkou musely hodinu sedět po jídle, já bych stejně nezvracela po normální porci. To už v práci věděli, kde jsem a proč tam jsem, takže jsem tam chtěla být ty 4 týdny, jenže skončilo to tak, že mě vyhodili. Láďa mi při návštěvě přinesl v lahvičce víno, já se napila, oni se mi podívali do tašky, našli tam lahvičku, čuchli si a ostuda ti byla šílená. Okamžitý vyhazov nebo převoz do protialkoholní léčebny, to jsem tak rychle nechtěla.6. rok 2004 - Nechanice- protialkoholní léčebna- na detoxu nás bylo asi 5, měli mě dát do komunity už za 3 dny, jenže nebylo místo a mně čekal celý víkend, nevydržela jsem to a podepsala revers.Pak jsem toho litovala, napsala dopis, zdam i dají ještě šanci. Chtěla jsem přestat pít, ale život bez alkoholu jsem si neuměla představit. Jen jsem si to namlouvala, lhala sobě hlavně i ostatním.7. o necelý měsíc pozdějí opět Nechanice, abych vydržela tu nudu na detoxu, schovala jsem si tajně různé prášky, které jsem tajně brala, abych co nejvíce spala a uteklo mi to. Když jsem se dostala do komunity, tak jsem byla zhrozená z těch lidí a sester, šílené chování měly a hlavně ta spolupacientka na pokoji, ta mě vynadala, že jsem pustila vodu do umyvadla před vizitou, jenže já to nevěděla, že musí být suché. Nebavilo mě to tam, tak jsem jednou ráno při společném setkání s celým zdr. personálem oznámila, že musím odejít (vymluvila jsem se kvůli práci), ale nebylo to kvůli práci, na práci jsem kašlala, stejně si o mně už mysleli divné věci. Mezitím co jsem se vrátila, tak mi ani nevěřili, že jsem se dostala z bulimie, že v tom prý lítám znovu. Přitom v práci jsem skoro nikdy nezvracela. Odešla jsem, protože jsem potřebovala svobodu, hrozně mě to tam deptalo. Nesnášela jsem ty pracovní terapie a debilní ranní rozcvičky, ten nával v koupelně, nemám ráda společné sprchování, jsem zvyklá na soukromí, to mně tam šíleně chybělo.

Karinko, se určitě dozvím ješte plno věcí, které jsi mi zapoměla dosud povědět.

Ahoj Láďo, četla jsem Tvůj příspěvek teď. Jdu psát své zkušenosti s léčebnami.

Ivane, tak dobře jdu to napsat. Nebude to sloh ani román, ale na jakoukoliv otázku, co tam třeba nenapíšu, vám odpovím či vysvětlím. Takže se pak můžete ptát, protože kdybych to měla úplně detailně popsat, mám doma i deníčky, tak tady budu úplně do večera, takže takhle to bude lepší, když to napíšu stručněji a hlavně to nejpodstatnější.

Karinko, zdravím Tě, nědělej si hlavně moc velkou hlavu z toho, že jsi se včera zase po týdnu napila. Zkusíš to brzy zase znovu nastartovat.Ari, Ty jsi fakt tak nemožně rozmazlená a ješte k tomu bezcitnáa studáná jak Himaláje.. Kiki, Ty asi taky potřebuješ opravit mozek u psychyatra, hysterčíš tady jak kdyby jsi pila litr vodky. Karin bojuje,ale zatim se jí to nedaří jak by sama chtěla a ty ji chceš pomoci a nebo si na ní vylít zlost kvůli někomu blízkému , kdo taky pije??Mončo, ty jsi mě zklamala, že se takhle navažíš do Karinky. Myslíš, že Antabus budeš brát věčně a že takto vyřešíš svůj problém.Jíří, chodím s Karin Jehovistům, Adventistům a občas také do Apoštolské církve. Jsou to skvělí lidé, je sice několik cirkví, ale Bůh je jen jeden. Od každého si vezmu něco , je to dobrá životní zkušenost. poznát toho více, však se nikde nevážu a nikdo to púo mě nechce-taky by to Vám všem prospělo a možná by jste líp pochopili Karinku

Ari,Autogenní trénink je jednou z nejvíce bezvadných věcí, jaké jsem zažil. Jenom chvilku trvá, než se jej člověk naučí správně aplikovat. Zejména v začátcích se ty autosugesce zdají být dost monotónní a občas se stane, že místo toho, aby se mozek uvedl do hladiny alfa tak člověk usne. Při příštím autogenním tréninku je to pak lepší.V léčebně jsme praktikovali autogenní trénink dvakrát denně

Jo sunny, ještě počkám na odpovědi jiných o těch léčebnách, je to přece jen trochu více choulostivé a nechci se tu otevírat zbytečně nebo pro vysmání.

sunny, Tvoje maminka se evidentně asi tím netrápí, že pije. To já se tím trápím, ale zabít se nechci kvůli tomu, ale nelíbí se mi to, kdo mně věří, tak pochopí.Kolik toho tak vypije a čeho ? Takže je bez práce a zkoušela někdy sama přestat ?

karinko, určitě napiš o těch léčebnáchmoje máma nebydlí sama. bydleli jsme vždycky všichni pohromadě (já, brácha, táta, máma). letos jsem se odstěhovala já. brácha se na to chystá taky. u nás mají problémy s alkoholem oba rodiče, ale máma je na tom o hodně hůř. o tátovi bych si asi netroufla tvrdit, že je alkoholik, ale máma je 100%. pije každý den. už jí kvůli tomu vyhodili i z práce, ale stejně se nikdy nerozhodla, že by se šla léčit. hodněkrát jsme se jí snažili k léčebně přemluvit, přesvědčit... ale ona má prostě svojí hlavu. vždy jsem si to brala hodně osobně, ale i díky tomuhle webu jsem se naučila to moc neřešit. je to volba mých rodičů a pokud jim nevadí žít tímhle stylem, tak ať si žijí.

Sunny, aha, tak to jo, že s matkou nebydlíš je to jiné. Jaké jsi měla dětství ? Máma bydlí sama ?Moje máma bydlí sama a pije jen vyjímečně, zato to po ní zdělila dcera. Včera jsem jí to přišla říct, že jsem selhala, byla smutná a bylo mi jí líto. Ale lhát nechci, to by mě bolelo ještě více.Dajari, dál je to určitě než do Apolináře, zeptám se Láďi, ten se vyzná, mně zeměpis nešel, takže mám orientaci velmi špatnou. Ale přesto díky, zkusím to dnes nepít, ale opravdu si nedovoluji tvrdit, že to vydržím.Ještě mi nikdo neodpověděl, chcete napsat mé zkušenosti se 7 léčebnami ?

Marie, nevím, co tady šílíš, co napsala Smutno, přijde mi to naprosto normální, nevidím v tom nic podlého.Ty jsi nenapsala ani proč musíš žít s matkou. Četla jsi vůbec můj příspěvek někdy o pár stránek dopředu, co jsem Ti psala o své zkušenosti s mámou ?Pokuď jsi dospělá, tak s ní přece bydlet nemusíš !!!!!S nenávistí opravdu daleko nedojdeš, Ty bys spíše potřebovala prášek na uklidnění nebo uklidňující čaj, než tady napadat Smutno.

Právě horské prostředí,vaření-mohlo by Ti ti pomoci srovnat si vlastní život.Právě i bulimii,která by byla pod kontrolou lékařů.A stále mám na paměti,že jde i o Neurol.Ale možná je to pro Tebe daleko.Čím více by ses naučila tam o sebe starat,tím víc by Ti to bylo prospěšné do Tvého života.Vždyť jen představa,že bys měla milého nutně souvisí s vařením,co si budeme namlouvat.Popřemýšlej.Ona i ta starost o zvířata se mi zdá být fajn.Skus začít zase znovu vydržet bez alkoholu.Držím pěsti,aby ses správně rozhodla.

je mi 26. s matkou už nežiju. bydlím s manželem na druhém konci města. moc mi pomohlo, že jsem se od rodičů odstěhovala. takhle na dálku je asi i víc chápu. možná proto taky chápu i tebe

Kiki tak vše nejlepší k Tvým jmeninám, hlavně pevný nervy a doma zasloužený klid.Byla by škoda kdyby jsi sem přestala psát! Já sice vedle alkoholika nežiju, ale dovedu si představit jak je to těžký. Je mi ještě teď špatně jak jsem se chovala k partnerovi, když jsem měla vypito. Piš..

Liliana, to já chci žít taky bez alkoholu jako Zůza, to už jsem mockrát psala a myslím, že i dostatečně vysvětlila.S tou Zůzou jsem to už dneska dovysvětlila, že jsem to tak nemyslela, a ještě, když jsem si pak přečetla, že nepila rok a půl.Myslela jsem, abyste mně nepsali, ne sem na tuto diskuzi, Tys to pochopila tak, že vás žádám, abyste nepsali vůbec, to bych si přece nedovolila, nato nemám proboha právo.

karinko, píšeš o odpuštění. hodně jsem přemýšlela o tom, jak si psala, že jsi svojí mámě vše odpustila. klobouk dolů. to já vím, že vše mámě odpustit nedokážu (a to jsem zdaleka neprožila to co ty). na to, aby člověk odpustil je potřeba hodně síly. škoda, že tuhle tvoji vnitřní sílu nedokážeš naplno využít ve svém boji proti alkoholu.

Sunny, děkuji Ti upřímně. Četla jsi, jak jsem Tobě psala a Marii o svém dětství s matkou alkoholičkou ?Kolik Ti je let, Ty bydlíš s matkou ?

Dajari, tak jsem si tu léčebnu pročetla, mně nepřijde nějak jiná než klasická léčebna. Je to asi hodně daleko.Mně by snad nevadil tolik Apolinář, až budu vědět, že tam vydržím.Tady v těch Jeseníkám si pacienti musí sami vařit, to je hrůza, já vařit neumím a když už vařím, tak všechno sním, to je pro mě nebezpečné. Víš, mám bulimii.