alkoholismus

Malina, v poslední době jsem pila jen víno, teď druhý den nepiji upřímně nic.

Kiki, těch důvodů je hodně:1)hlavní je ten, že vím, že bych tam nevydržela na 100% a nemám nato,abych jela do Prahy a dělala ze sebe blbce, když za týden odejdu.2)Dále i kdybych tam mohla vydržet, tak by mi chybělo společenství lidí v církvi.3)Nedokážu být zavřená někde dlouho4)Stýskalo by se mi po lidech, po známých5)Jediná šance a cesta je ta, že buď to musím zvládnout sama s Bohem a když ne, tak pak smrt na selhání jater či srdce.

Mášo, nezlob se na mě, ale jsi blbá !!!!!!!!!!Chlapy nestřídám, to už jsem vysvětlila, a když platím 3 000,- a životní minimum je 4 300,-, tak nemám ani tak z čeho žít !!! Mám doma ještě hlodavce. A já pracovat chci na rozdíl od jiných.Jehovisté jsou moudřejší než Tvoje kecy.

Zůzo, Zůzo, to je peklo. Slušnej relaps, vidím, že nic neděláš polovičatě. Držela jsi se dobře a každý den abstinence se počítá. Já se přiznám, také jsem byla na záchytce, ale to bylo asi před 10 lety, v době kdy jsem vůbec nepila, jen ten den asi 8 fernetů, pamatuju si jak jsem se tam probudila, z předešlýho dne okno a myslela jsem si, že jsem ve vězení. Cítíš se asi psychicky pěkně v prdeli, to fakt přejde. Ty nechodíš po léčbě na antabus? Je to právě taková dobrá pojistka proti takovým situacím. prostě víš, že se napít nemůžeš a tak to ani nějak neřešíš. A po roce braní se snad opravdu člověk naučí nějak to zvládat sám. Aspoň tomu věřím. Řekni to na skupině, je to úleva. A nedělej si z toho takovou hlavu, žiješ? Žiješ. Parametry modelky ti můžu akorát závidět, od včerejška hubnu. Váha ukázala hnusných 72kg na 170cm. Takže 12 kg dolů. Já už nemám nic. Ani pití ani jídlo, ani sex. Kdybych se znovu narodila, zmačkala bych se a zahodila. Hlavu vzhůru, policajti jsou pěkná sebranka.

Liliana: Já vím, že jde o nemocnou psychiku a že vůle není to jediné, co alkoholik potřebuje. Ale na překonání chuti u člověka, který absolvoval léčbu a začne se mu někdy silně vtírat myšlenka na alkohol (jako Zůzi, která na tom byla už týden před recidivou špatně), mi fyzická námaha a odpoutání se od civilizačních starostí přijde prostě dobré řešení (ale asi je to hodně individuální). Jednou jsem byla několik týdnů a vlastně i měsíců hrozně hrozně nešťastná z konce jednoho svého vztahu (moje první velká láska), nemohla jsem nic kloudného dělat, pořád jsem na NĚJ myslela, pořád jsem brečela, nejedla jsem atd., fakt velký stres a záhul na psychiku, kámoši už o mě měli strach. A pak jsem se vypravila se třema kamarádama na čundr na Malou Fatru. Týden jsem makala každý den jak šílená (byli se mnou tři chlapi a měli příkaz mě nešetřit :-)), večer jsem se fyzicky "zhroutila", nažrala jsem se a šla jsem spát a každý den to samé. Asi v půlce výletu jsem začala vnímat můj problém trochu lehčeji a na každém vrcholu (při výhledu na okolní krajinu) jsem si uvědomovala, že moje trápení je menší a menší, že svět se netočí jenom kolem mého problému. Samozřejmě ani tento výlet mi na toho kluka neumožnil úplně zapomenout, ale uměla jsem S TÍM ŽÍT a čas udělal zbytek. Když mám teď nějaké problémy, tak si vzpomenu na onen výlet a na pocity, které jsem tam měla a pomáhá mi to získat nadhled nad mými

Zůzo, teď už je pozdě něco napravovat, spadla jsi do recidívy. Je jenom na Tobě, jestli to bude jednorázová záležitost .Klíčem ke všemu je pochopitelně ten týden před recidivou, kdy jsi už viděla, že se něco děje, ale nic jsi s tím nedělala (a okolí Tě ujišťovalo, že je všechno v pořádku). Právě tehdy bylo období, kdy se s tím dalo něco dělat. Nevím, jak Ty, ale já jsem z léčebny odcházel s jejich telefonním číslem s tím, že jim kdykoli v případě krize mohu zavolat. Taky jsem to využil a dostalo se mi účinné telefonické konzultace. Dokonce jsem během svého pobytu na základní léčbě zažil kolegu, který byl na základě podobného telefonického hovoru přijatý na týdenní posilovací léčbu a tak se vyhnul recidivě. Telefonní číslo do léčebny jsem nosil pořád u sebe stejně jako telefonní číslo mé psychiatričky

Pokud vim, tak svedci Jehovovi by nemeli kourit ani pit alkohol. Co ti na to ti "uzasni" lide rikaji? Kdyz to tedy jde bez lecebny, poradili Ti alespon nejaky jiny zpusob? Myslim, ze jsi pro ne v tomhle stavu snadno lapitelna obet. (myslim, ze to uz psala Jeanette)A co by Ti rekli na to, ze bys klidne pripustila potrat. Kdyz se tedy obracis k Bohu nebo k Jehovovi, co kdyz, pokud to tedy bude pravda, to dite na tebe seslal jeden z nich (vyber si), aby Ti dal sanci s tim skoncovat. Klidne tu hazis slovem potrat a na druhou stranu pises, jak se obracis k Bohu??Presto bys to mela alespon zkusit. Vidis kolik lidi stoji za Tebou a drzi Ti palce.

Malino, taky mi to u Karin po jejim příspěvku napadlo. Vim přesně na co myslí - "vždyť já zdaleka nemam takový problém, když nepotřebuju litr ale stačí mi "jen" půl litr"! Já pít vodku nebo cokoli tvrdýho, tak jsem už mrtvá a nemusela bych mít ani ten půl litr.

Karino- když už jsi v tom čtení( i když pochybuju, že můžeš ve svém stavu něco číst) tak si přečti od Zolly- Zabiják. A něčti jen tu bibli a nebo něco od Jehovů.....

Proč by se šla Karin léčit?Vždyť "TA v té knize" vypila LITR vodky denně, ale já vypiji 0,5 l vodky!Tak to si říká Karin !Od včerejška přemýšlím nad tím, jak všude píši, že alkoholismus je převáně problémem mužů. Myslím, že autor tohoto výroku by se měl mrknout na tento net.

Karinko jaký pak sis vymyslela důvod, že se nepůjdeš léčit? Bez léčení nemáš žádnou šanci. S léčením, ikdyž je to těžké, o tom může dnes Zůza nejlépe vyprávět,je šance.KARINKO JDI SE LÉČIT!!!Zůzo, napiš nám o svých pocitech prosím. Bude to přínos pro všechny.Kiki

Pro Zůzu můžu jen napsat:je mi to líto.Také můžu jen souhlasit s Marií.Když je mi hodně mizerně, cítím se strašně sama a mám pocit hrozné bezmoci z manželova pití a když mě už nebaví život, vezmu kolo a jedu a jedu, do padnutí. Kolikrát mi pak úplně "brnkají" nohy, když se vrátím domů. Jindy jdu na procházku a jen se dívám, nedovolím ošklivým myšlenkám vkrádat se do hlavy, dívám se do kraje, všímám si kytek, ptáků, poslouchám přírodu. Když ani to nepomůže, uvařím si bylinkový čaj na zklidnění a jdu spát.Neumím si představit jak je strašlivá chuť na pití, ale dovedu si představit když má člověk depku a smutek.Až se budeš cítit Zůzo trošičku líp, najdi si téma bažení a jak ho zvládat. Vrhni se na "studium" příčin selhání a jak se s tím vyrovnat.Nic jiného poradit neumím, ale myslím na Tebe.Kiki

Karino- takže tam zas nepujdeš? To raděj budeš střídat chlapy a budeš u těch nenormálních Jehovistů?A Ty to bez léčení nezvládneš- jsi na dně- a neoháněj se papírama na hlavu- proč bys je měla dostat? Až se necháš zavřít do blázince, tak je možná dostaneš, ale do té doby nic. Jen mám vztek, že si chodíš pro podporu, zatímco ostatní jsou 8 hodin v práci a dělaj- ty akorát chlastáš a chodíš do práce na 2 hodiny. Pak se nediv, že nemáš peníze. Už mne to nebaví ty Karininý řeči.....

Liliana, já to nevykazuji nulovou snahou, ale někdy mi prostě dojdou síly a trvá nějakou dobu, než je v sobě najdu.

Evo, díky za Tvé příspěvky. Promiň mi za hloupou otázku, ale Tys neměla nikdy problém s alkoholem nebo ano ? Nezpomínám si už.

Karin, myslím si že Marie to myslela tak, že ty vykazuješ nulovou snahu se léčit a něco se sebou dělat.

MARIE, nerozumím této Tvé větě:Takto bych možná překonávala chuť na recidivu já (nemyslím tím, že je to způsob léčby "od nuly", takže nic pro Karin).

Zůza je příkladem, že léčebna není jediná záchrana pro každého. Co se stalo, že jsi to nevydržela ?Zkus hledat cestu k Bohu, to je jediná má rada, i když o ni nestojíš, ale zároveň nestačí jen věřit, ale pracovat na sobě, ale skrze víru, bratry a sestry, najít si tu správnou církev, je to cesta dlouhá a těžká. Já jsem v bezvědomí úplně nebyla, ale nebylo k tomu daleko a modřiny znám dobře.

Zůzo, jak dlouho jsi vydržela nepít ? Někdo psal, stejná jak má matka.Máma celé mé dětství pila, mlátila mě, ponižovala, já ji odpustila a ona teď nepije. Dá si občas jen nějaké pivo.Ostatní si dočtu zítra, je toho moc a kdo nemá net doma nepochopí, když mi tady lidi koukají za zády.Vy, si pořád myslíte, že to není možné se vyléčit bez pitomé léčebny !!! Možné to je, vím to ! Ještě jsem to nedokázala delší dobu, ale jde to. Pro každého to není a já bych od tamtuď utekla, to vím zcela jistě už teď, i když jsem se nutila, přesvědčovala od června do léčebny v září. Nejde to !!! Nemůžu tam jít.

Marie, napsala jsi to pěkně. Jen jsou právě někdy ty období, který trvají třeba týden, kdy nemyslíš na nic jinýho než na to, napít se! Musela bych na ty hory odjet a zůstat na tom vrcholku než to špatný období přejde. Sportuju, hodně jezdím na kole a když se ozve závislost pomáhá mi ujet někam daleko. Ale někdy je bohužel silnější:-(( Jak píše často Jiří, není to o vůli, je to nemocná psychika, kterou se člověk musí naučit ovládat a změnit.Zůzy myslím na Tebe!!