diskuze - komentáře

Ondrej Ďurica a jeho písen "Dom", která se mě svou sugestivní a geniální překrásnou melodií zapsala hluboko do srdce - hodně jsem o tom ted hluboce přemýšlel a došel jsem k závěru, že je to Arijský pohled na Krista (v boji) za čistou (Nordickou?) rasu, ovlivněný možná i nějakou tou severskou mytologií, možná. Z textu té písně bych několik vět nakonec rád i mnohem raději vynechal, a pak by to bylo asi ono, takový ulet by mě Andreas Frege - Campino moc nepochválil, a ulet to skutečně je, evidentně na každé "svini" jako je Tomáš Ortel nebo Ondrej Ďurica bohužel (nebo naštěstí) hledám i něco ještě málo dobrého. Jsem v šoku, o čem písen, která tolik hluboce dojme k slzám, nakonec skutečně je.

Už jedinou nevýhodou poslechu hudebních alb Die Toten Hosen je fakt, že příliš rychle na většině svých hudebních alb vždy střídají nálady, než se vcítíte do nálady a prožijete ji, přijde zas pak uplně jiná nálada a jste z toho nakonec vždy pěkně silně a vytrvale emočně deprimováni, proto nejlíp vím, že skutečná cesta k oblibě právě Die Toten Hosen trvá vždy velice dlouho, a některé jejich písně jsou skutečným masochistickým extrémem, ale kdo se stejně jako já nenechá vždy jen unést (svými) silnými emocemi a najde se v textu písně této kapely, dostane pak jiný a zcela nový pohled na písně Die Toten Hosen -  emoce jako energie, je to proto vždy hodně o své trpělivosti a náladě, a nadsázce, recesi a (sebe) ironii nakonec i v jejich hudbě, je to prostě trochu jiný, rychlejší, melodičtější a tvrdší PUNK... ROCK... AND ROLL.

"Slzy nejsou slabost, kdo nepláče, nikdy upřímně a skutečně už nemiluje druhé a neví nic o skutečné lásce, slzy jsou jak radostí, tak i bolestí, ale vždy jsou tou největší očistou." (Martas)

"Froschkonig" (nepřesně "Žabí Princ"), krásná, ale smutná písen z alba "Opium furs Volk" (1996). Ta písen je hodně o zklamání se v druhém partnerovy, když už nenajdete toho pravého partnera, je o nenaplněné lásce, o rozčarování svých předešlích očekávání, o vystřízlivění ze svých předešlích očekávání o druhém partnerovy, kdy jste od něj očekávali oddanost a věrnost, která je melancholikum vlastní, ale současně v textu písně mě nesmírně moc už natolik i překvapují slova o tom, že ničeho už skutečně nelituji (nezní to tak v písni už bohužel vubec nakonec) ve smyslu toho, že jsem udělal pro partnerský vztah ze své strany všechno co šlo, udělal jsem pro druhého partnera maximum a prožil jsem krásné chvíle, plné přece i radosti a krátkého štěstí, tak nakonec i snad ničeho nelituji, že bych snad mohl říci prožil jsem krásný vztah, o tom ta písen skutečně je, vztah je plný bolesti a zklamání, že nemuže pokračovat dál, ta písen je asi řekl bych nejspíš o rozchodu s druhým partnerem a když se s druhým partnerem rozejdete, bolí to a nechce se vám žít už dál. (Zápasíte v sobě nakonec se svými vlastními pocity, se svou duševní bolestí.) Ten pocit dost dobře neznám, ale tu písen moc miluji. Jedna z vubec nejlepších písní tohoto alba "Opium furs Volk" (1996), text této písně je podle mě hodně protichudný a rozpolcený, ale lyricky neskutečně už krásný a moc i tolik hluboký.

"Alles Aus Liebe" ("Všechno z Lásky") je z alba "Kauf Mich!" (1993), ta písen je smutná, nemám ji moc rád, je o neštastné lásce a je plná skepse a pesimismu k partnerkému vztahu. Je i o žárlivosti a především je o tom, že máme strach, že když druhého partnera ztratíme, přijdeme s ním i zároven o všechno, co máme a potom nemáme či nejsme už bez druhého partnera vubec nic, ten pocit zná asi dobře každý, kdo druhého partnera miluje už oddaně a věrně, takový ten pocit je asi za žárlivostí a když už na druhého partnera žárlíme, tak si přestáváme už zároven sami věřit a jsme pak vždy nakonec i v hluboké nejistotě sami se sebou, která většinou končí i neštastně. Ta písen je skutečně moc smutná a je plná smutného a neštastného zoufalství, které už nebere konce, osobní bezmoci, sebenenávisti a skutečné nenávisti ze žárlivosti na druhého partnera, je to extrém o lásce až za hrob, viz. refrén a text písně o tom, že "...zabiju tebe a pak i sebe, zabiju nás oba...". Tahle melancholie rozhodně už není pro každého, písen má vyjímečnou, sugestivní a geniální krásnou melodii, kterou taky miluji, ale z textu písně, který je psaný samotným životem (není smyšlený), je mě smutno a běhá mě mráz po zádech, aneb nemalá pravda o tom, že melancholici jsou někdy, už občas pěkně žárliví.

„Podle mého názoru je to červené srdce nesmírná kýčovina – symbol českých bordelů a levných šlapek. Jako by se poskytování sexuálních služeb dostalo až na Hrad.“

 „Irák dnes není přímou hrozbou – ale jde o to, že je předmětem dlouhodobého amerického zájmu. Když to řeknu triviálně, tu naftu tam mají spočítanou do posledního barelu.“ 

„Pokud by byl Karel Gott navržen na prezidenta, má opravdu velkou šanci uspět. Stejně jako například Helena Vondráčková nebo Marek Eben.“ 

To by taky cenzorovali?

Pokud jde o výše zmíněný sarkastický vtípek, tak mohlo jít o ten, který Instagram vyhodnotil jako sexuální zneužívání dospělých. Hanka ještě koncem září sdílela na svém původním účtu text ve znění: „Žena je povinná alespoň jednou týdně znásilnit svého muže. To proto, aby se bál i jiných žen.“

DŮVOD:

Jedním z hlavních důvodů, proč Instagram odstraňuje komentáře, je porušení pokynů pro komunitu . Tyto pokyny slouží k zajištění bezpečného a respektujícího prostředí pro všechny uživatele. Komentáře, které zahrnují projevy nenávisti, obtěžování, šikanu, spam, nepravdivé informace nebo sexuálně explicitní obsah, jsou rychle odstraněny. Nenávistné projevy se zaměřují na jednotlivce nebo skupiny na základě rasy, etnického původu, národnostního původu, náboženské příslušnosti, sexuální orientace, genderové identity nebo postižení. Rovněž není tolerováno obtěžování a šikana, včetně výhrůžek a ponižujících komentářů. Spam, jako je opakované zveřejňování stejného komentáře nebo používání robotů, je dalším hlavním důvodem pro odstranění komentáře. Kromě toho budou smazány dezinformace, které by mohly potenciálně poškodit lidi nebo komunity, stejně jako komentáře s nahotou nebo sexuálním obsahem. Podobné upozornění se může zobrazit, když Instagram odstraní komentář:

My jsem se zpěváka ptali, jestli je pohledná mladá blondýnka jeho přítelkyní. „Doprovází mě moje nová manažerka Anežka, která pro mě pracuje už čtvrt roku,“ prozradil Super.cz Martin.

V 70. i v 80. letech mě Wim svými nejen už převážně pak už road-movie filmy nudil, 80. léta snad jen krom alegorie "Nebe nad Berlínem" taky už moc nemusím a v 90. letech se nakonec už Wendersovy vubec nedařilo, v 90. letech Wim propadl u diváku i u kritiky, podle mého se na samotný svuj skutečný tvurčí režisérský vrchol dostal a udržel především v letech 2003-2017, to se Wim režisérsky hodně v sobě našel a realizoval, toto jeho režisérské období je nezapomenutelné a tolik fascinující, a nadčasové, bez výjimky stále vždy aktuální. Wim je duležitý člověk v Německu, svými filmy dalece přesáhl rámec samotného filmu a rozhodně bude už lepší, když film nakonec už nebude než aby zustal nakonec tím, čím dnes je - tupím a zábavně povrchním a laciným masovým konzumem, už dle mého názoru je světová kinematografie, zvláště pak ta Americká, je dnes skutečně jen v hluboké vážné krizi, nedaří se jí, nezávislé filmy a tzv. Kino Art, umělecké kino nikdy nebude mainstreamovým masovým konzumem, ale vždy nakonec bohužel zustane až na výjimky okrajovou diváckou záležitostí, a nebude se takovým filmum už dostávat české podpory, ale stále ještě naštěstí máme MFF, kde se jejich režisérský tvurci vždy nejvíce uplatnují.

Wima Wenderse jsem se jako filmoví divák naučil milovat a přijímat, hluboce chápat, nejvíce respektovat, ctít a tolik uznávat právě nejvíce díky právě až jeho filmum z let 2003-2017, pro Wima vrcholné a nejlepší tvurčí režisérské období, kdy Wim Wenders uspěšně už spolupracoval na svých filmech s tolik ve své profesi ocenovaným, s vubec nejlepším a s hodně vyjímečným německým kameramanem s Franzem Lustigem, který vnesl do Wimových filmu novou vizuální estetiku a vždy znamenitou i hodně vyjímečnou sugestivitu, to jsou filmy od koprodukčního vynikajícího road-movie snímku "Land of Plenty" ("Země Hojnosti", 2003, za kamerou Franz Lustig) s plnou českou podporou, tedy s českým dabingem a "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat na Dveře", 2004, za kamerou Franz Lustig) také s plnou českou podporou, opět s českým dabingem, přes opět koprodukční, ale nicméně už vyjímečné mysteriozní road-movie "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo", 2008, za kamerou už opět Franz Lustig), také s plnou českou podporou, opět s českým dabingem až nakonec pak po znamenité komorní psychologické drama "Every Thing Will Be Fine" ("Všechno Bude v Pořádku", 2015, už bez kameramana Franze Lustiga), bohužel už nakonec bez české podpory už jen v originálním znění a až po tolik už netypicky romantické opět už vyjímečné koprodukční socio-politické (melo) drama "Submergence" ("Až Na Dno", 2017, už opět bez kameramana Franze Lustiga, alespon myslím), právě už tyto filmy nejvíce miluji a divácky obdivuji, nepřestanou mě nikdy překvapovat a udivovat, fascinovat, jsou tím vubec nejlepším co Wim Wenders už kdy natočil, pro mě jsou už hodně jedinečné, neopakovatelné a tolik vzácné, že se jsou mojí vždy fenomenální a naprosto už tolik srdeční záležitostí.

Tomáš Ortel by nemusel být asi špatný, ale nedokáže sám už odejít od svých starých neonacistických kamaradu, otočit se k nim zády anebo jít proti nim, skoncovat s nimi, jako kdyby si snad jiné kamarády nemohl ve svém životě už bohužel najít, znám text písní "Hranice" a "Špína", tyto písně jsou velice dobré, připomínají mě Karla Kryla, stejně jako pro Ondreje Ďuricu na Slovensku jsou už netypické písně "Dom", která je na Slovensku vubec tou nejkrásnější romantickou písní-baladou s vyjímečným a s hodně vzácným textem, ta písen je lyricky hluboká a vyjímečná, mám ji moc rád a ta písen svým textem, svou geniální a už tolik sugestivní a krásnou klavírní melodií dokáže vždy opakovaně i skutečně vždy nakonec hodně dojmout k slzám, nejen právě už krásnou a vyjímečnou melodií, ale i textem písně. Lyrickým návratem právě k této písni byla už nejspíše pro Ondreje Ďuricu písen-balada "Rekviem", taky lyricky velice dobrý text a promyšlená a krásná klavirní melodie-kompozice, ale v jeho případě přátelit se na Slovensku s fašistou Kotlebou není skutečně už nijak dobrým řešením špatné politické situace na Slovensku, ale krajním řešením. Campino je možná i bisexuální a dusí to v sobě, nevím, své soukromí si Campino před médii vždy chrání a němci toho o něm vědí v Německu vždy mnohem více než čeho se sám už na netu občas z wikipedie a jiných zdroju dopátrám, s tou jeho bisexualitou to je pro mě asi tak 60 procent (že bisexuální i je) na 50 procent, že není... přiznám se, že proto s jistotou nakonec to už nevím.

Cynik-realista je to, čemu se říká „falešný chytrý“. Říká věci, které zní jako to, co by měla říkat Ivy slušného přehledu, a spousta lidí přikyvuje a říká, že je chytrý. Ne. Přinejlepším je chytrý vedle sebe. Nikdy neříká nic skutečně zasvěceného a často říká věci, které jsou prostě hloupé (ale znějí falešně chytré)

Humanitně zaměřený melancholik hledá svobodnou ženu od 30-47 let pro Trutnov a okolí pro společné strávení volného času pro vážný vztah, ale mužeme být pro začátek nejdříve jen přátelé chceš-li, a jedině čas nám pak ukáže jak v životě dál, nekuřák, svobodný, hodně ve vztahu upřímný, skromný, celkem i pohledný, laskavý, oddaný a věrný, citlivý i smutný romantik se silným vzdorem vuči zavedeným autoritám, hodně svobodomyslný a volnomyšlenkář, s láskou k PUNKU Die Toten Hosen, k rocku, k hudbě, jsi li punkerka anebo rockerka, prosím ozvy se mi tu, vyměním si tu rád s tebou svuj e-mail, jsem celkem pohledný, mé foto na FB už neodpovídá a neplatí, to jsem byl pěkně zřízený, zustávám celkem i pohledný dál... nemužu tě finančně zabezpečit a nabídnout finanční jistotu, proto hledám i tzv. trochu mimo systém a většinovou společnost, jsem v ID. nepracuji... [email protected], ps. nevím asi najdu, moc v to stejně nedoufám a už nevěřím.