diskuze - komentáře

Mám tu 3 křestany a nevím si s nimi už rady, stejně jako Campino s Biblí, ten zbrojí nenávistí proti staré a ortodoxní křestanské církvi, ale jde si od PUNKU odpočnout do kláštera mezi mnichy, tak já už nevím, lepší by asi bylo, kdyby Bibli nakonec i přepsal. A tahle velice jednodduchá, a tolik omezená primitivní slovní zásoba mi evidentně vedle špatné gramatiky už zustane, vubec nečtu a nevzdělávám se, a špatně se mě píše. Kdo to rád strpí, a neuráží mě hned za muj špatný pravopis, jsem moc rád.

Zpěvák Depeche Mode Dave Gahan se svou závislostí na tvrdých drogách prodělal klinickou smrt a zustal asi nadále stále věrný svému křestanskému přesvědčení, stejně jako už němec Wim Wenders, i na křestanství je myslím si nějaký ten kus pravdy, možná snad právě o andělských bytostech, které jsou poslové, ty asi snad i existují, řekl bych, že i buddhismus je nakonec mnohem blíže pravdě než tradiční křestanství, ohledně toho, co bude po smrti, ale nevím, tak prostě mlčím. Stále ještě nevíme co je to ta temná hmota kolem nás ve vesmíru, myslím si, že život je prostě jako řeka nebo moře a smrt je jako oceán, třeba právě takovou už temnou hmotu kolem nás ve vesmíru stále ještě vědecky nechápeme, a přesto o její existenci dnes víme. Lidi, co prožily klinickou smrt, mužou spíše teprve pak nakonec vyprávět své autentické svědectví (moderní věda právě jejich svědectví už vubec nepopírá), než už nějaké konkrétní ortodoxní náboženství, které vždy jen dogmaticky přikazuje svou pravdu, o čem se už nakonec nikdy otevřeně nediskutuje, protože to je vždy tak a nikdy ne jinak. i Campino v textu písně "Was Zahlt" by taky nakonec moc rád věděl, co stojí v křestanské Bibli či co je skutečně psáno právě v křestanské Bibli, poradím mu, že nějací vědci skutečně objevily právě na 4 ztracené evangelia, která se nehodila církvi a byla z Bible proto i vynechána, at ji raději ani nečte, Bible je proto neuplná a evidentně je církví cenzurovaná.

Lev Nikolajevič Tolstý řekl, že každý člověk by měl vždy umírat jako pokácený strom, tj. vždy dustojně, hrdě, se ctí a krásně.

Všechno, co už o něm - právě o Tillu Lindemannovi z médií vím, nasvědčuje tomu, že to je skutečně už parafilik, sado-masochista, nemuže prostě bez toho být a odpustit si to ani v manželství, má rád sado-maso a tvrdý sex, ale neměl by kvuli tomu už nijak ve vztahu ponižovat a mlátit svou ženu, kromě jiného. V médiích je toho o něm k dispozici stále dost, aby si o něm každý udělal svou dobrou představu, jaký Till Lindemann už v soukromí skutečně je - rozhodně není a nebude nikdy ve svém manželství spokojený a štastný, protože parafilik, tj. sado-masochista jako on, si vždy musí v partnerském vztahu, tak aby nakonec i oboustraně skutečně dlouhodobě vydržel a fungoval, vždy najít taky parafiličku, tj. už sado-masochistku. A to už tu nechci BDSM komunitu tady nějak zvláště stigmatizovat, není to - právě samotná parafilie, resp. sado-masochismus už dnes z odborného lékařského pohledu už kvalifikované jako nemoc, ale snad jako dost vážná porucha osobnosti, spadající pod sexuální deviaci, snad asi i tak, a člověk, který tím bohužel trpí a neví to už včas nijak o sobě, pokud sám nevyhledá pak odbornou pomoc nebo spřízněné bezpečné prostředí BDSM komunity, je často bez nadhledu na věc a je častěji pak i nebezpečný svému okolí, takové případy jsou a vždy budou, a závěrem, o čem jsem i dlouho i hluboce nakonec dlouho přemýšlel je pak už to, že Till Lindemann je parafilik, tj. sado-masochista, a proto je i v dusledku toho i tolik přesvědčený ateista. Za tím si dnes hodně stojím. Nikdy jsem o tom takhle dříve nepřemýšlel. Má to svou logiku. Jedno je ale už jisté - Parafilie ve společnosti už nesmí být žádné TABU.

Anonym (Ne, 20. 10. 2024 - 01:10)

Lindeman taky neni zlej, ale oposlouchal by se mi. Mám rád klasické kytary, ne ekektroniku bez skutečnejch nástrojů muzikantů.
Navíc s těma č* pardon dildama, fakt ď, to nemám zájem.. 

Jen dvě věci nikdy v životě už nepředěláte, at se snažíte vždy sebevíce - ženu a debila.

To jsem to zas dopracoval, hlavu mám ted z toho nakonec i pěkně v prdeli, že už tu ideálně politicky nevidím ani už nalevo, ani už napravo... jdu spát, bolí mě z toho hlava, prsty i oči.. stydím se moc, co jsem tu vyplodil zas za intelektuální diskusi.

"Láska, Mír a Peníze" či "Láska, Mír a Kapitál" (DIE TOTEN HOSEN)

Už to tu po sobě nečtu, je to určitá prevence, s negramotností se moc dobře neusíná

čtete to někdo? Monotonní nuda, zase jen vždy pruměr, zase tak za 3, taky už nějak nestačím na to psát skutečně líp, ale negramotně, primitivně a věcně polopaticky, věci nikdy moc zbytečně nekomplikovat a vždy zjednodušovat a zjednodušit i to skutečně už složité a neřešitelné by mě nakonec šlo, pak by jsme nepotřebovaly na to už žádné odborné vzdělání ani žádné školy - at žije sedlácká anarchie a nihilismus společnosti.

A žít mimo systém taky není žádným řešením, ideální je pro mě hledat a najít střed (střední cestu) v politice, nebýt radikálně už nalevo, ani radikálně nějak napravo, to je dobrý ideál, at si každý žije jak uzná podle svého, žít a nechat také žít, pokud to nějak není už v rozporu s dnešní demokratickou ustavou, ale na druhou stranu dnešní masový konzum, a čistě jen konzumní zpusob života, vše vždy právě podle USA stejně jako už jako pomalu právě v USA, aby se jen neustále vyrábělo a prodávalo v odvětvích, kde už to není vždy nezbytné a vždy nutné, jako třeba právě v automobilce atd... a nakonec pak jen kupovat to, co možná stejně už ani ke svému životu nakonec skutečně už vubec nepotřebujem, pro ten bezpečný a pohodlný blahobyt pro všechny z nás, (stejně už nikdy nebude možný, vždycky budou neuspěšný i chudý a bude jich dost), taky není tou pravou demokracií, ale za to vždy měřítkem i jediných povolených hodnot, priorit společnosti, podle čeho jsme vždy tolik druhými lidmi neustále posuzováni a hodnoceni ve společnosti, jakože tolik soutěžíme snad s druhými lidmi vždy jen o peníze a jen o majetek, a nikoho už pomalu ve společnosti dnes nezajímá jaký doopravdy už uvnitř sami sebe nakonec jste, protože dnes jsme především dobrý konzumenti. Četl jsem od němce Wima Wenderse hodně vyjímečnou a znamenitou esej "Americký Sen" s podtitulem "Nezvěstný" o americké konzumní společnosti a měl bych si ji zřejmě přečíst lépe a znovu, není už jen o Americe, je stále aktuální a nadčasová pro každou společnost, nejen už pro tu americkou. Nepochopil jsem ji celou. Bohužel.

Tady je už asi na místě kultovní protikonzumní manifest Ukrajince Chucka Palahniuka v podání režiséra Davida Finchera pod názvem "Klub Rváču" (1999), který nedopadl bohužel nejlíp, a skončil absurdně - rozdvojenou osobností Edwarda Nortona, který bojoval více sám se sebou než nakonec se společností, bylo na předloze skutečných událostí, které Palahniuk prožil a co v sobě dusil, svou vlastní homosexualitu před společností, bylo nakonec motivem pro rozdvojenou osobnost u Edwarda Nortona ve filmu, ale za to už právě třeba nespavost a otevřená setkání lidí na skupinové psychoterapii bylo u Palahniuka už to, co sám skutečně prožil, proto film není uplně jen smyšlený, ale v mnohém i nakonec upřímný a překvapivě i nečekaně pravdivý, krom toho, že se po shlédnutí tohoto filmu v USA pak i nakonec skutečně odehrávali nějaké ty pouliční ilegální boxerské zápasy, na čež byl film "Klub Rváču" v USA pak jednu dobu raději uplně zakázán, a o to více si i získal právem kultovní statut

...nebo Švédsko, ale jinak jen takový ten pruměr, to je asi za 3, dalo by se to už vše napsat a zpracovat mnohem líp. Bohužel.

Skandinávský model politiky a společnosti není vubec špatný, třeba právě takové Dánsko.

Ale jinak chápu, před čím dnes tolik varují už právě samotní psychologové, tlačit neustále na druhé lidi, na jejich výkon ve společnosti, je pro každého stresující, už to začíná na ZŠ a pak to končí v zaměstnání, a to prostě sebou vždy i o to více tu závislost na drogách nese a vždy i bohužel ponese, jde to s dnešní dobou, aby jste neustále stíhali to rychlé a uspěchané tempo celé dnešní velice už tupé a pohodlné konzumní společnosti jakoby narýsované vždy nejlíp podle životního stylu v USA, jakože snad vždy asi právě chceme i blahobyt pro všechny a pro každého, pravdou ale je, že jak už pak nakonec nestíháte to rychlé hektické tempo celé dnešní společnosti, jste pro druhé lidi, pro zaměstnavatelé a ZŠ, SŠ nevo VŠ, pak uplně už odepsaný tzv. chudý nicky a vyloučený socky, neuspěšný a nepřizpusobivý pak pro tu dnešní společnost, která vám to vše vždy i o to více pak ještě prostě už ráda vrací - právě takový dobrý text písně "Hier Kommt Alex" od Die Toten Hosen to celé vubec nejlíp vystihuje, stejně jako i pak právě třeba kultovní film "Mechanický Pomeranč" S. Kubricka - ale přitom nikdo z nás by už neměl už skutečně nikdy zapomínat na to, že jsme jen obyčejný lidi, kteří vždy chybují, nikoliv už žádné stroje naprogramované vždy na ten nejvyšší a vždy jen 100 procentní výkon, a neměli by jsme být nikdy osobně už neustále už vždy jen pak porovnávány s těmi jen už uspěšnými a bohatými lidmi kolem nás, se smetánkou, se kterou soutěžíme, a posuzovány či hodnoceny už jen pak podle toho, kolik peněz sami vyděláváme a co si za ně všechno koupíme, než už to, co je mnohem více i duležitější je teprve to, jaký skutečně sami jsme, dnes bohužel nikoho téměř už moc nezajímá.

Pravdou více je, že kdo žije skutečně na doraz, kdo ze sebe vybije všechnu svou frustraci a zlost, všechen stres, je teprve pak nakonec i mnohem více spokojený a skutečně štastný, a už osobně nemá zapotřebí tvrdé drogy, možná už ani ty ostatní, at je to už marihuana nebo kratom, punkeři zase budou tvrdit přesně praví opak, vím, osobně však já se bez nějakých tvrdých drog i alkoholu uplně obejdu a nelituji už v nejmenším vubec toho, mám čistou hlavu na věc a na problém a i díky tomu všechny problémy se mě pak řeší i mnohem lépe a snáze než právě s alkoholem aj. drogami, to je dnes ve společnosti asi neobvyklé, když všude kolem sebe ve společnosti vydíte už pravý opak, to ono "pojd, dej si s námi a bude ti líp...", bohužel dnes je už tolik neobvyklé mít už skutečně čistou hlavu na věc, na problém, řešit je s čistou hlavou, a to je myslím i špatně, podléhat vždy tolik druhým lidem, nějaké partě kolem sebe a s tím i pak právě snáze i závislosti na drogách je vždy snadné, a každá taková závislost vás vždy nakonec snáze táhne ke dnu, to poznal i Campino z Die Toten Hosen, a i když není droga jako droga, skutečná droga je pro mě už rocková hudba, a to že Campino z Die Toten Hosen byl skutečně alkoholik a feták asi znamená jen to, že jsem ve srovnání právě s ním skutečně asi mnohem více těžký melancholik, kterýmu nevím už proč už prostě alkohol nedělá nikdy vubec dobře ani v malém množství. Taky neobvyklé a vzácné.

Ted by se mohl ozvat dobrý anonym a připomenout mě ještě pak - zapoměl jsi ještě na 2 písně, na "Europu" a "Auflosen" a je to pak asi i celé. Zapoměl, vím, a celé to nikdy bohužel už stejně nebude, skutečné rarity jsou často i ty písně, které nikdy oficiálně už nevyšli-nevydali, a zustaly už jen právě často jako tzv. "DEMO ve zkušebně".