Cinkali byste znovu klíčema?
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Tak, Jahoda si sem dal pičoviny o kadidelně, já si zde dám blok o Ukrajině.
Tak - a ne jinak.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
MASAKR V GAZĚ
Izraelská genocida v Gaze přehodnocuje mezinárodní agendu (a tlačí Západ k odsouzení Netanjahua)
Masakr v Gaze se v posledním týdnu zintenzivnil vstupem izraelských tanků do hlavního města Pásma Gazy.
- Jen tuto sobotu dopadlo na město Gaza více než sto bombových útoků, při nichž zahynulo 57 lidí.
- Rozsah tragédie je nevyčíslitelný: v hlavním městě zůstává více než půl milionu lidí, někteří nemají prostředky k odchodu a jiní zůstávají, protože vědí, že útěk neznamená záchranu jejich životů.
A brutalita ofenzívy již přeorientovala mezinárodní agendu . Valné shromáždění OSN se tento týden koná v New Yorku a očekává se, že Francie, Portugalsko, Spojené království, Kanada, Austrálie a mnoho dalších zemí využijí příležitosti k uznání Palestiny (což Španělsko učinilo v květnu 2024).
- Kromě toho miliony lidí vyvíjely tlak na své vlády, aby podnikly kroky k zastavení genocidy.
Role Španělska. Očekává se, že premiér Pedro Sánchez využije tento summit k tomu, aby ze Španělska udělal klíčovou sílu pro vyvíjení tlaku na vládu Benjamina Netanjahua, zatímco na národní úrovni zůstává Lidová strana (PP) ohledně genocidy ambivalentní a distancuje se od postoje některých svých evropských spojenců.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
A ty buď hodný, nebo dnes poneseš až ke Kokotským rybníkům kadidelnu.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Masakr v Gaze přeorientoval veškerou politiku
Sánchez stupňuje svou ofenzivu s posílením na summitu OSN, kde počet zemí, které uznávají Palestinu, dosáhne 156. Feijóo prosazuje střední cestu. Prezident odcestuje na Kolumbijskou univerzitu, aby posílil svou roli vzoru v boji proti Trumpovi.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Mohlo by vás zajímat
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
„Ju, dost času, vzácná paní, pan farář na nás čekat nebude a strejček kostelníkovic tam má práce!“ A třeba se „vypejkané“ vdolečky usmívaly na Káju velice svůdně, jen řekl Zdeně: „Tak honem!“ Ve dveřích se na chviličku zastavil a řekl, dívaje se na modrou bandasku Zdeninu: „Vzácná paní, moc velkou parádu s tou bandasku tam Zdeňa dělat nebude.“ Chyt’ Zdeňu za ruku a už běželi.
V Lážově rovnou do sakristie.
„Tuhle v koutě počkáš, až bude čas, řeknu ti,“ řekl Zdeně a dodal: „Slyšíš? Strejček kostelníkovic heká. To on nosí vodu.“ Šel k němu.
„Kájo, doběhni na faru, že prosím o ‚hantuch‘, sůl, tácek a křídu,“ řekl kostelník.
Kája vyvalil oči: „Hantuch, strejčku?“
„No, hantuch, sůl, tácek, křídu!“
Kája utíkal a v hlavě se mu honilo to docela nové slovo „hantuch“. Copak to asi je? Nic se mu to slovo nelíbilo. Ale doslova v kuchyni vyřídil.
Stará paní nejdřív mu dala dvě hrsti ořechů, potom se ho ptala, co dělá maminka. Kája byl jako na trní. Potom přinesla tácek, křídu, sůl a – ručník.
„Tak vida!“ myslil si Kája, „tak hantuch je ručník.“ Pozdravil a zase běžel.
Postavil se u štoudve s vodou a čekal, až začne svěcení. Zdeňa se naň dívala s obdivem. Lidí bylo plno a každý s nádobou. Po požehnání, které bylo po svěcení vody, vtáhla se do sakristie Zdeňa s bandaskou. Kája jí pošeptal, aby se postavila do kouta a čekala.
Kája chtěl počkat, až pan farář odejde. Ale ten řekl: „Půjdeš se mnou do fary, Kájo! Poneseš kadidelnu!“
„Panečku,“ myslil si Kája, plný blaha, „to budou kluci koukat, že on, prvňák, nese kadidelnu! A copak asi pan farář na faře s ní chce?“
Pan farář přehodil si přes rochetu plášť, Kája přeopatrně nesl kadidelnici, podíval se po Zdeně a pošeptal jí: „Jen tu počkej! Já pro tebe přijdu. Tamhle si sedni na židli!“
Zdeňa si sedla na měkce vyloženou židli v koutečku.
Strejček kosteln
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Školák Kája Mařík
Felix Háj
VI. Zdeňa stůně
VII. Jak Kája „vykuřoval“
VIII. Putování s hromničkou
Údaje o textu
Titulek:
VII. Jak Kája „vykuřoval“
Autor:
Felix Háj
Zdroj:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík
skolakkajamarik.cz Dostupné online. (PDF)
Vydáno:
HÁJ, Felix. Školák Kája Mařík. Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
Licence:
PD old 70
Ve středu večer po Novém roce přišla Týna z lesovny k hajným se vzkazem: „Kájo, vzkazuje vzácná paní, když máš zítra do dvou školu, abys zašel k nám pro Zdeňu, že půjdete pak spolu pro svěcenou vodu a křídu. Já nemám kdy. Lakujeme podlahy.“
Kája už byl dvakrát sám pro tyhle věci v Lážově a zakládal si na tom náramně: „Ju, vy myslíte, Týno, že Zdeňa nerozbije džbánek? Jako nic! Po cestě jí jej vezmu, ale v kostele v té tlačenici? Já přece nevím, jestli mne lidi od ní neodtrhnou, kdopak jí tam bude hlídat džbán?“
„Dáme jí plechovou bandasku,“ řekla Týna.
„Plechovou bandasku?“ divil se Kája. „A jéje! S tou bych nešel ani za nic. No, ať si ji Zdeňa nese! Já ponesu skleněný džbán.“ Ve čtvrtek v poledne přichystala mu maminka kousek křídy a džbán krásný z modrého skla. Věneček květů z červenavého skla jej zdobil. Kája řekl: „Maminko, kdybych tuhle krásu rozbil, já bych si sám natlouk’.“
A maminka jen podotkla: „Však já vím, že dáš pozor. Zastav se tu pro něj, až půjdeš pro Zdeničku!“
Když pospíchal Kája ve 2 hodiny ze školy, zalitoval, že nemůže rovnou do kostela. Požehnání je sice až v ½ 4, ale co je do toho, kdyby měli přijíti až po zvonění! Vzal to trapem. Doma chyt’ džbán a zabalenou křídu a honem do lesovny. Zdeňa čekala s bandaskou, ale na stole byla připravena svačina pro Káju.
„Máte dost času, Kájo, najez se!“ volala paní lesní z pokoje.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Včera sem si vyhonil prdel.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Za trest poneseš kadidelnu.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Bláhovka, jsem závislý na pornu prdeli vyhoněné.
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
https://www.fotoaparat.cz/storage/pm/08/06/17/538387_9837e.jpg
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
https://dikobraz.cz/sites/default/files/styles/large/public/cartoons/jan_tatarka/jan_tatarka_33834.jpg?itok=pWQbZSzs
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Reklama
Zajímavý nápad:
"The UK is weighing a plan to fund loans for Ukraine using £25 billion in frozen Russian assets, mirroring an EU proposal. The loans wouldn’t confiscate the assets outright but would unlock full value through international law-compliant mechanisms. The EU and UK aim to use these funds as leverage until Russia pays reparations.
Spojené království zvažuje plán financování půjček pro Ukrajinu s využitím 25 miliard liber ze zmrazených ruských aktiv, což je v souladu s návrhem EU. Půjčky by nevedly k úplné konfiskaci aktiv, ale k uvolnění jejich plné hodnoty prostřednictvím mechanismů v souladu s mezinárodním právem. EU a Spojené království se snaží tyto prostředky využít jako páku, dokud Rusko nezaplatí reparace."
https://x.com/NOELreports/status/1969693747198791749
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit
Pošli odkaz