Nechci mít dítě

Pepino, článek po porodu? co bych měla říkat? já už si to dvakrát zažila, není to tak horké.....

Lucko a Honzo,
a přečetli jste si článek?
A co mu říkáte?

kdo nechce dítě, ať ho prostě nemá a ať s tím neprudí, já nikoho dítě mít nenutím. mě je to úplně buřt a pokud se nikdo nenaváží do mě, já se nenavážím a neřeším jeho.

Nokidding...jen se tam podivejte a dobre se bavte, vetsina registrovanych prispevovatelu jsou paka nejvetsiho kalibru. Nekteri maji bezdetnost jako zivotni program a filozofii, zakladaji nenavistna temata, preji smrt detem i jejich rodicum, snazi se krecovite zduvodnovat svou bezdetnost sami sobe, vytvari si pseudoproblemy
...delaji ostudu normalnim bezdetnym lidem!!!!!!!!!

Pro všechny váhající, ideální antikoncepce:
http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=41655&id=7&zobrazit=vse

Rozhodně nejste samy. Mě je 24, pod ítěti také netoužím - stejně tak jako některým z vás, i mě přijdou odporné. Díkybohu stejný názor zastává můj 28letý přítel. Máme toho hodně v plánu, chceme cestovat, žít jen my dva pro sebe.

Nikdo nemá právo kecat někomu do života a nutit ho překopat si život dítětem.

Ne rozhodně nejsi jediná, je nás celý klub, navštiv moje stránky
http://nokidding.webovastranka.cz/

Zkrátka je pro Tebe přirozené dítě nemít, jako je pro jiné přirozené dítě mít. Na tom není nic divného, jen se o tom moc nemluví. Ale na mých stránkách ano!

Teď mně bylo 33, jsem svobodná a ani se vdávat nechci, jsem bezdětná a dítě také nechci. Kolikrát jsem si říkala, jestli nejsem divná ? Všichni kolem mě mně říkají, že bych měla mít dítě, že bych pak toho mohla litovat, ale já jsem spokojená tak, jak to je. Nevím, jestli bych vůbec zvládla se o dítě postarat a ani po tom nijak netoužím. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo nechce děti. :-)

ahoj moc dekuju za rady skusila sem si ten test vypada dobre nejsem v tom aleprej to je jen na 70%

¨Je to pravda, děti jsou jenom pro zlost.

Kláro, to se srovná:-) S člověkem cloumají hormony. Já byla taky ze začátku vyjukaná ( i ten muj) a to to bylo plánované. Prvně je to neuvěřitelné, že už je to tady. Těch 9 měsíců je i od toho, aby se na to člověk psychicky připravil:-) Počkej až ucítíš pohyby miminka v břiše. Není nic krásnějšího:-)

Kláro,spíš navštiv psychologa,aby ti poradil,co dál.To není normální snažit se celý rok o dítě a pak ho nechtít.Když půjdeš na potrat,tak se pak v tobě opět něco zlomí a budeš litovat,že jsi dala miminko pryč?Opravdu se poraď,než něco uděláš.A ten první,komu to musíš ?íct,je tvůj manžel.On by tě měl podržet a pomoci a spolu vymyslet,co dál.

Kláro já neznám tvou situaci, kolik ti je a jestli studuješ nebo něco jiného. Ale řeknu ti jedno: měla jsem kdysi stejné pocity, jako máš teď ty. Jen s tím rozdílem, že jsem otěhotněla neplánovaně. Nechtěla jsem to, říkala jsem si Proč zrovna já? Byla jsem ve stresu, život se mi najednou úplně změnil. Vyrovnávala jsem se s tím celý jeden rok.A výsledek? Naprosto se to obrátilo a svýho syna miluju. Jsme si tak blízcí, jak s nikým jiným, máme nádherný vztah a jsem pyšná, že jsem si tohohle milovaného člověka vlastně sama vyrobila. Nezoufej, měj to dítě, měj ho ráda a všechno se v dobré obrátí. Věř mi, protože fakt vím, co asi prožíváš. Chce to čas, čas a čas, ale stojí to za to!

Těžko říct, jestli je to u Kláry jen panika nebo by opravdu byla interupce lepším řešením. Já bych se v její situaci pravděpodobně rozhodla pro druhou možnost, ale těžko soudit takhle po internetu, když ji neznáme a nevíme o ní nic bližšího. Kláro, držím palce, ať už se rozhodneš jakkoliv!

píšu to proto, protože jsem čerstvá zaměstnankyně v dětském domově a ty desítky smutných očí jsou k zešílení. takže si to dobře rozmysli.

Myslim si, ze nebude tak zle. Ono se to podda. To dite bude to nejdrazsi na svete, co budete mit. Budete ho milovat a ono Vas. Tohle co prozivate, je nejspis "jen" panika a hruza z neocekavaneho a neznameno. Bude lip.

domluv se s manželem, připravte 3 litry a vyraž, je to lepší, než kdybys ho pak dala do ústavu.

Cítím se strasne. Celz rok jsem chtela dite a ted vim, ze jsem nezvazila vsechny duvody. Po roce se to podarilo. Jsem tehotna. Manzel se strasne tesi. Ale...... Kazdy den myslim na to, ze to dite nechci. Nenechazim v sobe jediny duvod, proc ho mit. Stydim se to proznat pred okolim, protoze mam pocit, ze jsem strasne selhala. V podstate nemyslim na nic jineho, nez kez bych mela samovolny potrat. Co mam delat? Jsem v 7tt.

Vesměs je to jednoduché kdo děti chce at je má a kdo ne tak je hold mít nebude no. Jenže v naší společnosti je to malinko těžší. Dokážu pochopit slečny ženy, že se na miminko necítí a okolí do nich stále šťourá kdy to teda bude. Tak hold hledají nějakou spřízněnou duši, aby zjistili, že v tom nejsou sami ( myslím v těch svých pocitech) pročtou názory ostatních, popovídaj si.....myslím že to může trochu pomoci. Já osobně zastávám názor, že žena by měla mít mimčo když se na to opravdu cítí. Proto jsem tu i já i přesto, že je mi 21. Bývalé spolužačky některé už děti mají i když mě to přijde brzy a jiné o nich mluví, některé plánují ale já nic mi to neříká. Vím že mám spostu času a vše se může změnit ale i tak mě sem si řikala jestli je to normální když to necítím jako ostaní kámošky. Až tady jsem zjistila, že na takové úvahy mám dost času a že ta touha po dětech prostě přijít nemusí.

Hlavní je aby sme byly spokojené se svým životem, který žijeme. Život a jeho náplň není jen o dětech. Každý by si ho měl prožít po svém....:)

je to pravda. ta holka ležela vedle mě.