Panic po dvacítce

Milá prdelko, já nevím, jestli je to sociální fobie. Může být sociální fobie zaměřená jen na nějakou skupinu lidí (u mě chlapy)? Z ostatních lidí takový blok nemám. Myslím, že soc. fobie znamená strach ze všech lidí ne?? Já nevím, nestudovala jsem psychologii. Každopádně i tak jsem případ pro psychologa. Zatím jsem u něho nebyla, ale dokážu si představit, že tam jednou stejně skončím.

Ahoj Pendreku, jsem ráda, že mi rozumíš. Aspoň trochu. Já přesně neumám popsat mé pocity. Ale fakt ti neumím říct, co znamená ten strach z kluků, jestli z fyzického kontaktu nebo že mi citově ublíží. Nevím. Myslíš, že bych mohla být tvz. frigidní???? Nemyslím si, že bych byla nějak chladná. Ale je pravda, že jeden kluk se mě kdysi pokosil líbat a já zareagovala strašně. Odmrštila jsem ho a dala mu facku. Jenže to mi bylo 15 let. Možná, že dnes už bych to neudělala. Nevím, od té doby se o to nikdo nepokosil protože jsem se tomuto kontaktu vždycky vyhnula dopředu. I ta tvoje druhá varianta se mi zdá taky možná. Snad se opravdu podvědomě bojím, že mi ublíží. Snad se bojím zklamání. Jsem totiž pesimistka a tak dopředu bych se bála, že mě časem opustí a já bych to těžce nesla. Nevím, obojí je možné. Já jsem asi opravdu případ co????

Simono, možná že to bude sociální fóbie.

Ahoj Simono, mozna ti tak trochu rozumim, ja kdyz si predstavim, ze bych byl osloven nejakou holkou, tak urcite vim, ze moje prvni reakce by byla odmitava, ale fakt nevim proc. Vlastne vim, protoze to, co vyboci z meho stereotypu beru jako negativni. A jak myslis, strach z kluku. Jako proste z fyzickeho kontaktu? Nebo strach z toho, ze ti citove ublizi?
Mas to taky docela zvlastni...

Já začal v 90. A pohoda!!!!!!!!!!!!!!!!!

ahoj kluci (Pendrek, Jirka, Pavel). Pendreku já si nemyslím, že s tím nic nedělám. Jsem sice stydlivka, ale snažím se normálně chodit do společnosti. Jenže problém je v tom, že se nedokážu s nějakým klukem sblížit. Teď bych ti napíšu něco, ale nerada bych, aby sis myslel že kecám. Je to opravdu pravda. Já jsem totiž (podle ostatních samozřejmě) krásná holka. Když si sečtu všechny mé "potencionální" nápadníky dojdu k číslu 8. Jo, přesně tak, osm kluků se mnou chtělo chodit. Ale já jsem všechny odmítla. Protože já mám Z VÁS kluků strašný strach. Je to asi protože mám strašně malý sebevědomí. I když jsem prý krásná, což ostatní nemůžou pochopit. Já se asi bojím zamilovat. A tak všechny kluky odmítám. Přitom samozřejmě toužím s někým chodit. Já vím, je to strašně zamotaný, ale snažím se to napsat srozumitelně. Nejhorší je, že si uvědomuju, že čas tak strašně rychle letí. A já to neumím prolomit. Zrovna nedávno jeden kluk se mi dvořil, ale já ho odmítla. Bála jsem se a styděla jsem mu říct jak to se mnou vlastně je. Bála jsem se jeho reakce. A tak jsem ho raději odmítla dřív, než by zjistil pravdu. Pak jsem se za to samozřejmě zase nenáviděla. Já jsem asi hrozný zbabělec. Ale je to blok s kterým si nevím rady...

K Simone a Jirkovi
Je docela zajimave, ze si problem uvedomujeme, ale nic s tim nedelame. Takze nas to trapi (trapi je porad jeste ted silne slovo), ale nechame to byt. Jak psala Simona, tohle opravdu "normalni" clovek nemuze pochopit (nebo nejak tak v tomto smyslu).
Jinak jak pise Eliska, stereotyp opustite az potkame praveho/pravou. Pro člověka uzavreneho, ktery nevyhledava společnost, je nekoho potkat docela obtizne

Az potkate tu pravou/praveho, tak ten svuj zabehanny stereotyp radi opustite a ani o tom nebudete moc premyslet:-)
Ma draha polovicka byla panicem az do 24 let a ted planujeme spolecny zivot. Nikdy neni pozde a rozhodne to nevzdavat, protoze se o hodne pripravujete. Jen ten krasnej pocit, ze muzete nekoho obejmout a rozumite si beze slov, takze se pekne prinutit a vyhledavat ty prilezitosti k seznameni:-) Drzim palce.

Ahoj Simono, děkuji Ti za Tvé pozitivní řádky, které jsi mi napsala. Bohužel tu práci ještě nemám, ale intenzivně na tom pracuji. Přeji Ti, aby jsi se měla podle svých představ. Pavel

Pendrek, Simona: Něco podobné také řeším. Je mi 26 let a nikdy jsem nic s žádnou dívkou "neměl". Pravda, postupně jsem se stýkal se dvěma slečnami a pro ostatní to vypadalo, že spolu "chodíme", k ničemu mezi
námi ale nedošlo. Poslední roky už pracuji, mám dvě zaměstnání, jsem vytížený na jeden a půl úvazku a navíc si na VŠ dodělávám nástavbové studium. Takže z jedné práce mizím do druhé, případně na fakultu. Ráno
vstávám v šest a večer se v šest vracím. O víkendech bývám v práci.
Ani si vlastně nedovedu představit, že bych do stávajícího programu mohl zařadit ještě přítelkyni. Navíc vidím jako krajně problematické si nějakou najít. Nemám absolutně kde. V práci není možnost, pracuji jako samostatný odborný pracovník, polovinu týdne procestuji. Vlastně už ani
nemám s kým někam zajít. Bývalí kamarádi jsou pryč, zmizeli někde ve světě nebo mají své partnery a nedostatek volného času. Pokus se seznamkou přes internet nedopadl zrovna uspokojivě.
Pociťuji někdy hlubokou osamělost, citovou deprivaci, neuspokojené sexuální potřeby. Zároveň se cítím znepokojen svojí silnou neochotou cokoliv na sobě a svém životě změnit a zejména se pak o cokoliv snažit,
investovat čas a energii, pokud není předem jistý alespoň částečně pozitivní výsledek.

Pavle, když máš práci která tě baví a uspokojuje tak to máš dobrý, máš alespoň nějaký smysl života. Každý nemá to štěstí. každopádně neházej flintu do žita, třeba se ještě ve tvém životě někdo zajímavý objeví!!! Já taky v koutku srdce čekám na zázrak!!

Ahoj Simono, já jsem také s nikým nechodil, ale moc bych si přál s někým trávit volný čas a cítit vzájemnou lásku. Nebylo mi to ale dopřáno a myslím, že asi ani nebude. Chci tedy svůj volný čas a život, pokud to půjde věnovat práci. Pavel

Pendreku, zaujala mě věta: ....nedovedu si představitm že bych chodil s nějakou holkou, protože to by byl extrémní zásah do mého nudného, monotonního života... Musím říct, že této větě hodně rozumím. Já jsem jinak na tom úplně stejně jako ty. Nedávno se mě jedna kámoška zeptala jestli mi právě nechybí vztah (potencionálně i sex). Já jsem se jí snažila vysvětlit, že nechybí, protože jsem ho ještě nikdy nezažila. To právě ona nemohla vůbec pochopit. Hlavně když jsem ji řekla, že už si stejně chození s někým neumím představit, protože bych musela totálně překopat svůj životaběh. Asi by mě to i obtěžovalo. Pořád s ním někam chodit, volat si, představovat si co asi dělá když u toto nejsem (ve společnosti), navzájem trávit spolu čas, podřizovat se , atd.Když tohle někomu yprávím jen nevěřícně kroutí hlavou a ťuká si na čelo. Ale myslím, že mě Pendreku chápeš. Ono se to špatně vysvětluje lidem, kteří to nezažívají..

to MR, a Z.

zkouseli jste to nejak prekonat...

Pendrek: Já to mám úplně stejné...

Nic zvlaštniho, já také.

Bude mi 26 let a jsem dosud panic. Nevim, jak vam,ale mne to slovo jde stezi napsat, natoz abych o tom jeste mluvil :) Presto, po precteni par prispevku, jsme se rozhodl napsat svuj uplne prvni prispevek do nejake diskuse. Rozhodne , asi jako vetsina z vas (aniz bych se chtel nekoho dotknout) nejsem vzhledove ten typ z obalek casopisu, presto si myslim, ze nejaky ten vztah byli schopni navazat i mene vzhledni lide. Muj problem je ve stydlivosti. Nejsem si jisty, zda se jedna o socialni fobii. Nevyhledavam spolecnost, nerad poznavam nove lidi, kdyz uz musim mluvit s nejakymi neznamymi, tak se obcas zadrhavam v reci atd. K tomu vsemu cloveku na sebevedomi neprida ani ridnouci kstice :). Jedno je jiste, to ze jsem nikdy nemel nic s holkou me sice stve, ale to je tak vsechno, co s tim muzu delat. Na jednu stranu obcas mam stavy, kdy si rikam, ze bych mel neco zacit delat, alespon trochu chodit do spolecnosti, ale vetsinou prevazi stanovisko, ze to nema cenu, dodelej skolu, najdi si zamestani, slusne vydelavej a doprej si alespon materialni radosti.
Vetsina z Vas se svym panictvim trapi, ja teda tez, ale nedovedu si predstavit, ze bych chodil s nejakou holkou, protože to by byl extremni zasah do meho nudneho, monotonniho života.
Proste na jedne strane bych rad, na druhé strane ne.
Jsem opravdu zvedav, zda me nekdo chape, zda ma nekdo take takove ambivalentni pocity.
Ještě k te me stydlivosti, porad vaham, zda tento prispevek hodit do fora, jednak proto, ze mam strach z nejake kritiky a taky proto, ze by někdo z mych blizkych mohl zjistit, ze jsem to psal ja. Ja vim, ze to jsou naivni obavy,ale nemuzu si pomoci. Mozna mam opravdu socialni fobii a kdo vi, jakou ještě jinou psychickou poruchu.:)
Mejte se

Hlavně kluci klid, panictví není nemoc, někdy je to spíš kladná záležitost, jinak o nic nejde.
Já začal s holkou v 27 letech a vůbec v tom nebyl problém a ani to nepoznala a divila se, že to taky umím.
Teď máte aspoň možnost se to naučit sami ovládat a umět s tím zacházet. Hlavně si z toho nedělejte žádný nervy a nenechte ten svůj skvost zahálet, jinak zakrní a pak to bude problém.

S holkou je to ale moc prima, tak se v klidu po nějaké poohlédněte, je jich všude hodně.
Držím vám palečky. Ahojky Jan.

Ja som bol do 22 ale už niesom a je to booombaaa!!! Tak si rychlo nejaku klofni a keď to bude poriadna dračica ako ta moja, tak za pol roka dobehneš to, čo polovica planéty nezažije za celý život...

Je mi 24 let a také jsem ještě panic. Jenomže teď je to problém, který je součástí depresí. Pavel

Neomlouvej si to Radku tím, že je moc zlatokopek !!! Možná ten pocit máš jen proto, že se Ti daří atd., ale věř, že je mnoho fajn dívek, které mají dobře uspořádané priority, mají v nich jasno a možná právě je mají uspořádané podobně jako Ty a stále hledají a hledají !!! Takže to nevzdávej !!! O věk vůbec nejde ... Kdo říká, že člověk o to má přijít v 18, 20, 25 ... Zákon !?? ...