Psychopat

Ale chapu, ze vam to muze znit, jako bych byl z marsu. Kdysi jsem trpel hlubokymi depreemi a jeden pokus o sebevazdu. Asi spis demonstrativni. pak jsem se zacal poznavat, nasel priciny utrpeni a dnes jsem stastny clovek.

lalala lala lalalala lala.
Z ceho mate lidi strach? Co vas vede k tomu, ze jste ta ak jste. Bude to znit divne takhle po netu, ale ja vas mam rad :o)
Zbavte se strachu, ktery vam nedovoluje zit. Nekde existuje pricina. Najdete ji. To je prvni krok. Poznejte sami sebe:o)

Moc na Vás myslím.Pracovala jsem v Ústavu sociální péče pro lidi s mentálním postižením.Každopádně bych změnila lékařku.Postupuje se různě s každým se musí zacházet jinak,užívají léky,jsou hodně nemocní.Pokud máte meil,tak si můžeme napsat víc.Držím palce,není to lehké.

Magdaleno, vidíš takhle jsem se na to nikdy nepodívala. Léky z psychiatrie bere, nepomáhají a vina je všechna na mně, že si neumím poradit s výchovou. Ty jsi pracovala v nějaké PL? Jak tam postupují při léčbě takovýchle lidí? Já jsem už na pokraji zoufalství. I když se říká, že na nikoho není naloženo více než snese, připadá mi, že více už unést nemůžu a že celá naše situace špatně skončí, buď se neudržím já nebo on. Děkuji ti moc za podporu.

No dobře ale pak nevím v čem je problém a k tomu psychiatrovi nezajdeš. Můžeš být ráda že si to že něco není v pořádku uvědomuješ. Těžce psychicky nemocní doktorům většinou nevěří a vůbec si nepřipouští že by se měli léčit.
Ale to není asi tvůj případ jinak bys těžko byla schopná komunikovat aniž by bylo ze stylu tvého psaní poznat že máš psychické problémy tady na doktorce.
Kombinace psychofarmak + psychoterapie at už individuální nebo skupinová by mohla tvůj stav výrazně zlepšit tak že bys skoro žádné problémy nemusela mít.
Jestli to ale nezačneš řešit tak je tady riziko že se to bude zhoršovat (neříkám nutně že musí každý člověk je individualita) a skončíš v šaškecu takže starosti svému okolí přidáš tak jako tak.

4 Martin: Kdybych o tom někomu řekla, tak matce určitě ne, za 1) nechci ji přidělávat problémy a za 2) nechci se jí svěřovat.. Mohla bych to říct spíš svoji 24 leté sestře? Ona jako jedna z mála, mě drží nad vodou!

Já nevím tobě ještě není 18 že? Takže by o tom musela matka vědět i když timhle si nejsem uplně jistej. Ale po 18 je to jen mezi tebou a psychiatrem. Existuje něco jako lékařské tajemství.

Bohužel, nikoho nemistifikuji. V rodině žádné problémy nemám, ani jsem v dětství neměla, já bych k psychiatrovi klidně šla, ale jak bych to vysvětlila doma? Je u nám dost starostí, a ještě je přidělávat?..

4 Klára: Nevím možná je to jen další pokus o mystifikaci ale jestli nekecáš tak podle mne jde o paranoidní poruchu osobnosti. Pokud by se k tomu přidali i hlasy, bludy, halucinace tak je to jasná schizofrenie. Je někdo v rodině kdo se léčil nebo léčí na psychiatrii (kromě alkoholické matky a třeba jen ambulantně) Nebyly nějaké problémy během porodu, v dětství (šikana ve škole, sexuální zneužívaní, rozvod rodičů) Doporučuji psychiatra.

Je mi 17 let a někdy si připadám, jako blázen.Jsem typický cholerik,ale pokud vypěním a dovrším největšího rozčílení, tak se zdám být flegmatikem.Mám panickou hrůzu chodit večer okolo aut. Bojím se, že někdo stáhne okýnko a zastřelí mě, pořád kontroluji, jestli mě někdo nesleduje, mám pocit,že mě všichni sledují. Tyto stavy, mám od doby, co jsem začala na vážno chodit se svým expřítelem, jsem velmi žárlivá, ale ne chorobně. Když jsme se rozešli po roce a půl, nesla jsem to špatně, už nevím co mám dělat, když jsem na tom nervově špatně,mluvím si pro sebe a nezajímají mě lidé, co na mě koukají. Doma mám také problémy, matka je alkoholička, která byla na neúspěšném léčení, možná, že na to má taky nějáký vliv. Nevím, jestli bych potřebovala pomoct. Taky mám velké sklony k Mizantropii. Prosím napište svůj názor.

Tomu se mi nechce věřit,že je to výchovou,to by tady musel být každý druhý šílený,šla bych k jiné doktorce.Vždyť každý rodič dělá chyby ve výchově a vyrosteme z toho,ale tvúj syn je nemocný.Asi chvíli potrvá,než tělo začne reagovat na léky.A proč mu teda napsala léky,když je podle ní jenom nevychovaný?

Magdaleno, řekla mi to i doktorka, že je jeho stav způsobený mou špatnou výchovou. Když jsem ho chtěla umístit v PL, tak mi řekla, že jeho stav není až tak vážný, aby tam měl být. Asi se čeká až opravdu něco provede. Předepsané léky bere, ale nevidím žádný účinek.

To není výchovou,to je nemoc.Spoustu takto nemocných má rodiče učitelé,lékaře,ing.To si vůbec nemyslete,že je to Vaše vina.

Děkuju za podporu, můj život je peklo, nechce se mi žít, mám výčitky, že jsem ho špatně vychovala, přitom nevím, kde jsem udělala chybu.

Musí to být hodně těžké,pracovala jsem s těmito lidmi,jsou nevyzpytatelní a mají obrovskou sílu.Určitě by se měla co nejrychleji zjistit diagnoza a nasadit tlumící léky,nevím,ale držím Vám palce.

Ještě nemá 18.

A kolik má syn roků?

Mel by jit na leceni do nejakeho ustavu. Nebo aspon do kursu, kde se lidi uci jak se ovladat.
A zatim, mel by bydlet jinde.

Můj syn vykazuje psychopatické rysy, psychologové ani psychiatr zatím nepomohli, bere spoustu léků, výsledek žádný. Neumí se naprosto ovládat, bije mě i další členy rodiny, ničí nábytek a zařízení bytu. Bojím se, aby v pominutí mysli někoho nezabil nebo nezmrzačil. Nemáte nějakou radu?

xDxD