Depersonalizace,derealizace -život jako

Lidičky, kde jste všichni???

A zase všichni pryč. Škoda, že to tu víc nežije. Není tu někdo, kdo skvěle zvládá angličtinu a čte fórum na dpselfhelp.com, že by tu semtam něco nadějného přeložil?

Cizí ruce sápají se na mé tělo,
nemohu utéct ač není mi to jedno.

Neznám většího ponížení než prošení o smilování,
kde výsměch s brutalitou nezastaví chtíč vykonání.

Tak duše utíká z těla svého,
by co nejméně pocítila utrpení jeho.

Funění jak hurikán přec vkrádá se do ucha jeho,
nechce vidět, cítit, to co nad sebou má,
je to špína navždy do těla zarytá.

Nenávist, zlost, či lítost cítí jen,
možná vše, proč není to jen pomíjivý sen?

Vy co chtíče konáte na lidkých tělech či duších jiných
sami trestáte útroby své, jste otroky svých fantazijích!

Pomsta nekrade se mi do duše mé, toť není touha má,
trestáš se sám, toť útěcha má!!

Nadechnouti se douška vzduchu nového,
ty nezbavíš mě života mého!

Nezakryješ svůj chlípný čin,
i když nikdy nebudeš zákonně trestán pro svůj zločin.

Tak jako vítr svůj směr proudů obrací,
tak i tebe jednou dostihne bez soucitů.

Pak plač si nářkuj, pros o záchranu svou,
třeba slituje se stejným stylem jako ty nade mnou.

Je tu někdo, komu doporučil lékař na depersonalizaci Coaxil? Hledal jsem na fóru dpselfhelp.com, ale jak se zdá, nic moc tam není. Alespoň dle mých minimálních znalostí angličtiny.

Hlavně pozor na vodičky proti akné , mohla by ses pak ocitnout na tomto fóru :)

Hlavně pozor na vodičky proti akné , mohla by ses pak ocitnout na tomto fóru :)

Jano, myslíš, že tady někoho z nás zajímá kosmetika? Pokud tam nabízejí mast proti depersonalizaci, tak to bych bral, ale jinak...

Zdravím všechny ;) Objevila jsem na internetu docela dobry web o kosmetice, kde maji ceny nizsi nez kdekoliv jinde a to jsem toho hodne prosla. Juknete na: http://nejlevne.cz

Umět žít? Já bych to tak moc chtěl zkusit...

Jo to je zajímavý...já už ani nevím,jestli bych uměl žít bez toho skleněného zvonu...stejně jako voják,který je příliš dlouho na frontě...válku nenávidí,ale v míru je ztracen...navíc lidi kolem mě si zvykli na moje často cynický chování...Jirko,autoškola je v pohodě,už to zvládli jiní týpci...

Budu ti držet palce. Ten pocit, že už si nepamatuju, jaké to bylo "předtím", mě docela deptá.

Hodně často...Taky někdy že je vlastně i dobře že už to lepší nebude protože už si skoro ani "nepamatuju" jaký to bylo bez DP a DR... Zítra mám první jízdu na cvičišti tak mi držte palce.-)

Máte někdy dny, kdy cítíte DP a k tomu přijdou nutkavé myšlenky, že už to nikdy nebude lepší a nejraději byste jen spali a neprobudili se?

Já v práci občas musím jezdit v autě a nedávno jsem měl bouračku...odnesly to jenom plechy... myslím,že DP na tom měla vliv...od té doby jezdím v uctivé vzdálenosti od auta přede mnou...jo DP způsobuje,že se člověk špatně soustředí na okolí a pozdě reaguje,ale jde to zvládnout...snažím se jezdit na málo frekventovaných silnicích.

Ahoj je mi 17(skoro 18 .-)) a DP a DR trpím tak od sedmi let. Léčím se něco přes rok z panické poruchy, úzkosti jsou už skoro v pořádku, ale DPDR ustupuje hodně pomalu(když sem v tom tak mám samozřejmě pocit že ani nic nikdy nebylo žádný léčení atd...však to asi znáte)Musím zaklepar, že asi dva týdny se zvýšenou dávkou Fevarinu(100mg) jsem celkem v realitě...Začal sem dělat autoškolu ale trochu se bojím kdyby mě to přepadlo při řízení...Co si o tom myslíte? Jste také řidiči?:-) Dík a určitě sem budu chodit častějš a víc pokecáme:-)Jirka

Mě to nepřipadá ujeté. Já žádný kámen nemám, ale místo kamene se snažím držet své skvělé rodiny. Poslední dva dny zase byly hodně nepříjemné. K DP se mi přidává i točení hlavy a to je teprve šrumec.

Co bylo večer Zefire, večer to na mě trochu padla DP. Vyjímečně jsem z toho ani necítila zoufalost, ale zlost a vztek, protože si plně uvědomuji realitu, bojuji a přes to mě to potkává, já osoba, která je svým způsobem vůdčí, vždy si ví rady, je najednou něčím tak oslabena... Přepadlo mě to na rotopedu, takže jsem začala čím dál tím víc pouštět hudbu nahlas, šlapala jsem intenzivněji, abych se dostala zpět.Dala se do mě i trochu nervozita, ale odmítla jsem kvůli tomu, přestat šlapat, udělala bych to jednou, že bych dovolila strachu vyhrát a panika by zase měla volná vrátka a to já nedovolím, prostě musím zatnout zuby a vydržet.Pak, když jsem šla spát a jsem zvyklá si před spaním číst, tak to ve mě stále bylo, přerušila jsem čtení, držela si svůj kámen pro štěstí (křišťál, sama si vytvářím iluzi, že má nějaké schopnosti, i když vím, že reálně nemá, ale chci tomu věřit, aby ta víra mi pomohla v tom se té DP zbavit), držela ho v dlani a představovala si, jak ta DP a má celková nevolnost do toho kamene odchází z mého těla pryč...Já vím, je to ujeté, ale co jiného než myšlenky a víra mi může pomoct, když DP ani panika atd. není fyzické...je to vlastně na stejné úrovni nereality...A co ty?

Co bylo večer, Sandro?

...ale moc dobře si uvědomuji, že nesmím udělat krok vzad, byť by to pro mě bylo sebekrutější....musím překonávat sama sebe, svůj strach, nervozitu....jak ustoupím, pohltí mě to a to já nedovolím!!!!! Jo, jo teď jsem hrdinka, ale ještě večer...

Davide asi nestojí, ale já svůj boj nevzdávám, a i když mě někdy z toho přepadne zoufalství, tak jsem díky této poruše, získla hooodně empatie, dokáži teď hodně rychle rozpoznat osobnost a vcítit se do jeho pocitů.... a hlavně to nejhoří Panickou poruchu jsem téměř zvládla nebo alespoň mě už nepřepadají silné záchvaty, kdy jsem nedokázala ovládnout sama sebe..už se nebojím jít sportova, že dostanu infarkt, už zvládnu zůstat sama doma atd.... takže i v tom zmatku mi zůstává smysl pro realitu a DP beru jako výkup za to, že už nemám silné záchvaty paniky....