Sebevražda

Ahoj.
Nieko?ko príspevkov čo tu je tu som si čítala, a dúfam že všetci čo sem písali, tú samovraždu nakoniec nespáchali. Myslím že život má zmysel každú sekundu, každým jedným okamihom meníme všetko okolo seba. Každý jeden z nás niekomu zmenil život, i tým najmenším spôsobom. V tejto dobe život nie je práve jednoduchý ale oplatí sa žiť v každej situácii. Človek by si mal nájsť niečo, čo by ho tahalo ísť dalej. Priznám sa že som nad samovraždou rozmýšlala, síce som len teenagerka. Ale musím povedať že napriek všetkým blbostiam čo som v mojom krátkom živote spravila som šťastná že som sa pre samovraždu nikdy nepokúsila lebo o pár mesiacov som bola vonku z toho najhoršieho a zase som mala pocit že sem patrím a hanbila som sa za to že som nad samovraždou uvažovala, pretože som si uvedomila ako moc som mohla niektorým ?udom ublížiť.

Teraz by som sa vás však chcela opýtať na jednu vec. Neviem kde by som to mohla najsť. Docela súrne by som potrebovala vedieť ko?ko človek po pokuse o samovraždu môže stráviť v psychiatrickej liečebni. Myslím že to závisí od okolností, ale ja si vobec neviem predstaviť dobu od-do... Mohol by mi v tomto smere niekto poradiť?

Ahoj,myslim,ze z toho,co pise Mili,je opravdu nestastna..nezalezi prece na veku,na vzdelani...ale na tom,co clovek citi

Ahoj Mili
Z toho co pises mam spis dojem, ze se svemu byvalemu priteli chces pomstit za to jak ti takzvane ublizil. No sebevrazdou nebo pokusem o ni se ti to urcite nepovede. Jemu uz na tobe nezalezi tak proc by mu melo vadit, ze si neco udelas ? Jak sama pises byla to tva prvni laska. Bolest z rozchodu z prvni velke lasky je nejtezsi. Nejsi prvni ani posledni kdo to zazil. Fakt nechapu jak holka ktere je 21 a je pry aktraktivni muze mit takovedle napady. Dam ti radu a je zdarma - :) Prestan si delat starosti jdi do spolecnosti zajdi si na chat seznamku a pokecej si tam. Neco ti povim . Az ti bude 36 let jako me. Budes svobodna bezdetna prakticky bez pratel. 8 let v kuse na pracaku se zakladnim vzdelanim, bez sance sehnat praci, bez duvodu zit a motivace pro cokoliv zit
tak pak jako ja budes mit teprv opravdu duvod premyslet o sebevrazde.

Ps:sry pravopis

Seksemsek: Ale to je přesně ono.. Občas jsem schopnej zvládnout toho mraky, cítím se výborně, takřka s ničím nemám problém, jsem ve všem nad věcí, mávnu rukou nad tím, že si už dlouho nemužu najít přítelkyni (přece nebudu za každou cenu chodit s nějakou "dilinkou" - i když je třeba hezká). A za pár dní jsem uplně v háji.. nic mě nabaví, nic mi nejde, cítím se jak největší blb, neustále myslim na to, že mám určitý zdravotní omezení, že nemám vytouženou přítelkyni (i když si ji naprosto každý vůl okolo mě bez problémů najde, jenom já jsem pořád sám), že jsem se nedostal na Karlovku, ale jenom na blbou soukromku, nemám chuť s nikým komunikovat atd.. No jinak kamarádů mám opravdu hodně, myslim že jsem obecně v kolektivu relativně oblíbenej (jinak by mě asi všichni tak často nikam netahali) jsou lidi co mě mají rádi a i mi to dávají najevo.. já se ale bohužel často rád nemám.

opustila mě přítelkyně. našla si jinou...a nic jiného mě nenapadlo než se podřezat. Udělala jsem to jednou..pak podruhé a teď jinak řešit problémy neumím...chtěla bych s tím přestat,ale nejde to..we škole si toho wšichni wšímají a ptají se mě pořád co se mi stalo.Nechci w tom pokračowat dál..ale musíím..:-(

Mili, musíš se léčit, chyba je v tobě, ale to se dá změnit.

Mili, potřebuješ nutně zajít k psychiatrovi pro léky. Sama to nezvládneš.

Opustila jsme sveho pritele....mel uz rok oficialne jinou,ale se mnou byl stale....dnes se se mnou chtel videt,ale po tom,co mi napsal,at ho kurva nenervuju a jdu do pice,ze jsme krava,uz...skoncila jsem to ja...ja ho strasne miluju,ale tak dlouho mi ublizoval,tak strasne moc dlouho...byla to ma prvni laska a ja nejak nedokazu ani normalne prilnout k lidem,nevim,proc...Parkrat uz jsme se pokusila o sebevrazdu,kvuli nemu...jeden pokus byl demonstrativni...ale ten mi poradil on,mela jsem problemy doma,ze si me rodice konecne vsimnou...rodice ho od te doby nenavidi,malem jsme umrela...po roce a neco jsem opravdu chtela umrit....spolykala jsem leky a zapila to alkoholem,nasli me na posledni chvili a hrozne si vycitam,ze se mi to nepovedlo...co dal :-(

Snazim se nejak zit,uz dlouho,ale ty proplakane noci...pro muze jsem atraktivni,je mi 21 let,nemyslim si o sobe buhvi co,ale kdyz jsme ve spolecnosti,snazim se byt mila a hlavne usmevava....ja nerikam,ze je to pretvarka...ale kdyz jsem sama,je mi hrozne,nekdy si ublizuju...bolest ten smutek trosku zazene...ale nekdy se i ve spolecnosti rozplacu,nechtene a snazim se,at me pritom nikdo nevidi,takova bolest u srdce...rika se,ze cas vse spravi,ale mi to neprijde...ja nechci uz trpet...poradte mi..a ne prosim,ze mam chodit do spolecnosti..ja nepiju vubec,nekourim...nejsem nijak nabozensky zalozena a ani nemam nejakou fyzickou vadu,normalni holka...konicka mam a ten me drzel pri zivote,bohuzel se jedna o sezonni letni zalezitost...ted mam zkousky,chodim na vs a nevim,jak se soustredit..nekdy usinam klidne jen s tou myslenkou,ze to skoncim a ze mi pak bude hezky

Ahoj Sharpe,,,,příspěvek nebo rada předemnou je správná,jen bych dodala,že psychologa si klidně najdi jen jiného než předtím.Je jich spousty,určitě ti pomůže.Jinak si myslím stejně,že netrpíš žádnou vážnější chorobou,jen máš depku a ta je opravdu skoro u každého,,,přeji ti hodně štěstí.

Můžu tě uklidnit. Nemáš maniodepresivní příznaky, kdyby tomu takbylo tak by jsi byl psychicky na dně, ale zase by jsi měl dny, kdy by jsi se cítil úplně výborně. Měl by jsi strašně moc energie všechno by ri připadalo jednoduché a chtěl by jsi tolik dokázat, že jsi lepší, než ostatní. Maniodepresivita tedy znamená, že jednou si dole a jednou nahoře. Ale ne jak u normálního člověka to dole je ještě níž a nahoře ještě víš. Možná máš jenom deprese a to má spoustu lidí. Určitě nedoporučuji řešit práškama. Nemá to cenu. Najdi si kamarády, sportuj s nimi, hodně komunikuj a nezapoměň, že nikdy na to nejsi sám. Období vánoc je pro depresi,jak stvořené člověk něco očekává a chce,aby všechno bylo tip top.

Poslední dobou moc nevim co dělat. Před rokem a půl jsem se pokusil o sebevraždu a hrozně se za to stydim. Ještě jsem se o tom s nikým nebavil, ale myslím že pár lidí to ví, nebo to aspoň tuší. (z blízka je to vidět) V té době jsem dokonce chodil k psycholožce, ale to mělo jediný efekt.. hezky jsem si pokecal, trochu mi zvedla moje příšerně nízké sebevědomí, a za pár dní bylo zase všechno při starém. Nebyl jsem schopný jí o tom říct. (a taky jsem nechtěl aby mi nasadila nějaké léky). Nakonec jsem tam přestal chodit a řekl si, že to prostě stejně nějak musím zvládnout sám. Teď nevím, jestli se tam nevrátit.. Četl jsem tu toho dost o maniodepresi a přijde mi, že příznaky to u mě uplně odpovídá. Někdy jsem naprosto v pohodě, nic není problém, nikdo mně nerozhodí, a o pár hodin později jsem totálně v háji, jsem hrozně vztahovačnej, nevěřim si v ničem (okolí mi to i řiká že se často hrozně podceňuju). Sám sebe nemám ani trochu rád, lituju svou matku že má syna takového loosera a řikám si že by mne určitě nejradši "vyměnila" za někoho jiného. Je to zvláštní, když to hodně zobecním "životních úspěchů" mám oproti některým známým a přátelům jinak vlastně relativně dost (to mi taky okolí často připomíná), ale sebevědomí mám stejně tak třikrát nižší. Někdy mám chuť to jednoduše zabalit, ale jasný.. to by bylo hodně sobecký a kvůli rodině to zkrátka udělat nemužu. Strašně doufám že se zas všechno nenakumuluje a nepřijde megazkrat jako před tím rokem a půl. Fakt nevím jestli mám zase začít chodit k psycholožce.. naposledy to k ničemu nebylo a navíc si říkám.. když ty svoje depky zvládnu sám sebevědomí by mi to snad mohlo i trochu zvýšit.. no, i když.. nevim.. Co si o tom myslíte Vy?

Ahoj Emo,
moc neriskuj s těma práškama. Je tady varianta, která by tě srazila úplně na kolena. Dáš si prášek a někdo tě pak najde. Dovezou tě do nemocnice. Všechno zjistí. a pak jseš v blázincu. Jestli si chceš opravdu vzít život, tak musíš vzít prášky, který můžou způsobit smrt. Zajít někam daleko od civilizace s platem prášků a flaškou alkoholu. Po cestě budeš přemýšlet a asi zjistíš, že jsou věci, pro které je smysl žít. Nejsou to lidi, peníze, postavení, ale příroda, soužití s ní, svoboda a klid.

Proč takhle uvažuješ?

T citim to iste co ty..cchem sa zabit ale nemam odvahu..keby som to mohla urobit tak ze prehltnem tabletku a je po tom,to by bolo najlepsie..nemam naladu robit skandaly hadzanim sa pod vlak a tak.

Ahoj Ajocko,
nejlepší způsob, jak nebrat nějakej prášek je opravdu jej spolknout. A potom si strčit ukazováček do krku, vyzvaret se a tu tabletu poslat do hajzlu.

Spolkni ji to je nejlíp ukrytá...

Ahoj, nepoznas nejaky sposob, ako ukryt v ustach tabletku pred kontrolou? pod jazyk pozeraju a neviem, kam s nou...

Zdarec všem potencionálním sebevrahům,
život mě baví všechno je v pohodě, ale minulost se mi stále připomíná. Je zvláštní, že po 5 letech jsme se sebou téměř úplně spokojen a přesto existuje alternativa, ve které si život vezmu. Před 5 lety začal bludný kruh. Matka mě dostala do blázince a já byl totálně v hajzlu. Trvalo mi půl roku, než jsem se odvážil vysadit ty jedy co mi vpravovali do těla. A udělal jsem dobře. Jsem tam pak šel dobrovolně a taky to pak bylo v hajzlu. Dostal jsem se z toho a pak zase mě tam dostala Matka a pořád do kola. Jsem silný, ale už né tak silný, abych znova odrážel ode dna. Jestli se dostanu zpátky, tak mám jasnou volbu. Vystoupit z bludného kruhu a jít jinou cestou. Tou poslední. Chtěl bych vědět, jakej je nejlepší způsob se zabít. Prostě tutovej. Každý má určitě někoho kdo ho má rád. Já mám kamarádku, ale jsem až druhej muž v jejím životě a s tím se já nesmířím. Nemá tedy smysl pracovat pro tuhle ubohou společnost a pak za odměnu se válet ve vlastních sračkách přikurtovanej někde v černovicích. ZATÍM NEEXISTUJE ČLOVĚK, KTERÝ BY CÍTIL TO SAMÉ CO JÁ. Ale jestli někdo takový existuje, tak ať dá vědět.

Neumím si představit, že bych spáchala sebevraždu a to jsem dokonce prošla stihomamem.I v tak těžkém stavu jsem se bránila chtěla žít.Už jsem stála u okna, pak jsem si ale uvědomila, že něco není v pořádku s realitou, byl to jen záblesk,ale zachránil mi život.Prostě touhu zemřít v sobě nemám,jakkoliv je život někdy těžký.Zato se mi chce žít a moc a moc.A tak žiju,raduju se, nadávám a vím, že jednou je déštivo a pak zas slunečno.Chápu, když chce se životem skoncovat člověk starý a beznadějně těžce nemocný.I utrpení má mít své meze.

Uznávám právo na sebevraždu. Člověk má mít právo se svobodně rozhodnout (zvlášť vesvobodných zemích), zda chce žít či nikoli.