Sebevražda

Tak to jsem sama nečekala takový kopanec.Za co nás odsuzuješ?Skuz se zamyslet třeba jen nad jedním problémem,který tu padl a pokud budeš chtít opravdu pomoci,tak tě to musí stát hodně sil,nebot problém dotyčného se vlastně stane problémem tvým.Volt slova,aby jsi neurazil,nevyložil si ho dotyčný obráceně,nebo ho potěšit,pohladit a třeba mu říct že tu jsme pro něho .Vypsaný problém už je poloviční problém.Klidně nám napiš budeme tu a bude-li to v našich silách tak určitě pomůžeme.

Evo, ten stav, v jakém jsme, dokáže opravdu pochopit jen ten, kdo to prožil. Intenzita bolesti a smutku, když vám zemře dítě, se nedá dost dobře popsat. Přeji vám hodně síly.

Paní Jiřino velice chápu čím procházíte ,nám se zabila dcera 9.9. a já stále hledám odpověd proč?A ta duševní muka ,přežít den a další jen pro ostatní ,přitom nemám sílu,chuť a ani trochu zájmu o něco,nevím jak budu žít dál ,vím že nejsem sama ,ale ta bolest a smutek je moc velké a já bych jí tak chtěla zpátky.

Nevím co je na tom hovadského?A hnusného?Protože sem píše hodně anonymů a dělají si srandu...nemohla jsem tušit,že to myslíš vážně?A jak ti probůh pomůže obyčejný člověk z netu,který tě nezná?To,že ty máš problém to my tady neovlivníme jak tu už psal Filip.A Filip je na tom také blbě a nenavážel se.Co by jsi chtěl?Tady umíme pohladit a to je vše.A ty chceš se jen hádat?Tak to na tom asi zase tak špatně nejsi když máš chutě k hádání.Trošku by jsi měl vážit co napíšeš chytrolíne.Jsou tu lidé co si přijdou pro pohlazení a my jsme aspoň duchem s nima.Ty jsi přišel fackovat a schytal jsi sám pár přes papulu.

prosím tě ,jak ti mají lidé pomoct
čti pozpátku kolik tu už padlo povzbuzení ,rad
vím jde to těžko,velmi těžko se od dna odrazit,ale to záleží hlavně na vás, s pomocí léků a lékařů....
chceš pořád číst slova od lidí ,kteří ani třeba neví čím procházíš..? to tě nevyléčí,
bohužel ti pomůže lékař ,tak jak pomohl mě...
přeber si to jak chceš.....

ja nemuzu pomahat.sam sem na dne.ale to jak jste psali sileny a to od kop.za tyden.. to je teda hnus.taky sem si tu chtel napsat co me stve a proc mam chut vseho nechat,ale po tom co sem tady cetl raci nic psat nebudu.jen mi to nedalo a musel sem napsat tohle.ne vsichni,ale nektery tady jsou hovada.

a co ty seš za hovado zasraný že něco nenapíšeš demente:19. 10. 2008 13:17:33,
to sem zvědavej jak ty jim pomůžeš čůro

tak se projev a pomož....hovada nevím koho myslíš,každý se tu snaží potěšit slovem,poradit
POMOŽ JIM PROSÍM TĚ,SNAŽILY JSME SE POVZBUDIT ,RADIT ,UTĚŠIT....
RÁDA SI PŘEČTU TVÉ RADY,POMOŽ JIM.....

co to sem chodi za lidi?tady je par jedincu na dne a nekteri se tady chovate jak hovada.kdyz neumite pomoc,tak raci nic nepiste!si neuvedomujete,ze tim cloveka na dne jeste vic utopite?

mi to nedá, já sem kouknu a budu vám přát hodně síly ,třeba se neozvu ale budu s vámi.....

Za týden už nebude mít nic.:-)

Jiřinko...je to hrozné co píšeš.Úplně jsi mne rozplakala...já si nedokážu představit jak bych žila s takovou bolestí.Přeji ti tuny síly..moc.Víc nemohu.Mám tři děti a každé z nich miluji a ztráta jedno z nich by mne porazila.
Proto už sem nejdu...nedokážu tady ty bolesti unést.Bolí mne to a vím,že nemohu pomoci.Sbohem všem a držím palečky v lepší zítřky...i když.....Budu na vás myslet.

myslíš,že ho za týden nebudeš mít..? :-)

chci se zabit,ale protoze mam svedomi,tak to neudelam.zatim.kdo vi co bude za tyden.

Filipe, asi tě trochu chápu. Můj syn také trpěl depresí, a i když mu objektivně nic nescházelo, měl milující rodinu, přítelkyni, dobrou práci, byt, auto atd., nedokázal být šťastný. V červenci vyskočil z okna a zabil se. Já se s tím nikdy nevyrovnám, ale pokouším se respektovat jeho volbu. Je to moc těžké, mám život naruby, ale pokud jeho duševní trýzeň byla tak hrozná, jako je teď ta moje, nedivím se. Strašně se mi po něm stýská.

Jak můžeš mluvit o svědomí,když se chceš zabít.

chci se zabit!proc ma clovek svedomi?

Milý Filipe,neuraz se,ale zdá se mi trochu nezotpovědné pořizovat si další dítě,pokud máš takové černé myšlenky.Já si myslím,že by to dítě mělo mít rodie vyrovnané,nebot jeho příchod na svět vyžaduje zodpovědnost.Dítě už máš a proto ti nebudu psát co to obnáší,to jistě víš.Já si myslím že by ses měl nejdříve doléčit a až potom plánovat dalšího potomka.Nezlob se,je to můj názor.

Achjo to mě tak štve když vidím jak jiní trpí.Máš rád srandu Filipe?Dokáže tě někdo rozesmát?A vůbec víš jak to bolí se zastřelit?To je taková bolest,že už se z ní neprobereš:-))))

Abych své působení na těchto stránkách nějak zakončil - jste hodní, že se snažíte mne podpořit, ale jsem vůči těmto radám skeptický. Slyšel jsem je už tolikrát... A pro upřesnění, depresemi od lehčích stádií až doposud trpím mnohem déle, teprve jistá událost v životě mne zlomila natolik, že už nemám sílu s tím dál bojovat. To jsou ony 3 roky s hromádkou pilulek v dlani. Dítě doposud nemáme, pokoušíme se o něj a děsím se momentu, kdy sám sebe nezvládnu a zůstala by tu jen žena sama s malým. Nicméně dobře vím, jak to v úzkostných stavech probíhá, jak je člověku všechno jedno, jen aby už byl konec. Mojí pohnutkou přispět do vaší diskuze byla pouze snaha reagovat na řadu optimistických návodů a možných postupů. Zásadním problémem člověka v tomto stavu je totiž naprostá absence vůle, a to k čemukoli. A pokud selhávají medikamenty, ne vypadá to nijak růžově. Na okraj, léky jsem změnil již potřetí... Takže přeji mnoho štěstí. Jistě platí, že čeká na toho, kdo mu jde naproti... Zdraví Filip.

Proč jsem přišel se svým příběhem? Jednoduché vysvětlení - hledal jsem přes google informace o spolehlivých způsobech sebevraždy, které by připadaly v úvahu, nevlastní-li člověk střelnou zbraň. No a přes klíčové sloco "sebevražda" jsem narazil na tyto stránky. To je vše.