Sebevražda

Doufám, že se ptáš čistě ze zvědavosti..a ne proto, abys měl nějáký návod... Oběsím se, ale předtím si vemu pár platíček prášků na předpis(z osobních důvodů sem nebudu psát jaké a kolik abych nikomu nedávala návod nebo ho nenaváděl).. dneska to musí skončit.. bylo toho dost..

Toníku, ty nás s tím tady nezatěžuješ; je dobře, žes napsal. Ale je to podle mého názoru naprostý nesmysl takto uvažovat. V 19 letech máš před sebou celý život a otevřený celý zajímavý svět! Sám píšeš, že byl pro tebe úspěch už doteď něco dokázat (podrobnosti jsi nám bohužel nenapsal) - tak se zabývej ve svých večerních úvahách těmi hezčími zážitky. I staří lidé rádi vzpomínají na to pěkné, natož ty, když máš tolik možností prožít něco ještě daleko lepšího, třeba dobrodružného, romantického... Můžeš si to klidně plánovat podle nějakého filmu nebo knihy nebo jen tak ve své fantazii - co na tom, že to potom bude třeba jinak. Napiš, co ti působí takovou depresi, vysyp to smetí sem na nás, už se k tomu nevracej a vyjdi do života veselejší cestou. :-)

Ta beznadej ta dohnala lebo si jej to dovolil, nechal si ju nech si s tebou robi čo chce. Depresia je choroba,ale nastastie liečitelna. Zo spomienok sa zit neda to je pravda. Ale určite mas aj dobre spomienky len teraz to vidiš čierno bielo. Ale ked najhoršie pominie tak sa budeš na veci pozerat inak. Daj si šancu.

TO máš pravdu..sedět za PC a litovat se opravdu nemá smysl..a ani špetku hrdosti.. přemýšlel jsem o všech druhůch sebevrazdach a už ledacos o tom vím.. a zpravny leky.. to zvladnou..ten provaz je jen pojistka.. všichni me asi odsoudíte.. zase další sebevrah...a já to nikomu neberu.. přeji všem ostatním.. sílu do života.. zvladnete to..prtz vy s tím bojujete ale já s tím nebojoval.. já to přehlížel ty 2 roky..a to byla chyba.. máte nejake problemy..řešte je hned.. sveřte se včas... pa už by mohlo být pozdě..

Nechápu lidi co lžou a už vůbec o takovém tématu jako je sebevražda.. osobně nemám rad lidi co dělaj demonstrativní sebevrazdy.. aby citově vydírali..
Dneska jsem se probudil.. a věděl jsem, že ten den nastal.. měl jsem ten pocit, že dneska je ten den an který jsem čekal... ta beznaděj mě dohnala.. já už dávno nežil.. žil jsem max. tak ze vzpomínek... a tak se nedá žít.. a deprse není žádna depka.. je to noční můra, které se nemuůžete zbavit a ani se probudit..

Toník vieš ked človek niečo planuje tak často to dopadne uplne inak nez si naplanoval.....dost blba predstavava smrt obesenim, dusiš sa pri plnom vedomi .....a kym ti tie lieky zaberu , u kazdeho je iny reakcny cas ....no nič moc predstava.
Uplne chapem čo citis, liečim sa na OCD, s tym su tiez spojene depresie, ale liečim sa a bojujem a preto je to lepsie. Az ked vyhras postupne tento boj ktory vedieš az potom mozeš hovorit ze si niečo dokazal.....sedet za počitačom a lamentovat to vieme vsetci. Ja sa tiez viem paradne lutovat.
Daj si pomoct, pomoc existuje. po smrti ti uz nikto nebude moct pomoct a nič sa neda vrait spet.

Plánoval jsem to už...ale vůbec ne, nezatěžuješ. Je zajímavé mluvit s někým, kdo se chce za chvíli odkráglovat. A mluvíš pravdu, nebo si jen krátíš dlouhou chvíli? To bych ztratil chuť s tebou hovořit.

Plánoval jsem to už několik měsícu a vypočítal jsem si přesnou dávku..léků..
Oběsím se někde stranou.. a k tomu si vemu..3 druhy léku, které mi rychle zastaví srdce.. nebdue to dlouho trvat.. ty léky jsou samozrejme jen na predpis..
Kdybyste citili to co já... chapali byste mě.. mrzí me ze vas s tím tady zatežuji... ale snad budou i lidé co to dokážou zvladnout a budou žít dál.. věřím v n짧..

Chjo víte podle mě je to...Toníku, jaký plánuješ způsob? A kdy, dnes?

Chjo víte podle mě je to na každém jak se rozhodne s životem naložit. Je sice rpavda, že ten život ti někdo dal, tak nemáš právo si ho vzí, ale zase jsem se o ten život neprosil a je můj tak si s ním může člověk naložitp o svém... víte proži ljsem težký život, prtz všeho co jsem mohl dosahnout se zkazilo v jediné chvíli a s tím jsem musel žít další dva roky.. je mi 19 let a už to, že jsem tak daleko dokázal ve společnosti žít.. tak ja jsem měl..je pro mě úspěch.. děkuji za přátelé..a taky za rodinu... ale bohužel težká deprese se endá zvládat.. jsem na ní sám.. a myslím, že mě už dávno porazila.. je to hrozný tohle cítít každý večer po praci nebo škole... mít v hlavě takoví tlak, bolest.. a tolik myšlenek.. až jez toho chaos.. tolik bolesti,vzpomínek.. a myšlenek na sebevraždu.. mrzí mě to, ale jinak to nejde.. musí se to stát..musím to udělat, takhle se opravdu normálně nedá žít..

Marša to netvrdí o TĚCHTO stránkách; psala, že narazila na takové, které nestály za nic. Je ovšem víc takových diskusí - např. Nebaví mě život, Chci zemřít, Myšlenky o sebevraždě, Proč žít (související pak Myslím na smrt, Nenávidím své tělo, Život je plný bolesti) a podobné. Společné u nich bohužel je, že tam nelze smazat nic, ani vlastní překlep.

Petře prosím porad jak...Mám dvě ampule morfia chcete někdo?

proč se ti zdá,že tyhle...Já neříkám, že tyhle stránky za nic nestojej, ale mně by spíš vyhovovalo forum, kde by se daly případně příspěvky i smazat, mohl by se tak člověk víc otevřít.

jsou 2 druhy vycházení, jeden kdy se obrátim a myslim si, že mi něco vadí, i když potom vyjde najevo, že
mi nic nevadí, to si jako uvědomim po nějaký době, a to mám právě teď, že si myslim, že mi něco vadí,
třeba něco s propiskou nebo s počítačem a musim si uvědomit, to ve mě probíhá
takovej proces, že mi to nevadí, dokuď si to neuvědomim, tak na to pořád myslim, dokuď to ze mě nevyjde.

..už víc jak rok mám problémy s příjmem potravy, - strídají se u mě období hladovění, a pak když se snažím "normálně" najíst, tak zase zvracení, je to kolotoč..do toho deprese, a taky už mám za sebou pokus o sebevraždu - předávkování. mám stres a myslím na to zase, ale už nějak nemám tu odvahu, protože tenkrát jsem to brala jako tutovku, že umřu, ale když jsem se z toho dostala a viděla jak jsem tím ublížila blízkým...ale přetrvává u mě stav, kdy říkám - nebaví mě žít..

proč se ti zdá,že tyhle stránky za nic nestojí.Tady si přece nikdo z nikoho legraci nedělá.Pokud sem někdo napíše,že chce zemřít,vždycky se zase najde někdo,kdo se ho snaží podržet.
Mám pocit,že ty o tom potřebuješ mluvit a mluvit.Říkáš,že ti pumpovali žaludek,tedy jsi se léčila na psychiatrii.
Víš, znala jsem jednu paní,která se několikrát pokoušela o sebevraždu,ale vždy tak,aby ji včas našli a zachránili.Trpěla tím celá rodina a především její dvě dcerky,které tehdy ještě chodily na základku. Jednou se tahle paní zase pokusila si vzít život,jenomže tentokrát ji už nikdo nebral vážně a každý z rodiny si šel po svém.Ona to ve skutečnosti také nechtěla dohnat až do krajnosti,jenomže pomoc nikde žádná nebyla a tak se jí sebevražda nakonec povedla.Její dcerky nikdo nechtěl,rodina si je přehazovala jako horký brambor a byly to hodné a chytré dívenky.Dopadlo to tak,že jednu si vzala babička a druhou bratr jejich matky.Ani jedna z dívek se neměla moc dobře a na studie mohly obě zapomenout.Jejich matka měla vlastní domek,měla práci a dvě zdravé,hodné a chytré děti.Měla i manžela,který s ní nechtěl žít,ale to nechtěl nikdy.Když se jí povedlo si vzít nechtěně život,žila už s jiným partnerem.
Tak se ptám,jaký to celé mělo smysl? Komu to pomohlo? Nikomu,jen hodně,ale opravdu hodně to ublížilo!

Nevíte, jestli jsou ještě nějaký jiný stránky na tohle téma, který jsou aktivní a za něco stojej? Na jedny jsem narazila, teď už nevím ten název, ale nestály za nic, uživatelé si tam z toho spíš dělali srandu a moc příspěvků tam taky nebylo.

Udělej,co ti radím,změň lékaře.Novému lékaři klidně popiš svoje potíže a požádej ho o pomoc.Já ti nemohu v lécích poradit,to musí lékař,který se obeznámí s tvými zdr. potížemi.Ale pokud léky,které bereš,mají nežádoucí účinky,lékař je musí nahradit léky jinými.
Vzchop se a nepoddávej se tomu všemu.Je to tvůj život a i když je těžký a nejraději bys se vším seknul,nedej se, nedovol,aby tě to ovládlo,ale začni jednat.Víš,může tě to všechno ohnout až téměř k zemi,ale nenech se tím zlomit.Začni se pomalu narovnávat,půjde to ze začátku pomalu,ale půjde to a taky tomu narovnávání vyjdi naproti,právě tím,že s tím začneš něco dělat.Moc ti rozumím a cítím s tebou a taky ti moc držím pěsti,abys to dokázal.Začni a uvidíš,že to dokážeš.

me antidepresiva...Měla bys co nejdříve zajít za svým lékařem,který ti poradí,co dál.Hodně lidí se bojí,že je zavřou do blázince,ale není se tam čeho bát.Je tam docela fajn a hlavně ti pomůžou.Hlavu vzhůru

ANNO napiš mi jaké léky -za jaké léky bys mi je změnila jestli viš