Sebevražda

Ahoj lidi, jsem tu nová, a jsem vděčná za to, že se člověk může svěřit se svými problémy a že tahle diskuze vůbec existuje, protože mluvit o tom s "normálníma" lidma nejde, je to tabu. Já jsem zastánce euthanásie, ale holt to není většinový názor a tato možnost důstojného odchodu tu není, člověk si musí pomoct sám. Napište sem prosím -někdo kdo má třeba nějaké medicínské vzdělání (nemyslím přímo doktora)..někdo tu psal o nějaké kytce, ale neznal jméno, nějaká holčina zas o nashromážděných lécích,ale neuvedla jaké, tak prosím poraďte, konkrétně co. Já jen vím, že ve Švýcarsku to probíhá- první jdou sedativa, pak myorelaxanty, které zastaví srdce a pak ještě něco ale to už nevím. Jsem už staršího data a žiju v nesnesitelných bolestech způsobených chronickou nemocí, je to jen přežít...dnešek, pak přežít zítřek, nemoc mi postupně vzala vše - vztah, přátelé, společenský život, koníčky a práci, zbylo jen utrpení. K tomu se přidala existenční krize a je možné že brzy budu vystěhována "na ulici". A to je právě ten moment, kterého už se dožít nechci. Vím, že skočit nedokážu,ani se oběsit, dovedu si opravdu představit jen ty prášky a smrt třeba ve spánku, to je velký dar, který se ne každému podaří.
Pavle - jakou pomoc nabízíš? Nějakou konkrétní radu "jak na to", nebo pozitivním myšlením přesvědčovat že život je fajn? Jinak tedy ty lidi kteří sem chodí aby shazovali ty nešťastníky, nebo dokonce nadávaj, jsou chytrý jak rádio a melou dokola stejná klišé, prosím odejděte z této diskuze. Když vás tolik pobuřuje, proč to vůbec čtete?? Opravdu si myslíte že tím někomu pomůžete?? Tak si založte diskuzi třeba "sbevražda je jen pro slabochY" a tam se můžete vyřádit dosyta. Takže ještě jednou prosím - pokud máte nějakou "zaručenou" radu, napište sem. Dříve byli lidé blíž životu a smrti a taky znali různé jedy apod., dnes v přetechnizovaný společnosti je toto odsunuto jako nepřípustné a člověk ani neví

Pěkný psaní je moc fajn, ale myslím, že nikomu moc nepomůže. Pokud někdo pomoc potřebuje, nabízím tu svoji. Udělám to rád. Přes internet se ale nikomu pomoci nedá.
[email protected]

http://www.youtube.com/watch?v=Ypkv0HeUvTc

http://www.youtube.com/watch?v=_-0MXklxHlQ

http://www.youtube.com/watch?v=Rl6fyhZ0G5E

http://www.youtube.com/watch?v=xgGzD_cpihQ

Děvče, zlaté! Co tě...je to sice bessy pěkné,že chceš někomu pomoct ale tím,že jim budeš psát email,jestli si nechcou pokecat třeba se jim uleví(mě tenhle způsob teda vůbec nepomáhá)tím jim asi moc nepomůžeš

Zkuste se držet mého...bessy někdo není tak silná osobnost jako třeba ty nezapomínej,že každej člověk je uplně jinej teď mě přiíjde,že to posuzuješ podle sebe..

to bob,co sport?pri sportu...ten sport je sice asi dobrej,ale když někdo nemá chuť vubec do života tak jak může pak dělat nějakou aktivitu?

Je to dar. Pravda, může být danajský :-(
Ale Petra vám dobře radí, jít k psychologovi nebo psychiatrovi. Když to někdo nechce brát jako dobrou radu a s potěšením se utápí v sebelítosti, nezbývá než si myslet, že na sebe chce jen upozornit. Zamysleli jste se však, co si o vás myslí člověk, který si vás takhle všimne? Chcete, aby vás okolí litovalo nebo si vás vážilo?

...zivot neni dar,je to pouhze souhra nahod,co je to za dar,kdyz se clovek narodi v hladove africe,nebo silne komunisticke cine?...nebo drogove zavisle zene?je velmi tezke se odrazit ode dna pokud clovek trpi na deprese..bobe pokud jeste citis,ze ve skrytu duse mas nekde posledni nadeji zit,tak to zkus,poris si treba i zviratko at mas potrebu se o neco starat.....

Bessy má pravdu ve všem co řekla. Jen dodám,že pokud člověk do teď žil nějak špatně a třeba si to až teď uvědomil a už tak žít nechce tak je jeden způsob jak se s tím vyrovnat a zapomenout. Prostě si řekněte,že to jste nebyli vy,ale někdo úplně jiný a vy žijete tak jak chcete.Prostě váš život to nebyl. Udělat za tím tlustou čáru a začít znovu. Věřte mi jde to!!!

Zkuste se držet mého kréda: Není ostuda se dostat na dno. To se může stát každému. Ale je velká ostuda tam zůstat. Tak odrazit ode dna a vzhůru k hladině.

Ptáš se, jestli má opravdu cenu jít dál? Život je dar a vy byste ho měli se ctí prožít a až se jednou ohlédnete, neměli byste se stydět. Pokud jste si mysleli, že svět je spravedlivý, tak jste se spletli. Přesto každá pěkná chvíle stojí za to. Copak bychom si jí vážili, kdybychom se měli pořád dobře? Právě trápení nás učí vážit si toho dobrého v životě. Teď je vám zle, ale zase bude líp vy si to vychutnáte mnohem víc, než dříve. Tak se chvíli vybrečte a pak hurááááááá do života. Stojí za to!!!!!!!!

..kdyz uz nevite jak dal,tak... ALe zajímá Petro... a vím že ano jen to odhodlání dál zkoušet něco.. není už tak velké a pravda že tu jsou jen 2 možnosti buď se zabít.. nebo jít dál.. záleží jen jestli má opravdu cenu jít dál...

..kdyz uz nevite jak dal,tak jsou tu dve moznosti,bud to spachat sebevrazdu nebo dojit si za doktorem,vim co jsou to deprese,sama na ne trpim,hnusi se mi tento svet...leky nastartujou mozek pozitivne...uz jsem tady psala,ze pomuze sport,ale asi to nikoho nezajima...

Je plno lidí v tomhle... SOuhlasím s tebou... musím přiznat, že co se týče trápení a vlastně všeho špatného co hazí člověka do deprese a k takovým pochmůrým myšlenkám.. tak to mám podobné..stal ze mě také samotář...a popravdě už opovrhuji těmi co se nazývali mími přáteli... stal se ze mě samotář.. a nežiji vlastně pro nic.. sic .. jsem měl nejake holky..ale nebyla to žádná slavá atedka jsem sám.. dosti dlouho kvůli tomu samotářství..a nekonečné bolestí kteoru nedokazi se srdce dostat.. a proto také už ani nemám chuť neják s tím žít...

ja sem si procetla co ste tu...Je plno lidí v tomhle světě, který sou na tom podobně, mě zase se....že nemůžu najít práci, a když už nějakou najdu, je to hrozně špatně ohodnocený, plácám se v tom několik let a kdybych nebydlel u rodičů, tak sem úplně v haji, šikanu jsem si taky zažil ve škole i v zaměstnání, nevim co ti poradit děvče, já to vyřešil tak, že všemi, kteří mi v životě ublížili opovrhuju, možná to neni nejlepší řešení, ale mě to částečně pomohlo, jak se řiká každýmu, co si zaslouží. Došlo to až tak daleko, že se ze mě stal totální samotář, nemam prakticky vůbec žádné kamarády a už ani neumim navázat nějaký vztah, snad jedině na dálku, ale v životě s lidmi kolem sebe to prostě nejde, všechno je to dneska takové povrchní i ty vztahy. Buď ráda za všechny hezké chvylky v životě, měla si přítele, nelituj toho, že tě nechal, ale buď vděčná za ty hezké chvilky prožité s ním, je to důkaz toho, že o tebe může být zájem, najdeš si zas jiného, tak hlavu vzhůru děvče, já žádnou holku nikdy neměl a je mi 25 a co bych měl řikat, jsem vpodstatě sám jen s nemocnou matkou a vim že nejsem ten typ, co by po něm holky letěly, už sem se s tim smířil, vim že většinou život neni růžová idylka, to je jen v seriálech a v reálu jen pro někoho.

ja sem si procetla co ste tu napsali. jsem mlada holka,kterou potkalo vsechno co by menelo, zneuzivani, prekvapivy zjisteni o rodicich, drsna sikana. pokusila sem se o sebevrazdu asi v patnacti,alezachranila me babicka,ktera jedina za mnou stala, ta ted umira, rozpada se nam rodina, mama me nechape a opustil me pritel, jsem presne v situaci co popisoval bob..jsem na dne a vzdycky kdyz mam pocit ze se hrabu ven tak me nekdo nebo neco skopne dolu a uz nemam silu hrabat se ven,jak se neda myslet na sebevrazdu?vazne by se mi hodila nejaka konstruktivni rada.

Děvče, zlaté! Co tě trápí. Já mám od dětství hodně těžký život - vydal by na román, nebo telenovelu :-) A nevzdala jsem to. pokud chceš, něco z mého života ti napíšu - cizí neštěstí potěší a to tvé se pak zdá menší :-) A ten nápad se sportem je dobrý. Taky to dělám, nebo se vrhnu na generální úklid. To pak nemáš myšlenky na žádné trápení. Kdyžtak ti napíšu mail.