Sebevražda

Debie, tvůj příběh je...To je v poradku Jito,nejde nalezt slova a utechu tam,kde si clovek ani neni jist zda si je druha osoba vubec zaslouzi.neposkytla jsem Ti zadnou prilezitost k pochopeni a ani to bohuzel udelat nemuzu.nedokazala bych to.ale i tak moc dekuji za snahu,vazim si toho.tady pres forum uz ale zajit dal opravdu nelze.

Ano,osud je do značné míry důsledkem naší povahy,kde naše Ego neumí,ať už jakéhokoli důvodu,vyrovnat se s vnější situací.Naše nevědomí se ale celou tu dobu ,snaží mu poskytovat informace nutné ke korekci jednání,chování atd.Chápeš!!

Pokud říkáš,že se dobře...Pavle, přeci tady nejde jen o chyby vlastní.Lidskou bytost přeci ovlivní i řekněme tomu osud, jiní lidé,jejich chyby, okolí i to, kam tě "zavál vítr", prostředí, vzdělání nebo nevzdělanost... Nic není jen bílé nebo jen černé.

Pokud říkáš,že se dobře znáš,tak také asi víš kde jsi se dopustila chyb,ev.v nich pokračuješ.Ty chyby jsou tvoje.

Debie, tvůj příběh je podivně tajemný, a tak to jistě i zůstane, to je v pořádku, ale já proto nemohu najít slova, kterými bych tě chtěla podpořit, pohladit. Pa,

Víte,osobně si myslém,že...Pavle, vím, o čem mluvíš a vím, že to myslíš dobře. A já přesto musím trvat na tom, že si myslím, že se znám až příliš.
Mnohokrát se mi podařilo dostat do tzv. "druhé vrstvy psychiky", do jiné dimenze a proto si myslím, že vím, jaká jsem ... A s tím nic nenadělám, svůj stín nepřekročím.

( chjo,to kouskovani).mas...Debie,ano, je to o volání o pomoc, je to volání po zázraku...
Pomoc ani zázrak se nekoná, ať volá čoověk sebesilněji, ale je to všechno tedy i o naději že třeba někdy, třeba jednou, přijde moudrost, nad kterou řekneme-"to je ono, to pomůže".
Přečetla jsem mnoho knih kde jsem hledala odpovědi na tíživé otázky, zjistila jsem však že autoři hledají a nenalézají odpověďi zrovna tak...

Víte,osobně si myslém,že neznáte a ani se moc nesnažíte poznat sama sebe.Vaše Ego,ať už nedoceněné,uražené,bez lásky,to je jenom nepatrná částečka Vás.Hledejte a poznejte kdo jste.Kdo hledá nalézá.Ujištuji Vás ,že naleznete mnohem víc než by jste čekali.Přeji hodně sil a štěstíčka.

( chjo,to kouskovani).mas pravdu,taky si myslim,ze tady na techto strankach nelze byt otevreny.vis ale ja se k ty samote nerozhodla.rozhodli jini,jen jsem se nucene prizpusobila a to je presne to,co nezvladam,z cehoz nejvetsi hnus je to,ze jsem se do toho dostala zcela sama,nikdo me nenutil.zadny drogy,hazard,ani jiny zavislosti,nekourim ani nepiju,nezvladatelna nemoc me taky netizi,mam dve ruce,dve nohy,vidim,slysim,mluvim,chodim..a presto... Pomoct uz nicemu nejde,proto si myslim,ze zatezovat sebou druhe nema smysl. vidis,a stejne bych si prala,abych mohla treba jen malinko zmirnit to tve trapeni a zkusit ti pomoct od te vnitrni samoty.vis jsem presvedcena,ze at nas myslenka skonceni se zitim zasahuje jakkoliv,prave to,ze neco tady ventilujeme a sdelujeme jsou vykriky do ticha,protoze v hloubi duse moc chceme mit jeste sanci k dustojnemu a stastnemu zivotu,jen nevime jak a tak se tady chytame stebel a snazime se tu sanci najit.krasnou nedeli ti preji

Jito vazne zadne omluvy nejsou na miste.nemam pravo soudit,zda je neci bolest ci trapeni lehci nebo tezsi,myslim,ze hloubka trpitelstvi spociva v tom co se v kazdem jednotlivci aktualne deje a hlavne v tom,co ho obklopuje.kazdy jsme vnitrne silny jinak,myslim,ze ruku v ruce se sebemensi podporou,pochopenim a pocitem,ze nejsme sami se daji zvladnout i stavy silenstvi a ty nejtezsi situace.pokud ale neni kolem nas nic nez prazdno,jsme sami,zdaji se byt i ty malichernosti nezvladatelne,ale to neznamena,ze kdyz to jsou malichernosti jsou snesitelnejsi a lehci.boze ja to okecavam.

Debie, díky, chápu...
A stydím se, zřejmě to máš všechno ještě těžší nežli já. Cítím to ve tvých slovech. A nemohu nijak pomoc, protože ty jsi se rozhodla (vlastně podobně jako já) spíše sdílet bolest lidí zde ventilovanou a svůj příběh nepřidat.
Zachvěla jsem se, když jsem četla, že k sobě chováš i odpor... Jistěže bych chtěla vědět proč a zkusit pomoci něčím, co jsem za svůj dlouhý život nasála ze všech možných zdrojů. Ale na těchto stránkách
se pomoci dá velmi těžko a tak zbývá jen anonymita, ale i soucítění a sounáležitost, které bolest alespoň trochu a alespoň na momement ulehčí, než zůstaneme zase samy. Přeju dobré ráno a
drž se, děvče! Jita

Pro Jitu, chjo z neznamych duvodu je ke konci druheho prispevku nejaka hatapatulka,nevim jak se tam misto slov co jsem psala dostala.kazdopadne tam melo byt ze doufam,ze jsem aspon trochu vysvetlila svou reakci a snad mela aspon malinko hlavu a patu a ze rozhodne z mnoha duvodu k Tobe po tech par prispevcich citim uctu a obdiv.a taky jsem se omlouvala za rozsekane prispevky ale moje mobilni opera povoluje jen 5524znaku a to je docela malo.

sdili pocity,ktere sem ventilujete,ty pocity samoty,prazdnoty a smutna o kterych se zminujes treba i ty jsou tak moc blizke a pochopitelne,ze o to vic jsem citila potrebu podporit vnimani tvych pocitu,ktere mi nejsou vubec cizi a rikala jsem si,ze treba trochu lidskeho tepla a pochopeni prenest jeste muzu,i presto,ze neumim a neni mozne pomoct sama sobe.ve finale je to o tom,ze vlastne nemam strach z Tebe,ale sama ze sebe. vim,moc to nema hlavu a patu,ale snad jsem aspon malinko svou reakci vy888Ve reakci mas opravdu muj obdiv - z mnoha duvodu. skoda,ze se nejde rozepsat vic,moje miniopera mi seka prispevek v ĺĺáí pismenku,k pc se dostanu az v tydnu,tak se omlouvam,ze moje reakce jsou takhle strohe a neuplne.za Tebe doufam,ze prozivas klidnou noc bez tizive bolesti nebo trapeni

Ahoj Jito, zadny omluvy a uz vubec ne hluboky nejsou na miste. to ja se moc omlouvam Tobe. zvolila jsem typ reakce,ktery nakonec kdyz jsem si to po tve reakci precetla zavani docela protivnou ironii az nastvanosti. jeste jednou promin,takovou reakci sis nezaslouzila,ikdyz vubec nebyla myslena jak nakonec asi vyznela.vis,jen jsem tim chtela rict,ze k otevrenosti me odrazuje prave to,ze jsme ve virtualnim prostoru,ty reakce ctou i jini,ktery ty zpovedi ci trable vubec nezajimaji a ja tim taky nechtela nikoho dalsiho zatezovat a hlavne v tom je taky to,ze sama o sobe psat nezvladnu,hlavne proto ze nemuzu nebo nedokazu byt maximalne uprimna a zadne polopravdy psat nechci,tak jsem vytahla jen to,co jsem myslela,ze z me reakce nikomu neublizi a nebude mu ze me ve finale na bliti.sama k sobe chovam z mnoha duvodu hnus a odpor a ty me dovedly az k myslence,ktera je predmetem tohohle fora a neni uz nic,cim bych mohla cokoliv zmenit,protoze uz je na vsechno pozde.o to snadneji se mi tady

Dík, Debie.Trochu jsem se obávala, když jsi se odmlčela, zda není něco špatně.
A teď když jsi odpověděla, zase tvým slovům příliš nerozumím, ač se snažím číst i mezi řádky.
Nabyla jsem dojmu, že ti mé otázky zřejmě nebyly příliš příjemné. Hluboce se tedy omlouvám. Položila jsem je jen proto, že jsem chtěla vědět, kdo je tím moudrým pod
"Deborah". A kloubouk dolů, mladá žena!
Debie, víš, mně je o 30 roků více, dceru mám ve tvém věku. S mladými lidmi vycházím více než dobře, trochu učím a tak je mám stále kolem sebe. Ale samozřejmě je "neobtěžuji" svou letorou, která mi velí brát život těžce. A tak jsem sama sebou jen když jsem sama...
Téměř nikdy se však nesetkám s někým, kdo
v poměrně mladém věku má sílu projevu, jakou jsem četla ve tvých příspěvcích a ty mi byly nesmírně blízké.
Milá Debie, já se na tyto stránky dostala
proto, že sama jsem smutným člověkem s mnoha nezodpovězenými otázky a smutek mne přivedl až sem.
To jen na vysvětlenou. Ze mne nemusíš mít strach, já nemám žádné jiné úmysly než sdílet s lidmi alespoň virtuálně těžké myšlenky. S úzkostí totiž nebývá kam jít... Dobrou noc Jita.

Taky si Jeniku nemyslim,ze ty...Ahoj,do svých 23 let(ted 24) jsem se choval dost zle.Podlehal hazardu,delal dluhy,hral automaty,byl jsem sobecky..atd... od Noveho Roku se to zmenilo,...prislo to samo ,..zacal jsem pocitovat vycitky vuci blizkym ,hlavne rodinnym osobam,a tak se snazim co nejvice jim pomahat.Mel jsem v planu se zastrelit ,jakmile mi odpusti,ale ,.kdyz jsem se zmenil k lepsimu,..zacali me opet mit radi, a to me donutilo zavahat nad odejitim.....Ale bohuzel(dik) ...vlastne nevim ,co ted podniknout...No je to spise rada pro psychologa ,ale jen tak by me zajimalo ,zda -li neni nekdo s podobnou diagnozou,..nekdo,kdo se s ni uspesne pere:) [email protected]

Deborah, právě prožívám...Ahoj Jito, nejak nezvladam reagovat,ani ne tak z nedostatku casu jako spis slov a myslenek. tady se to popisuje docela tezko a clovek nemuze byt zcela otevreny,tak si rikam,radeji vubec nez na pul. nevim,snad jedina takhle verejna reakce muze byt na otazky - vek? rocnik 74 . a co me privedlo na tyhle stranky? no - sebevrazda. pises taky - nabizim duveru za duveru. ponecham to radeji bez hlubsiho komentare,nelibil by se Ti. mas-li ale chut se o cemkoliv rozepsat,moje ucho i duse je Ti otevrene dokoran. doufam,ze mas krasny den,vikend

no musim se priznat ze takove signaly mam cely zivot sem ve strednim veku zadlužen bez prace matka je tezce nemocna..co dal nic moc bydlym v socialnim byte jednu sebevrazdu sem bohuzel prezil nevim jestly toje dobry nebo ne mne prijde zeje to stejne je to divne narocna operace sem prezil bouracka v aute sem prežil loupezne prepadeni na mne sem prezil jo a jeste jedna nehoda na kole sem prezil kapilarni kurvaceni do mozku sem myslel ze sem mrtvej a zasem nebyl tak sem asi nesmrtelny ale skocit pod vlak sem neskousel urcite by vykojelil predem hadam ze mam zivot zatrest a proto sem todle vse prezil?!

Já žádné signály...Bože můj, Lucrezie, ty už víš tedy více, než my... S lítostí Jita.
Posílám pohlazení.

Deborah, právě prožívám dny tak plné práce a únavy že nejsem schopna ani třídit myšlenky na něco jiného, přesto ti chci napsat, že se mi zdáš velmi blízká a tvůj pohled na toto vážné téma více než zajímavý. Ráda bych vytušila, co tě na tuto
stránku přivedlo a také jestli jsi generace mladá, středního věku či patříš mezi starší. Možná se ti mé otázky budou zdát příliš osobní či indiskrétní, ale nejsou od tématu, ba naopak. A nabízím důvěru za důvěru. Těším se (pokud to vůbec ještě umím) na tvá slova... Jita
Dobrou noc Tobě i všem těm,které život donutil kliknout na toto téma.