Sebevražda

jsi hodny,dik.
ale me uz se...Zkus se mi ozvat na [email protected] nikdy neni pozdě

Zhruba 10 let předtím,než se tu objevil prvné příspěvek na toto téma,jsem uvažovala o sebevraždě natolik silně,že dodnes cítím pachuť zoufalství,které mě k tomu vedlo a intenzitu přání nebýt.Několik let jsem opravdu bojovala sama se sebou o každý další den.protože jsem tu měla povinnost,co nešly hodit za hlavu.Ani nevím,kdy nastala ta doba,kdy mi bylo trochu snesitelněji a touha nebýt mě přestala pronásledovat každou vteřinu,přišlo to tak nepozorovaně,že se to nedalo postřehnout.Nebylo to náhle,spíš o setinky,a trvalo to dlouho,řádově několik let.Ale přišlo to,život se dal do normálu. a šel dál.Dneska jsem o 20 let starší a o spoustu zážitků bohatší,jsem ráda,že jsem to tehdy ukočírovala.Ale pamatuju si živě to zoufalství a beznaděj tenkrát a nemůžu odsuzovat ty,kdo to tak cítí.Jestli ale můžu radit,je to tak nevratná věc a uteklo by vám tolik věcí,hezkých i méně hezkých,ale vašich.Nevíte,kdo vás může potřebovat a toho konce se dočkáte tak jako tak.Vyhledejte pomoc,zkuste přežívat ze dne na den,tak jsem to dělala já a pak jsem zjistila,že je to osvědčený postup.Úleva přijde zadlouho,nenápadně,ale přijde.
Já jsem te´d nemocná,fyzicky nic moc,ale proti duševnímu utrpení tehdy to vlastně nic není.Mám složité období,ale to k životu patří.A jsem ráda,že jsem tady a snad i budu další roky.Když si vezmu těch 20 roků,jsem za ně ráda,včetně toho ztrpení tenkrát protože i to do mého života asi mělo patřit.A těch věcí co se stalo a o které bych přišla!
No,to jsem vám chtěla říct a popřát hodně síly.O pomoc si neváhejte požádat a drřte se drobností,co výs drží nad vodou-stojí to za to.

Nebo já tobě bych mohl pomoct. Možná by to bylo oboustranný

no,jeden z nas by musel email...Nebo já tobě bych mohl pomoct. Možná by to bylo oboustranný

Škoda že tady s meilem je to na levačku. Dal bych řeč v soukromí

souhlasim.
respekt je nekdy mnohem vic nez moralizovani

Sebevraždy bych se...Je to utěk,to máš pravdu, někdy to tak člověk vyřeší. Jsme rozdílní a né každej to dokáže zvládat a unést. Jsem rád že nás taky neodsuzuješ.

Sebevraždy bych se...presne.
nejsou sily ani duvody jit dal.
dosly

Sebevraždy bych se nedopustila,ale moc dobře chápu lidi,kteří jsou natolik zoufalí a oslabeni,že zvolí útěk.

to je dobreAle nevim jak dlouho ještě to budu odkládat

divny,ze oba porad zijemeJá to zatim neskusil doopravdy, jen na zkoušku. Zatim ješte to neni tak že to budu muset udělat už na ostro

Já radši ten provaz, sehnal sem si o tom jeden návod a prej to je rychlý a na tuty

kazdy mame ten svuj.
vzdyt...Ja to nemyslel jako kritiku,jen mě zajímalo jak to maš vymyšlený. Já se chci oběsit

Souhlasím, že život je někdy skutečně drsný a téměř nežitelný a člověk někdy může někdy doslova cítit rozkoš z toho, že to jednoho krásného dnes končí.

Jenže, zase když se to veme kol a kolem,tak poté sice člověk nebude cítit to prázdno případně úzkost, depresi a beznaděj, ale taky už nebude šanci nikdy cítit radost, nadšení, vzrušení atd.

Kdežto když chvíli počká a nějak to přetrpí, ta šance cítit se skvěle tu je.
To je mé poznání.

nevydrzim uz ani den.
mam...A co máš jak vymyšlený? Já sám sem si zvolil způsob co je spolehlivej na 100% a pokut, tak jedině tak jak to je.

Nedokáži už ani o tom psát... smrt většiny mé rodiny mě ničila pomalu... ale za to bolestivěji.. byl jsem vždycky slušný a vzdělaný člověk.. škola dokončena uspěšně ŘP také..a práce byla také prima.. ale pak mi začal osud házet pod nohy klacky.. zemřela mi teta na rakovinu... bylo tohrozné byl jsem totiz u toho když zemřela... ani jsem se nevzpamatoval a za 4 mesice jsem prisel.. o strejdu, tátu.. a nevlastní segru.. při autonehodě.. nedokaza ljsem popsat co cítím.. přestal jsem jíst... spát a když měl jsem hrozné noční můry... pak když už jsem necitl ani bolest ani to že vubec žiji vzal jsem nejsilnejsi prasky.. na srdce co jsme meli..doma..a vzal je do sebe.. ležel jsem doma skoro den... a bejval bych tam umřel.. nikomu nepreji ten pocit..bezmoci..nedokazal jsem se ani pohnout..ani dojít na zachod.. srdce uz mi byl pomalu a nevidel jsem i kdyz jsem mel otevrené oči.. zachránila mě moje kamarádka.. která se šla péodivat co se semnou deje kdzy jsem neprisel do prace.. lezel jsem na kardio 4 dny a mel jsem 80-20 hlidali me..pak me dali do kupy.. a stejne.. i kdyz jsem zil ..tak to bylo jen to telo ale duse uz pomalu byla pryc.. tedka ziji ze dne na den..nechci pít alkoho..ani delat jiné věci.. nevidím smysl života.. nemám už skoro nikoho.. jsem sám.. a k čemu je život bez lidí co by tu meli být s tebou... nevim kolik času mi jeste zbyva ale moc ho už neni...

Uvažuju už o tom delší...nevydrzim uz ani den.
mam vse vymysleny,svym zpusobem jisty a desne se bojim,ze se to nepovede.
ale musim.
nemam na vyber,je pozde

Uvažuju už o tom delší dobu. Utýct od všeho. Je toho málo co mě tady ještě drží. Jen najít spolehlivej zpusob.

chci zemřit ani neznám...Myslím, že se nakonec dočkáš, jako my všichni.
;)
Pokud seo konec aktivně nepokoušíš, tak bych to brala jako smíření se smrtí, s konečností života. To je celkem dobrý. Možnálepší, než neustálý strach ze smrti.

chci zemřit ani neznám důvod proč...