Sebevražda

nemám. No..když vynechám klasickou medicínu- různý prášky před jídlem a tak, který nepomohly. Tak různý bylinkový čaje, ty piju vlastně furt..a jím zdravě, obědy mám bio, jinak jím pravidelně a žádný "prasárny". Na to břicho mi dávali i antidepresiva, bez výsledku, prostě mě to furt bolí. No není divu- po x letech šíleností, hubnutí, kouření a pití kafe na lačno. Rok a půl ale žiju takhle dobře, zdravě..a bez výsledku. No a jinak když mě to začne hodně bolet, tak třeba 2 dny nejím vůbec, a to je jediný, co pomůže.

taťkovi se nesvěřuji,...Nezdá se mi úplně standardní, aby žena s relativně vyspělým písemným projevem o sobě psala, že je hezká, ale to mne jen tak zaujalo:) Zároveň je vidět, že určité sebevědomí Ti nechybí.

Matka, taťka, žes nenapsala mamka:) Asi náhoda, moc se hrabu v detailech:)

Ono marná sláva, nějvětší bubáci většinou příchází z dětství, vidím to i na sobě, třeba je zakopaný pes někde tam.

Mám neodbytný dojem, že jsi to v rámci svých možnustí pěkně přehnala a vytrvale si to odmítáš připustit.

nepožaduji od sebe...A v současné době přítele nemáš? Napiš, co všechno jsi zkoušela?

nepožaduji od sebe...A v současné době přítele nemáš? Napiš, co všechno jsi zkoušela?

taťkovi se nesvěřuji, neví skoro nic o tom, že mi něco je.
Nevím, jestli je to zvláštní, ale každý má o sobě nějaké mínění, proč bych psala, že jsem ošklivá, když si to nemyslím.

ahoj, je mi 22 a mám velké...A co otec na to? Píšeš o matce, u otce jen zmiňuješ to, že jsi po něm zdědila potíže..:) Je zajímavý, že o sobě dokážeš napsat, že jsi hezká, to je zvláštní.

nepožaduji od sebe dokonalost, jen se snažím být nejlepší dle svých možností. A sebevraždu uznávám jako východisko- smaozřejmě to nejposlednější, proto o ní uvažuju, protože jsem zkusila už mnoho cest, jak se z toho dostat.

:) máš pravdu, je to egoismus. Moje ego ale určitě není větší ani menší, než tvoje, ani nikoho jiného. Trochu se znám, proto vím, že psycholog mi nepomůže. Tohle je jen pokus, jak se z toho vymotat. A hlavně vypsat..

Ahoj.Leo. Brát si život ve 22 letech je nesmysl. Měla by sis v prvé řadě uvědomit, co vlastně doopravdy chceš.Píšeš,že nežiješ život,který bys chtěla žít.Asi nejde všechno co sis rozpracovala zrušit najednou,ale nějak začít musíš.Tak,abys udělala konečně něco podle sebe a ne podle ostatních.Nikdo není dokonalý,ani ty ne. Nikdo od tebe dokonalost nečeká.Nemusíš být ve všem perfektní a úspěšná.A důležité je,abys to nevyžadovala od sebe ty sama.Píšeš,že ti nepomůže žádný psycholog.Jsi si tím opravdu jistá,nebo je to egoismus? Jak výraznou osobnost by sis ještě přála,aby ti vyhovovala?

ahoj, je mi 22 a mám velké problémy. Už od 14-ti let se dá říct, že se pohybuji v začarovaném kolotoči různých problémů, nemocí, psychické nepohody apod. Začala jsem těžkou anorexií, ze které jsem se úspěšně uzdravila, poté následovaly několikaleté vleklé potíže s močovým měchýřem, časté záněty, antibiotika. Mezi tím vším jsem žila více než aktivní život. Dá se říci, že ve všem, co jsem dělala, jsem vždy byla dobrá, nebo jsem vynikala. Navíc jsem i hezká a štíhlá a na první pohled mám vše, o čem si člověk může snít. V posledních letech jsem to ale se svou aktivitou asi trochu přehnala a dřela se do úmoru. To se samozřejmě odrazilo na mém zdravotním stavu, úplně jsem si odrovnala žaludek a střevo. (trpím po otci různými psychosomatickými obtížemi) Vlastně nevím, co víc, každopádně mám poslední 3 roky prakticky neustále bolesti v celé levé straně břicha.
Nevím, co s tím, doktoři ani léky mi nepomáhají. Jím dle mého názoru opravdu dobře, zdravě atd., ale to nepomáhá. Myslím, že mám za poslední 3 roky to břicho tak zničené, že už se to nesrovná. Ničila jsem se vlastně i schválně, dostala jsem se do vztahu se zadaným mužem,který nedopadl dobře, a protože jsem dost romantická bytost, vše jsem prožívala naplno- spíš skoro na život a na smrt. Všechny velké problémy v životě jsem vždy řešila tak nějak podvědomě různými formami sebetrýznění. Především tedy toho, že když se něco velkého dělo, výrazně jsem hubla, to bylo jediné, co mi psychicky pomohlo. Brala jsem i delší dobu antidepresiva, naprosto bez výsledku. Jsem si jistá, že ani žádný psycholog mi nemůže pomoci, to by musela být skutečně výrazná a zajímavá osobnost, která by mě zaujala. Vím, že jediný, kdo mi může pomoci, jsem já sama. Ale mám pocit, že už nemám sílu. Nemám chuť se jít ani nikam bavit s přáteli, mám skutečně teď skoro neustále bolesti. Při tom pracuji na poloviční úvazek, protože studuji vysokou školu. Teď jsem se dostala ještě na druhou vysokou a vše bych opravdu moc chtěla dělat- jen kdyby mi bylo dobře. Jsem zapsaná na obě vysoké a mám jet mezi tím na půl roku ještě na stáž. A já mezitím den co den, už dlouhé měsíce přemýšlím nad tím, jestli to zkusit a překonat, nebo se odhodlat a skončit se vším. Nežiju život, který bych chtěla žít, vím, že když bych měla možnost vrátit život o 10 let zpět a vše udělat jinak, udělám to. Sice nelituji ničeho, co jsem kdy udělala, ale ráda bych měla schopnost řešit věci a problémy jednoduše, neužírat se, neničit se. Vždy jsem byla na všechny vlastně milá, i teď dělám vše na první pohled dobře, vše mi jde, vím, že lidi si o mě myslí, že jsem schopná a já vím, že jsem. Jenom mě stojí neskutečné úsilí se neustále přemáhat a tvářit se příjemně (moje práce to vyžaduje) a tak, že mi je dobře, i když není. Nemám odvahu toto někomu říci a vlastně ani nevím, jestli chci. Se spoustou věcí jsem se svěřila přátelům i rodině, dali mi cenné rady a pomohly. Ale nemůžu je přece vyděsit natolik, abych jim řekla, že mám opravdu v úmyslu se zabít..Moje matka je na mě hrdá a zároveň je nešťastná, protože ví, že mi nemůže pomoct, neví jak..Já už jí nechci činit nešťastnou, ani nikoho jiného. Vím také, že by bylo strašné, když bych se opravu zabila, nesla by to težce, nechci jí to udělat..ale já takhle nechci dál žít.

Ahoj, přemýšlím o...co se ti tak hrozneho stalo ze nad tim premyslis

Neprijdu na nic,,, mam...Nemáš zodpovědnost jen za sebe, ale i za děti, v jakém prostředí vyrůstají. Jsi v situaci, která má zjevnou příčinu a dá se řešit. Pokud jsi tak silná a nepotřebuješ pomoct od krizového centra, centra pro rodinu, apod., kde by Ti mohli skutečně pomoct, tím lépe. Jsi tedy schopná pomoct si sama. Tím řešením není sebevražda, ale řešení konkrétního problému.
Musíš jednat.
Nevím proč, ale zdá se mi, že ještě nejsi na skutečné řešení připravená a hledáš důvody proč to nejde.
No, každý máme svůj čas. Jen je mi líto těch děcek, za ně bych se přimlouvala to řešit co nejrychleji.

To nemůžeš myslet...Neprijdu na nic,,, mam strach,,, A nekde se nekomu sverovat- to nemuzu, takhle se neponizim... Nemam silu, aby se mi nekdo vysmival, co jsem za blbku, ktera si nevi rady a tak si stezuje u odborniku,,,

A co tvoje rodina a děti? Na ty nemyslíš a necháš je na pospas psychopatovi? Popros tvou rodinu a nebo je zde linka bezpečí. Jsou zde lidi,co ti bez okolků pomůžou. Sebevraždu bych v tomto případě nevolila,ale zabojovala bych.

ahojky ,,, Vubec nevim, co...To nemůžeš myslet vážně, vždyť jsi mladá a hlavně máš malé děti. To raději zabij toho šmejda! To půjde, musíš na něco přijít, musíš. Promluv s psychologem, poradí.
Svěř se!

ahojky ,,, Vubec nevim, co mam delat,,, Jsem 4 roky vdana a ziji ve stresu,,, Doma je to silene, manzel me neustale ponizuje, kazdy vikend pod vlivem alkoholu dela doma bordel a sceny,,,Uvazuji o rozvodu, ale mam sileny strach ,,, nenecha me odejit a vyhrozuje, ze to bude jeste horsi, pokud tak ucinim,,, Sebere mi pry deti, dostal me do silenych problemu ,,, Je mi teprve 24 a tohle je tragedie,,, Posledni dobou mam chut se zabit, prijde mi, ze by se hodne lidem ulevilo, kdybych zmizela ze sveta a bylo by to nejjednodissu reseni ,,, Kdyz na me krici, nezmuzu se na nic jineho, nez si zabrecet a je to pak jeste horsi,,, Pusti se do me, at si nehraju na city apod. Kdyz cokoliv odpovim, je to take spatne,,, Doma je porad protivny, neustale nadava detem, at zalezou, ze chce mit klid ,,, Uz tady nechci byt, ale mam obavy, ze pri me smule to nevyjde a zavrou me nekam do lecebny,,,

Mám hrozný nutkání si něco udělat. Nevím proč. Mám Dobré kamarády, rodinu, Holku, teda myslim že jí mám. Mám ji moc rád a když jsem bez ní tak jsem hrozně nervózní. Ale i přesto mám prostě nutkání to udělat. nevím proč, nevím ani proč jsem to ještě neudělal.

našel jsem si toto...Jime, koukla jsem na ten tvůj odkaz určitě to zkus, když to zvládneš a já věřím tomu, že jo, uvidíš potom, že postupně budeš zvládat i plno jiných věcí, na které sis teď netroufnul. Držím ti palce. Objednej se co nejdřív, neodkládej to. Když budeš chtít, napiš, jak ti je a zda se cítíš aspoň o malinko lépe. Samozřejmě po první návštěvě asi nemůžeš čekat převratné výsledky, ale už je to krok dopředu. Hodně štěstí.

našel jsem si toto...Zkus cokoli, jen se nezabíjej, to je vždycky až to poslední, nežli to vzdáš, ještě bojuj jako lev!
Hodně štěstí Jime!!!