Sebevražda

uf to je tedy hořky udel-osud.ja jsem chtel spachat sebevrazdu.a ted po roce kdyz se vracim k te myslence tak z hruzou zjistuji ze si skoro vubec nic nepamatujikj.myslim tim to ,jakym zpusobem jsem to chtel provest.manzelka mi nedavno vypravela ze jsem ji psal smsky kde jsem mluvil o svem planu.vubec o tom nevim.v te dobe jsem trpel tezkou depresy a mam uplne okno.pisu to proto ze i takhle lide odejdou ze sveta.ma rodina me odvezls na psychiatrii,a ja jim zato moc dekuji.dnes jsem pod hromadou tlumicich leku,bez emoci....ale jsem dal otcem a manzelem.nebyt druhych uz bych dnes nikomu nepsal

Za sebe přidám jeden...Nono, vysvětluješ, když miluješ. Je několik typů sebevraždy-impulzivní-momentální duševní rozpoložení a bilanční-kdy souhra okolností např. dlouhodobá nemoc, tragické události v rodině- tě dovedla až k pocitu, že lepší je nežít, než nést to břímě dál. Většinou mladí do 33let, jsou nejčastějšími obětmi.
Já přišla o všechno, rodiče, rodinu nemám žádnou než malou dcerku, partnerovi jsem chtěla pomoct od dluhů a převedla na něj svůj byt. Řekl mi, že jsem magor a chce, abych vypadla ze "svého" domova, který jsem pořídila z dědictví. když poslední člen mé rodiny zemřel, zůstala jsem sama na ulici bez peněz(sirotčí mi stát poslal za dlouhý rok). Jedla jsem jednou za 3-5dní malou porci. Sociální pracovnice mě označila za neadoptovatelnou a řekla mi to do očí těsně po smrti matky, bylo mi 17let, nikomu jsem nic neprovedla, chodila do školy s dobrým prospěchem a těšila se na VŠ. Roky jsem brutálně hladověla, když nemáš vůbec nikoho, koho požádat o pomoc a kdo tě chrání, uděláš chybu a nejíš i týdny a nikoho to nezajímá, když jsi běloška.. Neubližujte svým rodičům, prosím za ně. Já chtěla taky umřít, ale vždy se našlo něco proč jít dál. Zašla jsem na hřbitov a hledala hroby svých předků a nenašla. Matka a otec byli zpopelněni a rozprášeni. Je to to nejkrutější, pro mne jako pozůstalou, která nemá kam jít plakat. Nikoho dospělého nemám v tomhle zlém světě, jen dcerku, kterou budu chránit do posledního dechu a neopustím jí, i když trpím duševně. Když jsem procházela hroby, četla jsem plno lásky na náhrobcích a došlo mi, jak je život pomíjivý. běžte se tam podívat, než budete dělat blbosti, najděte smysl bytí. Třeba péči o zvířata nebo lidi. Nebuďte zahleděni do sebe a svého trápení. Přemýšlím, že zaplatím pronájem neplatiče hrobového místa, aby když já živá nemám mrtvých, kde oplakávat, mrtvému mohu být živou,kterou nemá, aby uctila hrobu jeho.

Za sebe přidám jeden mýtus: sebevrah před činem zanechá dopis na rozloučenou.

Domnívám se, že je to naopak. Sebevrah většinou dopis za sebou nezanechá . Je to pouze romantická představa. Ten, kdo páchá sebevraždu je ve stavu, kdy pro něj vše končí, na žádný dopis nemyslí, natož se nějak romanticky loučit a něco vysvětlovat. Můj kamarád po sobě zanechal cosi jako informaci pro svou rodinu, co a jak s firmou a penězi, bez jakýchkoli emocí. Většinou ale ti lidé neudělají ani tohle

Naopak ten, kdo takový dopis vytvoří nějak se omlouvá, vysvětluje, ten vlastně manipuluje a plánuje sebevraždu demonstrační

Mluvím o tom nepoměru....Pampel ale to ty nebo my o těch lidech, co to udělali mluvíš, mluvíme jako kdybys, kdybychom je sami dělili. Jakoby oni mohli zato, do které skupiny patřili. Ti, co to skutečně udělali, jsou mrtví a jejim šumafuk, co si o nich kdo myslí. A v tom je ta podstata

Mluvím o tom nepoměru. Nejde o důvody ani konkrétní osoby, mohla bych jich jmenovat mnohem víc.
Když to udělá někdo známý, tak byl prostě nemocný, nebo tak šlechetný, že nechtěl být na obtíž, Když to udělá obyčejný člověk, začne se to morálně hodnotit.

Předně, nikdo je neoslavuje.Mezi těma dvěma je velký rozdíl. Brodský si vzal život, protože to byl starý nemocný člověk a nechtěl být na obtíž.

a třeba mají muži víc...existuje několik mýtů kolem sebevražd.
Tím prvním je ten, který o tom mluví, to nikdy neudělá.
Tím druhým je, že sebevrah je hrdina.
Tím třetím je, že sebevrah je zbabělec.
atd.
Je jich mnoho, tohle mi teď vytanulo, když čtu, jak někoho málem oslavují (celebrity-Svoboda, Brodský...) a jiné zatracují (obyčejné lidi). Přitom je to pořád o tom jednom. Život byl pro ně tak nesnesitelný, že volili smrt. Nehodnotila bych to. Je to jejich volba.
Já to taky nevylučuji, že se k něčemu takovému odhodlám, a může to být dřív než později, stačí pár kotrmelců v životě a všechno je najednou jinak.

no jo muži jsou slabé...a třeba mají muži víc odvahy to udělat, nejsou takoví srabi, ale pochopitelně jak kdo....

Mna by zaujmalo ci ma niekto...Mám stym skusenosti uz par krat som sa zasebevrazdil. ak chces blizsie info na [email protected]

Založila jsem si na chvíli...zítra ti napíšu, do té doby se drž.

Mít se rád znamená podle mě mít sebevědomí, věřit si, být sám se sebou spokojený. Není to žádné sobectví, naopak je to předpoklad, aby člověk mohl mít rád ty druhé. To, co tu píše andílek, je zrovna příklad toho, jak nikdy nedosáhne, aby ho měl někdo rád. Nikdo nebude mít rád hadr na podlahu bez jakéhokoli sebevědomí.
Andílku, radím ti přečíst si pár knížek o zdravém přístupu k sobě i k druhým, případně konzultaci s psychologem, který by ti otevřel oči. Přítel, který tě mlátí, není přítel, ale nepřítel a pokud nejsi Ježíš Kristus, abys milovala své nepřátele, tak ho kopni do zadku a odejdi středem s hlavou vztyčenou. Sebevraždit se kvůli takovému hovadu, co bije ženy, je úplný nesmysl.

Milá Pavlo, naprosto tě...Založila jsem si na chvíli mail musimezit@atlas. Tak se zkontaktujem, pak ho zruším. P.

Ahoj M. můžeme se nějak...Milá Pavlo, naprosto tě chápu, mám to stejné, taky z toho důvodu jsem vyhledávala různé diskuse na toto téma, aby mi to pomohlo lépe pochopit, proč se to stalo. Stále nevím, můžu se jen domýšlet. Byla bych také ráda, kdybych si s někým mohla popovídat. Jenomže tu nechci zveřejňovat svůj email nebo tak, takže pokud tě napadne něco, jak bysme se mohli zkontaktovat, budu jedině ráda.

Pavlo, při čtení tvého...Ahoj M. můžeme se nějak skontaktovat, ptřebuji nutně mluvit s někým kdo si něco podobného prožil a ví, jak hrozné to je, když někoho milovaného ztratí. jsem zoufalá, manžela stále moc miluji, nedokážu pochopit, proč všechno vzdal. Děkuji Pavla

Ty myslíš, že lidé...ahoj přatele.ja mam doma sveho Andilka strazneho.je to ma manzelka.a hodne vazne si myslim ze nebyt jeji lasky byl bych stale hospitalizovany po nemocnicich a ustavech.letos jsem byl hospitalizovany dvakrat.pokazde dobrovolna.trapim se s depresema.a nakonec skoncim u sebeposkozovani.citim ale ze se to pomalinku lepsi.i doba hospitalizace se vyrazne zkratila.sebevrazda je hrozna ,zoufala trgedie.preji vam vsem aby jste konecne potkali sveho andilka ktery vas v tezke dobe podrzi.zkus te vydrzet minutu po minute...smrt uz nelze vratit zpet.

Ráda bych se přidala do diskuse, podle mého názoru jde o míru lásky či nelásky k sobě.
Zažila jsem si období, kdy jsem na sebe totálně kašlala, protože jsem byla znechucená z některých mých nedokonalostí a výsledkem bylo, že člověk začne nejen divně vypadat, ale se i chovat. Prostě nic jsem si neodpustila, byla jsem na sebe šíleně přísná. Stáhne Vás to pod vodu jako vír.
Proto je důležité mít rád sám sebe jako člověk miluje ostatní. Vždy když jsem si chtěla něco koupit či udělat jen pro sebe, řekla jsem si " udělala bych to pro toho či onoho člověka, kterého mám ráda?" a skoro vždy mi vyšlo, že ano, takže jsem to udělala i pro sebe a začalo se to obracet k lepšímu.
Časem se to nějak zautomatizuje ale ze začátku musí být k sobě člověk velmi laskavý.

Co se ale týká toho problému co nastínila Andílek, tak pokud mne nikdo nikdy neměl rád, řekla bych, že je třeba na sobě zapracovat. Zjistit si, co tedy lidem na mne vadí nejvíc a začít od toho a malými krůčky se dostávat k tomu, aby to bylo lepší :-).
Člověk se nemusí přestat mít zákonitě rád, když má nějakou chybu, ale měl by začít nenávidět tu chybu,aby se přes ní dostal a neměl tak zbytečné komplikace se svým okolím.
Podle mne ale andílek trochu přehání, určitě ho někdo musel milovat, od koho by se asi pak té lásce naučil?
Podle všeho miluje velmi hluboce a oddaně a to podle mého základ dobrého člověka, kterého je lehké milovat.
Takže hlavu vzhůru andílku, tvůj čas teprve přijde :-)

Ji,
mít se ráda,milovat druhé je stav Duše,chceš-li emoce,nebo bezpodmínečná láska.Samozřejmě v uvažované trojjedinečnosti je to jenom jedná část.

Ty myslíš, že lidé...Jistěže je mi jasné, že mne vnímají lidé ze všeho co vyzařuji i říkám. Ale já nemám ráda jen sebe, je ráda mám a co vyzařuji, je neodrazuje, pokud bych to tedy na sobě i dala vidět (naučila jsem se to vidět nedat, tím neobtěžovat). A oni mne rádi MAJÍ i když já sebe ani trochu. A to co píšu, to vím, já si nikdy nic nenalhávám.
Takže proto nesouhlasím s tím, že je to "mít se ráda" základ.

Tomu moc nerozumím, proč je...Ty myslíš, že lidé vnímají jen to, co jim na sebe řekneš?
:-)
Přece je to poznat z tvého jednání, mimiky, vyzařování...

Mít se rád je opravdu...Tomu moc nerozumím, proč je nutné mít SE ráda, aby mne měli rádi ostatní. Oni to o mně ani neví, že se nemám ráda, pokud jim to v nějaké vážnější diskusi neřeknu. Ví to třeba jen má sestra. Ostatním je to fuk jestli SE mám ráda, hlavně že mám ráda je a oni potom mne.