Sebevražda

Luky:
To co popisuješ, dobře znám a je mi 27 let. Znám způsob, jak zařídit, aby se tvá rodina vůbec nedověděla, že jsi páchal sebevraždu. I policajti budou bezradní...
Pokud tě zajímá můj návrh, napiš prosím na: [email protected], veřejně to není vhodné. Tvá máma i sestra se nemusí dozvědět pravdu.

Díky za reakci. Možná jim...Luky, pises, ze navstevujes psychiatra... Beres nejaka antidepresiva?
20 % populace zna depresi...
Pises, ze ti psychiatr nepomuze... Ale pomuze, jenom mu dej sanci a dej sanci AD, bohuzel zabiraji pomalu, ale zaberou!

Díky za reakci. Možná jim zničim život, možná ne. Všichni lidi mají nějaké problémy, ale prostě je mají a dál to neřeší, neřeší, že se zabijou. Taky si říkám, že se z toho jednou otřepou, ale možná to je ode mě jenom sobectví. Každopádně si budou toho muset hrozně moc vytrpět a to mě trápí. Jak jim říct, že už to prostě takhle dál nejde, jak se jim za to omluvit, dá se vůbec za sebevraždu omluvit?? Lenko, píšeš, dej životu smysl, ale zaprvé nevím jak a zadruhé už nechci. Kolikrát dokáže člověk ráno s nechutí vstát a nadechnout se, jít pracovat a tak pořád dokola? Možná nejsem pro tenhle svět dost silný...

Tak jsem tak o tom začala uvažovat...jediné co mě děsí je strach z toho, jak by to zvládla rodina..

Ahoj, mě je 26 let, dobrou...Ak sa zabijes, znicis tym zivot svojej mame a svojej sestre. Skus urobit tento svet niecim krajsi, a tym mu das zmysel. Urob svoju mamu a svoju sestru stastnymi, a tym das svojmu zivotu zmysel. Zivot nema zmysel, kym mu ho sami nedame.

Ahoj, mě je 26 let, dobrou práci, ale jsem absolutně bez přátel. A i když bych nějaké kamarády chtěl, tak je nikdy mít nebudu, protože se nedostanu vůbec mezi lidi, doma i pracuju. Myslím, že mám do určité míry sociální fobii, tudíž jsem veškeré nabídky jít např. na pivko odmítal. Začal jsem navštěvovat psychologa i psychiatra, ale vím, že mi nepomůžou, stejně to musím zlomit sám v sobě. Přemýšlím o smrti každou minutu, opravdu každou. Můj život se dělí jenom na přemýšlení a na práci. Občas i cvičím či hledám přítelkyni alespoň přes seznamky. Prostě snažím se být aktivní, ale už nechci bojovat, nechci celý život jen bojovat, i když vím, že život je boj. Ale na co mi je, že mám dobré srdce, když ho nemám komu dát, na co mi je, že jsem hodný, když se nemám o koho starat, na co jsou peníze, když si je nedokážu užít... Trvá to už 10 let, dalších 10 už asi nedám. Jsou dva lidi, proč se nemůžu zabít, máma, kterou by to složilo a ségru, jediný člověk, který o mě ví všechno a nechci ji vůbec ublížit. Zajímala by mě jen jediná věc. Do jaké míry by se měl člověk snažit a neudělat to?

Máš nějaké povinnost? Možná bys je měl mýt. Uklidit, nakoupit, vyprat. Jít na procházku, něco se učit, chodit do práce, pracovat na zahradě, o něco se starat- kytky, zvířátko, člověk.... jsi na světě sám? Určitě ne a druzí by nechtěli být bez tebe. I v beznadějné situaci se něco změní a něco zlepší.

Ahoj :) Nemám nedostatek, mám pocit, že už nic nepotřebuju, nemám motivaci žít. Nemám nic důležitého, proč každé ráno vstávat a pachtit se. Nic se mi nechce a nikam se mi nechce a musím. Proč muset, když nechci? Není lepší se na to všechno vyprdnout? Co je smyslem života? Člověk se narodí a umře a mezi tím usiluje o hovadiny. Proč neodejít, když člověka bnebaví ráno vstávat a číst noviny a kecat kraviny?

volám o duchovní pomoc.ve žďáře nad sázavou je epidemie sebevražd.a to hodně mladých lidí.nemine měsíc aby se alespon dva nezabili,je mi padesát a tohle jsem nezažila .trvá to od léta. prosím kdo máte duchovní náboj pošlete ho k nám.děkuji

Pro JCB:
Ahoj, jsem rád za Tvé rozhodnutí-jdi rovnou za psychiatrem, doporučení k tomu nepotřebuješ. Pokud je Ti opravdu hodně zle, navrhni psychiatrovi, ať napíše lék MIRTAZAPIN. Je účinný, silný, velmi dobře se po něm spí a prakticky nemá nežádoucí účinky. Mám s ním výbornou zkušenost, dostal mě ze stavu téměř na hospitalizaci.
Jsem rád, že jsi se rozhodl pro léčbu a přeju brzkou úlevu a návrat sil...

Rozhodl jsem se, že zkusím...JCB, pokud jsi rozhodnuty, jdi za psychiatrem! Psychologove ve vetsine pripadu nejsou lekari, ale maji vystudovanou filozofii a nemohou predepsat recept... Drzim palce.

Levné krematorium

Krůpěje rosy štěstí smáčí
v hladině rybníka,
voda se čeří,
vždyť je to k pláči
Nehledej viníka.

V levném krematoriu sype se popel
v dlani smrt necítíš,
v krůpěji rosy
slzy, jenž smáčí
bolest už nevidíš.

Na druhém břehu bude ti líp
na kraji rybníka,
pronikáš vzhůru
držíš svou čest
bolest je veliká.

Dábel ti šeptá
ať duši zaprodáš,
poletíš ke mně,
kde bude ti líp
a bolest už nevnímáš.

Rozhodl jsem se, že zkusím léčbu...poradí mi někdo,za kým mám jít,zdali za psychologem nebo psychiatrem? je to poprvé, takže nevím, jak bych měl teď postupovat...

TEĎ SKONČIL POŘAD DALIBORA JANDY,jak přišel o syna

S tím se už nikdo nesmíří po celý život.
Je to trest?
Ale pro koho?

Rodiče přivádějí děti na svět,aby měli nástupce a pokračovatele svého života.
Proč se tolik namáhají?
------------pro děti.

asi před rokem jsem došla do...Taky znám pár lidí z města,co si vzali svůj život.
Těm nejbližším udělali bolest,velkou bolest.Ale co myslíš okolí? Jen se tím lidi kochají a pomlouvají a přidávají,co není pravda.
Ty jsi ještě mladá a co budeš dělat,až se někdy nahrne plno starostí,muž a děti a staří rodiče.Mimochodem,co by pak měli,kdybys jim odešla?Kdo by jim pomohl atd.Buď ráda,že jsi se z léků vyčistila a už to nedělej.Raději se poradit s psychiatrem a je dost léků,co pomáhá na deprese a stvy úzkosti.
Já přišla o 2 sestřenice a 2 malé děti jedné z nich.Narazil do nich opilý řidič.
Tak chtěli žít.Věk 21 15 2 a 3 měs.
Taky už nemám rodiče otec měl 49 let,mami69lmužovo rodiče 63 l.
Mami umřela na štědry den.
Ale o tom jsem ani psát nechtěla.
Chci ti říct,važ si života je krátký a krutý.

Mna by zaujmalo ci ma niekto...Ahoj pred nedavnem se mi zabil bracha. jen poradim nedelej to moc ublizis svym nejblizsim.Ty tu zustanou.

Mna by zaujmalo ci ma niekto...asi před rokem jsem došla do bodu, kdy padla posledni kapka bolesti, a nemohl jsem dal. spolykala sem prašky, sedela u topeni, ktere představovalo teplo a blizkost nekoho, kdo by me obejmul. plakala jsem jako ted, a a ani enuvažovala proč a jak a co bude. citila jsem jen nekde v hloubi pocit klidu. bylo mi lito, že človek na ktereho jsem spolehala, že me obejme, nereagoval na prosbu o pomoc, a pozdeji ani enveřil že jsem byla tak na dne. nakonec me však ašli rodiče a donutili zřejme k vyzvraceni všeho, mam absoltuni okno, posledni co si pamatuju je bílý kbelík a křik otce. nedali me do špitalu, ptž mama vi že bych skončila blbe, dala mi šanci.. na doporučeni oktorky jsem se lečit nejela. zustala jsem u ambulatniho lečeni. dnes jen vim, že když dojdeš do bodu nevnimani reality, necitiš nic, ani smutek, bolest, strach, uzkost. proste to, co me svíjí každym dnem. odešla bych tak náhle, a nevedela o ničem. nevim zda to bylo volani o pomoc, asi ano. ale te pomoci se nedostalo. dnes je vše při starem, ja jsem o mnoho silnejši, avšak jak vidiš, ty kdo si to čteš, opet propadam smutku a beznadeji, a potřebuju pomoc, pomoc kterou by bylo pochopeni, čas, ktery by mi nekdo venoval, a snad i lež, kterou by me nekdo potešil. možna sem srab, možna to je k smichu a zbabele, ale ten kdo to nema uvnitř, nemuže posoudit.

děkuju za reakce, alespoň vím, že v tom nejsem sám...na léčbu jsem už taky pomýšlel,ale přesně jak psal Profesor, není chuť, energie...vážně někdy nechápu, co se se mnou děje, občas jsou i chvíle, kdy se cítim fajn, ale pak se zase něco stane a všechno je najednou šedé, bezvýchodné...nevím co mám dělat, částečně mám ztrach, že léčba mi přinese jen další zklamání a pak už mi snad zbyde opravdu jen to jedno řešení...

tukane ty seš vůl jak anděl. Udělal jsi ženě parchanta, tak se o ní jistě dovedeš taky postarat, ne? Není umění si jen vyklepat pytlík, musíš ten budoucí hladový krk taky nějak nakrmit, víš?