Sebevražda

Univerzální

Máš pravdu. Ta je v léčení zásadní. Naší mysl můžeme rozdělit na objektivní, subjektivní a univerzni.V subjektivní mysli mame take uloženy i negativní zážitky,ktere jsme nezpracovali a radeji je vytesnili. Ty pak nám mohou působit i ony potíže.Cim hlouběji jsou uloženy tim hůře se s nimi pracuje .

musí chtít především sám,ale jsou věci,které stejně moc neovlivní,které jsou už dané.

Ani bych neřek ... A...Některé věci změnit nejdou, ale vzdy jde změnit, jak se k nim postavíme...na to je dobra literatura, tam se člověk dočte, jaké hrůzy lide dokázali přežít a vyjít ze situace posílneni ( no ne vzdy)

To je prave o tom,Steve.Ty uz' jsi dospely chlap - a dospelaci na pohadky uz' proste moc nejsou;vis..? ;)
(proto ti tu take nikdo zadne pohadky nepovida...)

Dobrá, nebudu vycházet ze ssebe ... budu všem vykládat pohádky a jak je na Světě vše krásné a ideální. Takhle si to představuješ? Můžu takhle psát, ale svědomí by mi říkalo že lžu a že říkám nepravdu. Ale já velmi nerad lžu a říkám nepravdu - Svědomí mám zdravé.

Samozřejmě, taky chválím jakoukoliv pomoc ... hlavně když to pomůže druhému. Mě by ale lež nebo pohled přes růžové brýle nijak netěšil. Takhle to vidím já :-) tak si to neberte nijak zle že mluvím jinak a né jak potřebujete.

To Agaia:dekuji,podpora potesi kazdeho - i mne :).Mej pekny den ;)

Ani bych neřek ... A...Steve - a jak to víš?
Jirka má dobrou vůli někomu pomoct a já ho za to moc chválím!!
Takže - Anonyme, ozvi se, určitě se dá něco udělat. Minimálně se anonymně svěřit a zkusit vidět situaci jinýma očima.

nevychazej ze sebe samotneho,Steve.Tvuj problem neni problemem toho (te),co se zde dovolava pomoci.I jeho (jeji) duvod k navsteve tohoto vlakna je jiny,nez tvuj..!

Myslíš na to z nějakého...Ani bych neřek ... A mimochodem, jsou věci které změnit ani nejdou, protože je to nemožné.

Pro "Anonym":Ahoj.Chci se te zeptat,proc' o necem takovem uvazujes.Take bych mel otazku,zda se techto tendenci snazis' zbavit a jak?
Pravdepodobne ti neco chybi,nebo se snad nedokazes' vyrovnat s necim,co se ti prihodilo?Nejlepsi by bylo,kdyby jsi nic nevzdaval(a) a vyhledal(a) nekoho,kdo by ti pomohl psychicky se zvednout.Ucinna pomoc odbornika ti muze pozitivne zvednout mysleni a vratit te do zivota.Pokud chces,muzu ti pomoct vyhledat konkretni odbornou pomoc v miste tveho bydliste,pripadne sem vlozim cislo krizove linky,pokud se citis aktualne psychicky spatne.
Verim,ze pomoci ti pujde,protoze jsi udelal(a) prvni,vubec nejdulezitejsi krok k naprave sveho stavu - zacal(a) jsi svuj problem aktivne resit.To je pulka uspechu.Proto mas' moji podporu,pokud o ni stojis :)
Tesim se na tvoji odpoved'.
:-J.

Myslíš na to z nějakého vážného důvodu nebo bez příčiny? Ať tak nebo tak, uvědom si, že i když ti teď právě není docela fajn, vždycky se to může zlepšit.
Život je příležitost, kterou dostaneme jen jednou.

Dobrý den,uz nekolik let pomyslim na sebevrazdu...ale nedokazu to....at se snazim sebevic tak na to proste nemam....

Vidíte ty lidi okolo? Řítí se do práce a nevěnují pozornost ničemu jinému. Někdy jsem tak zachycen v tom našem každodenním životě, že jsem si zapomněl z toho mého malého zápasu vzít oddechový čas, abych si vychutnal krásy, které ten život nabízí. Je to jako bychom byli zombie. Možná bychom měli jít ven. Někoho pozdravit nebo obejmout, když máte pocit, že mu to pomůže. Možná bychom měli taky někomu pomoci. Měli bychom žít den tak, jako by byl tím posledním - a to zatím nedokážeme. To, co o mně lidé nevědí, je to, že jsem pár let zpátky měl deprese, nikdy jsem o tom nikomu neřekl. Musel jsem bojovat sám za sebe a najít si vlastní cestu z těch depresí. Osoba, která mě držela zpátky od šťastného života, jsem byl pouze a jen já sám. Každý den je vzácný, tak s ním takto i zacházejte. Není zaručeno, že tady ještě zítra budeme. A tak sdílejte lásku.

Četl jsem,že kdo nepochopí správne minulost ,je odsouzen ji znovu prozit.
Dva podobne případy. V obou byly drogy a nasledne psychiatricke reseni.
Pokud by byla odvaha k pravdě prožil bych,včetně rodiny, kus plnohodnotného života.
Vždy budou mezi námi darebáci, lumpove. ..ale ten kdo vyšetřují musí byť objektivní a zvažovat vše ,tedy pro i proti a soud respektovat TR.Kdyby tomu tak bylo,kolik z nás by si ušetřilo trápení. Je tak ?

"Většina odborníků se shoduje na tom, že vypořádat se se sebepoškozováním vlastními silami je velmi obtížné. Bývá přirovnáváno k závislosti na drogách či alkoholu. Fyzická bolest pomůže dočasně snížit vnitřní napětí, ale neřeší hlubší rovinu a příčiny. Proto bývá doporučována spolupráce s odborníkem, ať už klinickým psychologem či psychoterapeutem. To Vám doporučuji také já. Bylo by nanejvýš vhodné udělat to co nejdříve, než se z tohoto chování stane návyk.
Opakovaně píšete, že nic nezvládáte správně, že těžko nesete neúspěchy i drobné chyby. Mám představu vysokých nároků, které na sebe zřejmě kladete. To má nejspíš nějakou historii, kterou by stálo za to prozkoumat a pochopit. Zmiňujete vztek a podrážděnost. Sebepoškozování je vlastně svého druhu obrácení těchto pocitů proti sobě. Tyto moje úvahy jsou pouze teoretického rázu. Na to, abyste mohla se svým problémem skutečně pracovat, je třeba systematičnosti. Z pár řádků se k podstatě nedostanete. Přesto si o sebepoškozování můžete něco přečíst. Tady je pár odkazů: http://www.spondea.cz/dospivajici/trapi-me/sebeposkozovani/ http://www.vitalia.cz/clanky/sebeposkozovani-j en-se-tak-trochu-riznout/ http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/uz-rok-se-sebeposkozuju/"

I jako nasledek manipulace ...nafotit pred svedkem a vydirat.....

Tvých 66 jizev je 66 tvých odpovědí,
že jsi opravdu v pořádku;
stejně jako 66 tvých hrstí soli
vmetených do mých očí...
Víš,co mne nejvíc mučí?
Máš sklony k Masochismu
ve vztahu k sobě samé,
stejně jako k Sadismu
ve vztahu ke mne,
což vnímám stejně
jako kdykoliv dříve -
tvá bolest mi srdce láme...
Ač Tebe asi těší,
že moje duše brečí,
vidíce to,co viděla,
zvadla...a seschla docela.
?::(

Hmm...to je tezke...Nekdo se trapi rad.Nauci se "trapit sebe" a v urcitych chvilich se k tomu vraci.Jde o spatny navyk,o spatne "zazity vzorec chovani"...Taci lide se pak sve vnitrni bolesti skouseji zbavit jakkoliv:
Jednou z moznosti je bolest vypustit - bud' ustne (vypovidat se),nebo fyzicky (sebeposkozovani).
Dalsi moznosti,ktera take temto lidem pomaha k uleve od bolesti,je prave samomedikace-bud' Alkoholu,nebo jinych drog.(urcite % lidi zavislych na drogach si svoji zavislost privodili prave tim,ze si sami hledali lek na svoji Poruchu Osobnosti).Navic,Alkohol prolamuje zabrany v komunikaci (plati typicky po Sociofobiky) a take-pod rous'kou opilosti se da skryt lecjaka PO...takze te lide nebudou mit za "cvoka",proste reknou,ze je to tim Alkoholem.
Bohuzel vsak...Adiktologicko-Psychologicke poznatky jasne definuji negativni dusledky ve vsech vyse zminenych pripadech.Nic z toho neni efektivni,ucinna lecba.A doporucuji vsem takovym,aby svuj stav nepodcenovali a resili jej s Psychoterapeutem.Jinak,ta prognoza je spatna;ostatne jako u kazde jine nelecene nemoci s tendenci gradovat...
Preju tomu,koho se ten vzkaz tyka,aby toto pochopil.Vyrozumel jsem,ze mas vuli svuj problem pochopit..Tak ti preju i tu vuli svuj stav efektivne resit.Na dochazeni na sezeni preci neni nic nenormalniho,tak kde vidis problem..?

„Pomyšlení,že nejsme ničím člověku, jemuž chceme být v životě vším,je obzvláště bolestné.“
Ano;nést na jedněch bedrech tíhu dvou osudů,to prostě nejde.Nejde,když z druhé strany není žádná odezva a nulový zájem efektivně na sobě pracovat a snažit se tak si svůj osud ulehčit.V takovém případě,házet hrachem o zed' má naprosto stejný efekt - tedy žádný,jen celkovou únavu toho,co ten hrách hází... :(
Pij dál;děláš to dobře,vzory se musejí následovat;navíc: "kdo chce s vlky žíti,musí s nimi píti",nebo ne?
Jsem už takový,loučím se ftipem,který vypovídá za mne (nikoliv o mne):
Jedna slečna si zvykla chodit do baru na panáky Vodky.Po několika panácích ale vždy usnula,a protože nebyla ošklivá,chlapi v onom baru si s ní v tom čase jejího bezvládí pěkně užili.To se opakovalo po několik nocí.Až jednou zase slečna přišla do baru a poručila si Rum:
"A copak?"diví se barman."Vodku už ne?".
"Vodku už nepiju",odpoví ona,"mne po Vodce druhý den hrozně bolí v rozkroku..."
To je život...No nic...;každý je strůjcem svého štěstí (i ne-štěstí) - obzvlášt',když na dobré rady nedává,na závažné otázky neodpovídá,mnou vyhledanou odbornou pomoc systematicky odmítá...Potom je těžké cokoliv říkat,radit,varovat,či snad prosit..
Ještě,že na přiblblé,pubertální otázky nedozrálých (a zjevně i dislektických) chlapců máš odpověd' vždycky ("shit","tepláky","******* do očí","velbloud" atd....).
Za takových okolností snad pochopíš,že zkrátka nemohu být jen nosič tvého údělu,když mi s ním nechceš pomoct ty sama.Proto ten kříž ted' odkládám zpět,tam,kde jsem si ho ochotně a rád naložil;s díky jej vracím na místo,kde jsme se potkaly.
Lituji,ale varování poradny je mi jasným vzkazem,který si uvědomuju celou tu dobu,co tě znám:totiž,že sám bez tvé pomoci,tvým vlastním křízem nepohnu - to mne dříve zavalí...Dost na tom,že navzdory mým původním představám o upřímné vzájemné podpoře /a hlavně důveře/,zůstává mi na zádech jen ten můj kříž,t.č.bohužel těžší a komplikovanější,než se zdál být dříve (bo,ještě stále mi nejsi lhostejná)...Proto ted' musím přestat věřit na zázraky a jít životem dál.
Díky za pozornost...
Ps:Dokonalost neexistuje.Dokonalý svět,člověk,vztah,rodič,kamarád...neexistují.Není dokonalý ani tento svět,ani nikdo na něm žijící.Nejsme stroje.Jsme jen lidé.To však není omluva,kterou musíme používat,nýbrž fakt,který musíme pochopit a přijmout...