Sebevražda

Tak zrova jsem si rikala jak si ten ' vul" zaslouží můj obdiv" .... Ne nezaslouží....je to vůl a ten tvůj taky!!!
Co si o něm vlastně myslíš ? Jsi hodná , přestaň se už laskavě ponižovat.....

Ten pocit, když se bojite sami sebe..... Ja už na tom líp nebudu,ať si každý říká co chce, mě už je to potom všem fuk. Ty naděje kdy už věříte že vše bude fajn... Jsou dávno pryč... Za mnoha věcmi jsem musela udělat tlustou čáru. Nic už nebude jako dřív. Jizvy na mém těle se stále množí. Vždy když je počítám, skončím u 90 a dál už mě to nebaví, a to jsem nedošla ani do poloviny. Mou denní otázkou je zda umřít teď nebo bolestivěji, pomaleji a především později. Nevím, většinou si řeknu teď nebo nikdy. Začnu se opě řezat, jako by mě to vysvobozovalo ze tmy, kde trpím, odkud chci navždy pryč, ale nejhorší na tom je to že to nejde... Od te doby co mě kluk odkopl, jsem na dně a klesám čim dál hlouběti. Mnoho dnu jsem marnila svůj čas nad nim, věřila jsem že s nim opět budu,ale to už je dávna minulos, která ale však me srdce neopustila.Je to jako nemoc, vždy když vidíte jeho fotky s ní, přemýšlite proč na tom místě nemužete byt vy, mezitím co kvůli němu trpíte jak už fyzicky nebo psychicky, on je ten štastný. A vy s tim nic nemůžete dělat. Říkate si jeho chyba pak si vlastně uvedomíte že jeho chyba to nebyla. Říkate že je debil, ale přitom uvnitř víte jaký je, cítite sve srdce silně bušit když vám napíše, často přistihnete sami sebe jak na něj myslíte. Zkrátka ho nejde nemilovat....Trpím a trpět budu dál.... Řezám se a řezat budu. Chtěla bych ho, tolik mu toho říc . Hlavně se s ním navždy rozloučit. Nechci žít bez něho, raději umřu !....

ámoš: Já jsem myslel...Já se tolik nevyznam v té oficiální terminologii.

Endogenní depresi stejně...Hezky jsi to popsal, asi máš pravdu. Ale brát celej život prášky? To by znamenalo bejt do konce života bez alkoholu. Hrozná představa, to je jako z bláta do louže :/

ámoš: Já jsem myslel např. Úzkostně-depresivní.

Endogení....iexogenní deprese :-)))
genitální i kongeniální

Endogení....iexogenní deprese :-)))
genitální i kongeniální

Taky bych si dal nějaká antidepresiva,ale s rychlý nástupem a zase abych z toho nezblbl.

Nejsou vyléčitelný, já...Endogenní depresi stejně jako schizofrenii je možno stabilizovat a brát léky (i antipsychotika) celý život

U těch ostatním poruch jsou antidpresiva cosi jako lék druhé volby, první by měla být terapie.

Pak jsou ještě posttraumatické stavy atd a tam patří AD do odeznění problému

Tak co, jsou tyto stavy teda...Nejsou vyléčitelný, já myslim, že už i odborníci se k tomu staví jednoznačně a řikaj, že se toho prostě úplně zbavit nedá, ale prý se s tím "dá docela dobře žít". Tak fajn :P

Kupodivu rakoviny se lide...Rakovina aspoň vzbuzuje solidaritu lidí, deprese v lepším případě nepochopení, nebo dokonce posměch. Ty jsou pro mě horší. Ale každej to má jinak...

Tak co, jsou tyto stavy teda vyléčitelný nebo ne? Odborníci radši jen mlčí či krčí rameny.

Kupodivu rakoviny se lide...Přece jen smrtelnější :(

To zní dobře, že už mám...Zdravím, je to tak

To je zajímavý, že je to...Kupodivu rakoviny se lide boji mnohem vice,nez deprese. Vlastne to tak divne zase neni... jen je to jakesi...hmatatelnejsi(?)

To zní dobře, že už mám...To je zajímavý, že je to jako rakovina. Mně se moje problémy taky vrací, ale rakovina se mi ještě nevrátila, měl jsem za to, že jsem se jí zbavil. Vrátit se asi může, ale rozhodně se nevrací tak často jako deprese...

poruchy jsou asi napořád,jen se s tím naučit žít.Pokud sám člověk má potíž,pak právě umí i druhému poradit.Ty stále na lékách,nebo už ne?

ty už tady píšeš...To zní dobře, že už mám dávno vyhráno...kéž by to byla pravda...pořád se to vrací. Je to jako rakovina. Nikdy se ji nezbavíš úplně. :-/

To já bych to asi udělala...ty už tady píšeš dlouho.Myslím,že jsi tenkrát psala,že trpíš depresemi,nebo něčím podobným,už nevím.Ty už máš dávno vyhráno,to jde znát z tvých komentů,no,možná proto radíš ostatním,jak si mohou pomoci.Jinak,já bych asi neměla tu odvahu,musela bych mít jistotu,ale taková pilulka neexistuje,to by jich muselo být víc a to bych se bála,že mi bude zle.Na to musí být odvaha a člověku musí být všechno jedno.

na povaze.Já bych o tom...To já bych to asi udělala spíše v afektu. Při promýšlení toho nejsem schopná. Takže u mě je klidně možné, že se budu jevit v pohodě, a pak se stane něco, co nedokážu zvládnout a vyřeším to pod vlivem adrenalinu hned.

O smrti a sebevraždě píšu pořád. Nefunguje to jako prevence, ani jako znaK toho, že to nikdy neudělám.