Sebevražda

Mám to podobně. Stanovený...taky jsem to tak mela nastavene.
nakonec jsem ,prejela tolik vlaku, ,ze mi doslo,ze tudy cesta nevede.
ze tu musi byt jasny plan a jasny duvod,jinak bych se v tom kolotoci placala doaleluja a nikdy to nezabalila (tim nerikam,jak na to,jen jaky to melo vyvoj u me.taky v tech stavech nejsem kvuli psychickym puvodum )

troska:tak nejak..

Martine nemáš se zač...Mám to podobně. Stanovený moment nebi situace, přes který už vlak nejede. Vše ostatní se dá rešit nebo zkousnout. Moc mi ujasnení si tohoto momentu pomohlo

Martine nemáš se zač omlouvat. Já mám mimo jiné problém v tom, že nedokážu o sobě s nikým mluvit a stěžovat si mu. Ať už je to kdokoli, pouze s vyjímkou anonymní diskuze. Naví mé potíže nejsou tolik psychického rázu. Takže díky tomu pro mě nemá další návštěva u doktora smysl. A upřímně - se jí i bojím.
Tímpádem se snažím si pomoct sám. Jelikož u mě to není až tolik spojeno s depresí a tudíž medikamentózní léčbou, tak to mám o to lehčí i těžší. Lehčí proto, že se můžu uzavřít do sebe a žít si svůj vlastní svět, odpovídat se jen sám sobě a těžší proto, že nemám "pomocníky" na horší chvíle.
Co mě dostalo z nejhoršího? Paradoxně jakási odpovědnost.. Než to zabalím, tak si dokázat, že potíže opravdu nedokážu vyřešit.

me treba vubec nedela Radu pochopit.
mam pocit,ze vse co tedy popisujete proste prozivame podobne.
.jen s tim rozdilem,ze vy to mate uspesne za sebou,coz me za vas tesi,protoze jak se zda,jste se zivotem nejak smireni a to je pak skoda to vzdat.

v pud sebezachovy se snazim neverit.

Rado, tahle diskuze má jednu velkou nevýhodu - příspěvky se rychle ztrácí kamsi dozadu a lze je jen velmi těžko znovu najít. Chtěl jsem se zeptat, jak se Ti podařilo dostat se z největšiho krizového stavu. Změnou vnějších podmínek, terapií, léky...? Určitě jsi to už dříve napsal, omlouvám se za svou špatnou paměť.

Pampeliško, také jsem rád, že ve mně zůstala alespoň špetka zdravého rozumu :-). Měl jsem tehdy silné deprese. Cítil jsem se tak špatně, že už jsem naopak měl přirozenou potřebu z toho utrpení nějak uniknout. V takové situaci přestávají "filozofické" úvahy, ale jde o holý život.

Pampeliško, natvrdlá nejsi, jen já chci něco napsat, abych nebyl nepochopen, a splantám to tak, že nerozumím ani já. Martin to popsal za mě- Martine díky!!

Špatně mě chápeš, přece...Rado:
Jsem zkrátka natvrdlá, ale vůbec jsem stejně nepochopila, co jsi tím myslel. :-(

Martine:
Lekl ses toho, že pud sebezáchovy přestává fungovat? Tak to jistě právem ses vylekal, protože to je alarmující. Něco je pak špatně v takovém případě. Dokážu si představit, že to tu zdravou část v tobě vyplašilo a začala si uvědomovat, že je za pět minut dvanáct.
Zaplaťbůh, že ta zdravá část byla při smyslech.

Pud sebezáchovy je právě...Měl bych také určité výhrady. Cítím v tom totiž rozpor, na jedné straně nechtít žít a na druhé straně být pod mocí pudu sebezáchovy. U sebe jsem svého času zjistil, že tento pud přestává fungovat. Možná to bude zvláštní, ale tohoto poznání jsem se velmi lekl. Uvědomil jsem si, že teď už jde vážně "do tuhého" a že situace si žádá nějaké řešení. A dále bych se už opakoval.

Špatně mě chápeš, přece pud sebezáchovy mi radí "nedělej to" a to přece i při pokusu o ni, něco jako kamarád, který drží tvoji ruku se zbraní od hlavy.
Ten pocit zadostiučinění atd. neber tak doslova, nevím, jak to lépe napsat, proto ty otazníky. Problémy s vyjádřením se.

A to je první, na čem se...Neruzumím, jak to myslíš.

Jaký pocit výhry, svobody a zadostiučinění? Z čeho? ze sebevraždy? Ještě jsi ji nespáchal, tak kdy cítíš tyhle pocity?

Pud sebezáchovy je právě...A to je první, na čem se neshodneme. Když si vzpomenu, tak u mě nic takového nefungovalo. Spíš bych řekl naopak. Snad už jsem psal (omlouvám se, že se opakuji) jen pocit výhry? zadostiučinění? svobody? že to je možné.

ani ne tak sama,spis o tom uz...Výše píšu, že nám nepomůže nic, a v další větě že mi pomohlo sdílení. Trochu protimluv. Tobě to psaní sem nic nedává?
Mně jo. pomůže mi ujasnit si co prožívám, i když se zrovna nechci už zabít.
Jak to jednou proběhlo, už mám od té doby tendenci se k tomu způsobu "řešení" se vracet.
Trosko, ty už jsi na tom takhle celý život, nebo je to až v poslední době?

Pud sebezáchovy je právě při našich myšlenkách myslím dost živé téma. Často je to to jediné, co nás donutí přežít ikdyž nechceme.
Vždyť tady na světě většina z potencionálních sebevrahů je právě kvůli jeho existenci.

Chceš být se svou bolestí...ani ne tak sama,spis o tom uz nemluvit.
cist vas budu dokud to pujde samozrejme stale

Debi, víš, že ani já bych Ti nechtěl nijak ublížit a přesto mi občas ulítne něco, co zpětně (i na radu dalších přispěvatelů) nepovažuju za moudré.
Jen jedna pro mě důležitá věc: I když Ti bohužel asi nedokážu poradit, ani Tě "vzpružit", tak chci abys věděla, že k nám na diskuzi nemáš žádnou odpovědnost, žádné závazky a nemusíš něco dělat proto, že jsi to sem někdy napsala! Je to jen diskuze lidí, kteří vědí, že jejich okolí, ať už se jedá o kohokoli, není schopno je pochopit. Vždyť o většině ani nevíme, co je přesně trápí...
Abych nezapomněl, jsem rád, že jsi napsala!
Pampeliško, před Tebou smekám klobouk. Ty opravdu dokážeš snad vynadat tak, že si to člověk užije. Ale je zajímavé mluvit o pudu sebezáchovy při našich myšlenkách...

v tomhle je asi nejlepsi byt...Chceš být se svou bolestí spíše sama...
To je myslím pochopitelné.
Vždyť on tu nikdo nemá moc ti pomoci. Ani komukoliv jinému.
Chodíme tu alespoň sdílet. Mě to vždycky pomohlo. A to i když jsem v reálu dost introvertní. Pud sebezáchovy mě vždy donutil vyhledat pomoc alespoň v podobě sdílení.

v tomhle je asi nejlepsi byt skutecne sam(a) ,pokud nejde o vykriky a hledani cesty.
pak je to presne naopak.

Trosko,
člověk v depresi...nikdy jsem z Tebe Pampelisko zadny narcismus ani prehane sebevedomi nepocitovala.
a rozhodne jsi mi zadnou myslenkou neublizila.
proste mi jen prislo ,ze uz me musis povazovat za ,tlachtalku, .
a zaroven se zkratka vubec nedivim at to tak je ci neni.
nemam ale duvod ani sily to komukoliv vyvracet,nehodlam hrat nikomu na city.
lepsi je kazdopadne mlcet.
ted uz to vim.